"Bin hyung," zanotoval tiše vrah nakloněný nad svým přítelem, rty zkroucené do škodolibého úsměšku, plamínky v očích jasně blýskající napříč okolní tmou.

Princ pouze zamručel, deku si vytáhl více do obličeje, víčka stiskl pevněji k sobě.

"Vstávej," pokračoval Felix v popěvování.

Changbin chvíli tiše bručel, než ze sebe chraplavě vypravil: "Proč?"

"Čeká na nás ten tábor."

Korunní princ otevřel temné oči, spatřil ještě temnější oblohu nad sebou, jeho obočí se stáhla k sobě v nechápavém zamračení. "Ještě není den."

"Změna plánu," oznámil jeho přítel a konečně se zvedl na nohy. "Zaútočíme již teď, v noci, a odpočineme si až ve městě."

Changbinova mysl tomu zprvu nevěnovala přílišnou pozornost. Jednoduše přikývl a začal se vymotávat zpod své deky. Až když si stáhl vlasy, uvědomil si, co se právě dělo. "Proč jsi to se mnou prvně neprobral?"

Felix zamíchal čaj vařící se nad ohněm. "Večer jsem si povídal s Chan hyungem a napadlo nás tohle. Ty už jsi ale spal, nechtěl jsem tě budit."

Princ si promnul obličej. "Dobrá... Ale pokud ti tam usnu, varoval jsem tě předem."

"Beru na vědomí," usmál se vrah, než natáhl ke svému příteli ruku svírající malou misku s kouřícím nápojem. "Tady máš. Za chvíli nachystám i snídani."

Changbin tiše poděkoval, usedl k ohni. Rozhlédl se okolo a tehdy si uvědomil další věc. "Co Dowoon? Neměli bychom ho taky probudit? Aby nebyl vystrašený, když tu nebudeme..."

"Nejdříve se najez, všechno ostatní zařídíme potom."

Pár tedy společně v tichosti posnídal, než se starší rozhodl vydat za stále spícím dragínem. "Dowoon hyung?"

Mladík okamžitě vystřelil do sedu. "Co se děje?"

Changbin se prudce odklonil, lehce vyděšen tak divokou reakcí. "Já a Felix jdeme do toho tábora už teď. Budíme tě, abys pak nebyl vystrašený, kdyby ses probral, když tu nebudeme," vysvětlil klidným hlasem.

"Dobrá, chápu." Dragín si oddechl, načež dlouze zívl. "Děkuji."

"Už budeme odcházet. Do hodiny po svítání bychom měli být zpátky. Kdyby se něco stalo, Felix se s tebou spojí. Snídani máš u ohniště." S tím se princ vydal za svým přítelem, který měl již okolo pasu připnuto několik zbraní a váčků, nejspíše s magickými prostředky.

"Vše v pořádku?"

"Ano. Dowoon tu zatím počká. Řekl jsem mu, že kdyby se vyskytly nějaké potíže, navážeš s ním kontakt. Snad jej to napadne i obráceně."

"Určitě ano." Felix mu podal dýku a krátký meč. "Můžeme jít?"

"Samozřejmě."

Dva stíny splynuly s temnotou noci.

†††

"Vím, že tenhle tábor měl být větší," zašeptal princ, zrak klouzající po shluku stanů, "ale tohle?"

"Kim má očividně větší moc, než jsme si mysleli."

Changbin v reakci pouze stiskl rty k sobě, zbělely, vytvořily tenkou čárku. Srdce mu opět sevřely obavy o jeho otce. Snad je ještě naživu, zadoufal.

"I když je to tu mnohem rozlehlejší, pořád se o vše dokážeme postarat normálním způsobem," zkonstatoval vrah.

Princovou hlavou v ten moment bleskla myšlenka. Uchopil vrahovo zápěstí, ten se totiž chystal vyrazit do akce, nyní na něj zmateně koukal.

"Děje se něco?"

"Ano... Ano, děje." Temné oči, přimhouřené v zamyšlení, zkoumající tábor. "Jestli je to tu tak velké, dost možná by tu mohli mít i informace, které se nám budou hodit. Kupříkladu nějaké spisy, vojenské zprávy,... Ne, že by nebyly i v těch táborech předtím, ovšem tady... tady jich bude více."

Felix přikývl. "Chápu. Chceš najít největší a pravděpodobně nejstřeženější stan."

"Přesně tak."

"Dobrá. Tak se do toho pojďme pustit. Do svítání nám zbývá přibližně jeden a půl hodiny."

Dvojice se proplížila stíny, po pár minutách stála zády přitisknutá k celtě. Oba se krátce vyklonili, aby zběžně prozkoumali okolí.

"Našel jsi něco?" zeptal se Changbin, jakmile byl zpět v úkrytu.

Vrah přikývl. "Ano. Pojď za mnou."

Obezřetně se plížili táborem, až zůstali stát pár metrů od jejich cíle. Chvíli sledovali dvojici vojáků hlídající vchod - šlo o jediný střežený stan v táboře.

"Ty zleva, já zprava?" ozval se princ.

Vrah pouze přikývl, než se vydal napřed, starší následoval až o pár vteřin později. Když byli na místech, naposledy se na sebe ohlédli, přikývli.

Jako jeden muž vykročili vpřed. Ve stejný moment uhodili vojáky zezadu do hlavy, spěšně je zachytili při pádu, než je odtáhli do stínů. Sešli se zpět u vchodu, naposledy se rozhlédli okolo, než vstoupili do vydýchaných prostor rozlehlého stanu.

"Je noc, ale pořád je tu příšerné dusno," princ zavrtěl hlavou, rozhlédl se okolo a rychle přikročil ke stolu, na němž se tyčily hromady archů lněného papíru.

"Hyung," sykl mladší varovně.

Changbin k němu pozvedl hlavu.

Vrah přidržoval závěs lehce odhrnutý, dost na to, aby byla vidět postava spící za ním. "Asi nějaký generál," odtušil. Zároveň to však bylo varování: Musíme být co nejvíce zticha.

Princ to vzal v potaz. Začal se prohrabovat záznamy.

Skrze mezeru v plachtách, jež kryly vchod do stanu, vnikal dovnitř rozkmitaný proužek světla z loučí rozestavěných po celém táboře. Téměř nepatrně rozsvítil dva uhlíky, které se snažily rozeznat písmena a slova ve shluku všech těch vět a zpráv. Sem tam odložil některý z papírů stranou, hromádka se rychle začínala kupit.

"K čemu?"

"Vezmu si je s sebou."

Vrah přikývl, v dlani si rozžehl drobný plamínek, nechal jej viset mezi jejich hlavami. "Co přesně hledáme?"

"Cokoliv, co ti bude připadat jako užitečná informace."

V hlavě kryté zlatými prameny se zjevilo hned několik otázek.

Jak pozná, co je opravdu důležité?

Nebylo by jednodušší, vzít co poberou a pustit se do likvidace tábora?

Nezabere tohle až příliš mnoho času?

Co když se mezitím ten spící chlap probudí?

Zpoza závěsu se ozvalo táhlé zachrápání.

Felix se pousmál. Posledním případem si očividně nemusel lámat hlavu.

Pustil se tedy do přebírání spisů. Hromádka nadále nabírala na výšce.

Po pár minutách princ vybrané spisy zběžně prolistoval. S úsměvem si je přitiskl k hrudi. "Dnes jsme učinili úžasný nález."

"Tak teď bychom mohli učinit i úžasný požár, nemyslíš si?"

"Nemohu nesouhlasit."

Vrah převzal spisy. Zmenšil je a schoval do jednoho z váčků, ve kterém to tiše zaštěrchalo.

"Co tam nosíš?" udivil se černovlasý.

"V tomhle konkrétně?" Z pásku si odhákl drobný předmět, s uličnickým úsměvem a čertíky v očích jej pozvedl. "Náboje."

"Nájemný vrah používající prak?" Princ se zasmál, v krku mu tiše zabublalo. Škrábání štěrku bylo dávno pryč, od jeho útěku se vrátilo pouze v pár případech, jeho hlas hrál nyní příjemnou harmonií tekoucí bystřiny. "To by mě nikdy v životě nenapadlo."

"Divil by ses, ale s kouzly se z dětské hračky může stát nebezpečná zbraň."

"Chápu, chápu, magie dělá svět lepší. Tak teď pojď." Zapřel se vyššímu do zad, začal jej tlačit zpět k jedinému vchodu. "Pořád nás čeká spousta práce."

Felix zkontroloval, že se nikde blízko nenacházely žádné stráže, než se společně vrátili zpět do úkrytu za stany. Po cestě sebrali stále bezvládné vojáky, odtáhli je stranou od tábora, kde na ně žár ohně nemohl dosáhnout. Jejich cílem bylo ničit přístřešky, ne zabíjet lidi.

"Teď už můžeme pokračovat normálním postupem," prohlásil Changbin, v tom jej něco chytilo pod krkem. Zděšeně vyjekl.

Felix se prudce obrátil na patě. Za princem stál onen ještě před chvílí spící muž, k hrdlu mu tiskl svůj meč, jenž byl naštěstí stále skrytý v pochvě.

"Kdo jste a co tu děláte?" vykřikl rozzuřeně, od úst mu odletovaly kapky slin.

"Zda-li chcete z této situace vyváznout živý, hned teď jej pusťte," řekl klidně Felix. Oči měl nyní temné, vlasy hnědé. Osoba naproti němu viděla obyčejného člověka, ovšem jeho společník věděl, co se za těmi slovy skrývá.

Generál přitáhl meč blíže k sobě, Changbin zalapal po dechu, jenž mu brzy na to začínal docházet. "Být vámi jej poslechnu. Je to vrah," zasípal, prsty obejmul pochvu zbraně ve snaze odtáhnout si ji dále od těla, marně.

"Tohle pískle?" Muž se zasmál, otravný, znepokojující zvuk. "To tak! A kdo jsi teda ty, hm? Jeho komplic? Špeh?"

"Spíše korunní princ, když to potřebujete tak moc vědět," špitl Changbin, než generála kopl do kolene, to se mu div nezvrátilo vzad.

Meč zůstal chlapci v rukou, za jeho zády se ozval tlumený, šokovaný výkřik. Bez zaváhání se na může obrátil, zasadil mu rukojetí zbraně řádnou ránu do spánku. Tiše v krátkých intervalech oddechoval, zatímco sledoval bezvládné tělo u svých nohou.

Okolo pasu jej zezadu objaly paže jeho přítele, šokem sebou cukl. "To byla výborná práce, zlato. Vážně nechceš abdikovat na svůj post dědice trůnu? Já a Hyunjin bychom tě doučili vše potřebné, už teď máš výborné základy."

Princ se usmál, dal vrahovi pusu ma tvář. "To je tím, že mám výborného učitele." S povzdechem sejmul jeho ruce ze svého těla, špičkou boty drbl do bezvládného těla. "Teď jej ale musíme odvléct stranou. A pak už vážně do práce, než se tu zjeví další vojáci. Dost možná jsme někoho vzbudili, nebo přinejmenším přilákali pozornost."

Postupně tedy obcházeli tábor, zhasínali ohně a rozžínali nové. Začali vždy drobným plamínkem na cípu plachty, zbytek ponechali chodu času. Vojáci držící tu noc stráž již byli unavení, o to více tedy i zmatení, když je zprvu obklopila tma. Jakmile si však všimli prvního hořícího stanu, spustili poplach. Vypukl chaos, panika, muži a chlapci ve zbrojích běhali sem a tam, snažili se uhasit požár, když v tom si všimli dalšího...

Dvojice, která za tím vším stála, se mezitím se škodolibými úšklebky vkradla zpět do lesa a pokračovala dál od té spouště, směrem k jejich vlastnímu tábořišti. Felix za nimi jako obvykle zakrýval stopy, za rozbřesku již byli zpět.

"Tohle byla tedy povedená akce," usmál se princ. Na krku se mu začínala vykreslovat temná modřina.