Logan
Nechci říkat, že ho nemám rád, ale vadí mi, jak se lepí na Lisu.
Ona nevěděla, co k ní cítím.
A nevěděl jsem, zda vůbec chci, aby to věděla. Jednou jsem jí to stejně musel říct. Potíž byla v tom, že jsem nevěděl, jak.
A bál jsem se, že mě v tom Mercer předběhne.

Lisa
Nevím proč, ale mám takový pocit, že ke mně Mercer něco cítí. Musel, protože se na mě pořád lepil, usmíval, a já nevím co ještě.
Když o tom tak přemýšlím, nebyl špatný. Ale prostě mi vadilo, že jsem neměla dost soukromí.

Mercer
Jo, udělám to. Pozvu Lisu na rande.
Nedokážu už víc čekat. Nevydržím to.
Musím to udělat.
A udělám.

Lisa
Po škole, když jsem šla domů, jsem zahlédla, jak mě dobíhá Mercer. Než jsem však stihla jakkoli zareagovat, začal mluvit.
"Liso, počkej, musím se tě na něco zeptat. Nutně" řekl trochu zadýchaně.
"Tak se ptej. Ale rychle, celkem spěchám" odpověděla jsem.
"No... Jen mě tak napadlo... Totiž... Myslel jsem... Že bys třeba nešla někdy ven?" Nejistý výraz se změnil ve výraz plný naděje.
"No, tak teda jo. Kdy?" Ale řekla jsem to spíš proto, aby nebyl zklamaný.
"Tak v sobotu?" zeptal se zase.
"Tak v sobotu" přikývla jsem.
A když jsem o tom potom přemýšlela, napadlo mě, že s ním vlastně ven jít chci.