Začal nový měsíc, únor. Dva týdny poté, co Hermiona začala chytat Smrtijedy. Většinou byli sami nebo ve dvojicích. A dnes chytila posledního, koupila si víno a zapila to.
,,A co uděláš teď, Ženo Pomsty?" zeptalo se její druhé Já.
,,Teď najdu Severuse," řekla Hermiona a položila víno na stůl.
,,Tak schválně."
,,Koukej," začala Hermiona a vyndala mapu a kyvadlo. Hermiona přiložila malý papírek se Severusovým jménem ke kyvadlu a najednou se zabodlo...
,,Irsko?" Hermiona chvíli přemýšlela.
,,Pokud za ním přijdu, co mu řeknu?"
,,Hm...že...nevím!" odpovědělo druhé Já.
,,Já se bojím."
,,A čeho?"
,,Že umře, že se mu něco stane, že zůstanu sama! Že ho...nás...za to odsoudí, že nebudou chápat!" vysvětlila Hermiona a po tváři (jako už tolikrát!) jí začaly stékat slzy.
,,Tobě přeci nezáleží na tom, co říkají lidé!"
,,Ale já prostě cítím,že...lidí je víc ne já! A že jsou krutí, já se prostě bojím. A bojím se budoucnosti! Bojím se zítřka! Bojím se pohledět do zrcadla, až budeme oba staří."
,,Ale o tom to je! Musíš vědět, že pro tebe bude pořád ten černovlasý mladý muž."
,,Já nevím, zda to dokážu!"
,,Ale byl by hřích nezkusit!"
Hermiona schovala tvář v dlaních.
,,A co když to nezvládnu?"
,,Na to není odpověď!"
,,To mě právě děsí, že neznám odpověď, že nevím, co bude dál! Že miluji muže,který... je složitý."
,,Já vím, ale miluješ! To už není cesty zpět!" pravilo druhé Já tiše.
,,Vždyť mám na výběr! On není jediný muž na Zemi!"
,,Ale je jediný, kterého miluješ!"
,,To jo... Vždycky, když slyším jeho hlas, cítím hřejivý pocit, který mě dokáže rozesmát i rozplakat. Když ho vidím, chci se mu dívat do očí a přitom uhnout pohledem! Když na něj myslím, vidím situace, kde jsem s ním, jen spolu mluvíme, nic víc! Když zavřu oči, vidím jeho tvář a přitom zapomínám, jak vypadá, a to protože ho potřebuju vidět každý den!"
,,A to je víc než strach! Než lidi! Než tenhle hnusnej život!"
,,To ano, ale přeci jen..."
,,Žádné ALE! Ne dnes, dnes odpočívej!"

Severus od té doby co přijel jen pil a litoval...sebe,Hermiony...ani nevěděl... Dům s několika temnými místnostmi ho deprimoval a skřítek, který byl všude, byl úděsný!
,,Nechce pán něco k jídlu?" zeptal se ušatý tvor. Severus na něho vrhl nenávistný pohled.
,,Až něco budu chtít, tak si to vezmu SÁM!"
,,Přijměte omluvu."
,,Přijímám," řekl Severus a vydal se do své ložnice. Posadil se na tmavou postel a smutně pohlédl na dvě věci.  První byla černá košile, kterou si na sebe nikdy nevzal, aby ji neponičil. A druhá věc byl malý obrázek, který každou noc pevně svíral a v duchu dívce na něm posílal polibky. Bylo to pro něho těžké, pořád na ni myslel a pil. To bylo všechno, co přes den dělal. Někdy šel k moři a hleděl do vln. A čas od času se pokusil číst. Když bylo nejhůř, tak si dal kousek chleba, ale jinak neměl hlad. Nespal, jen hleděl na nebesa postele, nebo na hvězdy. Byl unavený...od života, od lásky... Nevěděl, co má dělat. Pokud se nezabije, bude sám, ale to by byl i kdyby se zabil. Trochu se ušklíbl.
,,Ó jak hluboko jsi klesl! Sebevražedné myšlenky?"
,,Sebevražedné asi ne, takový blbiny mě napadají pořád!"
,,To bych si to musel pamatovat!" řeklo druhé Já.
,,Ty si nepamatuješ věcí!" Zavřel oči a uviděl její tvář, smutnou, uplakanou, zoufalou. Tohle viděl vždy, když jen na minutku zavřel oči, nebo stačilo jen je přivřít. Nešťastně se přetočil na bok.
,,Já už nevím... Co mám dělat?"
,,Teď už nic," odpovědělo druhé Já.
,,Jsem k ničemu! Všem jen ubližuju!"
,,To neříkej!" okřiklo ho druhé Já. ,,Za to, co se stalo, nemůžeš!"
,,Ale ano, můžu za všechny ty hrozný věci!"
,,Prosím tě, vždyť to není chyba...ukázat svou pravou tvář a tím pomoct Hermioně."
,,Pomoct?! Kvůli mně se trápí, nebo mě nenávidí!"
,,Ale za to nemůžeš, lepší když tě nenávidí, než kdyby už nežila!"
,,To je pravda!" přitakal Severus tiše. Ještě pevněji chytil obrázek a jedním prstem přejel po namalované tváři.
,,Miluju tě, Hermínko," zašeptal a skryl hlavu v polštáři.