Narozeninové přání se mi tedy opravdu splnilo.
Úsměv na mých rtech jen dokresloval tu šílenou tvář, za kterou jsem většinu času umně schovávala své pocity.

Zabila jsem ji zbytečně.
Stala jsem se šílenou zbytečně.

Její smrt naprosto nic nezměnila.
Nebude tě mít ona, ani žádná jiná dívka.
Včetně mě.

Byla jsem naštvaná na to, že jsem si přála takovou pitomost.

Byla jsem naštvaná na Nadiu, protože právě ji napadlo, že bych si něco měla přát.
Na jednu děsivou vteřinu mě napadlo, že byl tohle všechno její záměr.

To je ale hloupost.
Nikdo není tak šílený jako já.
Nikdo, nikdo, nikdo.