"Plán je následující," prohlásil korunní princ a zabodl prst do mapy roztažené před sebou. "Prvně se musíme vylodit - každý v jiném přístavu. Proto jsme přiřadili Minha, Jisunga a Seungmina k různým lodím. Jakmile se totiž každá posádka vylodí, budeme muset pokračovat sem." Přejel k výrazné, červené tečce. "To je hlavní město Kaera, sídlo královského rodu. A momentálně i ohnisko všech Kimových akcí. Důležité je, abychom se dostali až sem a společně se zde sešli."

Chan na nákres Kaera mhouřil oči, prsty si mnul spánky. Vysílal tuto poradu ostatním lodím, aby o plánu věděli všichni, zároveň se přes něj mohli ptát na věci, kterým nerozuměli. Za pár dní se totiž každé plavidlo odkloní jiným směrem, v ten moment již budou sami, každý na vlastní pěst. On tedy musí zařídit, aby měli všichni přehled.

"Pár dní se budeme schovávat v lesích okolo města. Jsou husté a nachází se v nich různá místa vhodná pro úkryt před lidským zrakem i psím čumákem," navázal na princovu řeč hluboký hlas pihatého vraha. "Jakmile zkontrolujeme situaci, začneme se postupně infiltrovat do města. A pak zaútočíme."

"Důležité je neublížit obyčejným občanům. Jsou utlačováni a bojí se, sami za nic nemohou."

Chan zvedl ruku, aby jim dal najevo, že přijal něčí otázku. "Jak máme vysvětlit, že se tak obrovská skupina vydala napříč Kaerem?"

"Můžeme být obchodníci," pokrčil rameny Changbin.

"Ne." Felix zavrtěl hlavou. "Potulní herci a cirkusáci budou více uvěřitelní. Řekněte, že jste byli pozváni na královský zámek předvést tam pár vystoupení."

"A co když budou problémy se samotným vyloděním?"

"To už podle mě bude muset každý vyřešit po svém. Můžete nabízet úplatky, nebo se přemístit někam, kde není žádný přístav."

"A dragíni, nezapomínejte," vrah se důležitě podíval na zářivé oči okolo, "měňte svou podobu. Nechceme, aby se tu kdokoliv z vás dostal do nebezpečí. Buďte opatrní. Kouzlete pouze stranou od lidí a pro jistotu noste klobouky, případně i šátky, aby vám nebylo vidět do tváře."

"A jak se najdeme v tom lese?"

Changbin s Felixem se na sebe důležitě podívali. "My dva půjdeme napřed. Tuhle posádku povede Hyunjin. Pokusíme se dostat ke městu jako první, abychom mohli sledovat, že už všichni dorazili. A v průběhu toho se pokusíme sem tam vyjít do ulic. Takže nebojte, my si vás vždy najdeme."

"Ještě nějaké dotazy?"

Dvojice se opět rozhlédla po přihlížejících dragínech a nakonec po Chanovi. Ten ještě chvíli setrval v tichosti, než pomalu zakroutil hlavou. "Už nic."

Princ přikývl, s úsměvem povstal. "Běžte tedy spát a nabírat síly. Čeká nás dlouhá, namáhavá cesta. Přeji vám všem hodně štěstí."

†††

"Nevěděl jsem, že ty a Changbin se od nás odpojíte."

Felix se ohlédl ke své pravici. "Pořád budete mít Hyunjina. Na něj se dokážeš spolehnout. Svěřil bych mu do rukou i svůj vlastní život."

"To je mi tedy ironie."

Na pihaté tváři se usadil kyselý výraz. "Tak se mi pojďme znovu vysmívat za moje povolání."

"Upřímně, v momentální situaci jsem za to možná i trochu rád. Alespoň mám jistotu, že se o sebe postaráš a nic se ti nestane."

"S tím nic bych se držel zpátky..."

Chan rozmáchl rukou, na rtech vševědoucí úsměv. "A teď přijde další zajímavý příběh z dobrodružství Felixe a Hyunjina."

"Mluvíte o mně?"

Chan nadskočil. "Neslyšel jsem tě přicházet."

"To je možná tím, že Jinnie nepřichází." Na Felixově tváři pohrával velký úšklebek.

Hyunjin tajemně zamával rukama. "Já se zjevuji," protáhl tiše, na tváři nepopsatelný výraz, který by měl spíše používat při povídání strašidelných příběhů malým dětem než někomu jeho věku.

"Dokud nám pomůžeš zjevit se na správném místě, tak jsem s tím v pořádku."

Felix svého bratra poplácal po zádech. "Hyunjin je jeden z nejspolehlivějších osob, co znám. Téměř nikdy v ničem neselhal."

"O tom nepochybuji. Jinak bys tu teď nestál."

Hyunjin vyprskl smíchy, zatímco se jeho kolega rozhořčil. "Yah! Jak to myslíš?"

Jako na povel někdo na Chana zavolal.

"Věřil bys tomu? Musím jít! Moji dragíni mě potřebují." Zmizel jako pára nad hrncem.

Felix pár vteřin sledoval, jak nadšeně kráčí pryč, než se s odfrknutím otočil k moři. Uraženě se opřel o zábradlí, bradu složenou v dlani. "Věřil bys tomu?"

"Tomu, že bys to beze mě nepřežil? Rád bych zažertoval, ale musím přiznat, že je to přesně naopak."

Oheň potemněl. "To neříkej, Jinnie. Zvládl bys to i beze mě."

"A to si právě nemyslím. Kdybych neměl tebe, nikdy bych se neodhodlal cvičit a pošel bych."

"Přestaň být srágorka a konečně se vzmuž." Sotva Felix ta slova vyslovil, propukl v hlasitý smích, až se za ním část posádky obrátila. "Nemůžu uvěřit, že mi teď za ta slova děkuješ."

Hyunjin nafoukl tváře. "Měl bys být rád, že ti vůbec děkuju."

"Jako kdyby to bylo poprvé."

Ametyst se nebezpečně zaleskl a ústa se pohnula, než si to mladík dokázal sám uvědomit.

Changbin, který právě šel směrem ke dvojici, se zase obrátil na patě a raději se rozhodl hledat si práci jinde.

Je možné, aby se ti dva někdy nedohadovali?

†††

Cesta na lodích uplynula více méně klidně. Až na jednu bouřku nezastihla ani jednu z lodí žádná velká komplikace. Přes den se trénovalo a plánovalo, v noci byla část posádky vzhůru a tiše si povídala, aby nevzbudila ty, kteří spali.

A po deseti dnech plavby dorazila první loď do přístavu.

Chan stanul na přídi, shlédl na všechny pod sebou. Obyčejné hanboky, na zádech a přes ramena visící vaky, hlavy kryté klobouky, některé tváře i látkou, nic neobvyklého, nic, co by u lidí mohlo vzbuzovat otázky a obavy. "Od teď už není cesty zpět," oznámil, ostatní svědomitě přikývli.

Velitel si natáhl kapuci přes hlavu a zhoupl se na molo.

"Dobrý den, kampak máte namířeno?"

Obrátil se za vojákem, jenž k němu téměř okamžitě přistoupil. Usmál se. "Promiňte nám, jsme pouze potulní herci. Pozvali nás do královského města."

"A to tu na vás bude ta loď celou dobu čekat?"

Chan se ohlédl na plavidlo za sebou a posádku, která na něj přes zábradlí nahlížela. "No... Asi ano."

"Za to ale budete muset platit. Za každý den."

Changbin se obrátil na Felixe. "Přeměň mě už teď."

Dragín pouze přikývl a než se kdo stihl nadát, zadunělo molo znovu. Vedle Chana stanul princ v nové podobě.

"Promiňte, ale od kdy se tu vybírají poplatky za ponechání lodě v přístavu? Vždy to bylo pouze za příjezd."

"Kaero již není takové, jaké bylo pár měsíců zpátky," odvětil mu voják, v očích náznak smutku.

Changbin k němu přistoupil o krok blíže. "A kolik ten poplatek stojí?"

Chan, již tak dost bledý, vypadal po uslyšení částky jako natřený bílou barvou.

"Aha..." Princ nešťastně sklopil pohled k prknům pod sebou. Po chvíli se pomalu obrátil, sklesle se vracel zpět k lodi. "Hádám tedy, že lidé v hlavním městě neuvidí to vystoupení, které jsme si pro ně tak dlouho připravovali." Znaveně pozvedl hlavu k ostatním na lodi, mávl na ně rukou. "Balíme to! Tady to nemá cenu!"

Někteří z posádky vypadali zmateně, jiní skrývali úsměv, pochopili.

Changbin se obrátil na Chana. "Tak pojď, hyung... Očividně jsme se sem plavili ten měsíc zbytečně."

Voják se ošil, nejistě přešlápl z nohy na druhou. Teprve až když se Chan zastavil po princově boku a z lodě jim začali spouštět žebřík, vykročil rychle vpřed. "Počkejte!" vykřikl tiše, aby na sebe nenalákal pozornost svých přísnějších kolegů.

Nízký mladík se pouze těžce bránil úšklebku. "Ano?"

"Nemohu vám pomoci - ty peníze vybírat musím. Ovšem znám místo, kde můžete bezpečně zakotvit a nikdo vás tam nenajde."

Changbin jej obejmul. "Děkuji, příteli." Ještě chvíli se s vojákem bavil, než opustili přístav.

"Ty jsi mi tedy manipulátor."

Princ se dotčeně chytil za srdce. "Já? Nikdy. Kam jsi na takový názor vůbec přišel?"

Hyunjin se mu zavěsil okolo ramen, úsměv široký, natažený napříč jeho bledou tváří. "Já ti nevím, hyung... To srdceryvné vystoupení, co jsi tam v tom přístavu předvedl... To bylo celkem působivé."

"Já vím." Changbin pohodil vlasy. "Jsem přeci potulný herec, no ne?" Hned na to se nebezpečně zašklebil. "Nehledě na to, že bylo od prvního pohledu jasné, že tenhle byl jednoduchý cíl."

Felix od něj kousek odstoupil. "Jsou momenty, kdy mě děsíš."

"Říká někdo, kdo mě unesl před očima celého náměstí."

Hyunjin se zamyslel. "Když to tak zmiňuješ, hyung... Myslíte, že po nás stále pátrají? Co když najdeme ty letáky?"

"Tak je strhneme. Dva a půl měsíce jsou dost dlouhá doba, teď už se ani nikdo zlobit nebude." Changbin se bez varování otočil. "Támhle!" zvolal, prst ukazujíc na tmavou díru v útesech.

"Vidím!" odpověděl Chan a pár pohyby rukou přesměroval proud větru.

O pár minut později již mizeli ve stínech jeskyně.

Changbinovi přeběhl mráz po zádech, když se rozhlédl okolo, viděl ve tmě spousty zářících bodů. Bílých, žlutých, fialových, růžových, jasně modrých, zelených,... Nejzvláštnější bylo vidět Chana. Každá duhovka jiná, každá vydávající jinou záři. Vedle sebe poblikávali divoký oheň a vznešený rubín.

Princ poklepal po paži chlapce, jemuž příslušel pár plamenných očí. "Měli bychom se jít sbalit, budeme vyrážet jako první."

Felixovi se na konečcích prstů rozkmital drobný ohýnek. "Podej mi ruku, hyung."

Sice nechápal, i tak však starší učinil, jak mu bylo řečeno.

Dragín mu vložil zdroj plápolavého světla do dlaně. "Abys viděl," odůvodnil.

Princ strnule zíral, hlava mu to nedokázala pobrat. S nadměrnou opatrností pozvedl ruku blíže k obličeji. "Jak je to možné? Vždyť... já nejsem..."

"To kouzlo je vázané na mě, takže mu můžu říct, co má dělat. Proto nepálí, pouze svítí, nechci ti přeci ublížit. A teď hele, když uděláš tohle," s jemností hedvábí uchopil princovu ruku znovu do své a sevřel mu prsty k sobě, "tak zůstane viset ve vzduchu."

Changbin to rovnou vyzkoušel. Odtáhl dlaň a... vskutku! Plameny se tiše kmitaly na jednom místě, už nenásledovaly jeho pohybů.

"A abys jej uchopil zpět, stačí jej takhle," vrah pokračoval ve vysvětlování, "překrýt zeshora a jemně uchopit. A tradá!" s lehkým úsměvem na rtech rozevřel ruku, kouzlo mu opět sedělo v dlani. "Můžeš s ním chodit okolo, jak chceš. A kdybys někdy potřeboval jej zhasnout a já nebyl u tebe, abych to udělal první, prostě tleskni." Felix následoval svých vlastních instrukcí, nyní byly jediným zdrojem světla zase jeho oči.

"Páni. Magie je fantastická."

"Já vím." Dragín se zazubil, vyčaroval nový oheň a věnoval jej princi do držení. "Tak se jdi sbalit. Teď na to i uvidíš."

Přesně v ten moment loď ustala v plavbě. Doposud napjaté ticho okolo nich bylo přeťato nadšením z ukončení cesty.

/\†/\

Ráda bych vám řekla, že si jsem jistá gramatickou správností téhle kapitoly, ale je prvního ledna, Nový rok, a po sedmé hodině ranní k tomu. Ti, co jsou tu se mnou již delší dobu, poté dokonce pochopí, že k tomuto času jsem se dostala beze spánku mezi momentální dobou a půlnocí, tudíž jakékoliv nepostřehnuté chyby a překlepy jsou více než pouze možné. Předem se za to omlouvám, přes den se na to ještě pokusím podívat, abych si byla jistější (;

Každopádně bych vám chtěla popřát hezký nový rok a hodně štěstí, které vás v něm bude, doufám, provázet :3

Všechny vás zbožňuju a vždy jsem tu pro vás, nezapomínejte na to <3