Ten den se slavilo až dlouho do noci. O všechny zraněné bylo postaráno, každému se dostalo jídla a pití.

Král, jeho rádcové a Changbin, Jisung, Minho a Minhyuk si šli prvně promluvit s vojáky. Většinu nakonec pustili, méně než tucet uzavřeli do vězení. Ti svobodní museli samozřejmě kvůli bezpečnosti odložit zbraně, než se přidali k ostatním u tance, zpěvu a zábavy.

Slunce již zářilo na obloze, když Changbin nalezl svého přítele sedět na srázu, kde se skrýval za křovím. "Mám tě," zanotoval s úsměvem, než zaujal místo po jeho boku.

Pohaslé ohně blikly jeho směrem. "Ahoj, hyung," broukl hluboký hlas tiše. Pihatou tvář halil závoj únavy a trápení.

"Děje se něco?" Changbinovy prsty pohladily vrahovo koleno, cítil napjaté svaly. "Vždyť jsme to dokázali, Lixi. Všechno to vyšlo," ta slova byla protkána nadšením, nadějí, spokojeností.

"To sice ano," nebyla na něm vidět téměř žádná známka života, "jenže Chan hyung se mi teď vyhýbá."

"Je toho na něj hodně," pohladil jej princ po stehně. "Víš, jak je roztěkaný... Asi se potřebuje uklidnit."

"Já ti nevím, hyung," povzdechl si. Jeho torzo se naklánělo čím dál tím více doleva, než zlatem pokrytá hlava přišla do kontaktu s útlým ramenem. "Bojím se, že se mnou už nebude chtít mluvit."

Princ se rozhodl trochu odlehčit atmosféru, rozhlédl se. "Je tu snad někde Yeji? Jsi nějaký emocionální."

"To protože ho nechci zklamat. A navíc... jsem tě vlastně zabil a já... nemůžu se zbavit toho pocitu-" Krátce nabral vzduch do plic. "Byla to pouhá iluze, již jsem vytvořil, jenže... Právě proto... V mé hlavě-"

"Lixi, Lixi, klid," Changbin cítil první slzu vsakující se do svého stále obyčejného, ušmudlaného, na velice málo místech potrhaného oblečení. "Nic se nestalo. Byla to pouze iluze a já jsem v pořádku. Cítíš?" Uchopil jeho ruku do své, přiložil si ji na hruď. "To je moje srdce - bije. Jsem živý, zdravý a šťastný. To proto, že jsme všichni v pořádku." Něčeho si všiml. "Co je tohle?" Začal zkoumat dlaň, na níž se skvěla velká, dlouhá jizva.

Felix sklopil své unavené, vodou zaplavené oči k onomu pozůstatku jeho zranění. "Když jsem tvořil tu iluzi... Jak jsem říkal - ten moment byl tak reálný, že jsem se nedokázal kontrolovat a řízl hlouběji, než jsem měl. Hyunjin to naštěstí vyléčil."

V břiše jej zašimrala motýlí křídla, když se o onu růžovou čárku otřely princovy rty. "Děkuji, že jsi to dokázal."

"Museli jsme zachránit ostatní, jinak to nešlo. Nemohl jsem tě v tom nechat samotného."

"Ale nebyla to tvoje povinnost."

"Na něčem jsme se přeci s tebou a Hyunjinem domluvili, no ne? Šlo o vás dva, o vaše dobro, navíc o životy lidí tam dole,..."

"Pojďme se o tom raději nebavit." Zvedl se princ ze země, Felix k němu zmateně zvrátil svou polomrtvou, bledou tvář. "Od konce toho boje jsem tě neviděl - tudíž soudím, že jsi ještě nejedl. Takže šup, vstávej." Natáhl k němu ruku.

A dragínovy oči se konečně trochu rozzářily, když se nechal vytáhnout na nohy. "Máš pravdu... Asi mám trochu hlad."

"Tak vidíš," zazubil se Changbin. "Jdeme."

†††

Princ s radostí sledoval, jak jeho přítel polyká sousta jídla a hltá pití. "Je lépe?"

Vrah s pouhým zamručením přikývl, tváře již pouze bílé, ne bledé.

Okolo se stále tančilo, Slunce ještě mělo přinejmenším dvě hodiny, než rozžehne nebe svou září. Hudba hrála, hlasivky vibrovaly v zájmu zpěvu, těla se míchala mezi sebou, smích vybuchoval, jeho jiskry zářily směrem k poblikávajícímu nebi.

"Lixi," po vrahově boku se usadil jeho kolega, úsměv na rtech, "jsi zpátky. Úplně ses vypařil."

"Byl moc zaneprázdněný sebelitováním se."

Felix zprudka polkl. "Yah!"

Hyunjin se zasmál, rozcuchal mu vlasy. "V pořádku, Lixi, já to stejně viděl na vlastní oči."

Pihatý vrah našpulil rty a raději se rozhodl jíst dále.

"Kde je ta Yeji? Takhle se normálně nechováš."

Changbin si odfrkl, na rtech úšklebek. "Ptal jsem se na to samé."

"Nechejte mě být," zaskučel Felix, hlava zvrácená vzad.

"Ahoj, Lixi," kolem ramen se mu náhle pověsila zrzavá vědma. "Konečně jsem tě našla."

Vysoký dragín s princem na sebe kmitli obočím, zatímco Felix se usmál. "Ahoj, Yeji." Dal si do úst poslední sousto. "Promiň, byl jsem hodně unavený."

Yeji usedla na lavici po jeho pravici. Nyní byl vrah v podstatě obklíčený - na druhé straně měl totiž Hyunjina, před sebou prince.

"Tak," věnovali vědmě svou pozornost, ta se zamračila, "teď mi vysvětlete tu smrt ne smrt."

A tak jí to všechno řekli. Jak chtěl mít Changbin jistotu, že se jeho poddaným nic nestane. Jak proto vymyslel plán, ve kterém bude předstírat svůj skon...

"Ale není to příliš drastické? Vždyť to šlo i jinak."

"To možná ano, jenže... nevím... Prostě- Podívej," princ se na vědmu důležitě zadíval, naklonil se k ní přes stůl blíže, ruce důležitě sevřené. "Naším hlavním úkolem bylo ochránit obyčejný lid. Pokud by se jim něco stalo, nemělo by nic z tohoto všeho smysl. A já si byl jistý, že na něj Kim sáhne, až když půjde o jeho vlastní krk. Proto bylo moudré zůstat s vámi až do toho bodu, kdy se s ním setkáme. Přece jenom jsem zahrnul Felixe a Hyunjina - nájemné vrahy a tudíž i jedny z nejlepších bojovníků mezi námi."

"Chápu... Proto jsi ani nevyhradil žádnou speciální jednotku, že? Abychom byli celou dobu v co největší možné síle."

Přikývl. "Přesně tak. Zároveň odpojovat se uprostřed bojů by mohlo znamenat, že si nás někdo všimne a pošlou za námi posily. A to by vedlo akorát k tomu, že by se ještě za námi vydali další dragíni a roztrhalo by nás to na menší hloučky. Ty už by pak bylo jednoduché zlikvidovat."

"Proto... jsi se nechal zabít- Promiň, pořád to nechápu." Konečky prstů promnuly spánky.

"V pořádku. Vysvětlím." Nadechl se, než pokračoval. "Podívej, v moment, kdy bychom se náhodou odpojili, bychom vás oslabili o jedny z nejlepších bojovníků - tady ta dvě vražedná stvoření, jak jsem už zmiňoval."

Felix s Hyunjinem se snažili onomu označení bránit, avšak marně.

"Tudíž jsem ve vás chtěl vyvolat vztek a zmatení, abyste do posledních bojů dali vše. Navíc v případě, že by Kim věřil, že je po mně, neměl by důvod za mnou, ani Felixem s Hyunjinem, posílat žádné další vojáky, tudíž jsme měli volný průchod až k hradbám. A já mezitím doufal, že vám na mně záleží dost na to, aby to takhle všechno vyšlo a vám to dodalo více sil," podrbal se za krkem.

Rozpomněl si na jeden večer, kdy jej hřál oheň poklidně praskající mezi ním a oněmi dvěma dragíny. "Hyunjin s Felixem mi totiž kdysi v Acetrálii vyprávěli o podobných takových zákrocích, které dělali. Odsud celý ten nápad vlastně přišel." Rozhodl se vysvětlit princip toho všeho: "Strhli na nás pozornost, zatímco vytvořili iluzi a mě přemístili pryč. Pak se akorát Felix řízl do ruky, aby po té mé smrti zůstal alespoň jeden hmatatelný důkaz - nemohli jsme riskovat, že by to kdokoliv prokoukl, no ne? Díky těm vaším kouzlům to však vypadalo, jako kdyby mi podřízl krk. V tu dobu jsem již byl za humny a utíkal ke městu."

"A my poté využili té vřavy, co díky boji vznikla, abychom utekli pryč," dokončil Felix.

"Teď už to dává smysl... celkem."

"Já vím, že se to nejspíše dalo vyřešit i jinak. Jenže si to vezmi takhle - dva nájemní vrazi, kteří mají celou dobu za úkol mě bránit, mi náhle před očima všech podříznou hrdlo jako praseti na porážce a poté zmizí. Zůstane pouze krví potřísněná dýka. Tu náhle vznikají pochyby. Co když celou dobu lhali? Můžeme teď vůbec komukoliv věřit? Z toho zmatení v nás většinou kypí vztek a ten je už jednoduché přeměnit v energii a výhru. Z té frustrace se totiž chceš už pouze vyřvat a pak být co nejrychleji v klidu. Tudíž jsem zvolil tuhle cestu." Napřímil se. "Matoucí, možná i přehnaně drastickou, avšak hle! Vyšlo to přesně tak, jak jsme chtěli." Vítězoslavně se zazubil.

Yeji zakroutila hlavou. "Že ti to za to stálo."

Changbin hrdě vztyčil hlavu. "Pro můj lid? Vždy."

Nastal další z těch momentů, kdy si uvědomili, s kým se to vlastně bavili. Že celou dobu trávili čas s korunním princem, jenž byl ochoten pro svou zemi riskovat zdraví i život.

Felix povstal. "Dost už té pochmurné nálady." Natáhl ke svému příteli paži, dlaň vzhůru. "Smím prosit?"

Changbin se usmál, tváře pokryla růž. "Ty? Vždycky."

/\†/\

A je to tu... Z "V pořádku, mám předepsaných osmdesát kapitol," jsem se konečně dostala k "Sakra, za pár hodin to musím mít dopsaný, zkontrolovaný a vydaný." [:
(A tak se stalo, že tohle vydávám až po jedné ráno. Přesně tak. Dobrá práce, ty hvězdo, já vím)

Ještě jsem teď půl hodiny tu druhou část, kde se vše vysvětluje, přepisovala, protože jsem si z té původní verze chtěla vyrvat vlasy z hlavy. Tak aspoň doufám, že je to teď srozumitelné ^^'

Kdybyste ale cokoliv nechápali, nebojte se zeptat! (;