,,Velmi zajímavá knížka!Kdo je asi autor?" zeptala se sama sebe Hermiona a otočila knížku na poslední stránku.
,,Co?" vykřikla tak hlasitě, že se skoro zřítil strop. Přiběhl doktor a dvě sestřičky.
,,Stalo se vám něco, slečno?" zeptal se vyděšeně doktor.
,,On..on..." rychle mrkala a pusu měla otevřenou pusou. ,,On napsal...tu..tu knihu!" A ukázala list, na kterém bylo napsáno:
Autor této knihy je Severus Snape
Jeho další knihy jsou...
Byl tam seznam dalších dvaceti čtyř knih, které Severus napsal.
,,Takže vám nic není?" zeptal se pro jistotu doktor, Hermiona ještě omámená zavrtěla hlavou.
,,Tak my vás necháme odpočívat," řekla sestra a všichni odešli.
,,Takže...on je spisovatel! Kolik knih jsem od něho asi četla?! Nikdy jsem se nedívala, kdo je autorem...ty pohybující se a věčně usmívající fotky mě doháněli k šílenství," prohlédla si fotku, na které se Severus netvářil nijak vesele a ani se moc nepohyboval, spíš jen koukal a...prostě byl. Jedním prstem přejela po jeho zmenšené tváři a něžně se usmála.
,,Jsi tak krásný, Severusi," zašeptala, ale fotka ji ignorovala. Zaklapla knížku a položila ji na stoleček, který byl vedle její postele. Otočila se na záda a pozorovala strop, na kterém nebylo nic zvláštního. Hermiona zavřela oči a v mysli se jí objevila tvář, JEHO tvář! Usnula s úsměvem na tváři.

Severus četl knížku a přemýšlel.
,,To je hrozná knížka!" pomyslel si Severus.
,,Je tak rozkošná! Odpustí ti všechno... Hermiona je úžasná!"  říkalo druhé Já.
,,A mají tu i chyby!" pravil rozzlobeně Severus.
,,A tak hodná!"
,,Kdo tohle psal, to je mi záhadou!"
,,Severusi, posloucháš mě vůbec?" zeptalo se nechápavě druhé Já.
,,A ty věty...no to je až děsivé!" zavrtěl hlavou Severus.
,,A Hermiona je tak..."  Severus druhé Já nenechal dopovědět.
,,A ten obal! Tak tohle rovnou můžu vyhodit do koše!"
,,Pane Bože! Severusi! Slyšíš mě?!"
,,Ano, bohužel, a neodpovídám. Vždyť ty víš, že v tomto ohledu s tebou souhlasím!" pravil prostě Severus a hodil knížku do ohně.
,,Co? Ty se mnou souhlasíš? Sice jsme si ujasnili, co k Hermioně cítíš...ale že se mnou souhlasíš... To je zvláštní!" řeklo překvapeně druhé Já. Severus se pohodlně rozvalil v křesle, zahleděl se do ohně, který právě spaloval listy knihy. Unaveně si oddechl.
,,Už je všechno vyřešeno...není Voldemort....jen pár jeho stoupenců a hlavně..."
,,Jedna krásná dívka pořád žije!" dopovědělo druhé Já. Severus se nepatrně pousmál.
,,Přesně tak."  Náhle někdo zaklepal. ,,Dále!" zvolal Severus otráveně a přešel do kabinetu, který byl hned vedle jeho komnat. Ve dveřích se objevil černovlasý chlapec s brýlemi.
,,Pane profesore, nevíte náhodou, kdy se vrátí Hermiona?" zeptal se Harry nesměle.
,,Proč tam nezajdete a nezeptáte se sám?" odpověděl otázkou.
,,Nemůžu opustit Bradavice... Brumbál mě chce chránit," odpověděl smutně.
,,Pottere, vaše kamarádka přijede pozítří, nejdéle za týden. Víc nevím, já tam nebyl," řekl Severus unaveně.
,,Víte, že...Hermiona o vás pořád mluvila....jak jí pomáháte a já jí nechtěl poslouchat. Chtěl bych vám poděkovat, že aspoň vy jste ji poslouchal, protože já jsem se choval hrozně."
,,Sice jsem slečně Grangerové zas tak moc nepomáhal, ale když myslíte..." odvětil Severus a už přemýšlel jenom o tom, jak si lehne a bude spát hodinu...možná i dvě.
,,Hermiona si to myslí. Jo a přinesl jsem vám Denního Věštce," řekl Harry a podal mu noviny.
,,Proč mi to dáváte?"
,,Jen si to přečtěte," usmál se Harry potutelně a odešel.
,,Taky ani neřekne..." brumlal si pro sebe, zavřel dveře a šel si na to ,,hrozné" čtení sednout.

Já- Vaše Rita Holoubková, jsem udělala rozhovor s přítelkyní Harryho Pottera. Tak čtěte!
Já: Jak jste porazili Vy-víte-koho?
Grangerová: Měli jsme plán.
Já: Kdo si myslíte, že má největší zásluhu na pádu Vy-víte-koho?
Grangerová: Byla to týmová práce. Prostě všichni jsme se snažili bojovat za naši budoucnost.
Já: Máte poměr s Harry Potterem?
Grangerová: (smích) Ne, jsme kamarádi a Harry už má jinou!
Já: A Vy?
Grangerová: Jak se to vezme...
Já: Mluvila jste o plánu, jaký to byl plán?
Grangerová: Smrtijedi mě měli chytit a přivést k Voldemortovi, byli jsme připravení, unesli mě a za čtyřicet pět minut Řád napadl Voldemorta a jeho spojence a vyhráli jsme!
Já: Jak jste zjistili, že Vás unesou?
Grangerová: Měli jsme špeha, jméno nemůžu prozradit. Ten nás vždy informoval.
Já: Máte s tím špehem poměr?
Grangerová: (smích) Ne.
Já: A chtěla byste s ním mít poměr?
Grangerová: Kdo ví? Ale hodně mi pomohl, jako jediný mi dokázal naslouchat a naučil mě, jak se bránit!
Já: To je jako z romantického filmu.
Grangerová: Kéž by. V mé situaci mi to tak nepřišlo,ale...možná je to romantický film spojený s dramatem a propletený ironií osudu.
Já: Hezky řečeno. Povyprávíte nám o vašem přátelství s Harry Potterem?
Grangerová: Harry a Ron jsou mí nejlepší přátelé, oba mám moc ráda, rozumí mi a pokud mohou, tak mi pomáhají.
Já: Máte poměr s Ronem Weasleym?
Grangerová: Zdá se mi, že máte povětšinou monotématické otázky. Ne, nemám s ním poměr.
Já: Chtěla byste tímto někomu něco vzkázat?
Grangerová: Mému učiteli juda. Děkuji mu za všechno, co pro mě kdy udělal a že si ho vážím. Že je hrdina. Můj hrdina a že vím, jak je statečný.
Já: Máte s učitelem juda poměr?
Grangerová: (smích)
Na straně 24. máte rozhovor s jedním z chycených Smrtijedů!!!

Jakmile to Severus dočetl, zase uslyšel zaklepání. Zase se ve dveřích objevil Harry s úsměvem na rtech.
,,Hermionu vážně pustí tak za čtyři dny... Jo a nevěděl jsem pane profesore, že umíte judo," zasmál se.
,,Pottere..." začal přísně Severus.
,,Já vím, nikomu ani muk!" dořekl Harry a zase odešel.
,,Jestli za mnou ten kluk bude chodit pořád, tak ho zaškrtím!" pomyslel si Severus.
,,Jsi její hrdina!" zvolalo druhé Já. Severus se usmál.