Hermiona otevřela unavené oči. Včera slavili až moc. Ani si nepamatovala, jak se dostala do postele. Tuto otázku vyřešila, když zjistila, že místo v posteli leží na podlaze ve společenské místnosti. A nebyla sama. Tak trochu tam ležel Harry a Ron. Chtěla vstát, ale Harry ji ve spánku přitáhl víc k sobě, něco zamumlal a objal ji.
,,No a co já teď?"
,,Popravdě řečeno....nevím!" odpovědělo druhé Já.
,,Co kdybych je prostě probudila?"
,,Zkus to..."
,,Harrýsku?" Harry zamručel jako lední medvěd a trochu otevřel oči.
,,Co?" zeptal se rozespale, ale když si spočítal dvě a dvě, rychle se od Hermiony odtáhl a pomohl jí vzbudit Rona, který odmlouval vstát se slovy: ,,Mami, nech mě, já ty odpadky vyhodím za chvíli."
,,Sbohem něžnosti," řekla si pro sebe Hermiona. ,,Rone vstávej! Hoří!"
,,Pane Bože!" Ron se dostal na nohy rychlostí světla.
,,Promiň, ale jinak bys nestihl snídani." Ron se zatvářil naštvaně, ale dlouho mu to nevydrželo, protože měl hrozný hlad.

Hermiona si oblékla hábit a všichni tři se vydali na snídani.
,,Super! Jídlo!" zajásal Ron a vrhl se k marmeládám a čokoládovým pomazánkám. Hermiona si na talířek dala kukuřičné lupínky a rohlík s máslem, nalila si šálek horkého černého čaje. Snídat ji bavilo, jen pokud měla čas a dobrou náladu.
,,Co máš dneska v plánu po škole?" zeptal se Harry.
,,Asi nic. Proč se ptáš?" odpověděla Hermiona překvapeně.
,,Napadlo mě, že bychom mohli my tři někam do přírody."
,,To je skvělý nápad!" usmála se. ,,Co si myslíš ty, Rone?"
,,Jasně," pravil Ron, aniž by věděl o čem mluví.
,,Takže hned po obědě?"
,,Přesně tak."
Hermiona se podívala k učitelskému stolu,ale Severus tam nebyl.
,,Omluvíte mě?" Hermiona vstala od stolu a rozběhla se za Brumbálem, který právě vyšel z Velké Síně. ,,Pane řediteli!?"
,,Ano, Hermiono?" pousmál se Brumbál.
,,Já jen...jsem se...chtěla zeptat....co je s profesorem Snapem?"
,,Děvče, to já nevím. Dojdi k němu, že tě posílám a zeptej se ho, jestli bude učit. A když ne, tak za mnou přijď." Hermiona přikývla a vydala se do sklepení.U dřevěných dveří od jeho komnat se zarazila, zhluboka se nadechla a zaťukala. Nic se neozývalo, pomalu vzala za kliku a vešla.
,,Pane profesore?" Rozhlédla se po první místnosti, byla to předsíň, samé kabáty a boty. Druhá místnost byla určitě obývací pokoj, dvě tmavě zelená křesla, gauč a obrovská knihovna.
,,Pane profesore?!" Ze dveří naproti ní se ozvalo něco jako zaskučení... Hermiona vešla, Severus tam ležel na posteli a přerývavě dýchal.
,,Pane Bože! Je vám něco, pane profesore?" Přiskočila k němu.
,,Jste v Řádu...takže víte..."
,,Že jste byl včerejší noc u Vol....Vy-víte-koho," dopověděla za něj Hermiona. ,,A můžu pro vás něco udělat?" zeptala se Hermiona.
,,Podejte mi tu tmavě modrou lahvičku a nikomu nic neříkejte!" Hermiona vstala a ze stolku vzala lektvar.
,,To je jasné, komu bych to říkala?"
,,Svému kamarádíčkovi Potterovi," pravil a napil se. Bylo vidět, jak se mu ulevilo.
,,Přísahám, že to nikomu neřeknu."
,,Věřím vám...a teď jdete."
,,Jistě, na shledanou!"