Hermiona přišla na tajné místo, kde se dalo přemísťovat. Za chvíli přišel Harry a po něm Severus. Ten se na ni ani nepodíval.
,,Takže, všechno všichni víte. Sejdeme se s Lupinem a Moodym, budeme se snažit, aby se nikomu nic nestalo. Nějaké otázky?"
Hermiona s Harrym řekli jen tiché: ,,Ne," a jinak se nechtěli zapojovat do větších rozhovorů. Severus nabídl Hermioně rámě, ta zase vzala Harryho za ruku a přemístili se do temné uličky. Slunce už se vyhouplo na oblohu, lidé se začali chodit do práce. Severus došel ke starým dřevěným dveřím a pětkrát zaklepal.
,,Konečně jste tady," řekl Remus a pustil je dál.
,,Takže, zopakujeme si, co a jak. Pottere...?"
,,Budu hlídat začátek ulice, aby tam nikdo nešel."
,,Dobře. Lupine..."
,,Půjdu na druhý konec ulice a budu hlídat stejně jako Harry," řekl Remus.
,,Moody..."
,,Půjdu někde vedle a kdyby se cokoli zvrtlo, tak zasáhnu. A vlastně...od kdy ty jsi vůdce?!" vyjel Moddy naštvaně.
,,Od té doby, co jsem tohle všechno vymyslel," odvětil chladně Severus a otočil se k Hermioně. ,,Grangerová, chtěl bych s vámi mluvit o samotě." Hermiona přikývla a oba se vydali do vedlejšího pokoje, Harry chtěl za ní, ale Remus mu v tom zabránil.

,,Chtěl jsem říct, že vás unesou do lesa asi tak kilometr od Londýna směrem k Staines. Za hodinu za vámi dorazíme se všemi členy Řádu...až na Weasleyho. Tu hodinu to musíte vydržet, nevím zda tam bude Pán Zla, takže netuším, co s vámi budou dělat."
,,Když tam bude?" zeptala se Hermiona jakoby se ptala kolik stojí káva.
,,Tak vás budou mučit a pokud ano, zkuste jim utíkat a schovávat se a pokud vás svážou...tak se snažte nic neříct," odpověděl Severus.
,,Budu se snažit," smutně se zasmála. ,,A když tam nebude?" Severus se zahleděl do země.
,,Tak si budou chtít hrát, v tom případě kopejte...prostě bojujte a když bude nejhůře, použijte nějaké neverbální kouzlo." Hermiona se najednou začala tak hrozně bát.
,,A pokud možno, zemřeme spolu, bok po boku...a vy budete na straně dobra."
,,To si pište!" zavtipkoval Severus a kupodivu to zabralo, Hermiona se zasmála.
,,Už bychom měli jít," řekla tiše a tak nerada. Když už otevírala dveře Severus zašeptal: ,,Omlouvám se za včerejší noc. Odpouštíte mi?" Hermiona, i když mu neměla co odpouštět, mlčela a pak řekla: ,,Odpovím vám potom, co ty parchanty porazíme," ušklíbla se Hermiona a stoupla si vedle Harryho.
,,Tak se jdeme připravit," řekl Remus. Harry už šel ke dveřím, ale Hermiona ho chytila za paži a objala ho. Poté objala i Remuse a pokusila se i Moodyho, ten ji ovšem jemně odstrčil a rychle odešel. Severus Hermioně podržel dveře.
,,Tak jdem na to!" řekla si pro sebe a vydala se ulicí do knihkupectví.

Když po deseti minutách vyšla z obchodu, obstoupili ji tři zahalení muži. Hermiona předstírala, že si jich nevšímá. Chtěla zabočit za roh, když v tom ji uhodili do hlavy a přenesli se s ní.

,,Konečně se slečinka ráčila probrat," ozval se nechutně slizký hlas. Doufala, že byla v bezvědomí hodinu, ale když uviděla hodinky na svých spoutaných rukách, zjistila, že uplynulo pět minut.
,,Copak, copak...my nemluvíme?" zeptal se Malfoy.
,,Není tu nikdo, kdo by byl mých slov hoden," ušklíbla se Hermiona. Lucius ji uhodil tak, že se svezla na zem, drsně ji znovu postavil na nohy.
,,Mě urážet nebudeš, ty malá mudlovská šmejdko!" zasyčel. Hermiona mu plivla do tváře, Lucius sebou naštvaně trhl, očistil se a znovu Hermionu uhodil. Po téhle ráně jí krvácel ret a s odvahou to taky nebylo nejlepší. Nejradši by se rozplakala.
,,Takovou radost mu neudělám!" pomyslela si. ,,Lepší zemřít a když už zemřít, tak s hrdostí!"
Odnikud se objevil Voldemort.
,,Máte ji?" zeptal se.
,,Ano, pane, je tady," odpověděl vítězoslavně Lucius a ukázal na strom, ke kterému byla Hermiona připoutaná.
,,Výborně!" zajásal Voldemort a přišel blíže k ní. ,,Takže to je ta mudlovská šmejdka Grangerová?"
,,Takhle mi říkat nebudeš, ty ubožáku!" zařvala.
,,Kurážná, drzá a hrdá na svůj původ...Tak, vyklop, co víš. Ať to máme za sebou," řekl a přitom si představoval bublinkovou lázeň, olivy a víno.
,,Nic neřeknu!" bránila se Hermiona.
,,To si jenom myslíš," uchechtl se Lucius a začaly mu cukat koutky.
,,Crucio!" zahřměl Voldemortův hlas. Hermioně se zatmělo před očima, byla to hrozná bolest.
,,Prosím, nechte mě..." žadonila. Voldemort na chvilku přestal.
,,Až něco řekneš, nechám tě být."
,,To radši umřu, než abych vám něco řekla!" pravila nenávistně Hermiona a koutkem oka se podívala na hodinky.
,,Ještě půl hodiny. To vydržím!" křičela v duchu. ,,Pane profesore! Já nechci umřít sama!" Najednou se jí v hlavě ozval druhý hlas, ale ne její druhé já.
,,Já vím, buďto zemřeme společně, nebo vůbec! Dělají vám něco...zlého?" zeptal se myšlenkou nesměle Severus.
,,Kromě nadávek, facek a cruciátů nic," odpověděla Hermiona.
,,Jste statečná! Zjistil jsem, že můžeme k lesu o patnáct minut dříve." Hermiona v srdci zajásala.
,,Takže možná ani neumřu?"
,,Doufejme!" Spojení se přerušilo.
,,Crucio!" Hermiona zase ucítila tu hroznou bolest, ale ani se nepohnula.
,,Jenom deset minut!"
,,Proč nekřičí a nesvíjí se v bolestech?!" Voldemort už začal být naštvaný.
,,Ta nic neřekne, buďto ji zabijte, nebo si ji někdo vezměte." Lucius se rozzářil, kouzlem Hermionu odvázal od stromu, ale ruce nechal spoutané. Už už se s ní chtěl přemístit, když v tom se v lese objevili lidé z Řádu ve vedení Severuse.
,,Snape! Ty zrádče!" zařval Lucius a hodil Hermionu na zem. Chtěl po Severusovi zaútočit, ale ten byl rychlejší.
,,Avada Kedavra!" zvolal Severus, z jeho hůlky vytryskl zelený paprsek a zasáhl Luciuse. Ten se mrtvý svalil na zem. Severus rychle doběhl k Hermioně a rozvázal jí pouta.
,,Máte mou hůlku?" zeptala se Hermiona. Severus přikývl a podal jí ji.
,,Děkuju za všechno," řekla tiše a rozběhla se bojovat se Smrtijedy.

Všude zněla kouzla, Hermiona začínala být vyčerpaná. Severus bojoval s Averym a Goylem zároveň.
,,Proč už to neskončí?!" pomyslel si otráveně a jedním elegantním tahem hůlky zabil své protivníky.
,,Kde je asi Hermiona? Snad žije...snad je v pořádku...snad..." Ty myšlenky byly úmorné, Severus zabil dalšího Smrtijeda a vydal se ji hledat. Ovšem ve stínu stromů nebylo skoro nic vidět, zahlédl Lupina a hned k němu zamířil.
,,Neviděl jsi Grangerovou?" zeptal se a pomohl mu zneškodnit Jugsona.
,,Hermionu? Naposledy jsem ji viděl támhle u kamene," odpověděl Remus a začal bojovat s Wilkesem. Severus přeběhl až k velkému kameni a rozhlédl se...
,,Ona tu není! Aspoň teda nestojí na nohách a nebojuje! Možná je mr...ne to ne!" Prohledával každou škvíru (a co jich je v lese...někde bydlí jezevec...někde zase zajíc). Severus začal být zoufalý, nemohl ji najít!
,,Co když někde umírá SAMA!?" Najednou zavládlo ticho, vysoká postava padla na zem a ani se nehnula. Byl to Harry...ne kecám byl to Voldemort! Asi dvacet Smrtijedů se rozprchlo pryč a zůstali jen ranění a ti, kteří byli chyceni. Nikdo nebyl schopen slova, Harry padl unaveně na kolena a nemohl vstát.
,,Docela dobrá práce, Pottere," řekl Severus a pomohl mu vstát.
,,Já jsem jen zabil Voldemorta, vy jste riskoval život, a to vy jste tady pozabíjel nejméně polovinu jeho stoupenců!" odvětil Harry, kterému ještě plně nedocházelo, co se stalo.
,,To nic neznamená," pravil Severus skromně a znovu se rozhlédl.
,,Neviděl jste Grangerovou?"
,,Jo...vlastně ne. Remusi! Je s váma Mia?" zavolal Harry vyděšeně.
,,Jasně, je v pořádku...kromě vyvrknutého kotníku a pár šrámů, ale stejně ji přeneseme ke sv. Mungovi." Harry přikývl a pohlédl na Severuse, kterému se též ulevilo.
,,Přemístíme se do školy?" zeptal se.
,,Dobře," souhlasil Severus a oba se s velkým PUF ocitli na velmi tajném místě. Oba dva se vydali do Velké síně na oběd, nikdo zatím nevěděl o tom, co se odehrálo a tak si Harryho všiml jen Ron a Ginny
.,,Severusi... Jak jsme dopadli?" zeptal se opatrně Brumbál, když si Severus sedl vedle něj.
,,Ještě jsem na živu, tak hádej," odpověděl zamyšleně.
,,Bude v pořádku! Je živá, a to je hlavní!"
,,A ty ji navštívíš!" zavelelo druhé Já.
,,To teda ne! Bylo by to divný."
,,Na to se vykašli, vždyť ji miluješ!"
,,Ale nemusí to vědět celý svět," vysvětloval si Severus.
,,Takže je mrtvý?" vytrhl ho z myšlenek Albus.
,,Jo, je. A pokud ti to nevadilo, já jsem přemýšlel!" řekl podrážděně Severus.
,,A na koho?" začal se vyptávat Brumbál a při tom se culil. Severus se zamračil a zhluboka se nadechl.
,,Před pár minutami jsem zabil kolem deseti lidí, takže myslím jen na to!"
,,Vážně?!"popíchnul ho Albus.
,,Ty jsi jako ten otravnej hlas v mý hlavě!"naštval se Severus a dále s ním nemluvil.