Dveře se pomalu otevřely, škvírou vykoukla hlava s ostře řezanou bradou. "Oh, hyung, to jsi ty. Pojď dál." Ustoupil stranou, aby nechal veliteli průchod. Sotva se stihl starší nadechnout, princ s povzdechem promluvil: "Je s Minhem u stolu." Promnul si obličej, vypadal ztrápeně.

Chan se usmál, povzbudivě jej poplácal po rameni. "Díky, Bine."

Odpovědi se mu dostalo formou pouhého drobného přikývnutí. Starší pokračoval dále do vnitřních prostor budovy, princ se obrátil zpět, aby zavřel dveře.

"To si beru osobně, hyung."

Changbin nadskočil, chytil se za srdce. "Tys mě vyděsil," zabědoval... avšak bez emocí.

Pihatý vrah vykouzlil na své tváři slabý úsměv, než jej sevřel v objetí, patou za sebou opatrně zavřel. "Jak je na tom?"

Princ mu zabořil hlavu do hrudi. "Špatně."

Felix vypustil z nosu drobné spirálky kouře. "Vyčítá si to, že?"

Nižší pouze kývl na souhlas. "Pojď za ním, tady mu nejsme nijak ku pomoci."

Pár se chytil za ruce a starší je odvedl ke stolu, kde seděli tři mladíci, jeden s obličejem zabořeným v předloktích překřížených na oné dřevěné desce, druhý jej smutně sledoval, zatímco třetí jej hladil po zádech, mumlal slova na uklidněnou, každé oko hořící zármutkem stejně, zároveň jinak.

"No tak, Ji, vždyť jsi mi tady tolik pomohl, nám všem. Jak bychom ti to mohli vyčítat? Z ničeho tě neviníme, jejich příchod nebyla tvoje chyba. A to, že nejsi dragín, ti nemůžeme vyčítat už vůbec. Naneštěstí, stalo se. Ale rozhodně to nebylo kvůli tobě."

"Jenže kdybych si dával pozor, všiml bych si jich dříve. Ani jsme z té uličky nemuseli vycházet. Mohli jsme se prostě co nejdříve obrátit na patě a utíkat se schovat." Jeho hlas byl tlumený, roztřesený, sotva držený při životě, každou chvíli nebezpečně blízko bodu zlomu, pádu.

"To bych si to pak musel vyčítat i já, Hannie," Minho konečně promluvil. Doposud neměl ponětí, čím svého přítele uchlácholit. "I já si prošel hromadou výcviků, ale chyby se holt stávají. Každý z nás je dělá. To však neznamená, že si každou z nich musíš vyčítat."

"To možná ano, ale nyní na mém omylu závisí životy stovek dragínů."

"To není pravda, Ji. Dost možná se ani nevrátí-"

Strážce se znenadání napřímil, obrátil se k veliteli s ustaranou tváří. "Ne, hyung, ty je neznáš. Tyhle stvůry si jdou za svým do poslední kapky krve. Ten jejich vůdce se rozhodl, že mě sprovodí z tohoto světa a jen tak se toho nevzdá. Nezáleží mu na tom, kolik lidí během toho umře, kolik úžasných osob přijde o život, hlavně že dostane to, co chce." Jako by z něj onen záblesk života lusknutím prstů vyprchal, zvadle si opřel tvář o Minhovo rameno. "A co chce momentálně ze všeho nejvíc... jsem já," zašeptal.

Generál se pár vteřin mračil, než se mu v očích zablesklo. "Ne, Hannie, nikam nepůjdeš. Je jedno, že ten kr-"

"Ty by ses jim vydal?"

Jisung nejistě zvedl svůj pohaslý pohled. "A nebude to pro všechny lepší, hyung?"

"Ne. A ne, neprotestuj," zarazil mladšího v průběhu nabírání vzduchu do plic. "Jsi můj osobní strážce. Tvojí prioritou je zůstat naživu a dohlížet na mé bezpečí, jak dlouho to jenom bude možné. Což znamená, že se nikomu nevydáš."

Bojovník, nyní však příliš slabý i na snahu o každý další nádech, se nejistě ošil, hlavu stále položenou na Minhově těle.

"Nebo mne snad chceš nechat samotného? Napospas všem nástrahám světa? Co, Ji?"

Ta slova byla jako malá dávka adrenalinu, vlila se mu do žil. Pomalu se narovnal a pohlédl princi před sebou do očí. "Na vždy budu tě chránit, svůj život za tvůj položím, svůj čas za tvůj obětuji, všechny tvé problémy stanou se i mými. I vprostřed noci vstanu a půjdu dál, zda-li si to bude tvé dobro žádat. Nepřestanu, dokud nevypustím z úst poslední dech."

"A já vždy budu tobě věřit a nikdy tě nenechám za sebou. Pokaždé budu tě držet po svém boku. Tvůj meč nechť mezi námi tuhle dohodu stvrdí."

Bratři nechápavě přihlíželi, zatímco generál se na dvojici jasně usmál.

"A já, jakožto svědek této dohody, zavazuji na vašem ostří věčný uzel, aby utvrdil všechny složené sliby."

Tentokrát pozvedl koutky i ztrápený strážce, zavzpomínal o pár týdnů zpět. "To byl nejlepší den mého života."

Changbin mu věnoval přísný pohled. "Tak se jej neopovažuj zahodit jenom tak pro nic."

Felix si nervózně odkašlal. "Hezké představení," zamumlal nejistě.

Jisung zalapal po dechu.

Vrah pocítil sílu jeho přítele - přes svůj křehký vzhled byl opravdu zdatný a i jedno drobné plesknutí od něj štíplo. "No, promiň? To je tradice mého rodu, ty nevděčníku jeden!" ohradil se na oko rozčileně.

"Omlouvám se, kdo že ti to tu zachránil život? Aha, ano, jistě - já." Felix posměšně pozvedl koutek úst. "Tak kdo je tu teď nevděčný, hm?" Provokativně zakmital obočím.

"Však ještě uvidíš... Až dobijeme moji zemi zpět, můžu dostat tvou hlavu na špalek."

Chan se ošil, nervózně se uchechtl. "Co se tomu raději vyhnout...?" Hned na to se lehce naklonil vpřed. "Ale vážně, co to bylo?" Vypadal jako zvědavé dítě.

"To byla přísaha, kterou jsme stvrdili to, že budu princův osobní strážce." Jisungovi zářily oči. "Bylo to tak ohromně vzrušující! Minho hyung měl královo svolení dělat tomu svědka - prokázal naší zemi tolik služeb, že byl dostatečně důvěryhodným pro tuto roli. Vidíš tuhle stuhu?" Vytáhl meč z pochvy a ukázal Chanovi pruh omotaný kolem rukojeti, téměř splýval s její barvou. "To je ten uzel, o kterém mluvil."

Ostatním se ulevilo, že už se Jisung ničím netrápil. Proto se rozhodli nechat momentálně vše za sebou a neřešit nedávné problémy. Tenhle rozhovor byl přeci jenom mnohem příjemnější.

Chan se zamyslel. "Neříkal ale náhodou taky, že jej váže na ostří?"

Minho přikývl. "Taky že ano. Ale tam je přeci jenom nepraktický, tak jej po obřadu Jisung přemístil na rukojeť. Ta stuha je symbol jeho postavení, i králův osobní strážce ji stále nosí u sebe - sice ne na meči, ale i tak... Je to ohromná čest, které se jen tak někdo nevzdá."

"To věřím," broukl Felix. "Není ale po dlouhých letech dřiny už ohmataná? Vždyť se někdy musí přetrhnout, no ne?"

"Neboj, Lixi, přesně proto jsme královská rodina," mrkl princ na pihatého dragína. "Ve skutečnosti je tu zajímavost, která se k těm stuhám poutá - každá z nich má svoji vlastní barvu a svůj jedinečný vzor. Je to originální symbol vytvořený čistě pro konkrétního strážce. Jsou v něm náznaky mého emblému, nese i mé barvy, ovšem přesto je každá stuha speciální. Proto je pokaždé zařízeno, aby jí bylo více - přesně pro takové případy, jaké jsi zmínil. Po strážcově úmrtí se dá kus k jeho mrtvole do hrobu, zbytek se spálí."

"To zní tak hezky a zároveň tak neosobně."

Changbin posmutněl. "Já vím... Taky že je." 

Chan nevěděl, co řekl špatně, princův nešťastný výraz jej vyvedl z míry. Pohledem vyhledal žhnoucí oči svého bratra, jež mu naznačily, ať se zrdží jakýchkoliv dalších otázek. Kousl se tedy do jazyka v rozhodnutí přečkat tuto krátkodobou nevědomost.

Když se velitel nadechoval k započetí nové konverzace, ozvalo se zaklepání na vchodové dveře.

"Jdu tam," oznámil Minho a již mizel v chodbě.

Ostatní tiše naslouchali ve zvědavosti vyzvědět identitu nově příchozího.

"Ah, Seungmine, copak se děje?"

Všichni nejdříve očekávali hlas jejich známého, Chan však okamžitě rozeznal jednoho ze svých dragínů.

"Hyung, vše už je zase v pořádku. Čekali jsme na vás na cvičišti, ale poté nám došlo, že možná nevíte, že už je čistý vzduch, tak jsem se nabídl, že pro vás dojdu."

"A jelikož vím, jak snadno se někde zakecá, šel jsem raději s ním," ozval se náhle další chlapecký hlas.

Generál se zasmál. "Díky Seungmine, díky Seongjune. Hned s Jisungem dojdeme. Zatím se vraťte a oznamte ostatním, ať se rozehřejí."

Dvojice s přikývnutím odešla, Minho se zatím vrátil do kuchyně. "Slyšel jsi to, Hannie, už na nás čekají."

Jisung se pousmál, vstal od stolu a převzal si od Chana zpět svůj meč.

Changbin byl neskonale rád za tu jiskru v očích jeho strážce. Znovu zářila jasněji než Slunce.

"Tak jim dáme pořádně do těla," prohlásil bojovník, než se svým přítelem opustili prostory chatky.

Princ se obrátil na pihatého vraha. "Nechceš se k nim připojit? Už jsem dlouho netrénoval a tobě to určitě taky neuškodí."

Trojice se začala připravovat k odchodu - přeci jenom to ani nebylo jejich obydlí.

"Proč ne. Co ty, hyung? Nechceš se taky přidat?"

Chan se zamyslel, zavírajíc za sebou dveře. "Ještě musím něco zařídit, ale později se stavím. Zatím dejte na všechny pozor."

Changbin se samovolně obrátil směrem, kterým před hodinou odjela ona banda hrdlořezů. "Neboj, pokusíme se o to."

/\†/\

Brzy bude zase akce (;