"Chane, jsi ještě zaměstnaný?"

Vrah pouze doufal, že se jeho bratr ozve co nejdříve.

"Ano, jsem. Chtějí mě snad ještě někde? Kdo je to?"

"Já." Odmlka, než onen hluboký hlas v jeho mysli dodal: "A Yeji."

Chan okamžitě zbystřil. Rozhlédl se po debatujících mužích, než se naklonil k princi po své pravici. "Bine, musím někam rychle jít. Jeden z mých dragínů má problémy."

"Samozřejmě, hyung, jdi. Potřebuješ pomoct?"

To už však purpurová látka zavlála, mladík nevnímal, nyní byl ze všeho nejvíce velitelem. "Je tu někde Jisoo, Chaeryeong, Yuna nebo Ryujin?" zavolal jazykem dragínů.

Čtveřice dívek okamžitě zbystřila, zatímco muži, kteří doposud o ničem netušili, jelikož byli příliš zabraní do vlastního rozhovoru, zmateně koukali na chlapcova napjatá záda. Ještě pár vteřin zpátky před nimi klidně seděl, nyní se tvářil, jako kdyby někomu šlo o život.

"Tady," ozvala se Yuna a už mu spěchala vstříc, ostatní v závěsu.

"Úžasné. Potřebuji vaši pomoc, pojďte."

"Co se děje?" Ryujin jej dohnala, rozhlédla se okolo. "A kde je Yeji? Nebyla náhodou s tebou?"

Večerní vánek pročísl jeho bílo fialové kadeře. "Teď je s Felixem."

"Není s ním tedy v bezpečí?"

Chan se na chvíli zastavil, obrátil se k nim čelem a každé z nich věnoval velice krátký, avšak neméně důležitý pohled. "Má vizi."

Yuniny světle fialové oči se rozšířily šokem, zakryla si ústa svými dlouhými prsty. "Ona je vědma?"

"Už to tak bude." Vydal se dál, téměř běžel.

Dívky, jež nyní chápaly, proč byl jejich velitel tak vážný, také přidaly do kroku.

"Kde jste, Lixi?"

"Budeš mě muset najít kouzlem, nedokážu ti to tu popsat."

Chan se tedy vydal tam, kam jej vedlo ono magické vlákno. "Lixi!" zvolal náhle, až tím již tak nervózní dívky polekal.

Vrah vzhlédl od kořenů, jež právě přešlapoval, dívčiny vlasy splývaly k zemi jako ohnivý vodopád. "Díky, že jsi došel."

"Moji dragíni jsou vždy na prvním místě," řekl Chan, jako kdyby na světě neexistovalo větší samozřejmosti. "Dej ji na zem."

Felix tedy přidřepl, aby bezvládnou složil do mechu.

"Vy čtyři - každá na jednu stranu a pomůžete mi ji stabilizovat."

"Proč nás ale potřebuješ všechny, Chane?"

"Možná nevnímá, ovšem podvědomě vycítí vaši přítomnost. To, že má u sebe někoho, kdo je jí blízký, jí pomůže se z tohoto stavu probrat bezpečněji."

Dívky již bez dalších dotazů poklekly u té, jež vždy stála v jejich čele a pomáhala jim s jejich problémy. Yuna a Jisu po její levici, Ryujin s Chaeryeong po pravici.

"Když se jí budete dotýkat, bude to lepší."

Ryujin pohladila zelenou zem. Mech zvláčněl, stala se z něj měkká pokrývka, v níž bylo pohodlné klečet a ležet, díky tomu si byla zároveň jistá, že se Yeji nic nestane. Následně přejela prsty po vzduchu nad hlavou, větve se stáhly k sobě, zakryly nebe a křoví rozšířilo své listy. Nešlo o zcela pevnou, nepropustnou clonu, sama si tak však připadala lépe, více krytá.

"Můžu ti nějak pomoct, bratře?" Felix přidřepl veliteli po boku.

"Hlídej, že nás nikdo nevyruší."

Vrah tedy odstoupil, obrátil se ke skupince zády, jeho ohnivé oči zkoumaly okolí, klouzaly mezi listím. Nebral tuhle situaci na lehkou váhu - zažívat vize ve spánku bylo něco zcela odlišného, než upadnout do nich uprostřed bdělého stavu. Ze snů se člověk probudí, když jste však při vědomí, uvízne vaše mysl v místech, ze kterých se sama těžko dostává, pokud se jí nenaskytne světla, s nímž nalezne cestu zpět do své hlavy. Mezitím mysl létá kdesi mimo tělo, zkoumá všemožné scénáře a ztrácí kontakt se svou duší. Pamatoval se na ten moment, kdy se jeho matka probrala později, než jak tomu bývalo obvykle - trvalo několik dní, než se jí všechny vzpomínky navrátily.

"Je možné, že se budete cítit vyčerpané," varoval ještě velitel, zatímco vědmě stahoval boty.

Dívky byly zmatené. Proč musela být jejich kamarádka bosá? Proč jim o jejích vizích ještě neřekla? Co se vlastně momentálně dělo? A mohla jít vůbec s tímto rizikem do boje? Co když se jí tohle stane, když na ni někdo zaútočí?

"Všechno vám pak vysvětlím," ozval se Chan, zatímco se zavřenýma očima ťukal na různá místa na těle bezvládné. "Teď se hlavně musíme postarat o její bezpečí."

Vše bylo tiché, jako kdyby jim příroda poskytla přístřeší, z onoho malého paloučku se stala klidná svatyně. Pouze Chan si něco tiše broukal, zatímco se s víčky stále slepenými pohyboval na kolenou kolem Yeji. Žádný člověk by nedokázal pochopit, jak kouzelný ten moment byl. Magie doslova praskala ve vzduchu, svědila dragíny na kůži, běhala jim ve vlasech. Byl to zvláštně melancholický, byť znepokojující zážitek.

"Pohla se," špitla Chaeryeong, pohled upřený na prsty, jež se začínaly cukat.

"Držte ji," odvětil velitel, též udržoval tichý hlas. Nyní přicházela nejdůležitější část celého rituálu. "A zavřete oči."

Sotva tak dívky učinily, pocítily skrze víčka jasný záblesk světla.

Yeji se hlasitě nadechla, párkrát sebou trhla, než zůstala ležet, hruď se zběsile zvedala a klesala, zelený zrak těkal po větvích.

"Jsi v bezpečí, Yeji," začal ji uklidňovat Chan a dal dívkám znamení, že se již mohou znovu dívat.

"Kde jsem?"

"V Kaeru," ozvala se Jisu, její prsty jemně hladily vědminu paži. "Pamatuješ? Před pár týdny jsme sem dojely s ostatními z našeho klanu."

"Asi... Asi si vzpomínám," přikývla dívka, pokusila se posadit.

"Opatrně," ozval se Chan, naznačil ostatním, aby Yeji asistovaly. Za chvíli se její záda bezpečně opírala o kmen stromu, pod nímž doposud ležela.

"Mám něco donést?"

Yeji vzhlédla k onomu hlubokému hlasu, stále lehce nepřítomně se usmála, horní víčka lehce povislá, nezvedala se. "Felixi... Děkuji, že jsi na mě dal pozor."

"Vůbec o nic nejde, Yeji. To by udělal každý."

"I tak děkuji."

Chvíli ještě počkali, než se vědmě začala vracet barva do tváře. V ten moment si před ni Felix dřepl. "Tak pojď, dostaneme tě do tepla a pořádně se najíš. Pak můžeme dokončit i tu naši předchozí debatu, co říkáš?"

Netrvalo dlouho a vrah nesl Yeji na zádech zpět k jeskyni, její paže omotané kolem jeho ramen, i tak jim však chyběla síla.

"Co se stalo?"

Sotva vstoupili, už se na ně upíraly oči všech přítomných - lidí i dragínů.

"Yeji se udělalo zle," vysvětlil Chan se slušným úsměvem. Poté dragínskou řečí dodal k ostatním: "Měla vizi, tak jí teď dejte trochu prostoru."

Magická stvoření a Seungmin přikývli, ostatní lidé naklonili hlavy ke straně.

"Nevadí, že jsem to řekl, že ne?"

"Vůbec," zavrtěla Yeji hlavou, načež táhle zívla. "Spala bych."

"Jak si přejete, madam," zasmál se Felix, odnesl ji k jejím věcem, kde ji opatrně složil do přikrývek, které kouzlem rozložil na zemi.

"Počkej."

Když chtěl odejít, ucítil na zápěstí třesoucí se prsty, shlédl k té unavené tváři.

"Proč se ke mně chováš... takhle? K ostatním jsi tak chladný..."

"Známe se přeci od malička, Yeji," usmál se Felix, zatímco vařil z vody - ve skutečnosti totiž sám nevěděl. "Narodili jsme se ve stejný rok, vyrůstali spolu,... Proč bych tě měl odstrkovat?"

"Nevím-"

"Tak nad tím hlavně nepřemýšlej a raději se pořádně vyspi, dobrá? Zasloužíš si to. Popovídáme si ráno."

"Když říkáš," zamumlala s již napůl zavřenýma očima. "Dobrou, Lixi."

"Dobrou, Yeji."

Velitelská dvojice se vydala ke svým místům, když v tom k mladšímu z bratrů přiskočil vysoký dragín, popadl jej za ramena a zběsile s ním začal třást. "Chceš mi říct, že Yeji je vědma a já to nevím?"

"V klidu, Hyunjine," uchechtl se Chan, odtáhl vraha od svého sourozence. "Doposud jsem to věděl pouze já, Lix ti nic netajil."

"A je v pořádku?"

"Felix byl naštěstí s ní, když se to stalo, takže si nijak neublížila." Velitelův pohled padl na prince blížícího se k nim. "Ale myslím, že teď se něco stane mně, pokud nevysvětlím, proč jsem tak znenadání utekl. Changbine," usmál se hned na to a vykročil chlapci vstříc. "Promiň, že jsem tak zmizel-"

"Co se stalo? Všichni se o vás báli."

Po chvíli vysvětlování se všichni konečně uklidnili. Changbin se vrátil za svým otcem, aby mu zprávu předal, Hyunjin našel místo po boku svého přítele, aby mohl v klidu zpracovat ony novinky o jeho sestřenici, a bratři si šli sednout, aby nabrali trochu energie.

"Co jsi vůbec dělal?"

"Kdy?"

"Myslím, když jsi probíral Yeji."

"Hledal jsem magické uzly a rozvazoval je."

"A proč ta písnička?"

"Zvuk, aby jej mohla její mysl následovat."

"Takže žádné světlo?" Vrah opět zavzpomínal na své dětství, kdy mu to tak bylo říkáno.

Starší bratr se pousmál, zavrtěl hlavou. "Ne, to je pouze slovní obrat."

Roztáhli své pokrývky, usadili se.

"Mimochodem..."

Chan se obrátil ku své pravici.

"Yeji mi to řekla."

Velitel si odfrkl. "Takže jsi nás přeci jenom slyšel."

"Nemoc z povolání," ušklíbl se vrah.

Starší nad tím pouze protočil očima. Co jiného očekávat, no ne? "A jak se ohledně toho cítíš?"

"Oba víme, jak vize fungují, Chane. Většina z toho jsou stejně jenom symboly." S vypuštěním vzduchu z plic se opřel o kamennou stěnu za sebou, hlavu zaklonil ke stropu, jeho pohled po něm těkal tam a zpátky. "Jistě - znepokojující to je. Ovšem prozatím je zbytečné se tím zabývat. Prostě dám na Changbina pozor a budeme doufat, že se nic nestane."

Chanovi onen nápad chvíli putoval hlavou. "Asi máš pravdu."

Jak řekl sám vrah - v momentální situaci jim zbývala pouze naděje v lepší zítřky.

/\†/\

Na rovinu se omlouvám - včera jsem byla úplně mimo, protože v sobotu byl maškarák a... no, hodně se stalo, takže jsem na tohle neměla náladu. Říkám to tu zcela otevřeně, protože nevidím důvod vám o tom lhát.

Každopádně doufám, že nevadí a já jdu teď opravit i tu dnešní kapitolu (: