Pár dalších modrých dní uplynulo tím stejným, unaveným tempem.

"Na co se díváš?"

Felix sebou cukl. Párkrát zamrkal, než odlepil svůj ohnivý pohled od chladných vln a temných mračen před nimi. "Jak dlouho už tu stojíš?"

Princ se ušklíbl. "Není možná, ten Lee Felix si nevšiml, že k němu přišel člověk? Copak, copak, draku? Něco uhasilo tvůj oheň?" Rozesmál se, když zřel vrahův kyselý výraz. "Dělám si legraci."

"Hm, tak to totiž rozhodně zní..." Felix lehce pohodil hlavou a znovu se zadíval na blížící se oblaka. "Žene se déšť."

"Vadí to snad? Jestli je to jenom déšť, tak se nic neděje."

"Ano, je to jenom déšt... Ale i tak nás možná zpomalí."

Changbin si chvíli prohlížel profil mladšího. "Proč mi to zní, jako kdybys chtěl, abychom se zdrželi?"

"Cože? Ne... Ne. Ne, prosím tebe, neplácej nesmysly." Dragín odmítavě zamával rukou ve vzduchu.

Princ přimhouřil oči. "Proč mi lžeš?"

Felix se mu zadíval do očí. V těch jeho nyní neplápolal žádný oheň, pouze dva drobné, lehce se kmitající plamínky zhasínající svíčky bojující o život v divoké bouři.

Starší zvážněl. "Děje se něco?"

"To bys nepochopil," zavrtěl vrah hlavou. "Jenom to... Jenom to, prosím tě, neřeš, dobrá? Stejně nejde o nic, co bys mohl změnit." Bez dalšího slova se obrátil ke zbytku posádky. "Blíží se déšť! Pojďme to tu uklidit, než bude pozdě!" zavelel a seskočil ze schodů.

Changbin jej zamračeně vyprovázel pohledem, než naznal, že dragín má pravdu - pokud je to vrahův osobní problém, nejspíše s ním vážně moc nezmůže. A dokud se mu s ním mladší nesvěří, tak už vůbec ne.

"Yah, ty náš princi! Co tam tak stojíš?" Princ se zadíval na Seungmina, který na něj z druhé strany paluby volal a mával. "Pojď nám taky trochu pomoct!"

"Už jdu!" Zhluboka se nadechl. Musel si vyčistit hlavu. Teď jsou tu jiné starosti, se kterými by se měl vypořádat především. Rychle seběhl těch pár schodů a vydal se přes palubu. Felixe může řešit, až k tomu bude mít více prostoru.

†††

"Hyung?"

"Hm?"

"Co mu chceš říct?" Jeongin se usadil vedle Felixe.

"Proč nespíš, Innie?" povzdechl si starší.

"Nevyhýbej se otázce."

Pár dlouhých vteřin nebylo slyšet nic jiného, než těžké, ostré dopadání kapek na palubu.

Před deštěm se schovávali v podpalubí. Koně na druhé straně si občas odfrkli, přešlápli, pohodili hřívou,... Z toho nadměrného houpání byli nervózní.

"Nevím."

Jeongin se na jeho kamaráda zmateně podíval. "Jak si tedy můžeš být tak jistý-"

"Nejsem. Jenže tohle je jejich jediná naděje. A já ji nenechám jen tak utéct."

Mladší se mu s úsměvem opřel o rameno. "Není možná. Nájemný vrah a má city."

Felix si povzdechl, prohrábl si rozpuštěné vlasy. "Promiň, že jsem ti to neřekl dříve."

"To je v pořádku. Tedy-" Jeongin se odmlčel. "Samozřejmě že zpočátku jsem to nechápal. Dokonce mě to asi i trochu zmátlo a... ranilo...? Nechápal jsem, že by ses ty, někdo, koho znám od dětství, někdo, kdo mi vždy zvedl náladu, kdo mě chránil,... že bys mi zrovna ty znenadání řekl, že jsi již léta nájemný vrah? Že jsi zabil hromady lidí? Že to děláš rád? A pak sis z toho ještě začal dělat legraci... Upřímně mi v ten moment nebylo nejlépe. Ale když se na to dívám teď... Vím, že jsi pořád dragín jako já. A že to, čím se živíš, nebyla tvá volba. Že to z tebe udělali lidé, kteří v tobě zároveň zabili i něco z tebe samotného. Teď už vím, že sis toho musel hodně protrpět. Promiň, že jsem byl tak odtažitý."

"Neomlouvej se, Innie." Felix jej pohladil po vlasech. "Já to chápu. Kdybych byl na tvém místě... nejspíše bych tak taky zareagoval."

"Nemůžu ale popřít, že bych nebyl radši, kdybys změnil povolání."

Vrah se zasmál. "To je mi nadmíru jasné."

Opět seděli v tichu zaplněném pouze občasným zvukem ze strany koní a nepravidelným, zeslabujícím ťukáním nad jejich hlavami.

"Můžu se ještě na něco zeptat?"

"Samozřejmě, co je to?"

"Proč sis změnil příjmení?"

Felix ztěžka polkl. Znovu ucítil nervozitu, jež se mu pomalu usazovala v břiše. Za poslední léta jej nic nerozhodilo tak moc, jako den, jenž se pomalu blížil. Odkašlal si, aby dodal stabilitu svému hlasu. "Čistě z principu. Dokonce jsem chvíli změnil své jméno úplně."

"Vážně? Jak znělo?"

"Lee Yongbok."

Jeongin zachrčel smíchy. "Proč bys to dělal?"

"Aby si to nikdo nedoložil. Nechtěl jsem, aby mě poznali. Nemohl jsem je zklamat. Věděl jsem, že po tom všem, když už mé jméno znala hromada ostatních, tu nebyla možnost, kdy bych se jednoduše vrátil. Proto jsem si změnil příjmení na Lee. Už si ani nedokážu představit, že bych používal své staré."

"Není to ale smutné? Vždyť je to to jediné, co tě teď pojí k tvé rodině."

"To možná ano, ale... Pokaždé, když si vybavím, jak by to vypadalo, kdybych jim to řekl... Jeho zklamaný výraz... Nejsem schopný se přes to přenést. Je mi ze sebe samotného špatně."

Jeongin pouze zamručel. Neměl ponětí jak zareagovat.

"Jak se vůbec má?"

Mladší k němu zvedl pohled. V již tak žhnoucích očích se skvělo i světlo loučí. Nedokázal ten pohled pořádně popsat. Nostalgie, smutek, vřelost, beznaděj,... Je vůbec možné, aby někdo cítil tolik rozdílných emocí najednou? Znovu si položil hlavu na rameno svého pihatého kamaráda, než opratně odpověděl: "Už prošel rituálem."

"To vím, to je mi jasné." Nechápal ten význam skrývající se za tou zprávou. "Ale... Jak se měl, když jsi byl ještě ve vesnici?" Na chvíli se odmlčel, než sklopil pohled k zemi. "Chyběl jsem mu?" zašeptal.

"Samozřejmě, hyung! Několik měsíců po tobě pátral! Nedal si říct! Dokonce i později se z toho stále nezotavil. Kdo ví, možná že i teď tě ještě hledá."

Felix se lehce pousmál. "Zase jsem mu jenom na obtíž... A to tam ani nejsem."

"Mlč, hyung, to není pravda a ty to víš. Má tě rád." Jeongin nemohl zabránit zívnutí, které následovalo. "Můj spánkový režim je pořád rozhozený," zabědoval.

Starší se usmál a poplácal jej po rameni. "Tak jdi na kutě."

Bělovlasý dragín se vyšvihl na nohy. "Nebudeš se tu nudit?"

"Neboj, nebudu. Teď už jdi spát."

Jeongin přikývl. "Dobrou, hyung."

"Dobrou, Innie. A... A díky."

"Za co?"

"Za to, že sis přišel promluvit."

†††

"Myslel jsem, že když tu máme nějaké dragíny ve vodě-"

"Ale já nejsem ve vodě. Voda je můj vedlejší živel."

Changbin upálil Felixe pohledem. "Stejně. Řekl bych, že nám aspoň někdo pomůže."

Hyunjin si s pihatým dragínem vyměnil pohled, jinak se ani nehnuli, dále se opírající o zábradlí paluby.

"Když vám to jde tak hezky," ušklíbl se nakonec škodolibě nižší z vrahů. "A navíc je sranda sledovat korunního prince, jak uklízí loď. Výjimečná podívaná, to si nemůžu nechat jen tak ujít."

"Nechtěj, abych tě hodil přes palubu," pohrozil mu však starší.

Dragíni se tím nenechali nijak rozrušit a nadále setrvávali na kraji, v odstupu ode všech událostí.

"Hyung, vážně jim nechceme pomoct?" ozval se nakonec Jeongin. Lišácky se usmál. "Už mě nudí je sledovat. Jsou u toho až příliš nemožní a nemotorní."

Felix i Hyunjin na něj chvíli zírali, než propukli v divoký smích.

"Dobrá, Innie, tak že jsi to ty," usmál se Hyunjin a jakožto jediný dragín ve vodě na palubě se jedním mávnutím ruky zbavil veškeré vlhkosti na lodi.

Generál se strážcem nezaváhali, okamžitě popadli své zbraně.

"Mohli jsme pořád trénovat na vodě. Další zkušenost-"

"A někdo z nás by přepadl přes palubu?" přerušil mladšího Minho. "Nápad dobrý, ale raději bych jej realizoval někde jinde."

Ostatní se opět seskupili na schodech. Hyunjin si přisedl k Seungminovi a Jeonginovi. Felix už byl na stejné cestě, ovšem Changbin jej hbitě uchopil za ruku a přitáhl vedle sebe. "Ne, nikam nejdeš, zůstáváš tu se mnou."

"Nějak moc si žádáš moji pozornost, nezdá se ti, princi?"

Starší ucítil, jak se mu stáhl žaludek. Co se to s ním děje? "Ne, nenech se vysmát. Chtěl jsem vědět, jestli už je ti lépe."

Felix se zahleděl na dvojici, která se po sobě oháněla meči, pomalu usedl. "Ne," vydechl.

"Bojíš se návratu domů?"

Mladší stiskl rty pevně k sobě a přikývl. "Ano."

"Proč? Máš snad strach z toho, co si o tobě budou myslet?"

"Ty by ses nebál, hyung?" broukl sklesle dragín. "Před lety jsem zmizel,byl jsem ještě dítě. A teď se vrátím jako... jako vrah. Jak se mám komukoliv podívat do očí s vědomím, že se o mě báli? S vědomím, že se báli, že je po mně, zatímco já zabíjel lidi?"

"Ale tys pouze nezabíjel lidi, Lixi." Starší mu položil ruku na koleno. "Tys musel i trpět. To, že se báli... to je odůvodněné. Zažíval jsi příšerné věci v již tak nízkém věku. A pokud budou mít problém překousnout to, že mimo Felixe jsi i vrah- tedy promiň, jak jsi to tehdy nazval? Asasín?"

Tohle bylo ono, konečně se mu podařilo vykouzlit na dragínově tváři úsměv.

"Pokud s tím budou mít problémy, nemění to nic na tom, že mně na tobě záleží. A jestli někdy budeš potřebovat přístřeší, domov,... Kdykoliv se na mě můžeš obrátit. Zámek je velký, prostorný, pro jednoho neškodného vraha se tam najde místo vždy."

Meč zařinčel při dopadu na zem.

Jisung zůstal stát neozbrojený.

Minho se usmál. "Prohráváš, Hannie."

Mladší se zamračil. "Ještě jednou."

Přihlížející se pousmáli nad tím odhodláním.

"Jenom nezapomeň, že u mě máš vždy dveře otevřené, dobrá?" Changbin se zadíval na Felixe, který se odmítal otočit a pohled mu opětovat.

Princ si už myslel, že nedostane žádnou odezvu. Stočil tedy oči zpět k chlapcům bojujícím uprostřed paluby.

V tom ucítil váhu na svém rameni.

Felix se o něj opřel trochu pohodlněji, obmotal ruku kolem jeho pasu. "Díky, hyung."

Changbin jej objal nazpátek. "Není za co, Lixi."

Proč jejich srdce bila tak rychle?