Hermiona přijela do Bradavic brzo ráno, už byla snídaně a studenti a profesoři mířili naplnit své hladové žaludky. Když vešla do Velké síně, zazněl bouřlivý potlesk, nejdříve k ní přiběhli Harry a Ron. Ron ji drtivě objal.
,,Tys mně dala!" řekl a pustil Hermionu, aby ji mohl přivítat i Harry.
Ten se usmál, objal jí a zašeptal: ,,Takže on je tvůj hrdina?"
Hermiona stejným hlasem, aby ji nikdo kromě Harryho neslyšel, odvětila: ,,Jo... Asi jo."
,,Já ti to schvaluju," pravil hlasitěji a usmál se.
,,Co ti schvaluje?" zeptal se nechápavě Ron.
,,Že ty, Harry, Ginny a Levandule...že vás prostě zvu na máslový ležák," odpověděla Hermiona. Ronovi zazářilo v očích a zamilovaně se koukl na Levanduli. Harry chytil Hermionu za ruku a dovedl ji ke stolu k Ginny, která tleskala a smála se.
,,Příště nám něco řekni," pravila.
,,A co mám říct?" zeptala se Hermiona.
,,No třeba, že chceš nastavit krk a zachránit svět," objasnila jí Ginny a objala ji. Všichni po chvíli utichli a dali se do jídla.
,,Hermiono, mohl bych s tebou po snídani mluvit někde o samotě?" zeptal se tiše Harry.
,,No jistě," odpověděla jeho kamarádka. Najednou k ní přišel jedenáctiletý kluk s kyticí růží, balíčkem bonbónů a lístečkem s podpisy.
,,Drahá Hermiono, my, všichni z Nebelvíru, ti děkujeme, že si pomohla Harrymu se zabitím Voldemorta a že jsi tak riskovala. A tady pro tebe máme pár dárků," řekl chlapec, jakoby se to učil nazpaměť.
,,Děkuju," usmála se Hermiona a přivoněla si k růžím. ,,Ale...nejsem jediná v Bradavicích, která riskovala."
,,My víme,ale...nemůžeme děkovat všem," řekl Ron.

,,Tak Harry, o čem jsi to se mnou chtěl mluvit?" zeptala se Hermiona, když osaměli.
,,No víš...Ginny bude mít za chvíli narozeniny a za rok bude plnoletá...a já ji miluju...tak, jestli bych ji měl požádat o ruku," vybalil Harry.
,,Když ji miluješ, není co řešit," řekla Hermiona a usmála se.
,,A ty miluješ...?" zeptal se Harry váhavě. Hermiona se smutně pousmála.
,,Však ty víš," odpověděla a zahleděla se do podlahy.
,,Když ho miluješ, není co řešit!" pravil Harry.
,,Takže ty proti němu nic nemáš?"
,,Nemám nic proti tomu, koho miluješ," objasnil Harry.
,,On mi stejně nikdy neřekne, co ke mně cítí."
,,Co ty víš...třeba se rozhoupe, učitel juda," zasmál se Harrry. Hermiona pohlédla z okna. Bělostné vločky padaly z nebe, byla zima, ale svítilo slunce... Byl to krásný den. Studenti běhali venku a váleli se ve sněhu, chtěli si trochu užít před začátkem školní docházky.
,,Už bychom měli jít, za chvíli máme starodávné runy."
,,No jo, tak jdeme," přitakala Hermiona a vydala se ke dveřím.
,,Počkej a jak to uděláme s tím ležákem?"
,,Nijak, jen vás zvu, sejdeme se a dáme si ležák," odpověděla prostě Hermiona.
,,Škoda, že nepůjde TVŮJ učitel juda," uchechtl se Harry. Hermiona se na něho zamračila, ale pak změnila svou tvář v usměvavou.
,,Prosim tě, ty seš fakt hroznej!" zakroutila nevěřícně Hermiona hlavou.
,,Vždyť jsem pan Potter, naše nová celebrita," řekl ironicky Harry a ušklíbl se jako profesor.
,,Ha ha! Hrozně vtipný!" S těmito slovy vyšla Hermiona ze dveří a skočila si pro učebnice.

Severus seděl na židli a něco psal, studenti se začali scházet....a Hermiona byla mezi nimi. Na chvíli zvedl hlavu, aby se podíval, kam si sedne. Usadila se do první lavice, povídala si s Harrym a usmívala se.
,,Ticho, prosím," zasyčel Severus a vstal. Třída zmlkla a všichni očekávali, jaký lektvar budou dělat tentokrát.
,,Dnes začnete pracovat na mnoholičném lektvaru. Někteří už ho zjevně dělali," pohlédl na červenající Hermionu, ,,ale dopadlo to dobře ze dvou třetin, takže...prosím, nezkoušejte to sami!" řekl polohlasem a mávnutím hůlky vykouzlil na tabuli přísady. Hermiona, aniž by se podívala na tabuli, začala krájet bylinky. První část měla hotovou rychle, odevzdala ji a začala psát esej. Esej měla taky hotovou za chvíli. Nevěděla, co dělat a tak jen tiše pozorovala svého profesora, který stále psal. Na tváři měl tu známou vrásku, která se tvořila při naštvání majitele tváře. Hermiona si hlavu opřela o dlaň a zasněně na něj hleděla.

Po chvíli Severus ucítil něčí pronikavý pohled a zvedl hlavu. Jejich oči se setkaly, neuhnul ani jeden...byli středem vesmíru a nechtěli to měnit. Hermiona se na něho povzbudivě usmála a kývla hlavou na pozdrav. Severus nijak nereagoval, jen jí stále hleděl do očí.
,,Proč nic nedělá? Proč jen kouká?" ptala se sama sebe nechápavě Hermiona.
,,Vždyť už není co říct!" odpovědělo druhé Já.
,,Proč ho miluji? Proč?"
,,Protože na odpověď přijdete, jen když budete spolu!" řeklo druhé Já.
,,A proč...?" Už nechtěla hledat otázky, už chtěla pouze vědět, že jsou odpovědi a že na ně jednou přijde.

Lektvary skončily. Žáci (velmi neochotně) odevzdali lektvary a odešli.
,,Tak co, kluci, povedlo se vám to?" zeptala se Hermiona.
,,Mně nejspíš jo, ale Ronův lektvar vypadá jako pivo," odpověděl Harry a zasmál se.
Všichni tři zamířili ven.
,,Hermiono!" zavolal za ní Ron, když se Hermiona otočila, do tváře jí vletěla sněhová koule.
,,Ty..." prskala Hermiona a povalila ho do závěje. Harry se radši vzdálil, ale Hermiona hbitě vstala a povalila i jeho.
,,Jsem nejlepší!" zvolala Hermiona.
,,Protože umíš judo," řekl Harry a pohlédl k hradu.
,,Já jsem nejlepší už proto....že jsem!"
,,Aha! A to řekl kdo?" ušklíbl se Harry.
,,Já a taky učitel juda," odpověděla Hermiona a zamrkala jako mrkací panenka.
,,No jasně! Ten by to neřekl ani...no proti nám by to asi použil," zauvažoval Harry.
,,O kom to zas mluvíte?"
,,O všech a o nikom," odvětila Hermiona tajemně.
,,Bože, ty tvý hádankový odpovědi," pravil Ron a zakoulel očima.

Severus unaveně padl do křesla, promnul si oči a natáhl se po flašce a napil se. Hrozně ho bolela hlava.
,,Neměl bys pít, lepší je horká vana!"
,,Ha,ha...horká vana, to bych musel vstát," odporoval Severus a napil se ještě víc.

Už byl mírně opilý, když v to někdo zaklepal.
,,Pane Bože, ať to není Potter!" Do místnosti vešla mnohem příjemnější osoba.
,,Pane profesore, chtěla jsem se zeptat na pár věcí...ohledně mého prospěchu za celou dobu, co jsem byla v Bradavicích. Jen pár vět k tomu, jak pracuji o hodinách lektvarů," řekla tiše Hermiona.
,,Tak na to se napijeme," pravil Severus a podal jí skleničku.
,,Ne, děkuji," odmítla Hermiona a přeměřila si ho pohledem.
,,Jen pár skleniček," uklidnila se v duchu.
,,Ale...nenechte se prosit," nenechal se odbýt Severus a sám se napil.
,,Ne, děkuji, já nepiju tak brzo."
,,Tak počkáme na dobu, kdy budete mít chuť," usmál se šibalsky.
,,Tak to už rozhodně ne."
,,Tak mi dejte ty listy," řekl nevrle, vzal jí z ruky pár papírů. ,,Jak pracuje o hodinách? Hm...napíšu až moc." Po pár minutách to dopsal s neustálými přestávkami na popíjení.
,,Děkuji. Na shledanou," řekla Hermiona a odešla. Severus si něco zamumlal a pak usnul.

Vzbudil se sám...
,,Ježiš, já tak nesnáším kocovinu!" zaúpěl Severus a pomalu vstal. Hodiny ukazovaly tři hodiny ráno, Severus věděl, že už neusne a tak se vydal do koupelny. Když pohlédl do zrcadla vyděsil se, kruhy pod očima a k tomu denní strniště...vypadal jako...
,,Stvůra!" řeklo zrcadlo...spíše Severus v něm.
,,Ty nevypadáš o nic líp," opáčil Severus a vzal si do ruky břitvu, byla krásně tvarovaná, posázená zelenými kamínky. Rozetřel na obličeji a krku pěnu na holení a pomalu se dal do holení. Když konečně dokončil každodenní rituál posadil se do křesla a začal pít čaj.

/Včerejší večer/ Hermiona odešla od Severuse, posadila se na první lavičku a začetla se...
,,Asi za ním zítra ještě jednou zajdu, tohle by mi u přijímacího řízení moc nepomohlo."
Aktivita o hodinách: No, je šikovná...