"Kde jste včera byli?"

Skupinka hned u vchodu nechápavě zamrkala. "Cože?"

"No... Včera. Nebyli jste tu."

"Vy jste trénovali?"

To už se seběhla většina přítomných. Přikývli. "Ano. Mysleli jsme, že přijdete taky."

Yeji protočila očima, založila si ruce v bok. "Bojovali doslova celou noc, abyste se vy mohli schovávat v bezpečí. Samozřejmě, že se tu neobjevili."

Chlapci se zarazili. "Aha..."

Všechny dívky jim vyslaly zklamané pohledy, než se rozešly zpět na plac.

Minho si odkašlal. "Běžte se ještě chvíli rozehřát, potom začneme s tréninkem."

Když měli trochu prostoru pro sebe, rozhlédl se Changbin okolo. "Kde jsou Felix a Chan hyung?"

"Už jsem se bál, že jsi na mě zapomněl."

Princ klopýtl vpřed pod vahou, jež se mu pověsila na záda, jakmile se však stabilizoval, s úsměvem koukl přes rameno. "Ahoj, zlato."

Felix jej krátce líbl na rty. "Ahoj i tobě, lásko."

Hyunjin se přiklonil k Chanovi. "Jsi si jistý, že jsi ho někde nevyměnil?"

V odpověď získal hlasitý smích. "Neboj, je to stále ten samý Felix, který vás včera večer opustil."

Vysoký vrah přimhouřil fialové oči, znovu se ohlédl po svém kolegovi. "Stejně ti nevěřím."

"Proč?"

"Vždyť se podívej, jak se chová!"

Pár již stál čely opřený o sebe, Felixovy ruce omotané kolem pasu nižšího, který spojil prsty za jeho krkem. Něco si šeptem a s drobnými úsměvy říkali, pohledy těkající z očích druhého na jeho rty a zpět.

Seungmin si odfrkl. "Děláš, jako kdybys ses choval jinak."

Hyunjin jej krátce líbl do vlasů. "Nemám ponětí, o čem to mluvíš."

Chan se vzdálil, aby se mohl rozcvičit.

"Počkej na mě, s těmi hrdličkami to je k nevydržení." Jeongin jej rychle doběhl, na tváři otrávený výraz.

Velitel se zasmál, pocuchal mu vlasy. "Však ty to pochopíš, až si taky někoho najdeš." Sundal si plášť i rukavice. "Jak ty bojuješ?"

"Převážně magií, proč?"

Hned podle zablesknutí dvou odlišných ohňů věděl, že se neměl ptát.

"Co si dát rozehřívací souboj?"

†††

Jeongin zaskučel a začal se na zemi všelijak kroutit. "Ty jsi tak zlý, Chane."

Zmiňovaný si k němu přidřepl. "Nemůžu za to, že jsi slabší než já, Innie. Tím tě samozřejmě nechci urazit, to je prostě život. Ale zda-li tě to potěší, jsi dost dobrý na to, abych tě nechal do té války jít."

Jeho směrem byla vyslána smršť růžových blesků. "Nesčetněkrát děkuji za tak úchvatný kompliment. Nikdy jsem neslyšel horší."

Chan se uchechtl. "Vážně jsi dobrý," začal jej ujišťovat. "Proti magii neovládající osobě se ubráníš bez problémů, o tom není pochyb." Napřímil se, natáhl k mladšímu ruku. "Tak vstávej, než s tou zemí splyneš."

Jeongin se jej chytil. "To takhle silně bojuješ se všemi?"

Velitel naklonil hlavu na stranu. "Silně?" Doslova se mu bude magie vracet ještě tři dny přinejmenším, odkud Jeongin tohle přídavné jméno vzal?

Mladistvý dragín se plácl přes obličej a frustrovaně si jej promnul. Něco nesrozumitelně zamručel, než se rozešel ke skupince, kterou před chvílí opustil.

Chan jej nechal jít. Rozhlédl se okolo, všichni byli v pohybu. "Snad už jsou dost rozhýbaní," zadoufal, než začal tleskat, dokud se na něj neobrátili všichni přítomní. "Dobrá, dobrá," promluvil hlasitě, aby jej slyšeli i ti v zadních řadách. "Za dva týdny odjíždíme do Kaera. To znamená, že potřebuji, abyste byli všichni schopni se o sebe postarat dost na to, abyste nepřišli o život. Pojďme tedy od teď do těchto tréninků dát opravdu vše, co máme! Doslova na tom závisí vaše životy. Všichni připraveni?"

"Ano!"

S vážným výrazem přikývl. "Tak se do toho pojďme pustit!"

Minho, Jisung, Hyunjin a Seungmin se jako na povel rozešli každý jiným směrem, svolávali k sobě jejich skupiny.

Felix přistoupil ke svému bratrovi. "Takže je vše domluveno? Opravdu je to už za dva týdny?"

Velitel přikývl, ruce důležitě složené za zády. "Ano, se Staršími jsem to probral. Má to jediný zádrhel, který ještě musím ostatním oznámit."

Pihatý dragín naklonil hlavu na stranu. "Jaký?"

"Tenhle týden budeme mít na starost dvakrát více tréninků, ten příští i dvakrát více trénujících."

Felix přikývl, pochopil. "Takže už budeme pracovat i s dospělými?"

Chan luskl prsty, na nitě slunečních paprsků se navlékly drobné, jiskřící korálky, hned však sklouzly a rozkutálely se neznámo kam. "Přesně tak! Ale víš, jak to tu chodí - bojovat umí, jednoduše potřebují oprášit staré zvyky."

Spolu se bok po boku pomalým krokem rozešli mezi skupinkami, ke kterým právě promlouvali jejich vůdci.

"Myslíš, že jsou všichni připraveni?"

Vrah bez okolků přikývl. "Nepochybně. Dokonce i dívky. Ty do toho jdou opravdu s vervou, těžko bys to do nich řekl."

"Vlastně se ani nedivím. Vskutku si stály za svým, když prohlásily, že chtějí přiložit ruku k dílu. Naopak jsem očekával - a vlastně stále očekávám - že některé z nich převýší i ty nejlepší z chlapců. Kupříkladu Yeji a její kamarádky jsou velmi ambiciózní."

Felix nemohl nesouhlasit. "Yeji není dragínka jenom tak pro nic za nic. Obecně se o našem druhu říká, že v nás hoří dračí oheň, u ní to však platí trojnásob, ne-li více. Možná není plnokrevná dragínka, ovšem její magická zručnost a dračí síla zcela nepochybně dokazují její pravou podstatu."

"Lépe bych to neřekl."

Skupinky se pomalu ve dvojicích rozmístily po place, zatímco bratři mezi nimi nadále důležitě kráčeli.

"Počkej, držíš to špatně."

Chan se obrátil za hlasem svého sourozence. Ten se mračil na mladíka, jenž se na něj díval se zděšením v měděných očích.

"Copak to necítíš?" Felix si od něj převzal onen ostrý, k boji určený nástroj, odfrkl si. "Takhle máš špatně rozložené těžiště zbraně. Divím se, že ti ještě nevypadla. Ničí ti to nejen zápěstí, ale i záda. Hele, dívej se. Správně se drží takhle dlouhá rukojeť přesně tímto způsobem." Následně přeměřil chlapce pohledem. "Ovšem když se tak na tebe dívám, vůbec nechápu, proč si bereš něco tak velikého. Jestli začínáš, měl bys zvolit kratší čepel. Buďto jednoduše menší meč. Nebo je tu ještě wirrow. S tímhle tě protivník okamžitě přemůže."

Dragín zíral s otevřenou pusou. "To jsem netušil, že na tom taky záleží."

"Nezáleží, pokud jsi zkušený a silný. Ale takhle si akorát ublížíš." Luskl prsty, v mžiku měl v ruce mnohem menší meč. "Zkus to teď."

Dívka, která s mladíkem trénovala, přišla blíže a zaujatě sledovala, jak její společník zkouší novou zbraň. I pro ni, v podstatě nezkušenou bojovnici, bylo zcela očividné, že chlapcovy pohyby jsou najednou lehčí a plynulejší.

Felix pouze přikývl, hodil si dlouhý meč přes rameno. "Tak se zase vraťte do práce." S tím se obrátil na patě, rozešel se dále.

Chan byl ještě chvíli přimrazen údivem k zemi. "U všech ohňů," zašeptal, než svého bratra doběhl. "Kde ses to všechno naučil?" Pihatý dragín mu vyslal jeden za vše mluvící pohled a velitel se nervózně ošil. "Hloupá otázka, chápu."

"Však v pořádku, poslední dobou taky občas zapomínám, že tohle všechno je vlastně moje práce."

Na bledé tváři se usadil nejistý výraz.

Byl by nejraději, aby tahle práce nikdy neskončila.

†††

"Vážně?"

Mladík přikývl a složil košík na stůl. "Už jsou to týdny. Upřímně bych se nedivil, kdyby teď měli v patách Kimovy asasíny."

"Naštěstí mají po boku dva ještě lepší."

Všichni přikývli.

"Nikdy jsem se nezeptal... ale kde jsi k nim vůbec došel?"

"Je hodně věcí, které o mně nevíte, králi."

Jinki nevěřícně pokroutil hlavou. "Ty jsi vskutku podivuhodná osoba, Minhyuku."

Princův učitel se zazubil a zakousl se do jasně rudého jablka. "To, že na zámku žiji několik let, neznamená, že nemám život i mimo něj."

Do místnosti nakoukl mladík s protáhlými panenkami. "Ah, Minhyuku, jsi zpátky."

"Potřebuješ něco?"

"Ne, ale Peniel se zajímal, jestli ses vrátil tak moc, že to bylo k nevydržení. Tak jsem tu." Jeho oči barvy trávy zakmitaly po místnosti, než se vrátily k jeho kamarádovi. "Máš...?"

Minhyuk přikývl, hrábl si do kapsy a hodil jeho směrem malý váček.

Mladík jej hbitě chytil, nakoukl dovnitř. Zazubil se. "Díky moc."

"Je to tvoje bezpečí, Eunkwangu, takových drobností bych pro tebe udělal i tisíce."

"Za ta léta už to možná tisíce vskutku budou."

Minhyuk nad tím mávl rukou. "Jen si z toho nic nedělej."

Kibum se usmál. "Je dobré vědět, že Changbin je ve společnosti takových, jako jsi ty, Eunkwangu. Když vidím, jak silný jsi, hned se mi na něj lehčeji vzpomíná."

Jinki přikývl. "Nemohu nesouhlasit. Doufám, že po návratu na trůn se mi podaří zavést vás zpět do Kaera. Kdybych věděl, že tu žijete, udělal bych to již dříve. Už jenom kvůli Changbinovi - vždy byl vámi fascinovaný."

Minhyukovi zabublal v hrdle upřímný smích. "To teda! Kolikrát jsem mu musel o dragínech vyprávět. Už když byl malý, měl o vás nezkrotný zájem. A když jsem mu přestal říkat všelijaké příběhy, začal je vyhledávat v knihách. Myslel si, že to dobře schovává, ale já si vždycky všiml, že to nejsou ty učebnice, které jsem mu zadával k četbě." Pobaveně zavrtěl hlavou. "Musel být v sedmém nebi, když se setkal s Miroh."

Eunkwang se podrbal za krkem. "To kdyby věděl, kolik dragínů denně mine..."

"Co se řeší, smím-li se zeptat?"

Král a jeho rada se trmáceli skoro dva týdny skrze lesy, aby sem došli. Jinki o tomto místě věděl, Minhyuk mu o něm dal vědět, když se mu jednou svěřil, že se na zámku již necítí bezpečně. Ještě že tehdy vskutku utekl pryč. Kdo ví, kde by teď byli. Neměli by žádné útočiště, kde se schovat, spojence, kteří by je podrželi,... Byli by pouhými vyvrhely.

"V pořádku, Changsube, jenom se tu topíme v temných myšlenkách... jako vždy." Eunkwangovy zuby se jasně blýskly v šeru domu.

"Takže zase princ a jeho kumpáni?" Changsub si přitáhl židli, obkročmo se na ni usadil.

"Ano, stále o nich nikdo nic neví. Lidé začínají věřit, že už je po nich. Ale my víme své, že ano, Peniele?"

Holohlavý mladík se zrovna zastavil ve dveřích. "Omlouvám se, o čem je řeč?"

Eunkwang si povzdechl. "To máš jedno. Pojď." Popadl jej za ramena a vyvedl zase z místnosti.

Už tu byli několik týdnů, ale připadali si tu více v bezpečí, než kdekoliv jinde za poslední dva měsíce. Šest chlapců jim poskytlo přístřeší a pohodlí, zároveň i lidský přístup. Samozřejmě byli ze začátku nervózní (přeci jenom u nich nyní přebýval samotný král), jakmile si však na nové spolubydlící zvykli, chovali se zase tak, jako to dělávali vždy.

Changsub se také zvedl a zamířil chodbu. "Čeká nás ještě práce. Co ty, Minhyuku? Pomůžeš nám?"

"Samozřejmě, za chvíli jsem tam."

Zámek zapadl na místo, v místnosti nastalo důležité ticho.

Minhyuk se náhle ušklíbl, oči se mu zaleskly, když jimi přejel muže před sebou. "Takže... Kdy začneme?"

/\†/\

Podívejme se, kdopak se mám to tu vrátil na scénu👀

Chyběla vám tato druhá dějová linka? :3