Nájemní vrahové.

Až tehdy si začala čtveřice uvědomovat to množství zbraní, kterými byla jeskyně obskládaná.

Jisung i Minho vyskočili na nohy a tasili meče.

Seungmin se natáhl po luku a toulci.

Changbin pouze seděl a čekal, až jej každou chvíli probodne ona dýka.

Felix se však zasmál, zvláštně uspokojivé zabublání v krku. "Nemusíte se bát. Nemáme vás zabít. Naopak, máme zabít kohokoliv, kdo se pokusí ohrozit vaše bezpečí. A převážně Vás," obrátil se k princi usazenému na zemi, "Vaše Výsosti." Posměšně se ušklíbl.

Felix odjakživa neuznával autority. Chcete si jej najmout? Dobrá, ale on určuje podmínky.

Čtveřice si během pár vteřin vyměnila pohledy. Changbin na ostatní pokývl. Odložili zbraně a opět usedli.

"Dobrá. A co s námi tedy máte v plánu?" Changbin využil svých diplomatických schopností.

"Budeme vás provázet na vašem útěku a dávat pozor, že vás nikdo nezabije. Není to snad jasné?"

Changbin si se žlutookým dragínem chvíli vyměňoval pohled. Poté si povzdechl. "Ať tak tedy je, klidně si nás doprovázejte, mě už je to asi stejně jedno. Pojďme raději spát," dodal hned poté a podíval se na své přátele. "Jsme unavení a strhaní, lepší tohle řešit až zítra, kdy budeme všichni vyspaní." Naposledy se obrátil na vrahy. "Kde můžeme ulehnout?"

Felix pokývl na stranu jeskyně, kde se nenacházely žádné zbraně. "Tamhle je volno."

Changbin se zvedl. Jeho kamarádi se vydali si ustlat, princ se však ještě obrátil, aby věnoval úklonu chlapci v modrém. "Děkuji, že jste mi zachránil život."

Felix jej sjel pohledem, poté si odfrkl a znovu se začal rýpat špičkou dýky pod nehty. "Mám být upřímný, Vaše Veličenstvo? Vy jste mi naprosto jedno." Krátce po něm loupl očima. "Jde mi pouze o peníze."

Changbin nevěděl, co odpovědět, proto se raději vydal za ostatními a ulehl ke spánku.

Jeskyni zahalilo ticho.

A za chvíli už princ spal.

†††

Hyunjin měl hlídku.

Už jej nebavilo sedět u stolu, proto se zvedl a vydal se ke vchodu. Vtom na sobě ucítil něčí pohled. Obrátil se a uviděl... Jersey? Jared? Jimin? Počkat... Jisung! Ano, Jisung, tak se jmenuje. Samozřejmě, že to Hyunjin nezapomenul, pffft.

Dragín si povzdechl. "Proč ještě nespíš?"

"Nejde mi usnout," pokrčil jednoduše rameny, ruku položenou na břiše. Pak se s heknutím začal zvedat. "A navíc... Tohle je nuda." Natáhl se po svém meči a přešel jeskyní až k vysokému dragínovi.

"Počkej... Kam jdeš?"

"Trénovat. Dva dny jsem trčel v cele, musím se rozhýbat."

"Radši se doléči, tohle-"

"Tak hele." Nižší se prudce otočil. "Já chápu, že mě teď můžeš na místě proměnit v kámen a kdesi cosi, ale já mám svoje povinnosti. Takže mě jednoduše nech jít ven, děkuji." S tím odsunul pár prken stranou a už byl pryč.

Hyunjin se nadechl a vykročil k východu, za ním se však ozval hrubý hlas: "Nech ho." Podíval se na prince, který byl vzbuzen mluvícími hlasy.

"Ale vždyť... Je zraněný. Musí se vyléčit! Takhle-"

"Věř mi. Nedal by pokoj, dokud bys ho nepustil. Takhle je to lepší. Jen," zaváhal, než se podíval do fialových očí. "Jen dohlédni, aby byl v bezpečí. Prosím."

Hyunjin přikývl.

Princ se na něj pousmál. "Děkuji." Znovu ulehl ke spánku.

Mladý dragín usedl ke vchodu, odkud vyhlížel mladého bojovníka, jenž zmizel kdesi ve tmě.

†††

"Kdy ses vrátil?"

"Když jsi ty spal," ušklíbl se posměšně Jisung.

"Ty jsi usnul?" podíval se na svého společníka ironicky, pobaveně, zároveň i vyčítavě Felix, jedno obočí povytažené.

"Sami jste říkali, že to byl těžký den... a tak... a prostě..." Hyunjin to vzdal a s povzdechem svěsil hlavu i ramena. "Ano, usnul jsem."

"Začínám mít vážné pochyby o jejich profesi," zašeptal Minho k Changbinovi.

Ten zase odpověděl s: "Já o tom, že se s nimi mám cítit v bezpečí."

Do toho se mezi ně vecpal Seungmin a nahlas řekl: "Já pochybuji o celé téhle situaci od samého začátku a taky si nestěžuji."

Všichni se na něj obrátili.

"No co? Do včerejšího večera jsem vlastně ani nevěděl, proč se tohle všechno koná. Nedívejte se tak na mě."

"Za to bych se ti měl asi omluvit." Princ se nervózně podrbal za krkem a uhnul pohledem stranou.

"Upřímně? Stejně jsem chtěl utéct. Takhle jsem to aspoň provedl s vámi," přiznal se lučištník.

"Tys chtěl utéct a neřekl jsi mi o tom?" vyjevil se Jisung.

Minho si odfrkl. "Víš, Ji, pointa útěku je v tom, že o tom neví nikdo jiný krom utíkajícího."

Strážce jej pleskl po ruce. "Nejsem hlupák, to vím. Ale... Tady jde o princip. To bys opravdu utekl a nechal nás tady?"

Seungmin sklopil pohled a párkrát přešlápl. "No... Ano..."

Čekal, že mu Jisung vyhubuje. To ostatně všichni. On k němu však přistoupil a objal jej. "Je mi líto, že sis tím musel projít," poplácal kamaráda po zádech.

"Sladké, vážně, ale... Když jsme u toho utíkání..."

Obrátili se na chlapce s hlubokým hlasem, který se nyní nezaujatě vetřel do jejich hovoru. Dokonce i Hyunjin byl trochu naštvaný, že jeho společník ničí tuhle chvíli. Po včerejším chladném přístupu ostatních si nyní přišel mnohem lépe, když se spolu alespoň trochu normálně bavili, vtipkovali a navíc si už i tykali. Proč se nemohl Felix přidat?

"Další pointou utíkání je ten útěk samotný. Ale my tu jenom trčíme v jeskyni."

Changbin zavrtěl hlavou. "Vojáci budou momentálně prohledávat lesy pod horou. Je moc nebezpečné se pokoušet uniknout. Zatím bych pouze obhlížel situaci, odešel bych až za pár dní. Otec to vždy vzdá nejpozději po týdnu. Třeba to tak bude i tentokrát."

"To se snad nebude trápit tím, že mu zmizel jeho jediný syn?" zarazil se Hyunjin.

Princ se kysele usmál. "Věř mi, můj otec mě možná má rád, ale království je u něj na prvním místě. Vždycky jsem to nesnášel, teď se nám to ovšem očividně hodí."

Felix chvíli přemýšlel, než přikývl. "Dobrá, na cestu se tedy vydáme za deset dní. To budeme mít největší jistotu, že se nikomu nic nestane. Mezitím se můžeme připravit."

"Nebo se můžeme více seznámit," vložil se do Felixova monologu s milým úsměvem Hyunjin. "Jestliže teď máme trávit tolik času pospolu, měli bychom se sblížit a zvyknout si na sebe."

Felix přimhouřil oči a chtěl na to něco namítnout, ale přerušil jej mladý strážce: "Poprvé něco rozumného!" Zazubil se a hned začal táhnout vyššího z vrahů stranou. "Tak teď mi ukaž ty zbraně a jak se s nimi zachází."

Changbin se zasmál Jisungovu typickému zapálu pro boj a tomu, jak se v Minhovi probudil ten samý zájem a už jim byl v patách.

Poté postřehl, že jej pár ohnivých očí přejíždí pohledem.

"Děje se něco?"

Felix přimhouřil oči. "Pořád to nechápu... Královská krev, korunní princ, celý život strávený na zámku, v pohodlí a cti... Kde ses naučil krást a to všechno?"

Changbin věcně pokrčil rameny. "Četl jsem romány."

Dragín párkrát zamrkal, než se zaraženě uchechtl. "Romány?"

"Ano. Často se tam psalo o vrazích, zlodějích a obecně o vyvrhelech společnosti. Přinejmenším ty mě bavily nejvíc. No, a pak jsem si řekl, že by nemuselo být na škodu pokusit se o něco takového sám. Tak jsem se začal v nocích plížit z pokoje. Strážcům jsem kradl drobné předměty, a tak..."

"Já v tom mám taky prsty," zašklebil se ďábelsky Seungmin.

"Pravda," zasmál se Changbin, "tady Minnie mi pomohl mé kradení vypilovat. A i když to vypadá, že celý den pouze prosedím, často se přidám k Jisungovi při jeho tréninku." Opět pokrčil rameny. "Učení není zas tak složité."

Nájemný vrah si je ještě chvíli prohlížel. "Umíte bojovat s mečem? Dýkou? Nebo s něčím jiným na krátkou vzdálenost?"

Seungmin zavrtěl hlavou. "Jenom luk a šípy."

"Já se učil trochu ode všeho, ale nikdy ne moc do hloubky. Takže jsem úplně u základů."

"Tak aspoň máme program na dalších deset dní," pozvedl Felix koutek úst.

Changbin a Seungmin si vyměnili nejisté pohledy. Proč z toho začínali mít špatný pocit?

†††

"Počkat! Tenhle mi něco připomíná!" vykřikl najednou Jisung, když si všiml jednoho z mečů.

"Cože?" Hyunjin i Minho naklonili nechápavě hlavy na stranu, to už však nejmladší z nich spěchal ke svému vaku.

Během pár vteřin byl zpátky s nějakým podlouhlým předmětem zabaleným v hnědé látce. "Našli jsme ji před asi dvěma týdny na zámku. Nemohli jsme se dopátrat majitele," s těmi slovy opatrně odkryl onu tajemnou věc.

Hyunjin zalapal po dechu. Okamžitě dýku uchopil mezi prsty a pečlivě si ji prohlédl. "Je to ona," usmál se nakonec, v očích náznaky slz úlevy.

"Ta je tvoje?" zeptal se Jisung na očividné.

Dragín přikývl. "Ano. Mám ji od svého táty. Děkuji, že jste na ni dali pozor."

"Já ne, to on ji střežil jako oko v hlavě," ukázal Minho na chlapce po svém boku.

"Jak bych nemohl? Tohle je precizní práce," opatrně převzal dýku zpět a začal prstem ukazovat na různá místa na dýce. "Vidíte to kování?"

V ten moment začala sáhodlouhá přednáška chlapcových znalostí o zbraních. Changbin je z povzdálí s úsměvem sledoval.

"Co myslíš, že se jim v tom vězení stalo?" zeptal se jej zamyšleně Seungmin.

Oba si prohlédli četná zranění na tvářích obou chlapců. Bylo jim jasné, že pod hanboky musejí vypadat ještě hůře.

"Myslím, že to raději ani nechci vědět," povzdechl si princ. Pak jej však něco trklo. "Ještě jsme je neošetřili! Jak mě to mohlo nenapadnout?" Kvapem se vydal k jejich zavazadlu s léčivy, Seungmin v závěsu za ním.

"Víš, že se tak snadno nedají?"

Changbin se na něj obrátil, příhodný vak v rukou. "Vím, ale nemůžu se na ně dívat takhle."

Stočili své zraky na dva mladíky prohlížející si zbraně. Princ se rozhodně vydal jejich směrem.

Seungmin si povzdechl. "Tohle zase dopadne," zamumlal, než následoval v Changbinových šlépějích.