"Cože?"

Lidé nechápali.

Chan váhavě přistoupil k chlapci před sebou, klopýtl, málem upadl na kolena. Zvedl své roztřesené ruce a opatrně je položil na pihami poseté tváře, jako kdyby se bál, že se na místě rozpadnou v prach a opět zmizí.

"F... Felixi...?" zašeptal dragínskou řečí.

Felix se kousl do jazyka, pouze přikývl.

"Ty... Ty jsi zpátky..."

Mladší jej přes rozruch mezi přihlížejícími sotva slyšel.

"Ano, jsem," zopakoval, též tiše. "Jsem doma, Chane."

Vzduch mu byl vyražen z plic, když jej Chan znenadání pevně sevřel v objetí, obličej schovaný v jeho rameni, stranou od davu.

Felix jej pomalu, nejistě poplácal po zádech. "Neboj, Chane... Už jsem doma... Už jsem zpět..."

Chan se odtáhl, držel si jej od sebe na délku paží. Skrze slzy se usmál. "Jsi zpátky." Bez varování se obrátil k davu. "Můj bratr našel cestu domů!" zvolal, zatímco zvedl vrahovu levou paži vysoko do vzduchu.

Felixovi se stáhl žaludek, když se přihlížející rozjásali.

†††

"Takže...?"

Felix se ohlédl přes rameno. Povzdechl si. "Promiň, že jsem ti to neřekl."

Jeho kolega zavrtěl hlavou a přisedl si k němu. "To je v pořádku."

Chvíli kývali nohama nad propastí, před nimi výhled na nekončící pastviny, kopce, lesy, oceán,...

"Víš... Nikdy jsem se již nechtěl vrátit."

Hyunjin na mladšího loupl okem, nic však neříkal, nechal jej dále mluvit.

"Už jenom z principu." Rukou ukázal na vesnici hluboko pod nimi. "Čistě ten fakt, že jsem z tak vysoce postavené rodiny... A najednou se tu zjevím... Ale místo potencionálního vůdce tu stojí vrah, který by právě nejraději utekl zpět do Karea. A co jenom do Karea. Raději být kdekoliv jinde, jenom ne zde. I Čeka je lepší než tohle."

Vysoký vrah se zhluboka nadechl."Chan... už to ví?"

"Ne. A bojím se, co nastane, až se zeptá. Nechci mu lhát. To ani nemůžu, nezaslouží si to. Ale tak moc se kvůli mně natrápil a já mezitím zabíjel lidi pro peníze. Přijdu si jako zatoulaný pes sedící přede dveřmi svého starého pána doufajíc, že jej znovu přijmou. Nejspíš to tak ale nebude."

Hyunjin stiskl rty v úzkou linku. "Já to našim už řekl."

Felix na něj vytřeštil oči. "Vážně?" To bylo rychlé.

Vyšší přikývl. "Rozhodl jsem se jim dát trochu času a prostoru to všechno vstřebat, tak jsem šel sem a shodou náhod jsi tu už byl přede mnou."

Pihatý dragín shlédl k shluku domů. Když soustředil své magické smysly, slyšel radování se klanu tam žijícího. Všichni oslavovali, jenom on tu seděl a nevěděl, co si počít.

"Jak jsi to dokázal?"

Hyunjin pokrčil rameny. "Ta otázka stejně musela dojít. Dříve či později. V mém případě se dostavila dříve."

Felix si odfrkl. "Já se vypařil, jakmile to jenom bylo možné. Všichni se mě teď budou chtít na všechno vyptávat. Převážně Chan a Changbin. A já..." Odmlčel se. "Potřebuji ještě chvíli, než budu schopný odpovídat."

Hyunjin se zadíval na mraky. "Je zvláštní být mezi tak velkým davem, mít na sobě takovou pozornost. Tak moc jsem si přivykl životu ve stínu, že socializace je pro mě téměř nemožná."

Pihatý vrah se upřímně rozesmál. "Co mám pak říkat já?"

Druhý se k němu přidal. "Pravda, ty jsi ztracený případ."

Ještě chvíli se spolu chichotali.

"Měli bychom se vrátit," broukl hluboký hlas smutně.

"Chceš? Klidně tu můžeme ještě chvíli zůstat-"

Felix zavrtěl hlavou a zvedl se na nohy. "Nemůžu před tím utíkat navždy. Nefungovalo to tak s mým zaměstnáním, nyní to určitě nebude jiné."

Hyunjinovi se obdivuhodně zablesklo v očích. Felix by si to nikdy nepřiznal, ale jeho kolega věděl, že jeho společník je vskutku silný a statečný.

"Tak pojďme."

Vysoký dragín se usmál na nabízenou ruku. Přijal ji. Stejně jako před lety, stejně jako nyní a stejně jako tomu ještě několikrát bude. V tomhle světě museli táhnout za jeden provaz. Jinak by byli sežráni zaživa.

†††

"Lixi!" Princ se usmál. "Tady jsi... Kam jsi zmizel?"

"Potřeboval jsem se... trochu provětrat." Vrah se rozhlédl po okolních domech. Byť mezi nimi bylo dost místa na to, aby se tam vešlo přinejmenším deset lidí vedle sebe, stále si zde připadal stísněný.

"Chápu. Musí to být těžké, že?"

Felix pouze přikývl.

Starší se zadíval na všechny ty radující se dragíny. "Už chápu, proč ses tak bál."

Vrah byl mile zaskočen. Žádné otázky, žádné vyzvídání, pouze normální rozhovor, během kterého se mohl příjemně uvolnit.

"Taky se bojím navrátu na trůn. Ty jsi vlastně v dost podobné situaci jako já. Vtipné, jak podobní a odlišní si jsme, co?" Během mluvení mu princ jemně objal paži a vedl jej ven z davu. "Pojďme se ještě projít. Taky potřebuji trochu vzduchu."

Felix nemusel mluvit. Changbin chápal, že se na to momentálně necítí a tak obstarával veškerý chod konverzace sám. Vyprávěl o všem možném i nemožném a mladý dragín s unaveným úsměvem naslouchal.

"Chceš si sednout?" zeptal se náhle princ, když zaregistroval rozpoložení druhého. "Můžeme se vrátit do chatky. Kdykoliv nás tam můžou najít."

"To zní dobře."

Vydali se tedy zpět k hluku hudby, zpěvu, smíchu, hovoru. Pokračovali však podél budov, mimo zraky, mimo pozornost, mimo dění.

"Vidíš... A jsme tu," usmál se Changbin a zavřel za nimi dveře.

Felix se bez jediného slova svalil do postele, vyhaslý pohled upřený na strop nad sebou.

Princ si přisedl. "Co se děje, Lixi?"

Dragín si povzdechl. "To právě nevím... Měl bych být rád, že jsem zpátky doma. Znovu jsem se setkal se svým bratrem, který se o mě tolik let strachoval - a věř mi, já o něj taky. Ale zároveň je tu ten fakt, že nyní všichni ví, že není po mně a mají tak potenciálního náhradníka velitele, pokud Chan hyung někdy dojde k úhoně. Nikdo tu stále neví mou pravou profesi, pouze se do jednoho těší z mého návratu. Kdo ví, jak budou reagovat, až se mezi nimi ta informace roznese."

Changbin se zamyšleně zamračil, hned se však usmál. "Tohle mi připomíná momenty na naší cestě po Kareu. Jenom jsme si teď prohodili role."

Felixovy koutky se též stočily lehce vzhůru. "Pamatuješ, jak jsem málem zabil Jisunga?"

"V ten moment jsi málem způsobil smrt i mně," přikývl princ. "A jak si Jisung myslel, že jsi vážně holka."

"Co naděláš... To ta dragínská krev."

"Se tu najednou někdo vytahuje, když je magické stvoření, hm?"

Felix se ušklíbl. "Samozřejmě. Doslova tě můžu podpálit lusknutím prstů. No řekni mi, není to úžasné?"

Changbin pobaveně prokroutil očima. "Hm, určitě." V ten moment prince něco napadlo: "Je vůbec možné, aby magii ovládal i člověk?"

Vrah zavrtěl hlavou. "Ne. Ke kouzlení musíš mít nadpřirozeno v krvi a přinejlepším umět i symboly, kterými vyvoláváme ta silnější zaříkadla."

Staršímu se zablýsklo v očích. "Jako třeba...?"

Felix se usmál, posadil se.

Changbin se vyšvihl na postel, aby mohli být naproti sobě.

"Tak třeba zneviditelnění sebe sama či přemístění,... Ale mají to tak i různé specializace. Každý může využít symbolů, aby svou magii posílil, rozšířil její hranice, lépe ji ovládal. Kupříkladu dragíni v ohni si tak mohou pomoci k vytvoření oblaku dýmu či proudu ohně. Jeongin má jako vedlejší živel vzduch. Díky těmto symbolům jej může ovládat v podstatě se stejnou lehkostí jako svůj primární živel."

"Slyšel jsem dobře? Neviditelnost?"

Odpovědí mu bylo přikývnutí.

Jako kdyby mu doposud v očích nezářily stovky hvězd, nyní se jasně rozsvítily nadšením. Princ ani nemusel nic říkat, dragín zvedl ruce do vzduchu a začal s nimi tvořit zvláštní tvar. Pro vraha to však byl pohyb téměř vrozený.

A než se starší nadál, seděl sám. Nebo by si to alespoň myslel, kdyby pokrývky před ním nebyly stále propadnuté.

"To je úžasné," vydechl.

Náhle se postel prohnula.

"Kam jdeš?"

Odpověděl mu hravý, hluboký hlas, který pouze zanotoval: "Zjisti si to sám," a následovalo ticho.

Princ chvíli nechápal. Poté mu to došlo. "Ale to není fér! Vždyť tě doslova nevidím!"

Jeho hlas se odrazil od stěn prázdné místnosti.

"Lixi, věř mi, že až tě najdu, tak si mě nepřej," prohlásil Changbin uraženě, než se odhodlaně vydal dragína polapit.

Felix se opatrně plížil po místnosti. Cítil se teď mnohem lépe. Nevěděl, jestli si princ uvědomoval, co udělal, ale podařilo se mu myslet zase po několika dnech i na něco jiného než na to, jak moc si připadal jako zklamání. Ať už to bylo to, jak se na nic neptal, jak jej nenutil do hovoru, jak se jej snažil rozptýlit,... Jestli to starší dělal naschvál, tak to byl vskutku úžasný člověk, ne-li dokonce anděl.

Changbin najednou dostal zvláštní pocit. Podivné sevření v břiše. Prudce se otočil a udělal krok vpřed.

Dragín tohle nečekal. Princ, který si tu s ním celou dobu hraje na kamarády, mu najednou zakopl o nohu a praštil s ním o zem. Ve vrahových očích byl tohle úder pod pás - sarkasticky, samozřejmě, jinak by to nebyl on.

Ozvala se hlasitá rána a ostré syknutí.

Changbin otevřel oči. Podíval se na Felixe, který ležel pod ním a s pevně zavřenýma očima se držel za týl. "Tohle byl vážně podlý útok, to se ti musí nechat."

"Promiň, já nechtěl." Princ se nadzvedl na rukou, aby se naklonil blíže k pihami poseté tváři s plamennýma očima stále schovanýma. "Jsi v pořádku?"

Felix ucítil, jak se mu dech staršího otřel o pokožku. Pomalu odlepil víčka od sebe a spatřil Changbina, jejich tváře rozděleny jenom pár centimetry prázdného vzduchu. Zamrkal. "Ano... Ano, jsem."

Starší přikývl, z nějakého důvodu se neodvažoval přerušit jejich momentální oční kontakt. "To je dobré vědět."

Dragín zareagoval pouhým souhlasným zamručením.

Atmosféra zhoustla, ztěžkla, hutná a dusivá. Přesto si chlapci přišli, jako kdyby nyní ani žádný vzduch nepotřebovali, tak dobře se cítili.

Changbin polkl, z nějakého důvodu byl náhle nesmírně nervózní. "Lixi, já-"

Něco hřejivého se mu přitisklo na rty a přerušilo tak cokoliv, co měl v plánu říct.

/\†/\

Na poctu Minhových narozenin vychází kapitola i dnes! No, nejste nadšení? (:

Jenom bych Minhovi ráda poděkovala za to, že mi pokaždé dokáže vykouzlit úsměv na tváři, nebo mě oslnit jeho vystoupeními. Je pro mě velkou inspirací, co se tance týče. A i když to nedává moc najevo, všichni víme, že v nitru je to úžasný člověk, který si zaslouží hromady lásky. Doufám, že si uvědomuje, že se mu ji my, Stays, vždy snažíme dát co nejvíce <3

Tahle kapitola byla mimochodem zase trochu sentimentálnější, tak snad nevadí... Co zatím říkáte na situaci mezi Changbinem a Felixem? ^-^