Hermiona se na sebe dívala do zrcadla a skoro se nepoznávala. Oproti jejím dívčím pomněnkovým šatům, které měla na plese s Krumem, tyto šaty byly ženské. Obepínaly její tělo přesně v těch místech, kde měly. Lichotily její postavě natolik, že skoro ostatní ženy v domě litovala. Ozvalo se zaklepání, Hermiona došla ke dveřím a otevřela. Nechtěla totiž hulákat a upozorňovat na to, že je v cizím pokoji. Když vstoupil Sirius dovnitř, zavřela za ním. Sirius si ji prohlédl a Hermiona se na vteřinu zastyděla. Jeho oči putovaly po její postavě, skončily u jejích očí. ,,Doufám, že tě neuvedu do rozpaků, když řeknu, že vypadáš nádherně. Teda... myslím tím... ty šaty vypadají nádherně. A ty."
Hermiona sklopila oči a začervenala se. ,,Moc děkuju."
,,Jsem rád, že ty šaty našly uplatnění. Byla škoda, že tak dlouho visely ve skříni. Kdyby sis chtěla vybrat ještě nějaké, můžeš."
,,Já myslela, že si tyhle jenom vypůjčím," odvětila Hermiona překvapeně.
,,Ne. Jsou tvoje. Už napořád."
,,Já... Já nevím, co říct. To přece nemůžu přijmout."
,,Koukni se na sebe, prosím. Podívej se na sebe do zrcadla," požádal ji Sirius. ,,Copak by to nebyl hřích, kdybys ty šaty už nikdy na sebe neoblékla?" Byl by to hřích. Byla by to nesmírná škoda. Sirius měl pravdu.
,,Moc děkuju."
,,Ještě neděkuj. Zdálo se mi, že tomu všemu něco chybí," řekl a začal šátrat v kapsičce u vesty. ,,Zavři na vteřinu oči, prosím." Uposlechla. Její srdce bušilo tak moc, že si byla jistá, že to Sirius musí slyšet. To bylo tím očekáváním. Maličko se zachvěla, když se dotknul prsty jejího krku. Kdyby jen věděl, jaké pocity v ní vyvolával! Něco jí připínal na krk, bylo to docela těžké, což ji překvapilo. ,,Můžeš," pravil. Otevřela oči. Byl to nádherný náhrdelník se smaragdem.
,,Bohové, Siriusi," zašeptala a nevěřícně na sebe zírala v zrcadle. Nikdy na sobě neměla nic tak drahocenného. Šperk vypadal famózně! ,,To nemůžu přijmout. A tentokrát to myslím vážně."
,,Musíš si ho nechat. Koupil jsem ho speciálně pro tebe, nikomu jinému bych ho nedal."
Hermiona se k Siriusovi otočila čelem a zadívala se mu do tváře. ,,To si nezasloužím."
,,Zasloužíš si mnohem víc," odvětil Sirius a pohladil ji po líčku, které stále plálo stydlivostí. ,,A teď pojď. Vyrazíš všem dech." Hermiona chtěla něco říct, něco udělat, třeba Siriuse obejmout... Jenže se bála. A tak odešli z pokoje, nejdřív Sirius, chvíli po něm Hermiona.

Když vstoupila do obývacího pokoje, všichni ztichli. Překvapení se dalo vyčíst snad v každé tváři.
,,Páni! Mio, tobě to sluší!" vypískla Tonksová.
,,Zatraceně..." zamumlal pro sebe Ron okouzleně. Sirius k němu sjel pohledem a přimhouřil oči. Musel se kontrolovat. Nesměl žárlit, neměl důvod žárlit, protože Hermiona nebyla jeho a nikdy nebude.
,,Nenosila tyhle šaty...?" začal Remus.
,,Princezna Walesu, ano, máš pravdu. Stejný krejčí," skočil mu do řeči Sirius. Remus se podíval na svého kamaráda, nic už neřekl. Možná se na Siriuse maličko usmál, ale to věděli jen bohové.

,,Mio, nechtěla bys jednohubku?" nabídl během večera Ron a natáhl k Hermioně tác.
,,Já si dám," řekl spěšně Sirius, stoupl si mezi ně a začal se živit jednohubkami. ,,Jsou skutečně výtečné." Ron vykukoval zpoza Siriuse, ale k Hermioně se nedostal. ,,Moc díky, Rone. Promiň, všechny jsem je snědl, asi budeš muset do kuchyně připravit novou várku."
Ron si povzdechl a se shrbenými zády odešel. Sirius se otočil směrem k Hermioně.
,,To bylo velice negalantní," pravila naoko vyčítavě Hermiona.
,,Omlouvám se. Jsem velkým milovníkem jednohubek," pravil Sirius. Hermiona mírně přimhouřila oči.
,,Ty si skutečně myslíš, že tě neznám..." hlesla skoro nevěřícně. ,,Siriusi Blacku, já tě znám, já vím, kdy lžeš a kdy mluvíš pravdu."
Sirius se zmohl jen na: ,,Ach tak..."
,,Nevím, proč jsi mi ukradl všechny jednohubky, ale vím, že jsi je zas tak moc nechtěl. Vždy se ošíváš, když ti je někdo nabídne."
,,Tolik mě znáš, Hermiono. Kéž bych i já mohl poznat tebe," pravil Sirius vážným tónem.
,,Vždyť mě můžeš poznat víc," odpověděla Hermiona. Sirius se smutně usmál a zavrtěl hlavou.
,,Omlouvám se za jednohubky," pronesl tiše a odešel. Hermiona zůstala sama. Bez Siriuse. Bez jednohubek. 

Cítila jsem se nádherně! Ne kvůli šatům! Ne kvůli náhrdelníku! Kvůli Siriusovi. Jen kvůli Siriusovi. Vždycky kvůli Siriusovi.