,,Ahoj, Mio!" řekl nadšeně Ron a posadil se vedle ní. Harry měl červené oči a prázdný výraz.
,,Harry...." vydechla Hermiona a chytila ho za ruku. Harry si sedl a aniž by promluvil, začal krájet, nevěděl co to bylo, rozhodně to nehodlal ochutnat.
,,Co budete dělat zítra?" zeptal se Ron. Harry zbledl a pohlédl na Hermionu.
,,My s Harrym jedeme do Londýna něco zařídit," odpověděla tiše a sklopila zrak.
,,A můžu s váma?"
,,Ne, Rone, tohle musíme vyřídit jen já a Harry," odvětila Hermiona.

Hermiona se oblékla do modrých šatů s květinou v boku, modré střevíčky, bílé rukavičky a světle modrou čelenku. Rychle zamrkala dlouhými řasami a zatančila pár kroků charlestonu.
,,Tak jdeme?" zeptala se Ginny netrpělivě.
,,Jistě!" usmála se Hermiona, hodila ještě jeden pohled do zrcadla a obě dívky se vydaly dolů. Lidí tam vážně moc nebylo, učitelů asi sedm a žáků třicet nebo čtyřicet, z toho polovina nejméně byli žáci do třetích ročníků. Severus tam samozřejmě nebyl, ani to nečekala, že by profesor lektvarů přišel. Po půl hodině se to rozjelo, hrála hudba a všichni tancovali nebo popíjeli a jedli. Hermiona tancovala s Ronem, který vytáhl i Harryho, ale ten jen sklesle seděl a zíral do prázdna.
,,Harry, prosím, nemysli na to," žadonila Hermiona tiše, aby je nikdo neslyšel.
,,A na co mám myslet?! Jak jsme všichni šťastní?"
,,Ne, ale jen...mysli na dnešek. Není žádné zítra." Harry se na Hermionu zvláštně podíval a vstal.
,,Tak jo. Smím prosit?" zeptal se a nabídl jí ruku.
,,Samo," rozzářila se Hermiona. Zrovna začali hrát Beat girl, Harry moc twist a charleston a jiné tance té doby neuměl, takže šlapal Hermioně na nohy a vrážel do ostatních. Hermioně to nevadilo, hlavně že se s ní bavil. Píseň dohrála, Hermiona se vyčerpaně posadila vedle Ginny.
,,Úžasný večer! Spousta dárků...dárků?"
,,Dárek!!!!" Hermiona rychle vyskočila na unavené nohy.
,,Musím si ještě něco zařídit!" řekla a v tu ránu byla pryč.

Svižně vyběhávala schody, doběhla k obrazu Buclaté dámy. Ta si vesele zpívala Rolničky, rolničky.
,,Hustá srst," pravila udýchaně Hermiona.
,,Rolničky, rolničky, kdopak vám vzal hla-a-a-a-ás!!!!" zapěla Buclatá dáma.
,,Hustá srst!" zopakovala podruhé naštvaně Hermiona.
,,Kašpááááááááárek mali-li-li-čkýýýýýýý? Nebo dědááááááá mrááááááááááááááááááááz?!"
,,Sakra, sklapni, ty babizno a pusť mě dovnitř!" zařvala Hermiona. Buclatá dáma překvapeně otevřela pusu a nasucho polkla.
,,Znáte heslo?"
,,Hustá srst," pravila nakvašeně Hermiona.
,,A omluva?" Hermiona se snažila ovládnout,aby jí nerozškrábala plátno.
,,Omlouvám se. Byla jsem velmi nepříjemná....a je mi to....líto," procedila mezi zuby.
,,Tak dobře," pustila ji dovnitř a znovu začala zpívat. Hermiona protočila oči v sloup a vydala se do dívčích ložnic.
,,Kde to je? Sakra..." říkala si pro sebe Hermiona, když se přehrabovala mezi dárky, které ještě nestihla rozdat. ,,No tak! To je snad naschvál!" zamračila se, ale hledala dál. Konečně našla papírek a dva balíčky, pousmála se a vstala. Seběhla dolů a vyšla z věže. Buclatá dáma tentokrát zpívala:,,Jingle Bells, Jingle Bells, Es ist wie ein Traum. Bald schon brennt das Lichtlein hell Bei uns am Weihnachtsbaum." Hermiona to přešla bez jakékoliv poznámky, i když ji leccos napadlo. Seběhla schody jak nejrychleji mohla a po pár minutách se dostala až do sklepení.