Hermiona se poté, co se stalo s bubákem, nechtěla na Vánoce vracet na Grimmauldovo náměstí. Předvečer vánoční strávila s rodiči, to už jí Harry vypisoval, jak se na ni všichni těší. Vánoční ráno obdarovala své rodiče knihami, rodiče Hermionu obdarovali knihami. Všichni se na hodinku zabrali do četby, to Hermioně přiletěla pomatená sovička Papušík a předala jí dopis s instrukcemi. Hermiona si povzdechla. Měla tam vůbec jít? Neměla raději zůstat doma s rodiči? Řád ji zas tak nepotřeboval. Kamarádi by se bez ní obešli. A Sirius? Její srdce se na vteřinu zastavilo, v další vteřině se rozbušilo dvojnásob. Siriusovi by určitě nechyběla, ale on by chyběl Hermioně. Chtěla využít jakékoliv příležitosti se s ním vidět. Byť by to bylo jen na vteřinu, byť by to bylo jen koutkem oka. Nechtěla tam jít, ale zároveň tam chtěla tak moc, že se nedočkavostí chvěla.

Viděla ho teprve při večeři. Byl stále tak pohledný. Stále tak... rozporuplný. Snažila se na něj nedívat. Cítila se provinile. Neplánovala být typická puberťačka, která je zakoukaná do někoho, koho nemůže mít. A přesně tak skončila.
,,Tak co, Mio? Těšíš se na naši slavnostní oslavu nového roku?" zeptala se Tonksová.
,,Slavnostní? Jak moc slavnostní?"
,,Ty jsi jí to neřekla, Ginny?" obrátila se Tonksová na zrzečku.
,,Já myslela, že jí to řekne Ron," odvětila Ginny.
,,Co jsem měl říct? A komu?" houkl na ně Ron, který si do té chvíle všímal pouze svého talíře těstovin.
,,Napadlo náš, že letos oslavíme příchod nového roku s velkou parádou," otočila se nakonec Tonksová zpátky k Hermioně. ,,Však víš... Třpytky, velkolepé oblečení, muzika až do rána."
,,Já ale nemám žádné slavnostní oblečení," hlesla Hermiona.
,,Tak já ti..." začala Ginny i Tonsková - a obě se zarazily. Každá si vzala jen své jedny nejlepší šaty. Navíc by Hermioně stejně jejich šaty nebyly. Hermiona nebyla v žádném případě oplácaná, ale měla široké boky.
,,Ono to nebude vadit, když si vezmeš něco obyčejného," uklidnila ji nakonec Tonksová.
To nebyla pravda. Vadilo to - hlavně samotné Hermioně. Přece jen byla žena. Nesnesla to pomyšlení, že bude šedou myškou na velikánské oslavě, kde všichni budou vypadat lépe než ona. Zkazilo jí to náladu.

Po večeři hrát Sirius s Ronem šachy a prohrával. ,,Bohové, jak mě může porazit takový mlaďoch!" stěžoval si hlučně.
,,Možná právě proto," odvětil Remus a věnoval svému kamarádovi úsměv.
,,Takže jsem starý? To chceš říct?" Remus na dotazy pouze zvedl ramena a znovu je svěsil. ,,No vážně, tak mi to řekněte narovinu! Hermiono, jsem starý?" obrátil se na ni, nejspíš ji vybral náhodně. Hermiona se vyděsila. Nevěděla správnou odpověď. Nevěděla diplomatickou odpověď, přesněji řečeno.
,,Jsi v nejlepších letech," odpověděla.
,,No to je snad ještě horší!" zvolal dramaticky Sirius. ,,Tím se chlácholí starci!"

Budu jako Popelka, ale bez víly nebo holoubků, kteří by mi pomohli. Což o to! Mně by to bylo docela i jedno, kdyby u toho nebyl Sirius. Před Siriusem budu vypadat jako ta nejobyčejnější holka na světě! A to mě hrozně mrzí. Kdybych to věděla, kdybych jen tušila, že se bude letos slavit... Vlastně mě to mělo napadnout. Válka je blízko, všichni si chtějí užívat život dosytosti! Jsem vlastně hloupá, že jsem si nevzala s sebou nic hezkého.

Hermiona si večer četla, zatímco Ginny krmila Papušíka. ,,Jen si odskočím," řekla Hermiona a založila si knížku. Neměla ani tak moc žízeň, jen se nudila a chtěla se projít po domě. Ginny přikývla, bylo jí to docela jedno, věnovala se pomatené sovičce. Hermiona si oblékla svetr přes noční košili a vyšla ze dveří. Vydala se směrem ke schodišti.
,,Pssst," ozval se hlas. Hermiona leknutím nadskočila. Otočila se a uviděla Siriuse ve dveřích od jednoho z prázdných pokojů. ,,Umíš udržet tajemství?"
,,Ano," odpověděla Hermiona tiše.
,,Tak pojď za mnou."