Hermiona celé ráno seděla na posteli a učila se.
,,Dobré ráno," pozdravila ji Ginny, když se vzbudila.
,,A ještě lepší," usmála se Hermiona. Ginny si sedla na postel vedle ní. ,,Nemluvila jsi s Harrym?"
,,No jak se to vezme, já mluvila a on mlčel," řekla smutně Ginny a oblékla si svetr. ,,Je kosa, co?" Ginny zadrkotala zuby.
,,Nebylo zahřívací kouzlo mezi prvními, co nás učili?" zeptala se Hermiona.
,,Já už nevím," odpověděla Ginny a snažila se nějak zahřát. Hermiona ji přikryla dekou a vstala.
,,Musím už jít, máme schůzi prefektů," zamračila se Hermiona a otráveně si přes sebe přehodila hábit.
,,Chudáku," politovala ji  Ginny a zavrtala se do deky ještě víc. Hermiona si ve společence sedla na gauč, už by dávno šla, kdyby nemusela čekat na Rona. Ten se vynořil z ložnic po velmi dlouhé chvíli, zívl a oba se vydali na schůzi.

Slunce už zapadlo, bylo chladno a začínalo pršet. Hermiona se oblékla a vydala se na druhou ,,lekci obrany". Severus seděl u stolu a opravoval testy. Když uslyšel ty tiché krůčky, vstal a připravil si své chladné ,,Dále." Ve dveřích se objevila její tvář, ne už tak krásná, starosti na ni byly vidět. Kruhy pod očima, ospalky, bledý obličej... Byla jako květina, která uvadala.
,,Takže dneska zkusíme něco z karate, juda, aikida," řekl Severus a sundal si hábit. Stále měl tu roztrženou košili.
,,Co víte...třeba o...judu?"zeptal se mezi tím, co se Hermiona rozcvičovala.
,,Je to styl japonského bojového umění, víc nevím," řekla Hermiona.
,,Judo doslovně znamená Jemná cesta, sice je to bojové umění na souboj muže proti muži, ale stejně...možná právě kvůli tomu se to naučíte."

Za hodinu Hermiona uměla základní chvaty a byla připravená i psychicky. Za další hodinu už dokázala vykloubit rameno nebo zlomit ruku. Severusova roztržená košile se trhala ještě víc a překážela mu.
,,Pitomá košile!" zvolal, svlékl si košili a odhodil ji v dál. Služba u Pána Zla mu dala svaly, šrámy a nebojácnost ze smrti. Hermioně se jeho hruď líbila... Nejen hruď, byl celý takový...
,,Mmm..." spokojeně zamručelo Hermionino druhé Já. Hermiona se pousmála a kousla se do spodního rtu.
,,Tak už jste dobrá a stačilo vám jen pár hodin,takže teď přejdeme ke taekwondu."

Hermiona přišla do společenky. Vyděsila se, protože u okna stála postava. Všichni by už měli spát, ale tenhle člověk tak nevypadal. Černé vlasy, ale ne takové jako má Severus spíš...
,,Harry..." vydechla překvapeně, když se postava otočila.
,,Kde jsi byla?" zeptal se Harry a nechtěně shodil skleničku.
,,Já jsem byla na procházce. Ty jsi pil?" Hermiona podezíravě pohlédla na Harryho a rozbité sklo.
,,Já? Ne, ne, ne," řekl podnapile Harry a vrávoravým krokem se vydal k Hermioně.
,,Ale jo, pil. Harry, proč mně to tak ztěžuješ?" pravila zoufale Hermiona.
,,Víš, že než jsi podepsala smlouvu se smrtí, jsme byli dobří kamárádi. Už od prvního ručníku...teda ročníku...a ty si teď jen-tak umřeš!"
,,Harry, tohle s tebou budu probírat, až budeš při smyslech, a ne když jsi vypil celou láhev vína."
,,Hermiona...jó Miá-a....byla ta co mě vždy pomohlá-a a teď je po-o-od dr-dr-drne-nem!" zapěl falešně Harry. ,,Víš...my tě máme ra-a-ádi...odpočívej v poko-ko-ko-ko-koji!"
,,Amen," řekla si pro sebe Hermiona. ,,Harry, běž si lehnout. Zítra to vyřešíme."
,,Protože si nic nebudeš pamatovat," dodala v duchu Hermiona.
,,Ta-a-ak j-j-jo!" zazpíval Harry a vydal se do chlapeckých ložnic. Hermiona si sedla k dohořívajícímu ohni a natáhla k němu ruce.
,,Měl pravdu, opustím tolik lidí... A skoro nikdo o tom neví."  Obrazy i myšlenky byly rychlé a tím více bolestivé, srdce pomalu pukalo...kvůli Harrymu, Ronovi, Severusovi... Najednou necítila nic, už prostě neměla žádné místo v srdci, které by ještě nebylo pošramocené a slzy už také došly.