Uběhlo už několik dní a ty jsi stále nebyl s to se mnou normálně mluvit. Prožíval jsi jednu depku za druhou a mě začínaly pomalu docházet nervy.

Jistě, konejšila jsem tě, trávila s tebou spousty času a snažila se tvářit chápavě. To pochopení pro tebe jsem se snažila najít i reálně. Moc jsem ho ale neměla.

Má netrpělivost se začala projevovat na celé čáře. Stejně tak jako paranoia. Nikdo mi sice nic nedokázal, ale začalo mi docházet spoustu chyb, které jsem při tom udělala. Bála jsem se. V noci jsem se znovu začala probouzet. Potřebovala jsem už být s tebou.