Pár stál přitisknutý zády ke zdi. Přímo za rohem se nacházela dvojice oněch vojáků, momentálně tichých, jelikož jeden z nich právě dočetl onen dříve zmiňovaný vzkaz.

"Kdy že to napsal?"

"Je to tady nahoře."

Zalapání po dechu. "Vždyť to je pouze pět dní zpátky."

"No právě! Co když už je zde, ve městě? Měli bychom ho nějak kontaktovat?"

"A ohrozit tak znovu jeho bezpečí? Blázníš? To by veškerý ten risk přišel naprosto vniveč."

"Asi máš pravdu."

Zamysleli se.

"Hele... Ty, Jongho, poslouchej..."

"Hm?"

"Pořád můžeme začít tu zprávu šířit. Jen si to představ - král se vrátil! Je znovu mezi námi!"

Jongho se zasmál. "Pravda. Kimův výraz, až mu to oznámíme, bude k nezaplacení." Na krátkou dobu se odmlčel. "Chceme to ale vážně udělat?"

"Samozřejmě! Musím sehnat kus papíru. Máš uhel?"

"Mám i ten papír." Chvíli bylo slyšet pouhé šustění. "Co máš v plánu, Sang hyung?"

"Tohle."

"Král se vrátil. Zatím to nikomu neříkej, je to tajemství." Z Jonghova hlasu bylo jasně zřetelné jeho zmatení, zatímco soustředěně četl slova, která jeho kolega napsal. "Nechápu..."

"Však já ti to ukážu, pojď- Kdo ksakru jste?" hluboký hlas zahřměl potemnělou uličkou.

Changbin si promnul hlavu, která jej z kolize jeho těla s tím vojákovým rozbolela. "To bys chtěl vědět, co?"

Felix uchopil jeho zápěstí, aby si jej přitáhl blíže k sobě. "Kdo jste vy a proč se tu bavíte o králi?"

Zjevil se druhý voják, Jongho, s mečem v rukou. "Jste snad od Kima?"

Princ si odfrkl. "To tak. Připravil mě o domov."

"Mě jeho činy zase o rozum."

"Přestaňte si z nás utahovat," zamračil se na ně voják stojící jim blíže. Ruka sjela k rukojeti trčící z pochvy visící po boku. "Okamžitě se nám identifikujte."

Changbin do vraha po svém boku drbl loktem, vrhl po něm významný pohled. Ucítil jemné zašimrání na obličeji. Napřímil se, ruce založené na hrudi. "Neměl by ses spíše ty identifikovat mně, vojáku?" jeho hlas zaskřípěl mezi vlhkými stěnami.

Jonghovi se svěsila brada. Padl na koleno, hlavu skloněnou. "Vaše Výsosti," položil si ruku na srdce.

"Počkej, Jongho, počkej." Chlapec k Changbinovi přistoupil blíže, sklonil se až k jeho obličeji. "Jak si můžeme být jistí, že neblafujete? Zda-li tady tvůj kamarádíček dokáže kouzlit, dost dobře by mohl zvládnout vytvořit na tobě tuhle podobu."

"Yeosang hyung, co blázníš?" špitl po něm ze země jeho kolega, hřbetem ruky jej poklepal po lýtku.

"Ne, počkej, má pravdu." Felix pozvedl ruce do vzduchu. "Co když jsou tohle pouze mé intriky? Možná, že," pohnul prsty a Yeosangovi levitovala u krku dýka, "ani nejsem léta nájemným vrahem, který by se tu nás všech mohl zbavit jediným lusknutím prstů." Věnoval stojícímu chlapci vyzývavý úšklebek. Kmitl obočím, pokrčil rameny. "Ale to je pouhá teorie."

"Nech toho, Lixi."

"Ne, Bin hyung. Potřebuji mít jistotu, že tě nezatáhne zpět do nebezpečí - kdo ví... třeba ke Kimovi."

Yeosang zatnul zuby. "Té zrůdě bych lidi předhazoval pouze přes moji mrtvolu."

"Ještě před chvílí jsi na to nevypadal." Zakroužil ukazováčkem, dýka začala pomalu rotovat, byla čím dál tím blíže vojákovu krku. "Být já na tvém místě, odhodím ten meč."

Mladík se rozhodoval. Nevěděl, co bylo správné - vzdát se, či vytrvat a třeba i položit vlastní život, když tomu situace jinak nedá?

"Hyung."

Ohlédl se za oním hlasem.

"Nebuď hlupák."

Jeho pohled se zabořil zpět do těch planoucích očí.

"Já bojuji pouze jedním způsobem - stejně jako můj bratr," rozmluvil se dragín nanovo. "Ohněm proti ohni."

"Já raději vodu," přiznal se nakonec Yeosang. Meč se zařinčením dopadl na chladnou zem. "Ať je tedy po vašem."

Felix uznale přikývl, dýka odletěla kamsi do záhybů jeho temného hábitu. "Děkuji. Už jsem se bál, že budu muset uklízet."

Changbin se zasmál, přistoupil k němu blíže. "Jako by to zrovna tobě dělalo problém. Jedno lusknutí a máš hotovo."

Jongho stále nechápal, jak mohla dragínova přítomnost ponechat Yeosanga tak chladným. Vždyť šlo o vyhynulý druh! Nebo snad ne...?

"Vstaň už," pobídl jej starší, zatímco skrýval svou zbraň zpět k pasu.

Mladý voják se hbitě vyšvihl na nohy, spěšně oprášil špínu z kolen. "Ale... Jste to vážně Vy, že ano?"

"Rád bych ti to nějak dokázal, avšak z bezpečnostních důvodů jsem svou pečeť nechal v našem úkrytu." Zamyslel se. "Nejsem si jist, čím jiným bych mohl prokázat svou totožnost. Ale slibuji, že bych se sám za sebe nikdy falešně nevydával."

Felix po jeho boku si ironicky odfrkl.

Jongho šokovaně sledoval dva proužky kouře, než mu dragín věnoval ostrý pohled svých ohnivých očí. Rychle se odvrátil stranou, stále nejistý, jak si počínat v přítomnosti tak mocného, magického stvoření.

"Stále ti nevěřím," založil si Yeosang ruce na hrudi. "Tohle by mohl říct naprosto kdokoliv."

"Já vím..." Náhle se Changbinovi rozsvítily oči. "Říkali jste, že chcete kontaktovat mého otce, že ano? Nechejte nás teď jít a večer na nás čekejte u hor v lesích. Najdeme si vás tam."

Přimhouřená víčka, duhovky překypující podezřením. "Může to být past."

"Sakra, máš pravdu," zaklel tiše Changbin, prstem poklepal na bradu, opět se ponořil do přemýšlení.

Vrah za jeho zády se zasmál. "Pozor na jazyk, princi-"

"Nech toho, jinak ti nechám setnout hlavu, jakmile dobijeme trůn zpátky."

"Ty jsi krutý."

"A můžu být ještě krutější-" Princ ztuhl, po tváři se mu rozlil úsměv. "Už vím, jak dokázat svou totožnost."

"Vážně? Tak jak?" Yeosang udržoval pevný, neodbytný postoj, rozhodnutý neodstoupit, dokud nebude mít pravdu přímo před nosem.

"Mám vědomost ze zámku, kterou nikdo kromě lidí odtamtud neví."

"Poslouchám."

"Před třemi měsíci na mě spáchali atentát. Bylo však před festivalem, tak se ta informace ututlala, nikdo ve městě se nikdy nic nedozvěděl."

Yeosang přimhouřil oči. "Nějaký detail?"

"Můj strážce, Jisung, útočníka střelil šípem, který proletěl hned okolo mé hlavy - vrah totiž stál za mými zády. Byli tam ještě generál Lee a můj učitel Minhyuk."

Strážce přikývl. Pomalu poklekl, ruku na srdci, hlavu sklopenou k zemi. "Vaše Výsosti," pronesl, "omlouvám se za pochyby o Vaší identitě. Doufám, že mi odpustíte."

"Odpustím, to víš, že ano. Jsem snad nějaký Kim, abych tě nechal popravit za řádné odvádění své práce?"

"Smím se zmínit o tom, co jsi řekl před chvílí-"

"Přesně tak! Nejsem," usmál se princ s lusknutím prstů, přehlušil vrahovu námitku. "Tak hlavně povstaňte a povězte mi - vy jste ti, co pomohli mému otci utéct, že ano?"

Dvojice přikývla. "Ano, spolu s našimi kamarády."

Šokovaně sledovali, jak princ padl k zemi a složil na ní čelo. "Nesčetněkrát vám děkuji. Navždy vám budu zavázán."

"Ale... V-Vždyť to nic není," vykoktal stále zmateně Jongho.

"Vážně, Vaše Výsosti, jenom jsme konali svou povinnost."

Vrah se ušklíbl. Najednou byl ten Yeosang taky nervózní a nesvůj, téměř vyděšený. Možná, že být korunním princem mělo i své výhody.

"A vystavili se tak nebezpečí." Changbin se stále nezvedl. "Mohli jste umřít, být veřejně popraveni, i přesto jste mému otci pomohli na svobodu. Ještě jednou děkuji." Napřímil se, nevstal však. "Vyřiďte to prosím i svým přátelům."

"Samozřejmě, Vaše Výsosti."

Princ konečně povstal, setřel špínu z čela, zkontroloval Slunce na obloze. "Naneštěstí už bychom měli zmizet. Ale jak jsem říkal - večer v lese, až u hor, budeme vás tam očekávat. Klidně přiveďte i ostatní."

Vojáci srazili paty k sobě, rázně přikývli. "Budeme tam, Vaše Výsosti!" prohlásili.

"Prosím, ne tak nahlas." Changbin se rozhlédl okolo, dragín, jenž stále setrvával na jednom a tom samém místě, byl připraven kdykoliv tasit jakoukoliv možnou zbraň.

"Omlouváme se."

"V pořádku," zavrtěl princ hlavou. Ve skutečnosti se divil, že ještě nikdo neprošel okolo a nenašel je, rozhodl se tedy Štěstí více nedráždit. "Nyní se vraťte ke svým povinnostem. Nás dva jste nikdy neviděli a král je nezvěstný, rozumíte?"

"Ano, Vaše Výsosti."

Changbin se zasmál. "Na tohle si budu muset znovu zvyknout," nadhodil. "Tak běžte. Večer se uvidíme."

A než se dvojice vojáků stihla nadát, přistoupil dragín ke korunnímu princi, položil mu ruku na rameno a oba zmizeli.

/\†/\

Včera jsem oslavila další úspěch! Můj spolusedící má rád trap, tak jsem mu pustila 3RACHA a při Chanově části si to šel hned uložit na Spotify (:‹

Přesně tak to vypadalo, když jsem to pouštěla bráchovi. Ten u Changbinova a Jisungova rapu taky váhal, refrén se mu líbil a pak přišel Chan a hned chtěl jméno, aby si to mohl stáhnou xd

Holt jsem na svého biase hrdá haha

Co vy? Taky se vám už někdy něco takového podařilo? :3