,,K vylíčení uplynulých událostí bych potřeboval srdce spisovatele, jenže to v mé hrudi bohužel nebije. Budete se muset spokojit s mými omezenými - a občas pěkně zamlženými - vzpomínkami a dokumentem, který se mi podařilo odcizit z policejní stanice. Jen do toho, neváhejte a ponořte se do příběhů."

14. února, Sídlo Whitehallových, 4:30 ráno

Z říše snů se Harry probouzel jen velmi pomalu. Vlastně by zůstal docela rád ležet, jenže nůž, jenž mu jakási osoba tiskla ke krku, mu zrovna příjemný nebyl.

,,Jenom pípneš a skončíš jako ten jelen," ozvalo se mu náhle těsně u levého ucha. Harry mimoděk zalétl pohledem ke zdi, na které viselo několik vycpaných hlav a naprázdno polkl.

Přikývl, jakože rozumí a narovnal se. Srdce mu tlouklo tak silně, až se zdálo, že prorazí do hrudního koše díru, a po čele mu stékal ledový pot. Přesto se donutil dýchat klidně a trochu umravnit své splašené myšlenky. Nebylo to nic lehkého, neustále jej drtil panický strach. Umřeš! Konec! Smrt! ječelo jeho podvědomí hystericky a bránilo mu tak v přemýšlení.

Naštěstí se bandita dal do pohybu, což dalo Harrymu šanci těmto nepříjemným myšlenkám uniknout.

,,Půjdeš hezky se mnou, ano? Žádný křik, žádný útěk. Určitě sis všiml toho nože. Mám jich celou sadu," šeptala postava.

Harry ucítil bodnutí na krku. Sedativa, uvědomil si. Jeho únosce není žádný barbar, jde na to sofistikovaně. Vsadil by se, že po něm i ustele postel. Ta přestava ho přinutila se vesele zazubit.

,,Co se tlemíš?" chtěla vědět osoba, která teď zřejmě čekala, než látka zabere.

Harryho úsměv na rtech zamrzl. ,,Jdeš na to chytře. Uspíš, odneseš. Žádný bordel ani hluk, jenom prázdná postel. Rozhodně jsi lepší, než ti co mě unášeli naposledy." Zívl. ,,To byla pořádná sebranka." Otřepal se, ale únavu nesetřásl. Zahalovala mu myšlenky jako mlha. ,,Asi to funguje," odtušil a propadl se do temnoty.

Někde, někdy

Když se opět probral, už se nenacházel ve své vyhřáté posteli, nýbrž seděl přivázaný k židli v jakémsi sklepení. Téměř celý prostor kolem byl vyplněn krabicemi. Některé byly zavřené a pečlivě zalepené, jiné převrhnuté a jejich obsah - plyšoví medvídci - se válel všude kolem.

Jeho únosce seděl naproti němu a prohlížel si jej s úsměvem, z kterého Harrymu běhal mráz po zádech.

,,Jsi holka nebo kluk?" vypálil ze sebe mladík a téměř okamžitě toho zalitoval. Kam se podělo jeho vychování? Na druhou stranu jej to opravdu zajímalo. Osoba před ním byla průměrně vysoká, hubená a moc pěkná. Měla krátké vlasy jako nosí kluci, ale většina rysů byla spíše ženských. Takový mišmaš.

,,Jmenuju se Charlie, kdyby tě to třeba zajímalo," odfrkla si osoba a protočila panenky. ,,Říká se, že etiketa je pomalu tvoje druhý jméno, ale nějak to nedáváš."

Harrymu zrůžověly tváře. ,,Promiň," vysoukal ze sebe s pohledem upřeným k zemi, ,,nechtěl jsem tě urazit. Jenom mě to opravdu zajímalo. A překvapilo. Ale jakože dobře překvapilo. Jakože -"

Charlie jeho nesmyslné blábolení naštěstí přerušil/a. ,,Chápu, v pohodě. Jde o to, že jsem tak nějak kluk a holka zároveň. Občas se cítím víc jako kluk a někdy víc jako holka. Nedokážu být jenom jedno z toho."

Harry vykulil oči. O tom nikdy v životě neslyšel. ,,A teď jsi...?"

,,Holka. Možná si kvůli tobě příště vezmu sukni, aby ses tak blbě neptal."

,,Aha, dobře." Harry si odkašlal. ,,Předpokládám, že jsem tady kvůli výkupnému."

,,Předpokládáš správně."

,,Kolik času jsi otci dala?"

,,Dvacet čtyři hodin. Poslala jsem mu esemesku z tvého telefonu. Moderní zločin válí," zakřenila se Charlie a vyhoupla se na jednu z beden, kde se uvelebila. Harry si všiml, že je její tělo samý sval.

,,Víš, že se mi to nestalo poprvé? Už mě párkrát unesli," informoval ji Harry, který si nebyl tak docela jistý, proč jí to vlastně všechno říká.

,,Vsadím se, že jsem nejkrásnější ze všech," zazubila se Charlie a pročísla si své krátké vlasy. ,,Ze všech tvých únosců," dodala, když si všimla jeho nechápavého pohledu.

Zamyslel se. ,,To asi jo. I když krásu mužů moc rozpoznávat neumím."

,,S tím můžu pomoct," navrhla Charlie s úsměvem. Pak se na bedně položila na záda. ,,Co se trochu prospat, lorde? Je něco kolem pěti ráno. Dobrou noc." Otočila se k němu zády a během pár minut skutečně usnula.

Zato Harry se do spaní zrovna nehrnul, místo toho přemýšlel. Prostor kolem něj nebyl nijak velký, ale krabice byly úplně všude, takže se mohl plést. Zdi byly cihlové, žádná omítka, obložení, zateplení, nic. Žádná okna ani dveře neviděl, ale byl si jist, že tu někde budou, protože nějak se sem dostat museli. Ačkoliv venku panovala chladná noc, tady bylo teplo a útulno. Takže žádný sklep, opravil se, ale podkroví. To trochu snižuje výběr. Byl jsem mimo nejméně půl hodiny, což znamená, že se nenacházíme moc daleko od otcova sídla. Do oběda jsem doma.

Pokusil se trochu svá pouta povolit, ale Charlie si dala záležet. Pomalu přestával uvázané končetiny cítit. Tím se budu zabývat ráno, slíbil si nakonec a ponořil se do neklidného spánku.

14. února, podkroví, přibližně 8 ráno

Tentokrát jej vzbudila Charlie dobře mířenou fackou, která zanechala jeho tvář o odstín růžovější, než bylo zvykem. ,,Vstávej, princezno, snídaně je tu."

Sotva otevřel ústa, aby odpověděl, strčila mu do nich lžičku. ,,Tak je hodný. Za maminku," zakřenila se a nabrala další várku.

Harry sousto váhavě spolkl. ,,To je dětská přesnídávka?" zeptal se překvapeně, sotva měl zase prázdná ústa.

,,Přesně tak. Nevěřil bys, kolik toho takový hamánek vydrží. Zbytek si sněz sám, stejně odtud nemůžeš utéct." Přešla k jeho židli a jedním rychlým pohybem přesekla pouta. ,,Dobrou chuť."

,,To tady spolu budeme celý den?" otázal se mladík, zatímco si masíroval pohmožděná zápěstí.

Charlie vyskočila zpět na svou bednu a pustila se do snídaně. ,,Dokud tvůj otec nesplatí svůj dluh, budeš mým vězněm."

,,Jaký dluh? O čem to mluvíš?" nechápal Harry. Posadil se na zem a opatrně přesnídávku zamíchal. Nějakou zbraň. Potřebuju nějakou zbraň. Plyšový medvídek? Plastová lžička? Do háje.

,,Nevím, proč bych se ti měla svěřovat, nevypadáš důvěryhodně. Pochybuju, že ses za celý svůj život setkal vůbec s nějakým konfliktem." Dívčiny rysy ztvrdly. Už to nebyla bezstarostná teenagerka, nýbrž kriminálník připravený udělat cokoliv, aby získal co chce.

,,Tak hele," mladík zvedl ruce před sebe, jako by se vzdával, ,,já za to nemůžu. Nikdy jsem se neprosil, abych byl celý svůj život zavřený v pevnosti. Nechodil jsem do školy. Nikdy jsem nebyl v divadle, v cirkusu, v bazénu. Doma nemáme internet, aby mě někdo náhodou nekontaktoval. Není to zas tak úžasný život, jak říkáš. Spíš pěkná nuda."

,,Lepší nuda, než smrt," odsekla Charlie, aniž by k němu byť jednou zalétla pohledem. Místo toho měla své oříškové oči upřené na své dlaně. ,,Co já bych dala za takový život. Co by za něj dala moje rodina, přátelé, Mary!"

,,Mary?" opakoval Harry s povytaženým obočím. ,,Kdo je Mary?"

Charlie konečně odlepila oči od rukou a podívala se na něj. ,,Ty vážně nemáš nejmenší tušení, viď? Ty nevíš, kdo jsem?"

Mladík zavrtěl hlavou. ,,Je mi to moc líto, ale vážně -" Pak se zarazil. ,,Někdo tu je, zašeptal a přiložil ucho k podlaze. Slyšel kroky a hlasy. Vypadalo to na skupinku mužů, zřejmě lidé jeho otce. Ulevilo se mu, ale zároveň mu hruď ztížil balvan. Co asi udělají s Charlie?

Jmenovaná se však jen usmála. ,,Tady tě nenajdou. Je to jedna z mých...schovávaček. Prý se tady kdysi ukrývali Židé a neobjevili je. Dveře sem zcela přesně kopírují strop. Prkna nikde ani nevrznou. Ačkoliv se to nezdá, je to tady dokonale odhlučněno. Jsme tady v takové malé bublině."

Harry se - s uchem stále přitisknutým k podlaze - pokoušel zachytit alespoň jediné slovo, ale jeho snaha byla marná. Pak se hlasy začaly vzdalovat, nakonec umlkly docela.

,,Co se mnou udeláš, když otec výkupné nevydá?" zeptal se mladík po chvilce oboustranného ticha. Nikdy dřív nad tím nepřemýšlel a ani nemusel. Jeho otec jej vždy našel dříve, než začaly problémy. Ale tentokrát si tím nebyl tak docela jistý. Opravdu by se jeho otec vzdal svých peněz, aby jej zachránil? ,,Zabiješ mě?"

Charlie se rozesmála. ,,Prosímtě, vypadám snad jako vrah? Ne, budu tě držet, dokud si neuvědomí, že nejsi jediná věc, která zmizela." Potutelně se usmála a zamávala mu předmětem před nosem.

Harrymu spadla čelist. ,,Jak jsi...? Co...? Tys...?" Nedokázal ze sebe vypravit ani jednu kloudnou větu. Pak jen zavrtěl hlavou. ,,Ani se nebudu ptát, jak jsi překonala nejlepší bezpečnostní systém v celé Británii, bůhví co bych se dozvěděl." Mávl rukou k předmětu. ,,To je rodinná pečeť, stará mnoho generací. Otec ji velmi opečovává, ale nedrží ji v žádném trezoru
Má ji totiž neustále při sobě, protože ji používá při podepisování úředních záležitostí. Za tohle určitě zaplatí."

,,To doufám. Jinak spolu budeme žít po zbytek života." Dívka na něj vyplázla jazyk a vrátila si prsten na prst.

Harry mykl rameny. Ta představa mu  nepřipadala zas tak špatná. ,,Co ti otec provedl?" zeptal se, čímž navázal na jejich předchozí rozhovor.

Charlie si povzdychla. ,,Tvůj drahý tatík má na svědomí mnohem více životů, než si dokážeš přestavit."

V Harrym by se krve nedořezal. ,,Cože?"

,,V kriminálním podsvětí je znám pod přezdívkou Bílá růže. Co známý, on tam tomu celému šéfuje! Odkud myslíš, že získal celé své bohatství?"

,,Ne, ne, ne! Děláš si legraci, viď?" zadoufal mladík, zatímco se od dívky několik kroků vzdálil. Vjel si rukama do vlasů. ,,Můj otec je normální obchodník, podnikatel."

,,Tak kde získal tolik peněz, když je normální?" zajímala se Charlie, ale její tvář vypadala spíš starostlivě, než jako by si to užívala.

,,Já nevím!" vyjekl Harry poněkud hystericky. ,,Do jeho kanceláře jsem měl zakázáno chodit. Téměř všude jsem měl zakázáno chodit!" Dlouze se nadechl. ,,Můj otec je obchodník s cereáliemi. Nic víc, nic míň. Za svůj majetek vděčí svým schopnostem."

,,To je básnička, kterou tě naučili nazpaměť, abys nekladl nepříjemné otázky," namítla Charlie a přešla k němu blíž. ,,Hele, já tě chápu. Ale pokud se k němu máš vrátit, měl bys vědět, ke komu vlastně."

Harry ztěžka dosedl na židli a vložil hlavu do dlaní. ,,Pokračuj."

,,Dovíš se věci, které ti obrátí život vzhůru nohama."

,,Pokračuj."

,,Fajn. V Podsvětí má Bílá růže něco jako velkou pavoučí síť. Síť tvořenou informátory, oběťmi a podřadnými zloději a
dalšími nečestnými lidmi. Cokoliv se kde šustne, on to ví. Možná to ví, ještě předtím, než se to šustne."

,,Jakou roli v tom všem máš ty?" zeptal se Harry, aniž by zvedl tvář z dlaní. Bál se, co se dozví, ale zároveň věděl, že druhou šanci na získání takovýchto informací mít nebude. To, jestli jí věří, bylo vedlejší.

Charlie se narovnala. ,,Před čtrnácti lety přišel Bílá růže do bytu mé rodiny. Můj otec pracoval v ruském ministerstvu obrany, takže měl mnoho informací, které mohli Bílou růži zajímat. A asi opravdu hodně zajímalo, když přišel osobně." Odmlčela se, aby se napila šálku studené kávy.

,,Kdes tu kávu sehnala?" zajímal se Harry, který teď seděl opřený o opěradlo židle a propaloval dívku pohledem.

,,Koupila jsem si ji v automatu včera, krátce po únosu," zazubila se Charlie a znovu si lokla. ,,Chceš taky?"

Harry přikývl a plastový kelímek od ní přebral. Dívka mezitím pokračovala. ,,S otcem vyjednávali dlouho do noci. Vlastně několik nocí. Otec ovšem pokaždé odmítl. Když se tak stalo po šesté, Bílá růže za sebou práskl dveřmi a už se nevrátil. Jenže tu byl malý problém. Můj otec mu odmítal říkat Bílá růže, připadalo mu to směšné. Jako jeden z mála znal jeho pravou identitu, takže mu říkal jménem. Alexandr Whitehall. Dokonce i když jsme s nimi byli v pokoji my, matka, já a mí sourozenci. Bílé růži to došlo až o pár dní později. Bylo lehké se nás zbavit. Neobtěžoval se píchat injekce a unášet. Prostě a jednoduše náš byt vyhodil do vzduchu." Dívka sklopila tvář. ,,Přežila jsem jako jediná."

,,Ne! Můj otec není vrah! Nemáš pro to vůbec žádný důkaz!" zaječel Harry a vyskočil na nohy. ,,Vůbec žádný!"

Náhle se dole ozvaly kroky a rozrušené hlasy. Charlie mu připlácla dlaň na ústa. ,,Zas tak odhlučněné to tu není, idiote," zasyčela vztekle. Pak jej pustila a začala ve spěchu sbírat vše, co tam nechala. Harry tam stál a nebyl si jistý, co udělat.

,,Další injekce?" zeptal se, když byla hotová.

,,Tentokrát na to nemám čas."

Harry si oddychl a sehl se, aby sundal ze židle zbytky provazů. V tom ucítil na týlu tupou bolest a svezl se k zemi.

14. února, opuštěná konzervárna, krátce po poledni

Harryho příští probuzení bylo mnohem příjemnější, než to předchozí. Probudil se totiž sám od sebe. Přestože mu trochu třeštěla hlava a v ústech měl sucho, připadal si odpočinutý.

Charlie seděla nedaleko od něj a stavěla si z prázdných plechovek pyramidu, která se ovšem při každém pokusu o dodání sedmé plechovky zhroutila. Když si všimla, že je její oběť vzhůru, vstala a zkontrolovala mu ránu na hlavě. ,,Praštila jsem tě víc, než bylo nutné," konstatovala, ale k omluvě ji Harry nepřinutil. Místo toho po něm hodila bochník chleba a sýr a se slovem Jez, zmizela kdesi na druhé straně haly.

Harry se najedl a udivilo ho, jaký měl hlad, vždyť snídal docela nedávno! Sotva se dívka vrátila - z obhlídky, jak později vysvětlila - , začal se znovu vyptávat. ,,A jak to pokračovalo?"

Charlie nechápavě nakrčila obočí. ,,Pokračovalo co?"

,,Tvůj příběh. Mluvila jsi o pomstě a nějaké Mary. Neřekla jsi mi všechno."

Dívka si povzdychla a znovu sklopila zrak ke svým dlaním. ,,Sice jsem přežila, ale tak snadné to nebylo. Ochrnula jsem, byla jsem předurčena k tomu strávit celý zbytek života v posteli."

Harry zalapal po dechu. ,,Ale jak potom...?" Nedávalo to smysl, vždyť osoba před ním byla mnohem pohyblivější, než on sám kdy bude.

,,Doslechla jsem se o experimentální léčbě. Je to velké riziko, málokdo to přežije, ale já jsem neměla co ztratit. Musela jsem se dostat až do Japonska, což sice nějakou dobu trvalo, ale za pokus to stálo. Jako jedna z mála, jsem se odtud dostala a to v ještě lepším stavu než předtím."

Harry si ji fascinovaně prohlížel, jako by ji viděl poprvé, přestože žádný rozdíl nenašel. ,,To je úžasné!"

Charlie se zatvářila potěšeně. ,,Jsem teď sice tak trochu kyborg, ale dokážu chodit a běhat a šplhat, prostě cokoliv si zamanu. Byla to pro mě šance na nový život."

,,Teď přichází na scénu Mary, je to tak?" odtušil mladík, který zatím víkem jedné konzervy vyrýval do země díru.

,,Přesně. Ona byla...tak jiná! S každým soucítila, byla vždy laskavá a za každé příležitosti milá a zdvořilá. Pracovala v oné laboratoři teprve krátce, ale už tehdy byla jedna z nejlepších, prostě talent. Zamilovala jsem se do ní." Odmlčela se, aby zjistila, jak se na tu novinu tváří Harry. Ten však dál cosi vyrýval, aniž by se jeho výraz změnil. Charlie na čele vyskočila vráska, ale pokračovala. ,,A ona do mě taky. Dokonce jí ani nevadila ta...moje věc s pohlavím. Chodili jsme spolu a pak jsme se zasnoubili."

,,Předpokládám, že teď se na scénu vrací můj otec?"

,,Ne tak docela. Pochybuju, že o mě Alexandr někdy vůbec zavadil pohledem. Na to má lidi. A ty lidi mají lidi. Prostě dlooouhý řetěz, na jehož konci jsem byla já. Jenže jak se ke mě dostat? Není to zas tak těžké, co?" Dívka se smutně usmála. ,, Unesl Mary. Dal mi hádanku, která mě měla dovézt na místo setkání, ale já ji nevyřešila včas. Dorazila jsem pozdě. Od té doby jsem na útěku."

Harry se zvedl a, aniž by nad tím dlouze přemýšlel, pořádně ji objal. Nechápal, jak to mohla snést. Úplně sama, bez nikoho. Rozhodně to byla ta nejsilnější osoba, jakou poznal. ,,Je mi mi hrozně líto, Lie. Já...neměl jsem tušení, co všechno můj otec provádí. Ani nevím, jestli ti mám věřit, ale něco mi říká, že mluvíš pravdu."

Dívka krátce přikývla a po chvilce váhání mu obětí oplatila. ,,Takže co teď?"

,,Utečeme. Někdo musí mého otce zastavit a kdo, když ne my? A kdy, když ne teď?" Harry ji opatrně pustil a začal pochodovat po místnosti. ,,Sice ti budu úplně k ničemu, ale ve dvou se vždycky lépe táhne. Navíc jsi hrozně fajn, nejlepší holka lomítko kluk, jakou jsem kdy poznal."

,,Jediná holka lomítko kluk, jakou jsi poznal," připomněla mu Charlie, ale usmívala se přitom. Pak ho chytla za ruku a pevně ji stiskla.

Harry se zazubil a její stisk opětoval.

,,Myslím, že jsi vynechal tu část, kde jsi mě napadl a já ti nakopal zadek," zakřenil se Charlie, který se k nim v průběhu vyprávění připojil a teď seděl vedle Harryho na sedačce a popíjel již vychladlou kávu.

Dvě děti, desetiletý Max a šestiletá Kristina, sedící naproti nim nenacházely slova, pouze s vytřeštěnýma očima sledovaly své rodiče.

,,Takže tohle se vážně stalo?" zeptal se nakonec chlapec, sotva jeho hlava zpracovala veškeré informace. ,,Jste tajní agenti, kteří chrání svět před padouchy?"

,,Samozřejmě, že ne, broučku. Táta si dělal legraci," pohladil Charlie svého syna po vlasech. Pak se zahleděl na hodinky. ,,Už byste měli být dávno v posteli, takže šup šup."

Děti poslušně vstaly a vyrazily do koupelny. Nepřestávaly spolu ovšem tiše debatovat o tom, zda to pravda je nebo není.

Charlie se uvelebil v Harryho klíně. ,,Dobře, žes jim neřekl celou verzi. To by se asi moc nevyspali."

,,Myslíš to, jak jsi nakonec mého otce pověsil za nohy na Eiffelovce a já tě zmlátil?"

,,Ne, já zmlátil tebe, špatně si to pamatuješ," opravil jej Charlie s lehkým úsměvem. ,,Dobrou noc. Zítra nás čeká velký den."

,,Max má narozeniny?"

,,Ty zdědíš peníze," zakřenil se Charlie a políbil jej.

***

Ahoj!

Vím, že je to dnes na poslední chvíli a že je povídka složená hlavně z dialogů, ale přesto doufám, že se tahle moje oddechovka - která pro jednou neskončila smrtí všech hlavních postav - líbila.

Napsáno pro soutěž Psaní pro radost, měsíc červen a stala se jedním z vítězů! Mnohokrát vám děkuji ♡

#LGBTalltheway :D

Oginpat