Zavolala jsem mamce, zda může Logan k nám na tu pizzu. Mamka souhlasila.
"A vy spolu jako chodíte?" zajímalo ji.
"Mami, jsme nejlepší kamarádi, a ty to víš." odpověděla jsem, jistá jsem si však nebyla. No jo, to, jak se ke mně choval, bylo tak nějak soukromé, ale že by do mě byl zabouchnutý? To se mi nechtělo věřit.
Přišel v sedm hodin večer. Pizzu jsem objednala půl hodiny před tím, aby byla ještě teplá.
Za film jsme vybrali nějakou romantickou komedii. No, on vybral romantickou komedii.
Když jsme se posadili na pohovku, neušlo mi, že si sedl blízko mě. Opřela jsem se mu o rameno.
Po filmu jsme si ještě povídali. Taky jsme hráli hru, kde se každý ptal na otázku a druhý musel podle pravdy odpovědět, a takhle jsme se střídali. Některé věci byly trapné, že jsme se smáli na celé kolo.
Když přišla řada na mě, chtěla jsem se zeptat, zda je do mě zamilovaný, ale on mě předběhl a se smíchem tak silným, že brečel, řekl: "Omg Lis, ty jsi nejlepší kámoška, jakou si člověk může přát." A se smíchem se svalil na postel.
"Díky." řekla jsem. Uff, to by byl trapas, kdybych se ho zeptala. Jak mě to jen mohlo napadnout?
Takže teď bylo jasné, že mezi námi nic většího není.
Ale já tomu nemohla uvěřit. A ani dlouhá noc mě nedokázala přesvědčit.