Nevěděla jsem, jak dlouho tam sedím.
Čas pro mě nehrál žádnou roli.
Tady, na tomhle místě, v tomhle lese, ne.
Poslouchala jsem vítr. A přemýšlela.
Jo, byla jsem divná. Dokonce hodně. Ale nemohla jsem si pomoct. Prostě ne. Nešlo to.
Koukla jsem se nahoru, na stromy. Občas tam vylezu, až na vrcholek, a sleduju ptáky. Občas ke mně přicupitá liška. Jedna tu žije, a je dost plachá.
Ostatní ve třídě nechápou, že mám srdce, že dokážu cítit.
Přezdívají mi "Ledová královna".
Jsem ten někdo, koho můžou pomlouvat, z koho si můžou dělat srandu. Nic si z nich nedělám, jsou mi ukradení. Dokud budu mít na své straně les a zvířata v něm, budou mi lidi ukradení. Jejich názory, jejich slova, jejich životy.

A dokud se ode mě neodloučí má lištička, nebudu muset snít o tom, že mě ostatní budou brát jako normální holku.

---

Tak tu je první díl, snad se líbí. Omlouvám se, že je tak krátký, snad se to nějak srovná. Už mám naplánovaný zbytek příběhu, takže přidávání částí bude rychlé.