† výjezd †
"Neboj, Lixi, nikdo nás nesledoval," ujišťoval Hyunjin již po několikáté svého kamaráda.
"Já ti nevím," pihatý dragín se zamračil a dále zíral do nastávající noci před vchodem do jeskyně, "mám takový... divný pocit."
"Určitě je to jen pocit," usmál se na něj Seungmin. "Neviděli jsme nikoho, kdo by šel naším směrem. A to jsme měli oči na stopkách od té doby, co jsme se blížili ke městu."
"I tak bych ale raději dával pozor," vložil se do hovoru Changbin. "Dneska ponecháme v jeskyni tmu, oheň by nás mohl prozradit, i kdyby pouze náhodou."
"Hyung má pravdu," přikývl Jisung, který si na druhém konci jeskyně brousil meč, mokrý kámen měl nyní nečinně položený na čepeli, "jistota je jistota. Ať už po nás někdo jde nebo ne, možná bychom mohli zůstávat v nocích po tmě."
Minho sedící u stolu s ostatními musel též souhlasit. "Můžeme oheň zapálit později, ale ne, dokud jsme tak blízko hlavního města."
"Což mi připomíná," ozval se po chvíli ticha bez jakéhokoliv kontextu Seungmin, "že po nás pátrají po celém království."
"Vyzvídal jsi?" pousmál se Changbin.
Znal Seungmina. Možná měl výraz nevinného štěňátka, ve skutečnosti to však byla nebezpečná šelma. Vychytralý, lstivý, mazaný, měl uši a oči všude, věděl, jak si získat to, co chce... Aby přiznal pravdu, princ se divil, že se jejich lučištník ještě nezapletl do nějakého společenství zločinců. Na druhou stranu... Vlastně by se vsadil, že už je v nějakých nekalých věcech dávno zamíchaný, pouze o tom nikdo neví.
Seungmin se zlověstným úsměvem přikývl. "Myslí si, že Jisung a Minho hyung utekli před popravou a Changbin hyung má být údajně jejich rukojmí. Zatímco já jim mám spolu s nějakými neznámými individui pomáhat," při poslední větě se s odfrknutím podíval na dva dragíny.
Felix stoicky povytáhl obočí. "Individui?" zopakoval, cítíc se lehce uražen. Tolik let práce a dřiny jenom proto, aby jej nakonec nazvali individuem? Tak to byl tedy opravdu vrchol jeho kariéry.
Seungmin se zasmál. "Ano. Někdo zahlédl dvě postavy, nepostřehli však rysy, pouze to, že se oháněly meči a zabíjely místní strážné a vojáky. Taky se říká, že jedna byla žena, ale všichni o tom pochybují."
Changbin se též zasmál. "Tak to jsou mi teda povedená individua! Co se povídá dál?"
Tázaný stáhl obočí k sobě. "Řeší se hodně věcí. Ani jedna není dobrá a nejsem si jistý, jestli nám některá z nich vůbec hraje do karet."
"Jako třeba...?" zeptal se po chvíli napjatého ticha Minho.
"Jako třeba to, že král vážně stoná. Vlády se očividně pomalu a jistě ujímá náš starý známý kapitán."
Changbin vyskočil od stolu. "Jak je to možné?! Vládu má v takovýchto případech převzít králova práva ruka! A to je přeci-"
"Jonghyun sunbaenim, já vím," přikývl Seungmin. "Ale prý před dvěma dny zmizel i se zbytkem králových rádců. Palác má nyní plně v rukou kapitán Kim."
Znovu zavládlo ticho.
"Je tedy rozhodnuto," pronesl náhle princ, hluboko v očích oheň, jenž čekal, až se bude moct začít šířit.
Všichni se na něj obrátili.
"Jedeme pro spojence."
"Ale hyung," Jisung se nervózně ošil, "kde je chceš vzít?"
Hyunjin střelil pohledem po Felixovi.
Dragín s hlubokým hlasem si po pár sekundách ticha povzdechl. "Sice bych se do těchto věcí neměl plést, ale..."
Ostatním se v tvářích zaleskla naděje.
"...asi vím, kde ony spojence najít."
†††
Bylo tedy rozhodnuto.
Changbin s Felixem znovu proseděli celou noc nad mapou, zatímco ostatní poklidně spali, nemaje sebemenší tušení o tom, co se na druhé straně jeskyně kuje za plány. Ani se nenadáli a blížil se rozbřesk.
"Cože?" Hyunjin unaveně zamrkal a promnul si víčka, jež se stále ještě slepovala únavou k sobě.
"Vyjíždíme." Zopakoval princ slova, kterými pihatý vrah před chvílí spáče probudil. "Za hodinu nejpozději. Musíme to stihnout dříve, než se rozední. S tím, co nám včera řekl Seungmin, už nemá smysl se schovávat. Důležité je především zmizet, co nejdříve a co nejrychleji to jde."
Jisung a Minho přikývli, čilí, jelikož byli pro náhlá probuzení doslova cvičení. Zato Seungmin se ani neobtěžoval zvednout z pokrývek a stále seděl na zemi sotva vnímající své okolí.
"Kam jedeme?" zeptal se strážce.
Felix zavrtěl hlavou. "To vám nemůžu říct. Zatím je to ještě moc nebezpečné-"
"Jedeme do Acetrálie," skočil mu do řeči Changbin.
Dragín se na něj obrátil, ústa dokořán. Dotčeně jej pleskl po ruce. "Já myslel, že jsme se na něčem domluvili."
Princ pouze pokrčil rameny. "Stejně se to dozví. Nač jim to tajit."
Felix naznal, že svůj názor na prince by si měl přece jenom možná ještě rozmyslet. Nakonec to asi bude tak trochu namyšlený, rozmazlený mamánek, jak ze začátku odhadoval.
Changbin se mezitím vydal za lučištníkem a začal jej tahat z postele. "No tak, Minnie, vstávej, musíme vyrazit."
Seungmin mlaskl, přikývl a začal se připravovat, i když, jak jej tak ostatní při jeho malátných a zpomalených pohybech sledovali, nebyl ještě ani zdaleka vzhůru.
"Kkami!" Hyunjin o půl hodiny později nadšeně objímal krk černé klisny. Na čele bílá skrvnka, která jí dodávala roztomilý nádech. Břicho a náprsenku měla též zářivě čisté jako sníh. Na koně poměrně dlouhou srst, ale o to více nevinně vypadala. Kdo by ji jen tak spatřil, neodhadoval by, že se v této klisně skrývá taková síla a kuráž. "Tak jak ses tu měla, holka?"
"Seriózně jsi ji šel nakrmit včera večer...?" ozval se druhý dragín.
Hyunjin však pouze našpulil rty a přimhouřil na něj oči. "Neposlouchej ho," podrbal klisnu mezi ušima. Ta spokojeně přivřela své temné, vřelé oči.
"Kde se tu vzaly všechny ty věci?" zarazil se Minho, když si všiml zavazadel zavázaných na sedlech.
"A jak to, že jsou naši koně osedlaní?" dodal Seungmin. "Všichni jsme byli celou dobu v úkrytu," zamumlal ještě v zamyšlení.
Felix nad tím mávl rukou. "Neřešte zbytečnosti a nasedejte."
Jisung věnoval Changbinovi pohled. Povytáhl obočí.
Princ pokrčil rameny. "Magie?" naznačil rty a vyšvihl se do sedla.
Strážce zamyšleně přikývl a následoval příkladu staršího.
Zrovna svítalo, když se naše skupinka dostala k průsmyku z údolí, ve kterém se hlavní sídlo Kaera nacházelo. Bez sebemenších problémů jím projeli - žádní vojáci, žádná nebezpečí, žádná kontrola. A v čas oběda již byli v dalším městě.
"Mám hlad," naznal Jisung, když jej v nose zašimrala vůně vařené rýže.
"To ty vždycky. A teď zalez," odsekl vedle něj ironicky Minho a zarazil strážci klobouk zpět do obličeje.
Jisung si odfrkl, ale uposlechl, sklopil hlavu.
"Já vím, Dori," poplácal Minho svého šedého hřebce po krku, když nervózně zastříhal ušima, "za chvíli si dáme pauzu, neboj."
Strážce po něm hodil nevěřícný pohled. "Takže Dori je přede mnou?"
"Dori je přede všemi, nejsi jediný," zazubil se na něj generál a rozesmál se, když uviděl kamenný výraz na tváři mladšího.
"Ale Jisung má pravdu," vložil se do hovoru Changbin, "měli bychom se někde zastavit na oběd."
Felix přikývl. "To, co jsme koupili, máme na cesty. Pojďme využít toho, že se můžeme pořádně najíst. Kde je nejbližší hostinec?"
"Myslím, že hned tamhle," ukázal Seungmin na ceduli na konci ulice.
"Dobrá jedeme," odsouhlasili jednohlasně Changbin i Felix a vydali se v čele skupinky k vývěsce s hůlkami a nudlemi.
/\†/\
Ano, vím, tahle kapitola je o dost kratší, než tomu bývá normálně, ovšem nebojte, další už bude zase normální (:
Ještě se tady rychle vrátím k názvu Acetrálie, abyste věděli, jak jej vyslovovat. První část - "ace" se říká normálně anglicky ( takže "ejc") a tu druhou - "trálie" - česky. Jednoduché, ale pro jistotu jsem se to rozhodla vysvětlit, aby se předešlo všem nedorozuměním (;
Doufám, že se vám příběh líbí a já zatím mizím psát něco, co jsem slíbila už dva měsíce zpátky a za pár dní by to mělo být hotové... Držte mi palce a vidíme se zase ve středu u další kapitoly ^-^
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top