Protože byla sobota, Severus celý den jen četl a zapisoval si poznámky. Ozvalo se tiché zaklepání. Protože si trochu pamatoval včerejšek, tak se modlil, aby to byl Potter... Nebyl.
,,Dobré odpoledne, pane profesore," pozdravila Hermiona mile.
,,Co tu děláte, Grangerová? Chcete mě vydírat za to, že jsem byl včera namol?!" zavrčel Severus nevrle, i když vůbec nechtěl.
,,Ne, nevím, jak hrozné o mně máte mínění, ale to, že se člověk někdy trochu napije, není tak příšerné," odpověděla stejným hlasem Hermiona.
,,Tak se omlouvám..." zamumlal Severus. ,,Proč jste tedy přišla?"
,,Přinesla jsem nový dotazník, tamten jsem radši vyhodila...tedy spálila," upřesnila Hermiona a podala mu pár listů.
,,Tak já to napíšu a dám vám to...asi v pondělí," řekl Severus.
,,To bych byla ráda," pravila upřímně Hermiona a usmála se.
,,Ale musím být sám, abych mohl přemýšlet, potřebuju soukromí."
,,Včera vám má přítomnost nevadila," ušklíbla se Hermiona.
,,Lepší by bylo, kdyby můj profesor byl stále opilý!" pomyslela si Hermiona smutně. ,,To není tak odtažitý."
,,To jsem...nebyl ve své kůži. Tak odejdete?!" zeptal se netrpělivě Severus a rovnou ji šoupl před dveře.
,,Aspoň o jednu starost míň," řekla si pro sebe Hermiona a odešla.

Byla tma, dost dlouho na to, aby se nějaký student potuloval po hradě. Severus si vzal ručník a župan a zamířil do koupelen.
,,Konečně jsem to o ní dopsal," pomyslel si Severus unaveně.
,,No jo, ty by ses kvůli ní přetrhl!" řeklo druhé Já a samo nevědělo zda ironicky. Šel pomalu po chodbách a přemýšlel o všem možném. Odbila dvanáctá hodina, Severus ten zvuk hodin měl rád a zvláště když oznamovaly, že je hluboká noc.
,,Ach jo. Zase ji neuvidím celý den," pomyslel si Severus.
,,Tak jdi na snídani a oběd a taky na večeři," poradilo druhé Já.
,,Půjdu jen na večeři, aby to nebylo podezřelé," rozhodl se Severus. Už došel ke koupelně.
,,Levandulová lázeň," řekl Severus a chtěl otevřít. Šlo to tak těžko, že to nešlo vůbec. Lomcoval s dveřmi a zkoušel různá zaklínadla. Když už to vzdal, dveře se ,,samy" otevřely. Vyšla z nich překvapená Hermiona, na hlavě měla ručník a na sobě červený župan.
,,Co tu děláte, Grangerová?! Je už po večerce!"
,,Já se koupala, ale...jsem prefektka, takže...myslím, že můžu," vysvětlila Hermiona.
,,Běžte spát, slečno, a zítra se u mě zastavte, chci vám něco říct," pravil Severus a zavřel za sebou dveře.

Severus se koupal hodinu, takže mu byla zima a stále větší, protože mířil do sklepení. Mávl rukou a v krbu zaplál oheň. Uslyšel ťukání na okno...byla to černá sova. Severus cestou k ní přemýšlel o Hermioně.
,,Asi jí to řeknu..."
,,Asi určitě!" řeklo druhé Já. Vzal si do sovy dopis a když ho otevřel, srdce mu sevřel nepříjemný pocit.

Zrádče Snape,
jak víš, několik z Nás přežilo a můžeme ti slíbit, že si tě najdeme!
A až tě najdeme, tak tě zabijeme, ale hodně pomalu! A zabijeme i tvé nejbližší. Zjistíme si, kdo je pro tebe důležitý, na to můžeš vzít jed!
Tvoji kamarádi

Severus na sucho polkl.
,,Asi jí to neřeknu, přece ji nepošlu na smrt... podruhé!"
,,To jo, máš pravdu...láska musí počkat!"

,,Možná mi něco řekne," přemýšlela Hermiona.
,,Doufej! Možná...možná...možná..." řeklo druhé Já.
,,Já ho miluju!" usmála se Hermiona a zakoukala se do stropu. Ostatní dívky již spaly, ale Hermiona se nemohla dočkat zítřka. Její srdce bylo tak natěšené, že nemohla myslet na nic jiného. Najednou se vzbudila Ginny, zamžourala očima a posadila se.
,,Ty ještě nespíš, Mio?" zeptala se rozespale Ginny.
,,Ne, ještě ne," odpověděla.
,,Pojď ke mně," pobídla ji Ginny, Hermiona vstala a lehla si vedle ní. Protože postel byla velká, jednou za čas si holky lehly vedle sebe a povídaly si.
,,Víš, Harry je ke mně moc milý," usmála se Ginny.
,,Já vím, všimla jsem si toho," řekla Hermiona a dala si pramínek vlasů za ucho.
,,Miluju ho, ale...zdá se mi, že Harry...se hodí k někomu jinýmu," pravila smutně.
,,Ginn, tohle neříkej!" okřikla (spíš...ošpitla, nemohla přeci vzbudit všechny okolo). ,,Hodíte se k sobě!"
,,Ale stejně se mi zdá, že si ho nezasloužím."
,,Prosim tě! Vždyť on si nezaslouží tebe," zavtipkovala Hermiona a zasmála se.
,,A co ty?"
,,Co já?" zeptala se nechápavě Hermiona.
,,No, kdo je tvůj milovaný?!"
,,Je to princ," řekla Hermiona a zasněně se pousmála.
,,Ale jak se ten princ jmenuje?!"
,,No...Princ, ale není to princ," odpověděla Hermiona. ,,No možná trochu je."
,,No jasně, úplně ti rozumím," řekla Ginny, i když neměla páru o tom, co Hermiona povídá.
,,Zítra s ním mám schůzku," prozradila Hermiona a usmála se.
,,Fakt? To máš dobrý...ale na ten máslový ležák půjdem?!"
,,Samozřejmě."
,,No, já jen, abys na nás kvůli klukovi nezapomněla."
,,To se nestane," ujistila ji Hermiona. ,,Půjdu za ním až potom."
,,Takže už skoro v noci," ušklíbla se Ginny.
,,Prosim tě, já za ním půjdu jen tak," řekla Hermiona nevinně.
,,To víš, že jo, svatá Marie."
,,Už jsem hrozně unavená, jdu spát," řekla Hermiona a šla si lehnout do své postele.
,,Tak dobrou noc," popřála jí Ginny.
,,Dobrou."
,,A krásné sny, Severusi!"