Té noci měl hlídku Felix. Znuděně seděl u stolu. Pohrával si s malým plamínkem, který nechal poletovat kolem své osoby. Chvíli se mu proplétal mezi prsty, než mu usedl na dlani a dragín se na něj zadíval. Jeho oči se rozzářily ještě intenzivněji, než tomu normálně bývá.

Neuvědomoval si - nebo možná trochu ano - že jej při tom někdo celou dobu pozoruje.

"Pořád nechápu, proč můj praděd zabil tak úžasná stvoření, jako jste vy," vydechl omámeně princ, zatímco sledoval, jak vedle sebe tančí tři plamínky. Jeden na dlani, další dva na obličeji dragína.

Felix sevřel dlaň a položil ruku na stůl. Po onom malém, jiskřícím zjevu nebylo ani stopy. Zato ty zbylé dva se v nastalém pološeru rozblikaly ještě jasněji (nebo to byl jednoduše oční klam pohrávající si s princovou myslí). Podíval se jimi na Changbina, ten stále nechápavě zíral na vraha před sebou. "Proč nespíš?" povzdechl si Felix nakonec.

Changbin pokrčil rameny. "Pořád přemýšlím nad tím plánem. Mám pocit, že jsem na něco zapomněl." S tím vytáhl z vaku u svých nohou obě mapy a bez jakýchkoliv skrupulí usedl u stolu s dragínem. Jako kdyby to byla samozřejmost, přitáhl si svícen blíže k sobě a už byl ztracen v zamyšlení.

Felix jej zkoumal, oči přimhouřené. Myslel si, že princ bude ono typické, rozmazlené, sebestředné děťátko z královské rodiny, jako byl už zvyklý. Místo toho však viděl někoho, kdo uměl krást, podvádět, lhát, jako kdyby to bylo pouhé vázání tkaniček u bot a dokonce se ani nebál sáhnout pro nadávky (jak už si vrah prověřil dříve toho dne).

"Nezírej," zamumlal k němu Changbin, oči stále zabodnuté do mapy. Náhle se jeho výraz mírně rozjasnil a nadšeně zakroutil uhlem ve vzduchu, než si do nákresu vyznačil nový bod.

Když se Felix naklonil blíže, uviděl, že jde o bezpečné území, kde by mohli bez větších problémů projít.

Hned na to se však z princových rtů prodral povzdech a kousek od nově zapsané značky se objevil bod další, tentokrát negativní.

Changbin se s povzdechem zaklonil na židli, než se znovu napřímil nad mapou. Prsty si zajel do vlasů, podrážděně je rozcuchal. "Proč je to tak složité?! Vždyť je to Kaero, u všech svatých! Proč tu nemůžu nikomu věřit?" začal polohlasem reptat.

Felix se uchechtl. "A to je bod číslo jedna: nikomu nevěř."

Princ se ušklíbl. "Nech mě hádat. To ti řekl tvůj drsný učitel."

Dragín se tím nenechal nijak rozhodit. "Ano. A stejně udělal přesně tu samou chybu," dodal zlověstným tónem, oheň v jeho očích nahradily temné, poblikávající uhlíky.

Changbin ztěžka polkl. Ten tón i výraz jej děsily. "Jak to myslíš?" zašeptal.

"Věřil mi," pokrčil dragín rameny, jako kdyby se nechumelilo.

Uplynulo pár úmorných, tichých vteřin.

Poté princi plně došlo, co tím dragín myslí, konečně se ta informace usadila na správnou židli v jeho hlavě, plně dala najevo svou přítomnost svým vyčnívajícím vzhledem v téměř prázdné sekci s názvem 'Smrt'. Vytřeštil oči. "Ty... Tys ho..."

Když dragín viděl, že člověk není schopen větu dokončit, jednoduše za něj dořekl: "Zabil." Poté se ušklíbl. "Přesně tak."

"Ale... Proč bys to... Vždyť to byl tvůj učitel, ne?"

Felix si odfrkl. "Ten starej mátoha mě možná tak naučil jen to, jak se válet okolo a vrhat po ostatních krom ostrých slov i ostré nože."

Changbin zavrtěl hlavou. Jakékoliv plánování mu náhle vyprchalo z hlavy. "Co tě k tomu dovedlo?"

Felix si povzdechl. "Každý máme svá tajemství," řekl nakonec.

A i když prince až fyzicky týralo, že nedostal žádanou odpověď, stále chápal, že musí dodržovat jistá pravidla a nepletení se do soukromí ostatních bylo jedno z nich. Proto pouze přikývl, sklopil hlavu k mapám před sebou, s povzdechem se znovu pustil do práce.

Dragín jej během toho celou dobu bedlivě pozoroval.

Korunní princ si to uvědomoval. Věděl však, že s touhle osobou je na dlouhé lokte se o něčem hádat.

†††

Jako první se dalšího rána probudil Jisung. Se zývnutím se protáhl. Poté jeho pohled padl na dragína a prince sedící u stolu.

"Děje se něco? Přišel jsem o něco?" zeptal se na v podstatě dvě stejné věci a promnul si oči stále ještě napůl slepené spánkem a únavou.

Dragín pouze zavrtěl hlavou.

Jisung spokojeně mlaskl, začal se líně zvedat. Mysl měl stále zahalenou závojem ospalosti, proto se zastavil, pohled upřený na prince. Párkrát zamrkal, než mu došlo, že mladík není vzhůru. "Proč spí tady?" Nechápavě ukázal na Changbina, který se v ten moment zavrtěl, než odlepil víčka od sebe. Hned na to je však zavřel a poklidně spal dál.

Dragín pokrčil rameny. "Byl vzhůru celou noc."

Jisung stáhl obočí k sobě. Došoupal se ke stolu, opatrně odsunul židli, usedl. "Proč?"

Felix namířil ukazováček na papíry, na kterých princ ležel. "Plánoval."

Jisung se zamračil ještě více - už ale ne nechápavostí. "Hyung se zase přepíná," zamumlal.

Dragín si ironicky odfrkl, čímž si vysloužil strážcův nechápavý pohled. "Že to říkáš zrovna ty. Co zranění?"

Chlapec se protáhl. "Mohlo by být lépe," přiznal nakonec se zaskučením a chytil se za bok. Ve skutečnosti jej bolel celý člověk, ale nechtěl to přiznávat. Ani sám sobě. Té noci nešel ani trénovat. V ten moment si však přislíbil, že s tím musí zase začít.

Dragín jej pouze sjel pohledem, než neurčitě zamručel a přikývl. "Kolik ti vůbec je?" zajímalo jej.

"Osmnáct," odpověděl Jisung, zatímco si mnul ono místo, které bolelo ze všech nejvíce. Doufal, že to není naražené, nebo ještě hůře - zlomené.

"Vážně?" nechtěl věřit vrah.

Jisung k němu zvedl hlavu. "Ano, vážně."

"Jak to, že děláš princova osobního strážce v tak mladém věku? Není to většinou práce... starších a zkušenějších?"

"Nemáš ty být náhodou dávno vyhubený?" odpověděl mu na to s kamenným výrazem a hlasem přetékajícím ironií Jisung.

Felix na něj chvíli pouze zíral. Poté se nekontrolovatelně rozesmál. "Ty se mi líbíš! Jak že ses to jmenoval?"

"To myslíš vážně? Žijeme tu víc než den a- Ah, to je jedno," povzdechl si chlapec a podrbal se ve vlasech. "Jisung," odpověděl nakonec.

"Dobrá, Jisungu. Původně jsem ti to nechtěl říkat, ale," Felix se šibalsky usmál, "jsme stejně staří."

Jisung na něj chvíli zíral, pusu dokořán. Poté se napřímil. "Cože?! Já myslel, že je ti přes dvacet! Vždyť tvůj hlas-"

"Co je s ním špatně?" nechápal Felix.

"Ale nic," znervózněl Jisung a ohlédl se na prince, který v tom ruchu stále spal.

Neměl rád, když se jeho kamarád takhle přepínal. Vždy poté dlouho a hluboce spal a když byli mladší, bál se občas Jisung, že se Changbin už nikdy neprobudí. Kolikrát sedával u jeho postele a znepokojeně sledoval klidný obličej, který i několik hodin v kuse neprojevil ani jedinou známku pohybu.

Zvedl se, aby donesl svou přikrývku, kterou následně zabalil princova ramena i záda.

"Vážně ti na něm hodně záleží, co?" ozval se tiše Felix.

Jisung se naposledy ujistil, že deka nespadne, než s povzdechem znovu sedl. "On mě zachránil," přiznal nakonec. "Nemohl bych žít s tím, že bych mu to nevrátil."

Felix přimhouřil oči. "Nemyslím si, že by po tobě kdy něco takového chtěl."

"Je mi jedno, jak to vidí on," skočil mu však do řeči mladík. "Prostě jej chci chránit. On, Seungmin a Minho hyung... Oni jsou jediná rodina, co mi ještě zbyla. Nemůžou mi vzít i je."

Felix sice neměl ponětí, co se v životě chlapce sedícího před ním událo, i tak však kdesi hluboko uvnitř cítil potřebu jej nějak uklidnit - dost možná to bylo z osobních důvodů. "Určitě ti je nevezmou. Jim na tobě taky hodně záleží."

Jisung pouze přikývl. Nadále setrvával v tichosti, pohled stále pevně zabořený do země u svých nohou.

"Felixi," zaskučel na druhé straně jeskyně druhý blonďatý chlapec. Nadzvedl se na lokti, volnou rukou si promnul víčka, než složil svůj fialový zrak na svém společníkovi, "proč musíš být tak hlasitý?"

"Já nejsem hlasitý," odpověděl mu druhý dragín, jeho hluboký hlas ještě chvíli rezonoval temnými, chladnými prostory.

Hyunjin na to jednoduše povytáhl obočí.

"Dobrá, dobrá, možná máš pravdu," přiznal nakonec neochotně mladší. Odkašlal si a o něco vyšším tónem hlasu se zeptal: "Je to lepší?"

"Ne, není," zavrčel na něj Seungmin a přetočil se na druhý bok. "Raději prostě mlč, děkuji," dodal ještě, než se znovu odebral ke spánku.

V tom se ozval smích chlapce ležícího vedle něj. Minho se s jasným úsměvem posadil a podíval se na svého kamaráda, který si akorát přetáhl deku přes hlavu s rozhodnutím ostatní přítomné ignorovat.

"Už jste všichni vzhůru?" zeptal se generál, když si prohlédl své okolí.

"Ne," odsekl Seungmin.

Minho se však zvedl, zároveň s tím okradl nejmladšího o přikrývku. "To je bezvadné, takže-"

"Hej! Vrať mi to!"

"Pšššt!" přerušila jej dvě zasyčení. Jedno od Jisunga, druhé od Felixe.

"Changbin ještě spí," ukázal na prince jeho strážce.

"A proč já nemůžu?" posteskl si Seungmin.

"Protože tys narozdíl od něj nebyl celou noc vzhůru," odsekl Jisung.

Lučištník si nakonec uvědomil svou prohru. S povzdechem se též zvedl. "Dobrá, tak proč mě tedy budíte tak brzy?"

"Před odjezdem potřebujeme dokoupit zásoby na cestu," prohlásil Minho. "Musíme se rozhodnout, kdo tam půjde."

V jeskyni nastalo napjaté ticho. Generál měl pravdu, avšak oni se právě nacházeli ve slepé uličce.