Felix by přísahal, že tohle bylo poprvé, co viděl fialový oheň. Oči jeho bratra žhnuly nenasytnou zvědavostí.

"No tak... Proč mi neodpovídáte?"

Felix s Changbinem si vyměnili nejisté pohledy. Měli říct pravdu rovnou, nebo bylo lepší prozatím lhát? Po chvíli oba přikývli a s nádechem se obrátili zpět k veliteli.

"Víš, hyung-"

"Potřebovali jsme se o něčem pobavit a nechtěli jsme, aby nás u toho někdo vyrušoval. A se vší úctou k tobě, hyung... ty nás pokaždé najdeš, když chceme řešit něco osobního a důležitého. Tak jsme se raději pojistili Hyunjinem. Promiň, jestli tě to ranilo, ale bylo to důležité a my neměli zbytí. Doufám, že příště už se to nebude muset opakovat."

Chan je chvíli zkoumal svým dvoubarevným pohledem.

Felix udržoval, stejně jako princ po jeho boku, vážný výraz.

Velitel se mírně usmál. "Dobrá. Ale víte, že mi stačí říct, že ano?"

Chlapci naklonili hlavu na stranu.

Chan nemohl pomoci smíchu, jenž mu zavibroval v hrudi. "Kdybyste mi řekli, že se vám má přítomnost nehodí, bez problémů bych odešel. Musíte se pouze ozvat."

Soudě dle jejich zaskočených výrazů bylo nejstaršímu hned jasné, že je tahle možnost zmátla. Pobaveně nad nimi zavrtěl hlavou. "Však to máte jedno... Kolik obchůzek vám ještě zbývá?"

Jakmile probrali všechny jejich politické záležitosti, Changbin a Felix opustili Chanovo sídlo a vydali se hned k další rodině na seznamu. Byla jedna z posledních dvou, se kterými se ještě nebavili.

Felix si pobaveně odfrkl. "Koho by napadlo, že budeš zrovna ty lhát, hyung."

"Já myslel, že jsme se na tom shodli!" ohradil se Changbin jejich konverzací v jednom pohledu.

"Vidíš to... A já měl zase za to, že jsme odsouhlasili pravdu." Felix se ušklíbl. "Aspoň jsi zalhal poloviční pravdou. Řekl bych, že si to můžeme stanovit jako kompromis."

Changbinovi přejel po zádech mráz, když ucítil vrahovu paži obmotanou okolo jeho ramen. Hned si však spokojeně oddechl, chytil chlapce vedle sebe kolem pasu.

Zbývaly jim dvě domácnosti a ještě těch pár dragínů, kteří se nedávno vrátili. Poté budou mít celé dny a noci jenom pro sebe.

†††

"Sakra, už jsem myslel, že to dneska smázneme!"

Felix vypustil nosem pobavený obláček kouře. "Pozor na váš jazyk, princi. Takhle by se osoba královské krve neměla vyjadřovat."

Člověk si otráveně odfrkl, navzdory jeho výšce rozvalený přes celou postel. "Ty víš, že tady nejsem ničím. Tak mě neprovokuj těmi svými chytrými kecy, jinak-"

"Jinak co, hm?"

Changbin se podíval na svého přítele.

Felix se zády opíral o komodu, ruce vyzývavě založené na hrudi, za sebou zrcadlo odrážející světlo těch pár plápolajících svící v místnosti, jemné paprsky protkávající zlaté prameny splývající mu po ramenou až na záda dodávaly vrahovi jakýsi magický, tajemný odér. Ostře řezané rysy z půli topící se ve stínech, dva malé ohně žhnoucí uprostřed mramorového nebe posetého obsidiánovými hvězdami, rty barvy červánků mírně zkroucené vzhůru.

"Aby ti ta brada neupadla," zasmál se Felix a pomalými kroky se přibližoval ke stále okouzleně zírajícímu princi podpírajícího se na loktech. Během pár vteřin ležela většina vrahova těla na jeho pažích, nosy dvou chlapců se téměř dotýkaly, těla úplně.

Changbin se náhle probral z tranzu. Jeho víčka zmateně zakmitala jako křídla motýla, jenž se právě usadil na květu plném nektaru. "Promiň, co jsi to říkal?"

V Felixově hrdle zabublal hluboký zvuk pobavení. "Ale nic. Jen jsme tě upozorňoval, že zíráš."

"Protože se dívám na něco nádherného," vydechl téměř bez zaváhání princ okouzleně.

Vrah si odfrkl. "Hahaha... Viděl jsi se někdy?"

"Ano, ale teď se nechci dívat na nic jiného než na tebe."

Felix se ušklíbl. "Aspoň to máme stejně."

"Hm..." Changbin si upřímně ani nebyl jistý, na co přesně tím zamručením odpovídal.

Vrah jej krátce líbl na pootevřené rty, než se svalil princi po boku, přitiskl jejich těla k sobě v pevném objetí. "Měli bychom jít spát." Sotva to dořekl, už zíval do polštáře. "Zítra nás čekají konečně poslední obchůzky." Nevěděl, čím to bylo, že byl tak unavený, ovšem ne dlouho po tom, co domluvil, upadl do hlubokého spánku.

Changbin naproti tomu nadále zmateně zíral do stropu, ústa dokořán, tváře pokryté barvou růží. Byl vzhůru ještě několik hodin, usnout se mu podařilo až nad ránem.

†††

"Vstávat!"

Princ sevřel víčka pevně k sobě, hodil si polštář přes hlavu. "Ještě chvilku," zaskučel.

"Za chvilku odejdou všichni z jejich domů a zase nám to bude trvat hodiny, než je všechny najdeme. Sám moc dobře víš, jak to dopadlo včera."

Changbin pouze zamručel, než opět začal odplouvat do vod snů. Místo tepla a klidu byl však přepaden náhlým proudem chladu, jenž se přes něj přehnal jako obrovská vlna v bouři.

"Tak to ne." Felix se zašklebil na znaveného prince, v rukou přikrývka, která před chvílí kryla drobné, křehké tělo. "Vstávat. Hned teď."

Starší se se silnou dávkou nevole začal hrabat z postele, s očima stále slepenýma se vydal připravit na další den.

Vrah mezitím začal okupovat kuchyni.

"Ty vaříš?"

S úšklebkem se ohlédl přes rameno. "No ne, už nevypadáš jako mrtvola, není možná..."

Changbin protočil očima, došel až za svého přítele. Ve snaze nakouknout mu přes rameno se postavil na špičky. "Co kuchtíš?"

Felix pouze vytočil svůj trup dostatečně na to, aby jej líbl na nos, než se vrátil zpět k plotně. "Uvidíš."

Nižší se pokusil poznat jídlo podle čichu, již jeho uši mu signalizovaly, že na plotně stojí více než jedna pánev. Nakonec to vzdal a místnost beze slova opustil.

Vrah jej vyprovodil zmateným pohledem, rozhodl se na to však nedbat. Changbin měl občas své temnější chvilky, při nichž bylo lepší mu dát chvíli prostor, dokud sám nepřišel blíže - alespoň to za poslední týdny strávené po princově boku zaznamenal. Jako zraněné dravé zvíře, jenž se bojí přikročit blíže k malé dívce, co chce vyléčit všechny jeho šrámy. Tohle byl nejspíše další z těch okamžiků, tak jej nechal jít. Však snídaně bude za chvíli hotová, on se zase vrátí.

A skutku - než se nadál, byl princ zpátky.

"Copak to máš?"

Changbin pověsil brašnu na opěradlo židle, začal se v ní prohrabovat. "Dej mi chvíli," zamumlal, než se mu oči rozsvítily nadšením. Z útrob koženého vaku vytáhl kožené desky.

Felix se pousmál. "Zase plánuješ?"

Princ našpulil rty. "Lepší mít vše naplánované, než se do něčeho jen tak vrhnout po hlavě. Aspoň jsem plně připravený na situaci."

Dragín zhasil oheň, sundal pánve a hrnce z plotny. "To, že si nepíšeš plány na papír, neznamená, že je stejně nemáš," nadhodil téma k diskuzi.

Odpovědí mu bylo ticho.

Když prince zkontroloval, uviděl staršího soustředěně se mračícího do deníku před sebou. Ani si neuvědomil úsměv, co se mu při tom pohledu rozlil po tváři.

Nachystal jídlo do misek a na talíře, následně nechal všechny ty lahodně vonící pokrmy odlevitovat na stůl.

V ten moment jako kdyby do Changbina udeřil blesk. Pohotově desky zaklapl a schoval do brašny. "Páni, voní to nádherně!"

Felix si nemohl pomoci: "Samozřejmě, uvařil jsem to já."

"Až na to, že jsem tě za poslední dva měsíce neviděl vařit ani jednou-"

"Pšt! A jez." Vrah důležitě ukázal hůlkami na jídlo před nimi. "Myslel jsem, že máš hlad."

Princ přikývl, natáhl se k jedné z misek. Nabral jídlo, opatrně, aby mu nic neupadlo, si jej vložil do úst.

A to, jak se Changbinovi rozsvítily oči nadšením, zažehlo ve Felixově hrudi jemu donedávna ještě cizí jiskru štěstí.