Volal jsi mi.

„Tak co, Julie, můžeme s Nadiou přijít na tvé narozeniny?"

„Proč byste nemohli? Už je to přece domluvené."

„Přijde mi, že se mi poslední dobou vyhýbáš. Už skoro vůbec nejsi na našem místě."

„Sám jsi říkal, že je dětinské tomu tak říkat. Navíc, mě už žádné trapné čmárání křídami ani v nejmenším nezajímá."

Byla jsem k tobě tak chladná. A ty jsi netušil proč. Přešel jsi to však vřele bez povšimnutí.

„Jak myslíš. Tak my tedy zítra přijdeme, dobře?"

„Dobře," dostala jsem ze sebe.

„Měj se."

„Ty taky."

Ukončila jsem hovor a svalila se obličejem na polštář.