Severus bloudil po hradě. Už se procházel od půl jedenácté, ale stále nechtěl jít spát. Zamířil ven, potřeboval hodně vzduchu. Když se rozhlédl po Bradavických pozemcích, jeho zrak spočinul na dívce v bílých šatech jak tancuje.
,,Zdá se mi to? A jestli je to sen, tak ať neskončí," prosil, ani nevěděl koho. Pozoroval ty ladné pohyby, to souznění s okolím. Chtěl za ní jít, ale co kdyby se rozplynula jako mlha? Zůstal stát u dveří, čas se zastavil.
,,Grangerová? Hloupost! To nemůže být ona," řekl si pro sebe. Najednou se ta kráska zastavila a začala plakat.
,,Proč pláče?" zeptal se jako malé dítě.
,,Trápí se," odpovědělo druhé Já.
,,Můžu jí pomoct?"
,,Kdo ví?" Dívka klesla do trávy a zakryla si tvář.
,,Ona omdlela!"
,,Ne,jen usnula...potřebuje spát, ale někde, kde bude v bezpečí."  Severus se k ní váhavým krokem vydal, dívka se neklidně převalovala.
,,Slečno Grangerová?" zašeptal Severus.
,,Co s ní?"
,,Odneseš ji do komnaty nejvyšší potřeby."  Severus zvedl Hermionu ze země tak, aby ji nevzbudil. Hermiona se k němu choulila jako kotě. Když došel na tu správnou chodbu, přemýšlel nad tím, kam dát Hermionu. Objevily se dveře,otevřel je loktem a vešel. Místnost byla tmavě modře vymalována, na stěnách byly abstraktní obrazy a uprostřed pokoje byla měkká postel. Položil ji tam a přikryl. Něžnost by se v něm dala krájet.
,,Do hajzlu! Já jsem Snape!" okřikl se a popošel dál od ní, asi půl hodiny ji pozoroval a pak odešel.

Hermiona se probudila s úsměvem na tváři, který zmizel, když se rozhlédla, kde to je. Na nočním stolku byl vzkaz:Jste v komnatě nejvyšší potřeby, včera jste usnula venku.
,,No a ani se nepodepsal!"
,,Ale ty víš, kdo to je..."
,,No to víš že jo." Podívala se na hodinky. ,,A sakra, před pěti minutami začala první hodina!"  Rychle vstala, trochu se upravila a utíkala...samozřejmě do sklepení. Vpadla do třídy, těžce si oddychla a čekala, co bude.
,,Strhávám Nebelvíru dvacet bodů," pravil ledově Severus, aniž by se na ni podíval. Hermiona přikývla a beze slova si stoupla k Harrymu.
,,Kde jsi byla?" zeptal se tiše Harry.
,,Ale..." odpověděla Hermiona a začala rychle krájet lustikol. Harry už se na nic nevyptával, věděl, že když Hermiona něco nechce říct, tak to prostě neřekne. Hermiona si ničeho jiného než lektvaru nevšímala.
,,Takže, kde jsem to skončila?"
,,U toho, kdo tě donesl do té místnosti..." odpovědělo druhé Já.
,,Já myslela, u které přísady." Najednou se zarazila. ,,A kdo to byl?"
,,Však ty víš," zasmálo se druhé Já.
,,Tohle bych si řekla jen...kdyby...to rozhodně ne!" zamračila se a pohlédla na Severuse, který něco psal.
,,Ale ano," pravilo krátce druhé Já. Hermiona zmateně těkala očima z jedné strany na druhou.
,,Ne! Ne! Ne! Ne! Ne! Ne!  Ne! Ne! Ne!  Ne! Ne! Ne! Ne! Ne! Ne!"
,,Prosim tě, já jsem srdce a já to vím!"
,,Odevzdejte mi své lektvary," řekl najednou Snape. Všichni žáci sebou vyděšeně trhli. Když je celou hodinu ticho a najednou někdo promluví, je to takové zvláštní narušení klidu.
,,Hermiono, můžu to odnést?" zeptal se Harry a ukázal na její lektvar.
,,Já...já...si ho klidně odnesu sama."
,,No, já jen, že tam jdu tak..." Hermiona se pousmála a podala mu svůj lektvar.
,,Ahoj, Hermiono," ozval se za ní nejistý hlas.
,,Ahoj, Rone." Hermiona se k němu otočila a usmála se.
,,Pořád...pochybuješ...že mě máš...ráda?" zeptal se ještě více nejistě.
,,Ne, nepochybuju, ale stejně...radši se ke mně nepřibližuj," zavtipkovala Hermiona.
,,Proč?"
,,Vtip nevyšel!"

,,Mňam! Palačinky jsme k večeři dlouho neměli," rozzářil se Ron a za pět vteřin už v sobě měl osm palačinek. Hermiona si s Harrym vyměnili pohledy, které říkaly: ,,Je to kamarád." Přisedli k němu a začali taky jíst. Hermiona se podívala k učitelskému stolu, Severus se o něčem bavil s Brumbálem, ale nevypadal nadšeně.
,,Hermiono, co si myslíš o tom dnešním zápase?" zeptal se Ron.
,,Bylo to skvělé," odpověděla Hermiona nejistě, protože odešla dřív.
,,Vždyť jsme prohráli."
,,Já vím, ale...ale zase víte, jaké to je prohrát," zastřela to Hermiona. ,,To jsou dobré palačinky, vážně jsem lepší nikdy nejedla."
,,Hm..." zahuhňal Ron, který se cpal další.
,,Prosím, ticho!" ozval se Brumbál a postavil se. ,,Víte, napadlo mě, že na Vánoční večírek, který bude za dva měsíce, by mohli jen ti, co by byli oblečeni ve stylu padesátých a šedesátých let! Takže se připravte, že se bude tančit twist a jiné oblíbené tance. Jen jsem chtěl říct, že i učitelé ... Bez výjimek!" Brumbál se významně otočil směrem, kde seděl Severus. ,,Budou muset být také tak oblečeni." V sále to zašumělo. ,,Večerka pro první až páté ročníky bude půlnoc a všichni starší tu mohou být do rána. To je vše."
,,Ty krá..." Hermiona Rona propálila pohledem, ,,brďo, co my teď?"
,,Půjdeš, Mio?" zeptal se Harry.
,,Já...asi jo...ještě nevím," odpověděla Hermiona, ale věděla, že půjde. To Severus měl jiný názor.
,,Bohové, to snad nemyslí vážně! Tak tam nepůjdu..."