Zavřel za ní dveře. Hermionino tělo se nepatrně třáslo, mnohem víc se chvěla uvnitř. Byly její modlitby vyslyšeny? Mohl snad cítit to stejné?
,,Vítej," řekl Sirius a rozhodil rukama. Hermiona v tomto pokoji nikdy nebyla, byl jeden z mála, které byly permanentě zamčené. Pokoj osvětlovalo několik petrolejových lamp. Byly tam tři postele, veliká skříň, psací stůl s nádhernou vyřezávanou židlí. ,,Tohle býval pokoj pro hosty. Mé sestřenice zde trávily skoro každé léto."
,,Ach tak," odvětila Hermiona. ,,Narcissa, Bellatrix a Andromeda."
,,Někdo tu studoval můj rodokmen," poznamenal potěšeně Sirius a jakoby se najednou narovnal v zádech. Nenáviděl svou rodinu, ale potěšilo ho, že Hermiona zná a ví mnohé věci, které se ho týkaly.
,,Chci tě znát, chci vědět, jaký jsi měl život," vysvětlila Hermiona.
,,Vážně?"
Hermiona přikývla. Došla k židli a přejela prsty po vyřezávaných květech narcisů. ,,Ráda bych věděla, jaký máš život teď?"
,,Však se vídáme..."
,,Myslím tím, jak se cítíš..."
Sirius mírně trhl tělem, jakoby ho zasáhla neviditelná kulka. Jakoby Siriusova duše byla terč, do kterého se Hermiona strefila. Díkybohům stála zády k němu. V jeho hlase to  nebylo poznat, že otřásla jeho duší. ,,Často se cítím osaměle. Všichni ostatní mohou vycházet ven, já bych se musel měnit v psa... A tak tu dlím, celé dny, celá staletí... V domě, který nenávidím. Ze zdi se na mě nenávistně koukají příbuzní, které bych proklel, kdybych mohl. A hodiny v každém pokoji tikají mnohem hlasitěji, než si pamatuji z dětství."
Hermiona se otočila k Siriusovi čelem. Byla překvapena jeho otevřeností. V jeho tváři viděla stíny, které se tam nikdy nemihotaly. Stíny, které nosil v sobě. Tak zachmuřeného ho ještě neviděla. Jakoby ten stín rostl i kolem něj, pohlcoval ho. Přistoupila k němu a chytila ho za ruku.
,,Jsem tu. Vím, že se musím brzy vrátit do Bradavic, ale teď tu jsem. Jsem tady pro tebe," řekla.
,,Toho se právě bojím," odpověděl hlubokým hlasem. Stín skoro svými nehmatatelnými špičkami prstů lapal po Hermioně. Stiskl její ruku pevněji než kdy zažila. Neslyšitelně zalapala po dechu, jak silně ji chytil. V následující vteřině však sevření povolilo, jeho tvář se rozjasnila, stín byl ten tam. ,,Odpusť, to bylo nepatřičné. Většinu času jsem šťastný jako blecha. To mi připomnělo, že mi musí Remus koupit nové kapky proti blechám. Jsem pro ně jak magnet."
Hermiona předstírala úsměv.
,,Teď ale k tomu, proč jsem tě sem vůbec vzal," začal nanovo, radostněji, ,,slyšel jsem vás. Domnívám se, že si zasloužíš stejné možnosti jako ostatní dívky v tomto domě. Nechci, aby ses cítila odstrčená jen proto, že jsi o té velké slávě nevěděla." Hermiona mlčela, vyčkávala. ,,Můžeš si vybrat jakékoliv šaty z téhle skříně." Došel ke skříni a otevřel ji. V tu stejnou chvíli Hermiona užasle otevřela ústa. Šatník byl plný nádherných šatů. Teprve nyní se cítila jako skutečná Popelka. Přišla blíž a rukou jen tak zkusmo přejela po látkách. Samozřejmě nebyla materialistka a nebyla povrchní, ale... Bohové, to byl ráj!
,,Skutečně můžu?" zeptala se opatrně.
,,Jistě. Byl by hřích je tu nechat ladem," odvětil Sirius a usmál se na Hermionu. Ta si začala šaty prohlížet. Sirius bedlivě sledoval, jak Hermiona vybírá a přemýšlí.
Po chvíli se zastavila, podívala se na Siriuse a zeptala se: ,,Které by se líbily tobě?"
,,Mně? Teda... Ehm..." Sirius byl skutečně zaskočen touto otázkou. Nikdy by ho nenapadlo, že se ho Hermiona zeptá na názor ohledně toho, co bude nosit. ,,Všechny jsou hezké, ať už si vybereš kterékoliv, ale... A možná nebudeš souhlasit, ale... Třeba... Možná... Tyhle by ti slušely moc." Dokončil své nervózní plácání Sirius a ukázal na tmavě zelené šaty ve stylu dvacátých let. Měly dlouhý rukáv, sametově jemné, se zlatým prošíváním. Hermiona okouzleně vydechla: ,,Ty jsou perfektní. Není to ale pro mě příliš nóbl?"
,,Co tě to napadá? Ty si zasloužíš ty nejlepší šaty na světě."
Hermiona zkontrolovala velikost šatů a zda jsou v dobrém stavu, díkybohům, byly skutečně šité jako na míru."
,,Budou tu na tebe čekat."

,,Doufám, že tě tím neurazím. Chci ti popřát všechno dobré do nového roku a... Chci tě políbit, pokud ovšem nebudeš proti."
,,Naopak..." hlesla jen Hermiona a toužebně pozvedla svou bradu. Zavřela oči a mírně našpulila rty. Políbil ji na čelo. Chtěla zklamaně zakňučet, místo toho jen stydlivě sklonila hlavu a sklopila zrak. ,,Děkuju," šeptla do ticha.
,,Ne, já děkuju," odvětil Sirius a pustil ji ven z pokoje.