O čtvrt hodiny později se konečně dostavil i velitel samotný. Svůj rudý plášť nesl zaháknutý na prstě, ledabyle hozený přes rameno. Černé boty, kalhoty i tílko. Pouze kolem boků měl zapnutý jasný, purpurový pásek se sponou s rytinou znaku Stray Kids. Možná že alespoň v něčem se s jeho bratrem shodnou - černá byla nejlepší barva, co se oblečení týče.

"Felixi," usmál se Chan, když stanul před vrahem. Pouze díky jeho vysokým podrážkám se mohli koukat z očí do očí.

"Hyung," pokývl pihatý dragín nazpátek, jeho tvář seriózní. Založil si ruce na hrudi. Rozhodl se hrát sebejistého - lepší, než ukázat nervozitu ještě před soubojem.

"Tak co? Kolik času mi necháš na rozehřátí?"

Felix si odfrkl, do vzduchu se vznesl obláček kouře, který lidé se zaujetím sledovali. "Vem si, kolik ho potřebuješ. Na tohle čekám sedm let." Ušklíbl se, posměšně přimhouřil oči. "Já budu vždy připraven."

Chan se zasmál. "Jistě, jistě." Poplácal svého bratra po rameni, obešel jej. "Tak doufám, že budeš připraven i za deset minut."

Vrah protočil očima. "To ti to bude trvat tak dlouho?"

Chan odhodil plášť na zem. Obrátil se na patě, jeho pohled se střetl s vyzývavým výrazem na Felixově tváři. Rozhodl se přistoupit na jeho hru. "Ne. Potřebuji se trošku unavit, abych tě na místě nespálil na uhel."

Pihatý chlapec se však nenechal odradit. Místem se rozlehl hluboký smích. "Jestli budeš za deset minut vyčerpaný, tak se vskutku nemám čeho bát."

V davu přihlížejících to zašumělo.

"Však se směj dál, Felixi, ono tě to za chvíli přejde," ukončil Chan s protočením očí jejich dialog, než se vydal k budce na druhé straně areálu.

Hyunjin přišel blíže ke svému kolegovi, rty roztažené v pobaveném úšklebku. "Sotva se potkáte a už jej ztrapňuješ? I když je to velitel klanu, který si potřebujeme získat na naši stranu? No, to je mi tedy vskutku taktický tah."

Felix jej zpražil pohledem svých ohnivých duhovek. "Bojuj si s ním sám, když jsi tak chytrý," zavrčel nerudně, než se začal protahovat.

"V kolik jsi jej vytáhl z postele, hyung?" zeptal se Hyunjin nově příchozího prince.

"Já? To on mě probudil už v pět ráno!" ohradil se uraženě Changbin. Sotva se stihne účastnit rozhovoru a už jej osočují... Kdy jenom získá nějaký respekt?

"Někdo tu nemohl dospat, co?"

Felix zrovna seděl na zemi, nohy natažené, hlavu až u kolen. S povzdechem se napřímil. "Hyunjine, mám tě rád, to víš... Přísahám však ke všem ohňům, jestli řekneš ještě jedno slovo, na místě tě spálím na popel."

Vysoký vrah zvedl ruce v posměšně obranném gestu. "Promiňte, Vaše Velitelstvo, již odcházím."

Princ si k dragínovi na zemi opatrně přidřepl. Zbyli tu teď sami. "Všechno v pořádku?"

"Snad ano."

"Není se čeho bát. Viděl jsem tě už bojovat. Ty to zvládneš."

"Mám-li být upřímný," začal Felix a vyšvihl se na nohy, začal si oprašovat oblečení, "teď už mi ani tak nejde o vítězství či prohru. Jak jsi říkal, stačí, když tu všechny ohromím dostatečně dobrými schopnostmi, no ne?"

Changbin přikývl. "Co to tedy je?"

Vrah si povzdechl. Zkontroloval, zda-li je uzel na jeho vlasech dostatečně pevný. "Teď se spíš bojím, že se do toho příliš vžiju a něco mu udělám. Nechci ho zranit. Jenže co když se něco pokazí a-"

"Lixi, není se čeho bát. Je tu Hyunjin a slyšel jsem, že tu jsou i jiní dragíni-léčitelé. Kdyby se cokoliv stalo, pomoc bude zraněnému poskytnuta okamžitě."

"Jestli je to tak," Felix zvedl hlavu, zadíval se na postavu rozcvičujícího se velitele, v očích se mu nebezpečně zalesklo, "tak se má tedy Chan hyung na co těšit."

Changbin se zasmál. "Přesně to jsem chtěl slyšet!" Krátce vraha objal, věnoval mu povzbudivé poplácání po zádech. "Tak jdi a ukaž tu všem co proto." Odtáhl se, jasně se zazubil. "Nemáš se čeho bát. Boj je doslova tvůj život."

"Máš pravdu, hyung. Díky."

"Není za co. Držím ti palce! My všichni!" Princ odběhl pryč.

Felix se znovu podíval na velitele, který držel v ruce dragínskou verzi jonapské zbraně kusarigama. Na konci řetězu se však místo srpu houpala obří šipka, jež se pod paprsky slunce nebezpečně leskla. V jejich kultuře tento nástroj nenazývali stejně jako nindžové, od kterých pocházel. Zde to byl wirrow.

(a/n: Tento název můžete číst v podstatě jak chcete. Jenom jsem pro tu zbraň potřebovala nějaké jméno, tak jsem dala dohromady anglická slova pro řetěz - wire - a šipku/šíp - arrow a vytvořila tenhle výraz. Jestli jej budete vyslovovat česky či anglicky, to je čistě na vás. Já osobně ale používám něco napůl cesty. První část vyslovím česky, tudíž [wir] a druhou anglicky, tedy [ou], tak se případně můžete řídit tímhle.)

Vrah naproti němu vytáhl zpoza opasku svůj vějíř.

"Hodláš se mnou bojovat tímhle?" ušklíbl se Chan.

"Však ty ještě uvidíš, až ti podpálím-"

"Jste připraveni?"

Bratři se obrátili na postaršího dragína, který k nim náhle přistoupil.

Chan se usmál. "Ano, jsme."

Muž přikývl. "Pravidla znáte?"

Felix nejistě zavrtěl hlavou.

Velitel se ušklíbl. "Kromě zákazu zabití žádná nejsou."

Muž přikývl a bez dalších slov na pár kroků odstoupil.

"Uvidíme, jak se ti podaří to pravidlo dodržet," rýpl si naposledy Chan.

"Bojuj dobře a třeba ho neporuším."

Velitel se tvářil sebejistě, v hlavě však uvažoval nad tím, jak jeho bratr vždy najde něco dalšího, čím v této hře pokračovat. Před lety by Chan vyhrál každou jejich hádku, jakékoliv handrkování se, byť to byla sebemenší slovní přestřelka, ovšem teď? Felix byl vyzbrojen nejen fyzickými, ale očividně i psychickými nástroji, kterými jej nyní převyšuje. Nahlas by to nepřiznal, ve skutečnosti si však nebyl starší z bratrů jistý tím, kdo vyhraje. Stáli na vyrovnané lávce, výsledkem by mohlo být cokoliv.

Lhal by však, kdyby tvrdil, že jej to zároveň nevzrušovalo. Sedm let čekal na tenhle moment a očividně ta pauza stála za to. Nyní to bude skutečně a bez sebemenších pochyb vyrovnaný souboj.

Muž se obrátil k davu přihlížejících, pozvedl ruce do vzduchu. Chvíli tak setrval.

"Co to dělá?" zeptal se Jisung.

"Tvoří štít, aby nikdo z nás diváků nepřišel k úhoně," odpověděl mu Hyunjin. "Byť vládneme magií, bránit se před ohněm může být třeba pro dragíny v zemi trochu obtížné. Nehledě na to, že jsou tu i děti. Jednoduše musíme dbát na bezpečí všech."

Muž spustil paže zpět k tělu. "Souboj může započít!" zvolal, než se urychleně vzdálil za hranici kouzelného štítu. Místo, jímž prošel, následně zacelil - vše bylo kompletní.

Zavládlo napjaté ticho. Pohledy všech se upřely na seriózně se tvářící dvojici.

Bratři kolem sebe začali pomalu kroužit.

Chanův wirrow se nebezpečně kýval ve vzduchu, jeho špička rytmicky obkreslovala ten samý malý kruh vedle jeho kolen.

Felix jej bedlivě sledoval.

Řetěz náhle zařinčel. Vrah udělal kotoul vzad, aby se vyhnul kovové šipce, co se proti němu rozletěla. Zůstal přikrčen u země, ruku s úzkým hranolem ve vzduchu, o druhou se opíral, aby nepřepadl. Vzhlédl k plamenům, jež se mu spolu s právě mizející zbraní mihly nad hlavou.

Chan vrátil wirrow do onoho krouživého pohybu, zatímco Felix se opatrně postavil na nohy.

V ten moment využil velitel příležitosti. Šipka znovu prořízla vzduch.

Felix byl nucen opět uhnout. Vějíř ponechával stále složený.

Chan stáhl zbraň zpět k sobě. Ušklíbl se - jestli chtěl jeho bratr drsnou hru, má ji mít. "Neumíš i něco jiného než pouze uskakovat?"

Vrah přimhouřil víčka, plameny mezi nimi nebezpečně žhnuly. "Ne, jenom tě zkouším."

Což byla pravda. Felix neútočil, protože sledoval bojový styl jeho bratra. A i během těchto dvou výpadů už věděl dost na to, aby se odvážil po příštím útoku opětovat palbu. Stačilo mu pár vteřin, aby pochopil velitelovy pohyby, jeho tvrdé nášlapy, pevný postoj. Kdyby dostal do rukou meč a postavili jej před Jisunga, vypadali by proti sobě jako voda a skála. Strážcovy ladné pohyby se s těmito ostrými rozhodně nedaly srovnávat. Ne, že by to byla špatná věc. Jenom mu to dávalo náhled do toho, co očekávat, kde hledat slabiny.

Na další útok nemusel čekat dlouho.

Řetěz zařinčel, čepel se zaleskla vzduchem.

Felix bez zaváhání jedním z kovových ok provlékl složený vějíř a strhl velitele blíže.

Chan tohle vskutku nečekal (jakožto ostatně téměř nikdo). Ztratil tedy rovnováhu, klopýtl vpřed. Téměř by čelil porážce, kdyby na poslední chvíli zbraň nepustil, aby odskočil pryč.

Jeho mladší bratr se ušklíbl. "Copak? Já myslel, že uhýbání není tvůj favorit."

Velitel srovnal svůj postoj. "Vždy je čas na změnu, no ne?"

"To nepochybně ano," broukl pihatý chlapec svým hlubokým hlasem, přičemž odhodil wirrow až k hranici štítu. "Co uděláš teď, hm?"

Dav s napětím přihlížel. Všichni věděli, že tohle celé je hra. Bratři se snažili vyrovnat si nevyřízené účty, čas strávený čekáním na tento moment, nevyřčená slova, o kterých nikdo kromě nich nevěděl, avšak každý to cítil. Ta dusná pokrývka visící nad nimi ve vzduchu. To, jak se celou dobu škádlili. Či jak stále ještě nikdo z nich pořádně nezaútočil. Felixův tah se zachycením wirrowu v letu byl zatím nejinteresantnější prvek tohoto teprve začínajícího souboje. Všichni byli zvědaví, co přijde jako další.

A nemuseli čekat dlouho.

Chan pouze pohnul chodidlem. Lehce jej vytočil do strany.

Jeho bratr hned věděl, o co jde. Zem pod ním se otřásla a on byl nucen, jako již párkrát předtím, uskočit stranou. Na místě, kde ještě pár vteřin nazpátek stál, byl nyní uzavřený shluk několika kostrbatých stěn. Kdyby neuhnul, byl by mezi nimi uvězněný.

Felix pomalu posouval nohy v prachu pod sebou. Vždy zůstal alespoň špičkou na zemi.

"Uděláš konečně i ty něco zajímavého?" pokusil se jej vyprovokovat velitel.

Vrah však nebyl ani trochu vyveden z míry. Jeho výcvik byl stále pevně zakořeněn v jeho kostech, i když na něj čas od času zapomínal. Uměl ovládat své emoce, když na to došlo, zvládl se bez problémů udržet na uzdě. Klidným hlasem tedy věcně odpověděl: "Zatím jsem udělal víc než ty - odzbrojil jsem tě."

Changbin se usmál. Už chápal, proč býval Felix často tak chladný a sarkastický. Když jej nyní viděl v akci, dávalo vše perfektní smysl.

"Alespoň jsem měl nějakou zbraň."

"Aha, ty myslíš tohle?" Felix se zasmál. Rozvinul vějíř. Chvíli se s ním ovíval, než jej vrátil zpět do tvaru hranolu. "Neboj, ona to je zbraň." Bez varování oním 'módním doplňkem' máchl ve vzduchu, čímž na svého bratra vyslal smršť ohnivých koulí.

Chan se jim vyhnul. Za svými zády uslyšel zasyčení - to štít zastavil plameny v postupu na publikum. "Konečně něco zajímavého," zamumlal a opětoval útok návalem vzduchu.

"On má vlastně výhodu," uvědomil si Hyunjin. "Ovládá všechny živly, zatímco Felix pouze dva."

Jeongin se nadechl, aby se toho chytil a něco řekl, stejně jako chtěl tehdy u toho ohniště. V tom však všichni zalapali po dechu a tak se mladý dragín rychle obrátil zpět k centru dění.

"Vážně sis myslel, že taková malá šipka mě porazí?" Felix se povýšeně zadíval na ostře tvarovaný kus země ve svém sevření, který ještě před pár vteřinami směřoval k jeho osobě - drobná zbraň schovaná ve velkém útoku. Bez problémů ji rozemlel mezi prsty. "Budeš se muset snažit víc, bratře," prohlásil jejich rodnou řečí, než znovu přešel do jazyka Prvního Kontinentu: "Takovýmito trapnými triky mě neporazíš."

"Budu se snažit víc, až se budeš snažit víc i ty," odsekl velitel. Sedm let na tenhle souboj čekal, ovšem jeho bratr se nesnažil ani z poloviny - lehce jej to začínalo iritovat.

Felix přimhouřil oči. "Dobrá, ale neplač pak, až tě budou odnášet po kusech."

"Aspoň nás budou po kusech odnášet oba."

Vrah se ušklíbl. "Přinejmenším to bude zajímavá podívaná, no ne?" Nikdo nečekal tak rychlý pohyb rukou, během něhož se vějíř rozprostřel ve vzduchu a vyslal proti veliteli další útok - tentokrát smršť rampouchů.

Chan se sotva stihl tomuto nenadálému útoku ubránit. Ani nezískal zpět ztracenou rovnováhu a již jej skolil proud vody, který se následně změnil v led, pevně jej držel u země.

Felix se klidně vydal jeho směrem. "Páni, hyung, čekal jsem tedy něco víc."

Starší se zasmál. "Chceš něco víc? Však neboj - já ještě neskončil." Podařilo se mu lusknout prsty, zmrzlá krusta na něm se během pár vteřin rozpustila.

S tímhle vrah nepočítal. Myslel, že má staršího kompletně pod kontrolou. Nedal však na sobě znát žádné stopy rozhození.

Chan se široce rozmáchl paží, proti mladšímu se rozletěla ohnivá vlna.

Bylo to pár vteřin, i během těch si však stihl pihatý chlapec zhluboka povzdechnout. Zavřel oči, přes víčka nadále viděl světlo blížících se plamenů.

Je to tu, už to nemůže nadále skrývat. Stejně by to dříve či později přišlo. Tak dlouho se na tento moment připravoval, tak ať to tak má být, zda-li si to Osud přeje.

Upřel své oči na blížící se hrozbu, na tváři děsivé zamračení. A než se kdo nadál, stihl Felix dupnout. Oheň zastavila kamenná stěna, jež se vyřítila ze země před špičkou jeho nohy.

Všichni jeho kamarádi zírali s pusou dokořán - tedy až na Jeongina, samozřejmě. Ten se s Felixem znal již od malička, tudíž věděl, že tohle pihatý mladík umí.

"Já myslel, že je dragín v ohni s vodou jako vedlejší živel," zamumlal zmateně Changbin.

Jeongin se ušklíbl. "Ne. Celá rodina Bangů je známá tím, že umí ovládat všechny živly. Jako jediní z jakéhokoliv klanu dragínů."

"Proč mi to neřekl dřív?" Hyunjin se náhle zhluboka nadechl, zavzpomínal na všechny ty momenty, kdy jim tyhle Felixovy skryté schopnosti mohly mnohonásobně ulehčit práci, přiložil si ruce k ústům a z plna hrdla zakřičel: "Lee Felixi! Až tenhle souboj skončí, máš mi toho hodně co vysvětlovat!"

Všichni se na něj zmateně otočili.

Až na nadále se handrkující dvojici. Ta vysokého vraha sice slyšela, setrvávala však nadále ve svém světě. Nemohli si dovolit jedinou chvilku rozptýlení.

"Tak konečně bojuješ naplno," ušklíbl se Chan.

Felix zavrtěl hlavou. "Ne, ve skutečnosti tě pořád šetřím."

"Tak dobrá... Schválně, jestli mě do minuty sejmeš," vyzval jej velitel jejich rodným jazykem.

Vrah se ušklíbl. "Zapomínáš, s kým mluvíš, bratře."

Konečně ucítil pouto se svou magií. Stačilo pouze přestat skrývat zemi a vzduch a náhle šlo vše jako po másle. Žádné zádrhely, žádné problémy. V žilách se mu rozlil onen slastný pocit, který před tolika lety z většiny zablokoval. Jak to byl vůbec schopný přežít? Nyní v něm proudila probuzená energie, oči mu téměř doslova hořely. Byla to děsivě svůdná euforie.

"Ale předem ti oznamuji, že sis o to říkal," prohlásil, než se proti veliteli rozeběhl.

Chan se vítězoslavně usmál. Přesně o tohle mu šlo. Teď už má vítězství na dosah ruky. Už jenom pár vteřin a-

Felix zmizel.

Všichni byli zmateni, nikdo si nevšiml, že by dělal rukama symbol pro neviditelnost. Samozřejmě, že pár dragínů to zvládlo i bez toho, ale (soudě dle vrahových dosavadních výkonů) nikoho nenapadlo, že i on by mohl být jedním z nich.

Chan pozvedl do vzduchu pěsti obalené září. Kdyby jeho bratr zaútočil, zvládl by během chvíle vyvolat jakýkoliv živel, aby se bránil. "Takže ty takhle, hm? Špinavá hra? Vážně?" zvolal do vzduchu kolem něj, nyní mu lidé znovu rozuměli, jelikož velitel, narozdíl od svého bratra, celou dobu mluvil jeho rodným jazykem.

"Co naděláš, hyung, někteří jsou už prostě takoví."

Pomalu se otáčel, oči pátrající po původci onoho hlubokého hlasu. Nebyl si tak úplně jistý, odkud přišel. Téměř jako kdyby se rozléhal v okolním prázdnu, nemajíc určité místo vzniku.

Náhle ucítil studený dotek na krku. Zezadu jej držela jedna paže kolem pasu, druhá mu ke kůži tiskla onen vějíř. Až teď si Chan uvědomil, co přesně jeho bratr myslel, když jej nazval zbraní - hroty jeho žeber byly ostré jako čepele nožů. A jedno z nich mu právě hrozilo přeříznout krkavici.

"Mám tě." O ucho se mu otřel onen hluboký hlas.

Zasmál se, koutek úst pozvednutý v úšklebku. "Vskutku." Pomalu zvedl ruce do vzduchu na náznak prohry.

Souboj byl u konce.

/\†/\

Myslím, že tohle je tak obecně má nejoblíbenější část celého příběhu... Rozvíjím tu kulturu, kterou jsem od základů vybudovala ve své vlastní hlavě, zároveň tu poznáváme nové postavy a charakteristiky všech, jsou zde i více akční scény a prostě... jo, máte se na co těšit (;

Doufám, že vás příběh nadále baví a bavit i bude! Případně mi dejte vědět v komentářích ^-^

Také jsem si poslední dobou všimla nových čtenářů, takže bych všem, co jsou zde, chtěla z celého srdce poděkovat za všechnu podporu, milá slova a hlasy. Pro vás to může být málo, pro mě to však znamená celý svět. Kořeny tohoto světa začaly v mé hlavě růst již v červnu 2021 a nyní je říjen 2022 a já se tu o něj s vámi dělím a vidím, že všechno to přemýšlení, čas, úsilí,... všechno to stálo za to a někomu se to očividně líbí. Děkuji moc, všech si vás neskutečně vážím❤️