,,Vstupte!" ozval se unavený hlas.
,,Dobrý večer, pane profesore," pozdravila slušně Hermiona.
,,Grangerová... Úplně jsem na vás zapomněl," řekl Severus a promnul si oči.
,,Pokud jste unavený, tak já půjdu. To není problém," pravila Hermiona hned, jak si všimla vyčerpaného pohledu.
,,Ne, to zas ne. Jsem jen přepracovaný."
,,JEN? Měl byste si vzít volno," řekla starostlivě Hermiona.
,,Prosím vás, já už byl k smrti unavený a nedostalo mě to na kolena."
,,Ale tím víc se to hromadí a...chtěla jsem říct, že jste se ráno nemusel omlouvat," pravila nakonec.
,,Musel," pravil Severus tiše.
,,Vždyť já už to vím, ničím jste mi to nezhoršil," pokusila se o úsměv.
,,Ale ani neulehčil."
,,Tohle ani nejde ulehčit! Tak co se dneska budu učit, pane profesore?"
,,Neverbální kouzla," odpověděl Severus a začal s teorií.

,,Takže, slečno Grangerová, už vám to jde...což mne překvapilo," pravil Severus trochu udiveně, když dívka dokázala po třech hodinách kouzlit bez hůlky.
,,Mě taky," řekla upřímně Hermiona a posadila se do křesla. Severus se posadil na chvilku naproti ní, ale hned zase vstal.
,,Nechcete čaj?" zeptal se jakoby nic a zastavil se před kuchyní.
,,Čaj?" udivila se Hermiona ze dvou důvodů - první, že Snape jí nabídl čaj a druhý...
,,On má čaj?"
,,Slečno Grangerová," povzdychl si Severus, ,,jsem Angličan, a když jsem Angličan, tak mám čaj." Hermiona překvapeně zamrkala.
,,A jakou máte příchuť?"
,,Já? Chcete to vážně popsat?" ušklíbl se Severus pobaveně.
,,Já...já myslela...ten čaj," vykoktala ze sebe
.,,Stejně jako já...."nechal Hermionu chvíli přemýšlet. ,,Černý!" Tahle možnost Hermionu nenapadla, i když při představě ,,Jahůdkový!" se jí zvedal žaludek.
,,Černý čaj je nejlepší, takže si dám. Prosím. Děkuji." Severus beze slova zmizel v kuchyni.
,,Au!" ozvalo se. Hermiona rychle vstala a došla za Severusem, který se uhodil do hlavy o nějakou polici.
,,Blbej nápad! Zůstat tady, nesnáším malý prostory!!!" zařval naštvaně. Kuchyň byla malá, ale hezky uklizená.
,,Je vám něco?" zeptala se Hermiona. Severus její otázku ignoroval.
,,Doma mám mnohem víc místa! Kuchyň je velká jak celej tenhle zatracenej byt!" Hermiona z kuchyně radši vycouvala a posadila se do křesla.
,,To musí mít obrovské sídlo!" zamyslela se Hermiona.
,,No to teda! Musí to být krásný dům...jako z pohádky!" přitakalo druhé Já.
,,A já bych se tam procházela, po mramorových chodech a připadala bych si jako kněžna. Nejkrásnější by byla ložnice, obrovská postel s nebesy a tmavě modré potahy. A taky by byl krásný dětský pokoj a knihovna. Z ložnice by byl výhled na zahradu a moře. Dům by byl v Irsku, popíjeli bychom whisky a povídali si. Měla bych kratší vlasy a nosila bych na sobě krásné šaty...byla bych princezna a přitom bych byla normální žena. Šťastná žena, která miluje svého muže. Muže,který nosí černou košili a má rád mě i našeho syna. Anebo to prostě bude malý byteček a já budu stejně šťastná!"

Hermiona si protřela oči a sundala natáčky, které měla na konečcích vlasů, aby se lehce vlnily. Ginny vesele poskakovala po místnosti a zpívala. Levandule balila dárky do růžových papírů a přitom si pobrukovala s Ginny. Hermiona se usmála a přidala se, obě dívky na ni usměvavě pohlédly a pokývly hlavou. Měla už všechno, dárky i přáníčka. Prostě všechno hotovo. Pomáhala ostatním dívkám se zabalováním a psaním vyznání lásky, dokud nebyl čas na snídani.

Místnost byla vyzdobená jmelím a červenými třásněmi. Hermiona seděla tiše a vnímala tu krásu, malinko se otočila k učitelskému stolu. Severus sklesle seděl na židli a přemýšlel o tom, co se stane zítra.
,,Už jen pár hodin a Hermiona..." Na pár vteřin zavřel oči, aby se s tím smířil.
,,Člověk má vymezený čas!" řeklo druhé Já, ale neznělo to nijak vtíravě, spíš smutně.
,,Čas je zrádce!"

Hermiona SKORO zapomněla na to, že zítra musí do Londýna. Nechtěla se tím zabývat, rodičům už napsala dopis a teď ho chtěla poslat. Byla to bílá obálka, ale okraje měla černé. Stálo v něm:

Maminko a tatínku,
píšu vám, abych se omluvila.
Zítra jedu do Londýna, abych pomohla Harrymu zachránit svět, ale je v tom jeden háček...pravděpodobně umřu. Nechci vás opouštět, ale pokud zemřu, zachrání tolik nevinných lidí.
Chtěla bych se Vám omluvit, že jdu na smrt a chci vám poděkovat, protože jsem měla krásný život. Vždy jste mi pomohli a podpořili mě.
Mám vás ráda!
Vaše dcera
Hermiona G.

Doufala,že to bude stačit, pár podobných dopisů napsala lidem, na kterých jí záleželo - Harry, Ron, Molly a Arthur, Ginny....a Severus. Všem napsala pár řádků plných emocí a vyznání.