"Východně se nachází město, kde je to bezpečné. Měli byste tam najít vše potřebné. Právě odtud s Changbinem odcházíme."

Changbin si odfrkl. "Co se tak mračíš?"

"Jenom posílám Chan hyungovi vzkaz." Vrah si stáhl klobouk hlouběji do očí. "A to slunce navíc hrozně pálí."

"Paradox. Tvoje oči vypadají jako plameny, ale bolí je záře Božského ohně nad námi."

"Ty vážně věříš, že Slunce je božský oheň?" Felix vyslal svému příteli skeptický pohled.

"A co jiného by to bylo?" pokrčil starší rameny.

"Nevím... Něco méně pobožného...?"

"Ty nevěříš v Boha?"

"Vrah věřící v boha? To mi zní jako zajímavá komedie." Pokroutil hlavou. "Ve skutečnosti ne, hyung, já v boha vskutku nevěřím. Přinejmenším ne v toho samého jako ty."

Changbin mlaskl jazykem o patro. "Ah, samozřejmě, že mi to nedošlo... Dragíni mají vlastní náboženství, co?"

Felix přikývl. "My věříme v mocného Draka a velký Oheň. Věříme v naši podstatu a tímhle způsobem ji i uctíváme."

"Hlavně to nevykřikuj mezi lidmi. V naší zemi se tohle zrovna netoleruje."

"Nebyli byste první ani poslední národ, který to tak má, hyung, ničeho se neboj. V jiných zemích za vyznávání jiné víry dokonce zabíjejí."

"A přesně proto bys měl držet jazyk za zuby i tady."

To vraha lehce zaskočilo. "U vás je také trestem za jiné náboženství poprava?"

"No... Ano. Co jiného?"

"Já ti nevím... Svoboda věřit v to, co chceš, ti asi nic neříká, že?"

"To sice říká, ale dokážeš si představit, jaký chaos by mohl vypuknout, kdyby se tu začaly šířit i víry jiného charakteru? Lidé by se mezi sebou začali hádat a... Co s tím potom zmůže vláda? Nic. Takhle se preventivně chráníme před občanskou válkou."

"Abyste si ji takhle sami nezpůsobi- To už jsme u dalšího města?"

Princ se zamračil. "Nemyslím si, tady by nic být nemělo. Já to vidím na vojenský tábor."

V kopcích před nimi se tyčily rudé střechy. Při pohledu na ně zapomněla dvojice na svou debatu a plně se zaměřila a drobné postavy pochodující okolo.

"Nedokázal by sis je nějak... já ti nevím... přiblížit?"

Felix zmateně zamrkal. "Samozřejmě, promiň." Na obou rukách spojil konce palce a prostředníčku a tyto dva kruhy si přiložil k očím. Chvíli mžoural, než si jeho zrak na kouzlo přivykl. "Mají stejné, nebo přinejmenším podobné, uniformy, jako ten voják v přístavu. Ti budou Kimovi."

"Dej Chanovi další zprávu-"

"To nemusí být."

Princ se na něj nechápavě zamračil. "Cože? Proč?"

"Mám totiž plán. Pošlu Chanovi vzkaz, ať dnes zůstávají ve městě. My jim v noci zařídíme, aby měli zítra volný průchod."

†††

"Chápeš vše, hyung?"

"Ptáš se mě už asi po desáté." Nižší z chlapců otráveně protočil očima. "Ano, chápu vše, Lixi."

Vrah se zadíval na Slunce mizející za stromy.

Brzy padne úplná tma.

"Jenom jsem nervózní. Podobné věci jsem dělal vždy s Hyunjinem, tak se raději ujišťuji."

Princovy rysy změkly. "Ničeho se neboj, Lixi. Možná nejsem tak úžasný, zdatný bojovník jako Hyunjin, nezapomínej však, že to já většinou vymýšlím plány. Tak žádné obavy, tomu tvému rozumím naprosto perfektně." Tiše, dobíravě se zasmál. "Vlastně je to jeden z nejprimitivnějších plánů, co jsem kdy slyšel."

"V jednoduchosti je krása."

"To ti neberu, ale já jsem zvyklý na jiné věci. Znáš to... Zvyk je železná košile."

Už už by pokračovali v této debatě v pořekadlech i nadále, když v tom se v táboře před nimi rozžalo několik ohňů.

Zatímco princ znejistěl, dragín se děsivě ušklíbl. "No vida... Dokonce nám jdou s plánem přímo vstříc."

"Takže už jdeme?"

"Ne, ještě je trochu světlo, my potřebujeme úplnou tmu. Zamysli se nad tím - když sedíš u ohně a okolo je tma, vidíš něco v místech, kam už světlo nedosahuje? Ne, že?"

Changbin se zamyslel, než pomalu zavrtěl hlavou. "No... Asi ne..."

"To je proto, že tvoje oči si přivykly na to světlo, takže nedokážou zaostřit do tmy. Čím větší tma tedy bude, tím lépe pro nás. Oni nic neuvidí, zatímco my budeme mít přehled o všem, co by mohlo být potřebné."

"Proč víš více věcí než naši vojáci?"

"Protože jsem elitní nájemný vrah. Vycvičený jedním z těch nejlepších mistrů na světě." Hořce se zasmál. "A taky tím nejhloupějším."

Changbin se na něj nejistě podíval, než si přisedl blíže a opřel si hlavu o jeho rameno. "Co všechno vám s Hyunjinem udělal?"

Cítil, jak chlapec po jeho boku na zlomek vteřiny ztuhl, než se znovu ležérně opřel o strom za sebou. "Nemyslím si, že na to máš žaludek, hyung."

"Tak to alespoň zkus. Třeba snesu víc, než si myslíš."

Felix chvíli váhal. Po pár vteřinách hrobového ticha konečně otevřel ústa, v tom se mu však zasekl dech v hrdle. "Měli bychom jít," oznámil bez jakéhokoliv vysvětlení a povstal.

"Cože?" Princ se zběžně vyhrabal na nohy a svižným krokem dohnal svého přítele. "Proč? Děje se něco? Vždyť ještě není tma."

"To sice ne, ale mám takové tušení, že nám právě svítá."

Changbin byl zaražen tím, jak jasně dragínovy oči zaplály. Krátce se ohlédl k táboru a poté zpět na pihatou, stíny zakrytou tvář. "Viděl jsi snad něco?"

"Ano, to tedy viděl. Někoho, koho by ses i ty rád zbavil."

Kolečka chvíli šrotovala v hlavě staršího chlapce. "Kim...?"

"Ne, ten tu ke smůle všech není. Ale viděl jsem ty vojáky, co drželi naše dva jisté přátele ve vězení."

Prince jakoby polili ledovou vodou, zalapal po dechu. "Jak jsi je ale poznal?"

"Byli to ti samí, co je tehdy vyvedli na to pódium, ne?"

"No... Ano, myslím, že ano."

Dvojice již ztlumila hlasy, nyní se opatrně prodírala křovím, mezi stromy před sebou stále viděla plameny ohňů a postavy vojáků. A v tom si jich princ všiml. Zrovna usedali k jednomu z oněch plápolajících zdrojů světla a tepla, bavili se, jako kdyby se nic nedělo, smáli se, jedli, pili...

V Changbinových žilách začala vřít krev. "Jsou to oni," řekl tak hrubě a temně, jako to od něj již pár týdnů nikdo neslyšel.

Co odešli ze zámku, mluvil mnohem klidněji. Jeho hlas byl více melodický, snadno a ladně plynul mezi rty, spokojeně protékal hrdlem. Nyní však jeho hlasivky dřely o sebe jako dva kameny, vydávaly drsný zvuk, ze kterého běhal mráz po zádech.

Felix se na něj zděšeně otočil. "A to se vzalo kde?"

Princ zcela očividně nechápal.

"Ten tvůj hlas."

Starší se ušklíbl. "Ty máš co mluvit."

"Pravda," broukl vrah.

Pomalu se proplížili až na kraj porostu, odkud nadále sledovali tábor.

"Je větší, než jsem si z dálky myslel."

Hluboký hlas v odpověď pouze nezaujatě zamručel. Zářící oči zkoumaly stany před nimi, planoucí ohně, vojáky, jenom aby našel nějakou skulinku. Ano, tamhle!

"Pojď, tiše," houkl téměř neslyšně a jako stín se vydal tmou.

Princ neváhal a následoval.

Společně se proplížili za jeden ze stanů. Za zády rudá celta, za ní plameny ohně.

"Dobrá, poslouchej, hyung," začal Felix šeptem a zběžně vysvětlovat, "ty teď vezmeš tam ten kámen a až ti řeknu, hodíš jej do toho ohniště. Já se mezitím přiblížím k dalšímu a uvolním ti cestu."

Changbin pouze s přikývnutím pozvedl zmiňovaný shluk minerálů.

"Ještě počkej, dej mi ho sem." Dragín jej krátce přehmatal v rukou. "Dobrá, už si ho můžeš vzít zpět."

"K čemu to bylo?" Nižší právě zpochybňoval psychickou stabilitu svého přítele.

Vrah se k němu s potměšilým úsměvem přiklonil. "Kouzlo." Krátce přitiskl jejich rty k sobě. "Takhle ten oheň zhasne hned, jak tam ten kámen hodíš. Vyvalí se z něj voda, dřevo zvlhne a nebudou moct ani zapálit nový."

"Ty jsi mi tedy génius." Nosy a čela přitisklá k sobě, ústa zkroucená vzhůru.

"Že váháš." Naposledy si dali pusu, než Felix odstoupil. "Dobrá, jakmile na tebe mávnu, začínáme." Zastavil na druhé straně stanu, nahlédl za roh, ruku pozvedl do vzduchu.

Nastala napjatá chvíle ticha. Dvojice se zadrženými dechy naslouchala hlasitě se bavícím vojákům, jejich hlasy však zněly vzdáleně, čas ubíhal pomalu.

A náhle, než si to Changbin stihl uvědomit, začala vrahova paže klesat. Princ ještě pár setin vteřiny přihlížel, než mu došlo, co se dělo. Vyklonil se zpoza celty a zaměřil na velký oheň několik metrů před ním. Nikdo se na něj nedíval, měl perfektní příležitost. A tak se jí chopil, lehce vykročil z úkrytu a mrštil kamenem vpřed.

Plameny šedý předmět pohltily, než spolkl on je.

"Co se děje?" Někteří z vojáků vyskočili na nohy, jiní se rozhlíželi okolo.

Felix se bez problémů provlékl mezi stany. Changbin jej sledoval pozvednout další kámen. Stejně jako předtím jej chvíli ohmatával, než očima vyhledal pohled svého přítele. Vrah přikývl, princ též.

Pouze o pár vteřin později se dragín obrátil na patě, na nepatrnou chvíli vyklonil trup ze stínů stanu a kámen už ležel v ohništi. Další část tábora obklopila tma.

Zatímco se skupina vojáků snažila zorientovat, Changbin přeběhl k vrahovu boku. "Už pouze tři."

Felix znovu zamručel. Zkoumal řady stanů před nimi, než princi podal další kámen.

Zatímco tábor pohlcovala čím dál tím větší černota doprovázená zmatením a začínajícím chaosem, pár dospěl až ke konci tábora. A než se kdo stihl nadát, byli jediným zdrojem světla měsíc a hvězdy na temné obloze nad nimi.

Changbin na chvíli vzhlédl k onomu kouzelnému baldachýnu, jenž by nevytvořili ani ti nejlepší z nejlepších uměleckých mistrů. "Měli by si raději užívat toho výhledu, než se rozčilovat ze zmizení pár plamínků."

Felix se zasmál. "To víš že ano." Opět krátce vykročil z jejich útočiště. "V pořádku, všichni se snaží ten oheň znovu zapálit."

"Tomu se říká inteligence. Zhasnou ti všechny zdroje tepla a světla a to pouze v několikaminutovém rozmezí a ty se ani nezajímáš, jak se to mohlo stát?" Princ zakroutil hlavou. "Jsem zklamán Kimovým vojskem."

"To plně chápu, ale nyní musíme přejít k dalšímu kroku."

"Samozřejmě. Kde začneme?"

Felixovy oči na chvíli jasně zaplály, než se mu na konečcích prstů rozžehl malý plamínek. "Co třeba rovnou tam, kde právě stojíme?"