,,Hermiono, je ti něco?" otázal se Harry starostlivě, když Hermiona patnáct minut jen seděla a ani se nedotkla snídaně.
,,Co?" zeptala se Hermiona nepřítomně. Harry něco říkal, ale ona slyšela jen hlásek ve své hlavě. ,,Není takový, jak vypadá, není kámen, je jen uzavřený a..."
,,Posloucháš mě, Hermiono?" bylo první, co od Harryho slyšela.
,,Já? No... Ne. Omlouvám se, ale...přemýšlím."
,,Jo a o čem?" připojil se do debaty Ron a žárlivě si Hermionu prohlédl, jako kdyby měla někde určitě napsané své myšlenky.
,,O NKÚ," odpověděla Hermiona po chvíli a pohlédla k učitelskému stolu.

Severus se rochnil v té ,,odporné matlanině" a přemýšlel: ,,Je tak rozkošná."
,,Ha, ha! Dovol, abych se zasmál. Grangerová je jen chytrá. Nic víc, jen chytrá."
,,To je to samé, Severusi! Zvláště u tebe," místo druhého Já to řekl Brumbál a usmál se.
,,Co? Jak...?" začal Severus naštvaně.
,,Mluvím o té knížce," ale oba věděli, že mluvil o nebelvírské studentce. Severus ucítil něčí pohled, zvedl zrak a rozhlédl se. Jeho oči se vpily do jejích, až musela sklopit oči. Cítila se hrozně, ale to snad nebyl trestný čin pohlédnout na jiného člověka? V případě Snapea o tom začala pochybovat, úplně se jí zamotala hlava z té tíhy hlubokých očí. Byl tak blízko a přitom byli od sebe tak hrozně daleko, byla trošku...co trošku...hodně zmatená z toho, co cítí. Připadala si jiná. Její srdce se v tom nevyznalo, nevěděla, co má dělat, jestli se tvářit tak či onak. Po chvíli uvažování se probrala a začala mluvit s Ginny o tom, jak má hezkou halenku.
,,Hloupý rozhovor. Lepší je..." Hermiona rázně zarazila své Já č.2, aby se mohla soustředit na ten ,,hloupý rozhovor".

,,Pottere! Vy tupče, to nemůžete být pět minut zticha a všechno nezmrvit?!" vykřikl Snape na černovlasého chlapce, který se s Ronem bavil o famfrpálu a zkazil celý lektvar. ,,Řekněte mi...třeba...jaké účinky má mandragora v Asistovém lektvaru!" Harry se naklonil blíž k Hermioně.
,,Jaký?" zašeptal. Hermiona reagovala jinak, než si Harry představoval.
,,Ty a Ron si myslíte, že vám budu napovídat jen za to, že mě nazýváte ,,kamarádkou", co?! To jste se přepočítali! Já už na vás kašlu!" vykřikla Hermiona vstala z lavice a sedla si jinam. Většina žáků se probudila a vyptávala se těch, co byli při smyslech, co se stalo.
,,Grangerová je chytrá!" zasmálo se Severusovo druhé Já. Severus jen zíral na to, jak se hrdě posadila vedle Nevilla. Chvíli vládlo ve třídě ticho, Severus potřeboval deset vteřin na ujasnění si jistých myšlenek.
,,Tak jste si všechno vyříkali a můžeme pokračovat v něčem...hm...méně dramatickém," pravil Severus sarkasticky.
,,Že tím nemyslí lektvary?!" zeptal se jeden žák druhého.
,,Myslím, pane Astensy!!!" vykřikl podrážděně Severus. ,,Srážím Mrzimoru deset bodů!"

,,Prej jsi seřvala Harryho a bráchu," řekla Ginny a přisedla si k ní s obědem.
,,Dalo by se to tak říct," odpověděla prostě Hermiona, protože se s nikým nechtěla vybavovat.
,,No, ne že bych z toho byla nadšená... Někdy mně Ron taky leze na nervy..."
,,Ginny, já se chci najíst a taky ti nechci ublížit, ale pokud mě nenecháš, tak já tě nenechám odejít bez monoklu!" skočila jí do řeči Hermiona a v jejích očích bylo vidět, že to myslela smrtelně vážně. Ginny zůstala sedět s otevřenou pusou, rychle se vzpamatovala a ještě rychleji si odsedla. Jediný, kdo si toho všiml byl Severus.
,,Ta Grangerová mě nepřestává překvapovat."
,,Je dost odvážná,že se postavila proti svým jediným kamarádům," řeklo druhé Já.
,,Kamarádům? Vždyť jí jen využívali!"
,,Ty jsi tak šikovný, Severusi, už umíš i chápat jiné lidi. Nebo spíš jen jednu milou, hodnou, chytrou..."
,,To není pravda!" Severus se zamračil, tohle ho vážně naštvalo.
,,Ale no tak, přiznej si to. Hrozně ti na ní záleží," pravilo druhé Já a trochu se zasmálo.
,,Ha, ha!Až naprší a uschne!" ušklíbl se Severus a letmo pohlédl z okna. Najednou se rozpršelo.
,,Hochu, brzo si to přiznáš! Myslím dneska nebo zítra."
,,Já to nemyslel doslova!" okřikl se. Neměl náladu na to, aby se dohadoval s něčím, čemu všichni říkali srdce. Ovšem, byl to sval, bez kterého by zemřel, ale tohle bylo horší. Pořád jenom: Grangerová, Grangerová, Grangerová!
,,Tak co, Severusi, chutná?" zeptal se náhle Brumbál.
,,Ano, pamatuji na to, někdy to udělám, ale dneska chci mít klid," odpověděl, aniž by znal otázku. Po tolika letech, kdy ho Brumbál pořád o něco žádal, už takhle odpovídal pořád.
,,Tak to je úžasné, ale vážně ti chutná?" začal se bavit Albus na jeho účet.
,,Jistě, úplně všechno. Zítra se do toho pustím a bude to hotové tak za týden," odpověděl nepřítomně Severus a zakousl se do oběda. ,,Fuj! Tak tohle je příšerné jídlo." Přikrčil noc a nelibě si prohlížel maso. Albus a zase se rozesmál .Mezi těmi žáky, co si všimli Brumbálova veselí, byla i Hermiona.
,,Chudák profesor Snape," politovala ho Hermiona v myšlenkách. Po téhle myšlence Severus nenápadně koukl na Hermionu ,jak soucitně ho pozoruje.
,,Vážně mi ho je líto, jak neví, zda mu má dát pěstí, pokorně sedět, nebo beze slova odejít." Trochu se zakabonila, když si představila být na Snapeově místě.
,,Chudáček malilinkatej..." začalo žvatlat Hermionino druhé Já. Snape se zabýval přesně tou otázkou, která Hermionu napadla.
,,Jen tak sedět tady nebudu, praštit ho asi nemůžu. To by se rozesmál ještě víc. A odejít? Nic jiného mi asi vážně nezbývá," zamyslel se, jestli obětuje svůj oběd kvůli poťouchlému řediteli. Vzhledem k tomu, jak jídlo chutnalo, s radostí vstal a odešel. Když procházel kolem Hermiony, po očku na ni pohlédl a hned se zase začal koukat na velké dveře, které pro něj byly vysvobozením.