Temná silueta. To bylo první, co zaregistrovala před vchodem policejní stanice. Nebylo pochyb, že to byl on. Jeho postava vypadala nebezpečně a drsně. Ale taky poněkud zranitelně a křehce. Ona to však vnímala jen okrajově. Vztek jí totiž pulzoval spánky tak, že viděla téměř rudě.

„Hej", prudce ho popadla za rameno, „a já jsem vzduch?!"

Zírala na něj a ztěžka oddechovala. Vztek. To byla její reakce na bolest.
„Já..."odkašlal si., „já byl tak naštvaný! Ten policajt mě odmítnul! Prej, že tohle řeší dennodenně! To, že sem v totálnim háji ho vůbec nezajímá!"
Celou tu dobu na ni koukal pohledem, který by dokázal zapálit ledovec, a ona mu ho zmateně oplácela.
Ano, chápala, že je strašné ocitnout se v noci na ulici, ale stále měla pocit, že rozhodující kousek do skládačky jí chybí.

„Já vím, že je to hrůza, ale dá se to rozumně vyřešit..."

„To teda nedá!" skočil jí zprudka do řeči, „dneska večer jsem měl udělat něco důležitýho, celej rok jsme na to makali! Teď je to ztracený. A ještě ke všemu mám hrozný hlad."
Pokusil se usmát, ale vyšel z toho jen strnulý škleb. Podíval se na temné nebe a ona moc dobře věděla, že se snaží rozmrkat slzy. A v tu chvíli jí ho bylo líto. Už podruhé. To, jak tam osaměle stál. To jak rezignovaně stojí tady.
„Víš, s tou věcí ti asi nepomůžu, ale co se týče toho hladu, znám tu nejlepší palačinkárnu ve městě. Je to odsud jen pár bloků."
Vyčkávavě se na něj dívala. S pohledem upřeným do nebe tiše řekl: „Tu palačinku bych si dal."

Nakonec odtrhl pohled od noční oblohy a zpříma se na ni podíval. „Musím se ti omluvit. Za to, jak hrozně sem se choval. Normálně nezapomínám na krásné slečny, které mě zachraňují z nesnází."

Rozpačitě na něj koukala a do tváří se jí vehnala červeň. Vážně řekl, že je krásná? Rozhodla se mu, prozatím, odpustit. Aby zakryla své rozpaky, ukázala na druhý konec ulice a řekla: ,,Tak, mylorde, když půjdete na konec ulice a zahnete doprava, dorazíte do palačinkového nebe."
„Mylorde zní hezky, ale jsem Jim. A vy, slečno, jste...?"
„Amy," řekla tiše.
S pukrletem jí nabídl rámě, a tak se vydali tam, kde dělají ty nejlepší palačinky v celém vesmíru. 

Tak, další část =). Musím říct, že nejtežší je výběr obrázku. Dneska jsem nemohla najít žádný vhodný a když jsem zadala do strejdy gůgla spojení man and woman walking arm in arm on sidewalk, nevyjely mi žádné uspokojivé výsledky. To ty lidi nikdo nevyfotil? =D Jinak chápu, že ta jména nejsou moc originální, ale postavy jsou pojmenovány po dvou reálných osobách. Jo, a příště se na vás budu těšit v palačinkovém ráji. =D