Dneska je mi 16. Pátým rokem žiju s rodiči v centru Dublinu. Často jsme se stěhovali, protože má táta práci, při které se často musíme stěhovat. Teď to ale vypadá, že tu zůstaneme. Taťka je v dublinské nemocnici spokojený. Je vyhlášeným doktorem. Máma je právnička. Ano, mám celkem bohaté rodiče a dávám to najevo. Navštěvuji prestižní soukromou školu, mám nejmodernější hadříky a vlastně, mám všechno na co si vzpomenu. Upřímně? Žiju si jako v pohádce a jsem na to hrdá. Mám dvě nejlepší kamarádky- Lolitu a Minnie. Lolitě říkáme Lolo a Minnie se ve skutečnosti jmenuje Mia,ale tak jí říkáme jen občas protože na to jméno moc neslyší. S klukama se moc nekamarádím, spíš flirtuju. Taky si to můžu dovolit, patřím k holkám co překypují krásou. Za to děkuji svým biologickým rodičům.

Dneska jsem jako každý den vyrazila s Lolou do školy. S Minnie se potkáváme před školou, vozí ji tatík. Jako již tradičně si s Lolou zajdeme do kavárny pro kafe sebou a jedno koupíme i Minnie. Vždycky nám to zaplatí, nesnáší pomyšlení že by někomu dlužila. Šla jsem s kafem ke dveřím a s otočenou hlavou jsem volala na Lolu, že jdu čekat ven. A najednou jsem narazila do něj. Snad do nejkrásnějšího kluka, kterého jsem kdy potkala. Měl vysportovanou postavu, krásný vlasy, super styl. Taková chodící dokonalost, jako jsem já, akorát v klučičím provedení.

''Kam koukáš?''zabručel podrážděně.

''Promiň, strašně se ti omlouvám, já jsem říkala něco kamarádce. Fakt promiň.''vyhrkla jsem a koukla na něj svým balícím pohledem. Hrozně mi někoho připomínal, snad nějakou celebritu z časopisu.

Koukl na mě, a zavrtěl hlavou. Pokračoval dál k pultu, aniž by se na mě usmál a nebo dal najevo pochopení. Nechápala jsem jeho reakci. Jak někdo, může opovrhovat mnou?! Jednou z nejkrásnějších holek z Dublinu?! Co z Dublinu, z Irska!

''Viděla jsi ho?''řekla jsem Lole.

''Jo. Pěknej.''odpověděla stroze.

''Pěknej?! To byl nejdokonalejší kluk, kterýho jsem kdy potkala. Musím ho mít!!!''vyhrkla jsem.

''Rai, uklidni se. V první řadě tě asi nepotěší, že je zadanej.''

''S kým chodí?''

''S Beth Delestrovou.''

''Tak to potom jo.''odpověděla jsem. Delestrová byla pěkná. Myslím, že na mě neměla ale kluci po ní taky šíleli. Jednu dobu, jsme se spolu hodně bavili. Mohlo nám být tak 12. Teď se ani nepozdravíme, máme k tomu své důvody. Ale o tom, někdy jindy.

''Taky bys měla vědět, že je to fotbalista.''dodává Lola.

Pane Bože. Nesnáším fotbalisty. Minulý rok jsem s jedním takovým chodila, a bylo to nejhorší období mého poměrně krátkého života. Byl hezký, ale hrozně si o sobě myslel. Jedou jsme spolu byli v parku, a potkali jeho kamarády. Nedej Bože, možná tam byl i ten podrážděný ale dokonalý morous, chodící s Bethany. Jakmile je spatřil, pustil moji ruku, a začal se chovat jinak, než jsem ho znala.

''To je ta tvoje?''zeptal se jeden z nich a začal se smát.

''Jo. Dobrá ne? Však víš jak to s náma dopadne. Ona je na tohle přesně udělaná.''řekl můj milý, v tu chvíli nejhorší kluk, kterého jsem potkala.

''Že bych si ji po tobě pak půjčil?''

''A pak já?''přidal se do rozhovoru jejich další spoluhráč.

Vzala jsem nohy na ramena a za sebou slyšela výbuch smíchu a rádoby vtipnou poznámku:''Zadek má dobrej a utíkat umí.'' Potom mi zkoušel psát, ale já nepovolila. A tak vznikla má zášť ke klukům, hrajícím fotbal a k fotbalu samotnému.

''No tak to je super,''řeknu a dodávám: ''Jak se vůbec jmenuje?''

''Rainy, to netuším, ale často ho potkávám , když běhá po parku. Mohla by jsi zkusit tam někdy jít, a zeptat se ho. Ty jsi držka ukecaná.''nadějně mi sdělí a otáčí hlavu na čekající Miu.

Po škole jdu domů sama, Lola má tancování a Minnie už jela domů. Tahle vypadá každé mé pondělí, a je to taky důvod proč ho miluju. Nasadím si sluneční brýle, sluchátka a přemýšlím o dnešním ranním shledáním. Proč bych za ním dneska do parku nešla? Běhat jsem dlouho nebyla. Můj druhý vnitřní hlas mi ale napovídá něco jiného. Je to fotbalista a chodí s Bethany Delestrovou. Celou cestu si nad tím lámu hlavu. Když ale otevřu náš byt, zaujme mě něco jiného. Papírek od mamky. ''Mám schůzku s klientem, přijdu později. Taťka má noční. Pusu, máma.'' Zajímavý. Minulý týden měla takovéhle schůzky tři. Jestli v tom náhodou nehraje roli klient, ale řešící něco jiného než rozvod, neplatící manželku a podobně.Zaběhat si jdu, a nejen kvůli rannímu objevu, ale i kvůli pročištění hlavy. Obleču si svoji značkovou teplákovku, zavážu si běžecké boty, též značkové a s pitím v mé oblíbené plastové lahvi a sluchátky vraženými v uších vyrážím. Sotva co se v parku rozběhnu, poznám že jsem vypadla z kondice. Hrávala jsem házenou, ale sekla jsem s tím. Jde to znát. Po hodině plné běhu, udýchanosti a rozvázaných tkaniček si konečně sedám na první lavičku co potkám. Z hlavy jsem vypustila všechno co se dneska stalo a nedošlo mi, když kolem mě proběhl ten jistý fotbalista a zastavil pár metrů ode mě. V obličeji celá rudá jsem radši předstírala, že si zavazuji tkaničky. Upřímně mně nepřekvapilo,když do něj po pěti minutách narazila jeho slavná Beth.

''Lásko, dneska jsi byl nějaký moc rychlý.''řekla sladce.

''Nebo ty pomalá?,''začal se smát. ''Chápu to puso, měli jsme to nechat na zítra''dodá.

Lehce do něj bouchla a dala mu pusu. No jo, copak naše sladká Beth. Vždy roztomile vypadající, všem pomáhající a celkově strašně skromná dívka. Povahově můj přesný opak. Naštěstí, jak rychle přiběhli, zase odběhli. Naštvaně jsem pomyslela na Lolu a začal jí psát smsku.

''Příště mi laskavě sděl, že sem chodí běhat s tou nádherou.''

Obratem mi přišla odpověď:''Rai,kdybych to věděla, tak bych ti to laskavě sdělila. Zítra pokecáme. xx''

Tak jsem z parku vyrazila domů a mezitím sledovala sociální sítě. Nepřekvapil mě tweet Bethany. ''Dneska s miláčkem běhat. Úterky budou patřit nám. #workout#sport#love'' Divný. Dneska je pondělí. To znamená, že budou chodit běhat v úterý a já bych se mohla s neznámým fotbalistou seznámit. Pokud teda chodí běhat každý den. Hm...Zní to jako plán.

Doma jsem vlezla rovnou do sprchy. Bylo to jako vysvobození. Oblékla jsem si tátovo tričko a kraťásky na doma. Miluju, když jsem sama doma, udělám si kakao a vlezu do postele. Dnešní večer proběhl přesně takhle. Mezitím jsem si ještě stihla odlakovat nehty, protože by se mi nehodily k zítřejšímu outfitu. Nestrpím, když věci neladí tak jak mají. Doladila jsem projekt na zítra, šla se odlíčit, umýt a skočila do postele. Bylo mi jasné, že máma přijde kdovíkdy. Dlouho jsem se v posteli jen převalovala a přemýšlela na dnešním dnem. Potkám kluka, který o mně nezavadí ani pohledem a chvíli na to se dozvím, že chodí s Bethany, dívkou, se kterou jsem snad mohla být nejlepší kamarádka. Na sobě oceňuji hodně věcí, hlavně svůj vzhled ale taky to, že když si za něčím stojím, jdu i přes mrtvoly. A takhle to dopadne s oním neznámým fotbalistou. Ne že bych kvůli němu zabila jeho přítelkyni (i když bych to udělala moooc ráda), ale on prostě bude můj. Před spaním si vždycky vysnívám věci, které chci aby se staly. Je jich hodně. A když jsem si vysnívala budoucnost, uslyšela jsem bouchnutí dveří. Svitlo mi, máma je doma. Jenže jsem slyšela dva hlasy. Že by táta? Těžko, má noční. Jako myška jsem se doplížila ke dveřím a poslouchala. Jo, jsem od přírody zvědavá.

''Potichu! Ať neprobudíš Rainy.''špitla máma.

''Jako myšky,jako myšky.''odpověděl neznámý, vlastně celkem povědomý hlas.

''Všechno bude probíhat v tichosti.''

''Samozřejmě. Chodíme sem často a nikdy Rainy nic neprobudilo, Lis.''

Pak jsem slyšela jen polibek, dlouhý a mlaskavý. No fuj. Zbytek jsem slyšet nechtěla ale potřebovala jsem vědět, kdo to s mámou je. Ten hlas znám, ale nemůžu si vybavit, o koho jde. Na chodbě už nikdo nebyl, svítilo se v ložnici. Vyplížila jsem se z pokoje na chodbu a dostala jsem nápad. Později jsem toho nápadu litovala. Došla jsem k pootevřeným dveřím ložnice a jednoduše do ní vtrhla. Hned bych své rozhodnutí vzala zpátky ale bylo pozdě. Na poteli ležela má polonahá matka a nad ní se skláněl můj nahý třídní učitel. Budu muset k psychoušovi, jinak budu mít trauma do konce života.

''Zlatíčko,není to tak jak to vypadá.''začne zachraňovat situaci matka.

''Ne? A jak to je? Náhodou jsi před domem potkala mýho třídního, vzala ho na kafe že si pokecáte o mně? Zajímavý, že můj pan milý učitel nebo budoucí tatínek, řekl jednu větu a teď cituji, ''Chodíme sem často a nikdy Rainy nic neprobudilo, Lis.''. Tak co mi ktomu povíš Lis? Na tvých slavných schůzkách s panem taťkou učitelem si řešila co? Rozvod? Ten přijde maminko, jedu za tátou.''

''Rainy! Jak se opovažuješ být takhle drzá?! Buď ráda že jsme tě vzali k nám, byla jsi jen malá, osmiletá špína, kterou vlastní rodiče nemohli živit, tak ji šoupli do děcáku!''

Na její argument mi nevystačily slova. Jen slzy. Zmohla jsem se na pořízení snímku toho, co se v ložnici dělo a vyrazila ven. Zastavila jsem první taxík co jsem potkala a jela do nemocnice. Celá ubrečená. Neměla jsem čím zaplatit, ale ten taxikář byl milej, a řek' ať to nechám. Dobrý lidi stále žijí, ale nepatří k nim má matka. Na recepci mi bylo řečeno, že taťka operuje. Klasicky. Když konečně přišel, jako by přinesl něco pozitivního.

''Broučku, co tu děláš?''zeptal se vyděšeně.

Otevřela jsem galerii a ukázala mu tu fotku a sklíčeně dodala:''Nazvala mě malou, osmiletou špínou, kterou vlastní rodiče nemohli živit a tak ji šoupli do děcáku.''při posledním slovu mě na nanovo přepadl pláč.

''Tatí, řekla jsem jí hnusný věci. Měl bys to vědět.''

Jeho pohled jsem nedokázala přečíst. Mísil se v něm smutek se vztekem. Vítězil ale vztek.

''Tušil jsem to. Někdy prostě city ochladnou a život jde dál. Nikdy mě ale nenapadlo, že ti dokáže říct něco tak, tak, nemůžu najít slova. Něco tak, ošklivého, když sama v dětském domově vyrůstala.''

''Máma žila v děcáku?''

''Jo, tvá babička ji tam na dvanáct let nechala a pak si ji vzala zpátky. Zařídila jí život v luxusu, později prestižní vysokou, aby jí to vynahradila. Jak se zdá, vynahradila. Myslí si o sobě, že je nejlepší, že jako malá navštěvovala jezdecký klub, měla kolem sebe kamarádky a byla ve všem nejlepší. A víš co při tom byla a svým chováním to stále utvrzuje? Velký hovno'', řekne a soucitně dodá:''promiň mi ten výraz Rai, ale jsem naštvaný a vůbec už jsi velká holka a určitě používáš horší slova, nemám pravdu?''řekne a naráz se zasmějeme.

Co den to kapitola? Ok, v tom si moc nevěřím...:D Děkuju těm co si to čtou, i když vás je hodně málo. Třeba se to zlepší :) Mějte se a užívejte poslední dny prázdnin! (možná to čtete až po prázdninách, tak užívejte školy! :) :D)

xx E.