Minho byl vzhůru již nějakou tu chvíli. A od té doby, co se probudil, nepřestal sledovat chlapce spícího vedle sebe. Jeho klidné, jemné rysy. Dlouhé, husté řasy ležící na kulatých tvářích. Prameny vlasů černých jako uhel, hebké a lehce zakrývající víčka, jež se náhle zatřepotala jako motýlí křídla před odletem. Hleděl na něj pár nádherných, hlubokých, laních očí.

"Dobré ráno." Na Jisungových rtech se usadil ospalý úsměv vyvolaný pohledem na svého přítele.

"Dobré," broukl Minho v odpověď a dále na mladšího upíral svůj zrak.

"Na co se díváš?"

"Na anděla."

"Fuj, Minho, tohle bylo trapný." Jisung zkřivil obličej, zavrtěl se a začal si sedat.

Minho jej však na poslední chvíli zachytil a ještě mu vlepil pusu na rty.

Nikdo nikdy neviděl nikoho změnit barvu tak rychle, jako to právě zvládl Jisung, když mu tváře pokryla růž.

"Naše hrdličky už jsou vzhůru," broukl sám k sobě Hyunjin, který je sledoval od svého místa u ohně, aniž by si jej zamilovaný pár všímal.

"Tak vstávej." Minho se usmál a zvedl strážce v náručí.

"Hyung, co to děláš," začal zběsile šeptat Jisung, zatímco plácal generála po rameni. "Dej mě dolů. Nohy mám a naposledy, co jsem to kontroloval, byly ještě funkční."

Minho se však zašklebil a zavrtěl hlavou. Vlepil Jisungovi další pusu, tentokrát na čelo, zatímco pokračoval v chůzi.

"Minho hyung," snažil se, stále šeptem, dovolat strážce nějaké reakce, avšak neúspěšně.

Došli k ohništi a nejmladší z přítomných si myslel, že už je konec. Minho ovšem pokračoval v chůzi.

"Hyunjinie, pomoc," zavolal polohlasem Jisung, natahujíc ruce k vysokému vrahovi.

Dragín se však zasmál. "Dobré ráno i tobě, Ji."

Strážce pouze našpulil rty a znepokojeně se zamračil. Znovu objal svými pažemi Minhova ramena a přitáhl se blíž, aby mu konečně opětoval ty dva polibky alespoň jedním na tvář. "Už mě dáš dolů?"

Minho si odfrkl. "Ne."

Jisung zopakoval své předchozí konání. "A teď?" zeptal se opět nevinně.

Tentokrát se Minho zasmál. "Tak když se o to tak žádáš."

Jisung by si ani nevšiml, že dorazili k potoku... nebýt toho, že jej do něj jeho přítel pustil a on v něm nyní seděl s vodou až skoro po ramena.

Mladý strážce zalapal po dechu, než se šokovaně podíval na smějícího se generála. Nezaváhal a strhl jej do vody s sebou.

Minho tiše vyjekl, než se svalil vedle Jisunga. Narozdíl od mladšího byl mokrý od hlavy až po paty.

Sotva se vynořil a otevřel oči, Jisung se k němu naklonil na vzdálenost několika centimetrů. "Připomeň mi: proč že tě mám rád?"

Minho se usmál a pohodil rozpuštěnými vlasy, od nichž nyní odletěly kapky vody. "Protože jsem úžasný?"

Jisung jej krátce políbil na rty, než se odtáhl, přikývl. "Máš pravdu, přesně proto."

Minho se naklonil pro další pusu, místo toho byl však přivítán se sprchou ledové vody.

"Tak já mizím," prohlásil strážce, který se zrovna zvedl a rozeběhl se zpět k táboru, jak rychle to s jeho mokrým hanbokem vůbec bylo možné. Jeho dlouhé vlasy se rozpustily a nyní mu padaly do obličeje, ani to mu však nebylo překážkou.

Naopak pohonem mu bylo dusání nohou hned za ním. "Však já ti ještě dám, takhle se vypařit."

Hyunjin sledoval, jak se dvojice uzavřená ve svém světě směje, zatímco Minho zvedl Jisunga do vzduchu a zatočil se s ním dokola. Na dragínových rtech pohrával úsměv, jeho ametystové oči přihlížející polibku se spokojeně zatřpytily. Poté generál zakopl a oba skončili na zemi. Až by se jeden divil, jak ještě ani jeden z nich v souboji nepřišel o život, když mimo akci byli tak nešikovní.

"Hej, vy dva!" ozval se Changbinůg hrubý hlas. Princ nyní seděl, protírajíc si své unavené oči. "Ztište se tam!"

"Promiň, Chang-"

"Však ty se bez toho obejdeš! Stejně nikdy nespíš!" přerušil Jisungovu omluvu Minho.

Changbin si povzdechl. "Proč titul princ nemá v téhle zemi žádný respekt a uznání?"

"Přestaň mrmlat, hyung," zabručel Seungmin zrovna se převalující z boku na bok. "A vy dva si dejte pozor, než v té řece skončíte znovu!"

"Vy nevychovaná zvířata, proč budíte Innieho?" ozval se Felixův hlas.

"No ne! Lixi, ty máš city?"

Vrah probodl prince za jeho poznámku ostrým pohledem. "Mám tě na místě zaklít?"

"Bez toho se obejdu." A než by se kdo nadál, Changbin již kráčel směrem k ohništi.

Jisung a Minho se mezitím stihli sebrat ze země a tak usedli spolu s princem k Hyunjinovi.

"Dobré ráno, Jinnie," zopakoval Jisung, zářivě se na dragína zazubil, v očích jiskřičky.

Hyunjin se též usmál od ucha k uchu. "Dobré i tobě, Sungie. I vám dvěma," pokývl poté na zbylé přísedící.

Postupně se slezli u ohniště.

Felix nenápadně kouzlem usušil Jisungův i Minhův hanbok, zatímco si s nimi povídal, ukusujíc u toho z jablka.

"Přestaň krást koňům jejich jídlo!" vykřikl Hyunjin, když si všiml, co jeho kolega žvýká. "Jak by se to líbilo tobě, kdyby ti oni sežrali oběd?"

Felix pokrčil rameny. "Tak bych snědl já je, no co."

Hyunjin objal Seungmina, zabořil mu obličej do ramene a pustil se do afektovaného napodobování pláče.

"Hyung, ne." Lučištník jej od sebe odstrčil. "Chci se najíst."

"Vy lidi," protočil Hyunjin očima v žertovném stylu, "potřebujete jíst, spát, pít..."

"A co ty? Vždyť jsi celé noci vzhůru a nudíš se."

"Pouze každou druhou noc," zdůraznil důležitě nejvyšší. "My nemusíme spát každou noc."

"A jíst a pít taky nepotřebujete? Hm, tak dobrá..."

A než se Hyunjin nadál, jeho jídlo mu bylo odebráno z rukou a zmizelo v Seungminových útrobách.

"C-Co... Počkej... Proč- Ne-"

"Promiň, hyung, já myslel, že to je na tebe vlastně plýtvání."

V hrdle druhého vraha zabublal smích, který se během chvíle prodral ven.

Changbin se na něj pár vteřin díval, než se mu koutky zkroutily vzhůru a přidal se k mladšímu.

Netrvalo dlouho a smáli se všichni.

Tedy až na Hyunjina, který stále nechápal, jak mohl tak snadno pozbýt svoji drahocennou snídani.

"Hyunjine?"

Dragín se obrátil a spatřil kus chleba pouze pár centimetrů od jeho obličeje.

"Na, dej si."

"Ale... Ji, to ne, vždyť se potřebuješ-"

Strážce se však naklonil ještě blíže a vložil dragínovi zbytek své snídaně do rukou. "Už jsem se uzdravil, takže neboj a jez. Já to jednou oželím."

"Ale vždyť já taky..."

Nebylo mu to však nic platné. Jisung se k němu již stihl obrátit zády, vrátil se k rozhovoru s Minhem a Felixem.

Hyunjin se tedy nesměle usmál a ukousl si z pečiva. Možná už chápal, proč nechtěl, aby tahle cesta kdy skončila.

†††

"Máte nějaké novinky?"

"Vlastně ano," Mingi se usmál a sáhl do kapsy. Vytáhl obálku, podal ji králi. "Tohle včera večer dorazilo."

Králi zazářily oči. "Vážně nevím, co bych si bez vás počal." Vděčně dopis převzal, rozbalil a začal číst.

"A jinak nic?" snažil se mezitím zapříst konverzaci Minho.

Než stihl Mingi odpovědět, ozval se ode dveří druhý z vojáků.

"Jisunga už několik dní nikdo nespatřil. Ani nikoho jiného. Očividně se jim znovu podařilo zmizet."

"Jongho, proč nejsi na chodbě?" povzdechl si Mingi.

Jongho protočil očima. "Proboha, však už zase jdu, jen jsem to chtěl oznámit."

"Děkujeme, i tahle informace se nám hodí," ujistil jej rychle Kibum. "Vlastně každá přijde vhod."

Jongho se usmál. "Není vůbec za co." S tím opět zmizel za dveřmi.

"To je úžasné."

Všichni se zmateně obrátili ke králi, který vítězoslavně svíral dopis, oči zářící radostí.

"Co je úžasné, hyung?" zeptal se zvědavě Taemin.

Jinki jim vrazil dopis do rukou. "Však si to přečtěte sami."

†††

"Nad čím přemýšlíš?"

Princ se obrátil k chlapci, který k němu zvládl doklusat na své klisně, zatímco nedával pozor.

"Nad tím stejným jako vždy."

"Zase ses v hlavě shazoval?"

Changbin se zarazil, než se nervózně podrbal za krkem. "Když to podáš takhle..."

"Hyung, kolikrát jsem ti říkal, že se nemáš čeho bát? Kdyby byl tvůj otec po smrti, už se o tom dávno ví. My tedy zatím můžeme splnit svůj úkol. A ten už máme v podstatě na dosah ruky. Dej tomu dva tři týdny a výhru máš zajištěnou."

Princ se usmál, na pár vteřin stiskl dragínovi ruku. "Děkuji, Lixi. Ty víš, jak mě povzbudit."

"A teď se na ně podívejte," zašeptal k ostatním Hyunjin, který jel s ostatními v dostatečném závěsu, aby dvojici nerušili. "Takhle se Felix nechová ani se mnou a to se známe již léta. Mezi nimi něco je, to vám povídám."

Ostatní se zasmáli.

"Hm, samozřejmě," přikývl kysele Jisung.

Nemohl si pomoct, v hlavě se mu opět zjevila vzpomínka na Changbina, když se dozvěděl, že on a Minho jsou spolu.

"To by určitě neudělali, že ne?"

Byl to právě hlas jeho přítele, který jej z tohoto transu vytrhl: "Rád bych se ti vysmál, ale z Changbinové strany to cítím podobně."

"To je úžasné, hyung, cítíš taky podobně to, že se o ostatních nemluví za jejich zády?" Felix se obrátil přes rameno a zpražil je všechny přísným pohledem.

Jakmile se však otočil zpět k princi, nemohl si jeho kolega pomoct. Ušklíbl se. "Vidíte? O čem mluvím."

Princ byl zmaten výbuchem smíchu, jenž se za ním ozval.