„Jak se ti Nadia líbila?" optal ses mě, když tvá dívka odešla. Měla lekci klavíru, za což jsem byla nesmírně vděčná. Déle než půl hodiny bych ji nesnesla.

„Je dokonalá," ušklíbla jsem se.

Doufala jsem, že si všimneš té ironie, ale ty ses rozzářil a zasněně přikývl.

„Také si myslím. Jsem rád, že si rozumíte. Mimochodem, mohla by se mnou přijít na tvé narozeniny? Jako doprovod, chápeš."

Bezmyšlenkovitě jsem přikývla. Narozeniny jsem měla už za pár dnů a dost jsem se na ně těšila.

„Skvěle," pověděl jsi spokojeně. „No nic, už budu muset také jít," dodal jsi a vypařil ses.