Hermiona celou noc nemohla usnout, hrozně ji bolela hlava, která byla plná starostí. Nechtěla se tím zabývat, aspoň ne v noci, ale myslánku nechtěla. Seděla v posteli a cítila se jako svázaná, přepadla ji úzkost. Pořád přemýšlela, co se může stát. Po příšerných šesti hodinách zazvonil první budík, pak druhý a konečně Hermionin. Vypnula jej a vydala se na snídani, na Rona a Harryho nečekala. Harry byl určitě vyděšený a Ron bude spát ještě rok...

Sedla si daleko od ostatních, neměla náladu poslouchat jejich ,,starosti". Do Velké Síně přišel Severus a zamířil k ní.
,,Dnes večer v deset hodin! Nechceme, ani já, ani Albus, aby o tom Potter věděl," řekl rychle. ,,A vezměte si na sebe tepláky a tričko na cvičení." Odešel k učitelskému stolu. Hermiona zmateně přikývla, i když nevěděla, o co jde.
,,Že by jóga?" V duchu se zasmála.
,,Můžem si přisednout?" zeptal se Ron, který s sebou táhl Harryho.
,,Jasně," odpověděla Hermiona.
,,Nevíš, co s ním je? Od rána je nějakej divnej!" Hermiona smutně pohlédla na Harryho, Severuse a opět na Harryho.
,,Rone, každý někdy má blbej den."
,,To mě nenapadlo," řekl popravdě Ron a začal jíst. Harry vypadal jako smrt, obvykle růžové tváře byly bledé a plamen v očích uhasl.

Hermiona šla do sklepení, měli dvouhodinovku lektvarů. Promnula si oči, byla hrozně unavená. Sedla si na schod a připravila si poznámkový blok a učebnici. Přišli další čtyři studenti, začalo to tam hučet, jak všichni mluvili, na což Hermiona neměla náladu. Po pěti minutách Severus otevřel učebnu, všichni se nahrnuli dovnitř. Hermiona se vydala k přední lavici. Toho stresu bylo hodně, trochu se zapotácela a musela se chytit stolu. Severus na ni pohlédl, jako by říkal: Jste v pořádku? Hermiona přikývla a pokusila se o úsměv, posadila se, položila všechny potřebné věci na lavici a zhluboka se nadechla. Nebylo jí nejlépe, spíš na omdlení nebo na zvracení. Pomalu začali přicházet další žáci a sedat si co nejvíce dozadu.

Severus taky nebyl v pořádku, na té hnědovlasé dívce mu hodně záleželo, a ona se teď měla připravit na pravděpodobnou smrt. I když to nedávala najevo, cítil její emoce, zabodávaly se mu do srdce...ten strach, ty obavy... Ale nemohl nic dělat, on byl Snape! Nemohl přijít za Voldemortem a říct: ,,Hele Voldy, už to, brachu, přeháníš! Nech ty chudáky na pokoji a běž si hrát Monopoly!" To prostě nebylo možné. Do třídy přišel i Ron s Harrym,který byl stále mimo a nemluvil. Posadili se do předposlední řady, Harrymu to bylo jedno- hlavně když mohl sedět a litovat sebe a své kamarádky. Severus jedním mávnutím hůlky vyčaroval na tabuli přísady a postup při vaření nějakého lektvaru. Hermiona i přes to, jak jí bylo, vydala ze sebe ten nejlepší výkon a ještě navíc pomohla Nevillovi.

Hermiona se převlékla do sportovního oblečení a vykradla se z dívčích ložnic, všichni už spali jako zabití. Seběhla schody a zaklepala na dveře.
,,Dále!"
Vstoupila do Severusova příbytku. Tam, kde byla dříve křesla, teď ležela žíněnka.
,,Albus mě požádal, abych vás naučil nějaké věci, které by vám mohly pomoct. Nejdříve to vezmeme jako fyzickou obranu, takže se naučíte vzít protivníkovi hůlku, naučíte se boxovat a udeřit protivníka."
,,No to nevím..."
,,Tak začneme čím? Posilováním, takže třicet dřepů, dvacet pánských kliků a patnáct sklapovaček. Při sklapovačkách vám budu držet nohy."

Hermiona se posilováním probrala.
,,Teď na vás zaútočím a vy se musíte bránit," instruoval Severus a sundal si hábit. Pod ním měl černou saténovou košili. Chytil Hermionu pod krkem a začal ji (jakoby) škrtit, Hermiona ho kopla do nohy a chytila ho za paži a trhla, takže se krásná saténová košile roztrhla.
,,Ježiš! Já...já...se omlouvám!" Hermiona smutně pohlédla na košili a jejího vlastníka. Severus nic neříkal.
,,Takže pokračujeme," pravil po chvíli a tentokrát jí podtrhl nohy, Hermiona se svalila na žíněnku, začala Severuse mlátit a chtěla se dostat na nohy. Severus byl silnější, Hermiona ho instinktivně kopla. Severus sykl bolestí a hned ji pustil.
,,Já nechtěla, pane profesore, ale v té chvíli mě nic jiného nenapadlo." Tentokrát už se vážně chtěla zahrabat do země a nikdy nevylézt.
,,Tohle aspoň zabere na každého Smrtijeda. Až na Bellu," ušklíbl se Severus a vstal. ,,Ale už to nemusíte zkoušet." Hermiona rychle přikývla.

Uběhla hodina. Hermiona, pokaždé když uhodila nebo kopla Severuse, se omluvila.
,,Grangerová, jestli se Pánovi zla budete omlouvat, tak jste v háji," pravil naštvaně. Ale i tak měl hodně trpělivosti. ,,Teď se naučíte boxovat, tady máte rukavice a bušte do toho pytle, dokud se nezmění ve třpytky a nerozpráší se," pravil Severus.
,,Jak se může boxovací pytel promě...?" chtěla se zeptat,ale Severus jí skočil do řeči.
,,Kouzlo."

Asi po půl hodině se skutečně boxovací pytel proměnil ve třpytky.
,,Pro dnešek už končíme, zítra si zkusíte bojové umění," řekl Severus. Hermiona přikývla, ale najednou si klekla a začala plakat.
,,Já se bojím..." zavzlykala Hermiona. Severus se chvíli rozmýšlel a pak k ní zezadu poklekl a objal ji.
,,Není čeho. Život je skoro to samé jako smrt a opačně."
,,Já myslím, když mě nezabijí a... nechají si mě." Rozplakala se ještě víc.
,,Jsem špeh, já vás budu chránit." Severus se nepřestal překvapovat.
,,Ale nemůžete mě chránit pořád...to...nejde."
,,Přísahám, že udělám všechno, co bude i nebude v mé moci." Teď už se sebe začínal bát. Hermiona by asi omdlela nebýt Severusova objetí, nebylo to něžné objetí, ale stejně se jí to líbilo. Bylo to pevné objetí, když se člověk potřeboval uklidnit, potřeboval přesně tohle objetí...JEHO objetí.
,,Já nechci..."
,,Ššš..." uklidňoval ji Severus. Ne že by byl šťastný, že je Hermiona na pokraji zhroucení, ale mohl ji objímat. Dlouho nikoho neobjímal a bylo to krásné cítit tlukot jejího srdce.
,,Život...je...hnusnej," řekla roztřeseně Hermiona.
,,O to v životě jde, aby byl co nejhorší, a proto přežijete a budete bojovat, abychom si mohli zase zahrát šachy!" Hermiona se trochu usmála.
,,Jo, život bude koukat! Já se nenechám!" pravila hrdě.
,,Přesně tak, slečno Grangerová, ale musíte se na to vyspat! Už je půl druhé, rychle si běžte lehnout, nebo vám uložím trest!" Hermiona vstala, utřela si slzy a s hlavou hrdě vztyčenou odešla do Nebelvírské věže.
,,Budu bojovat! Já se nenechám!" Převlékla se do noční košilky a lehla si, byla unavená.