Ranní překvapení
Budík nezazvonil. Zaspali jsme.
Jakmile jsem si tohle uvědomila, vyletěla jsem z postele, a zjistila, že jsem celou noc spala na Loganově loktu. Jenže to mi připomnělo tu otázku, a moje nálada se zhoršila.
"Ahoj, ospalče" řekla jsem a hodila na jeho břicho svoje triko, aby se vzbudil.
"Ahoj, krásko" odpověděl sladce. Panebože, doufám, že se v noci nic nestalo... Ale ne, to je hloupost, hned jsem tu myšlenku zaplašila.
Došla jsem si pro triko. Otočila jsem se, jako že se převléknu, a i když jsem Loganovi řekla, ať nekouká, cítila jsem na sobě jeho pohled. Lépe řečeno na mém zadku. Tak jsem odešla do koupelny.
Logan
V noci jsem nespal. Nemohl jsem, když jsem od ní byl jen kousek.
Jenže ona by nechtěla takovýho magora, jako jsem já.
Ona byla skvělá. Nechápal jsem, proč se s ní nikdo nebavil. Bylo to tak divné.
Ale možná si za to mohla sama. Vždyť nikdy neodpovídala na pozdravy, a při hodinách nedávala pozor, byla ve svém vlastním světě, kam nikdo kromě ní nemohl.
Kam jsem nemohl třeba ani já.
Ráno po mě hodila nějaký oblečení, abych se vzbudil. Já ale nespal. Sledoval jsem ji, jak ležela na mým loktu a spala. Vypadala roztomile, měla vlasy rozcuchané všude kolem hlavy, řasy jí vrhaly stín na víčka.
Když se převlékala, sledoval jsem ji, i když jsem věděl, že bych neměl. Viděla mě a odešla do koupelny.
Lisa
Školu jsme ještě stihli. Jak jsme šli do třídy, tak před ní postával nějaký nový kluk, a asi se bál jít dovnitř.
"Ahoj" pozdravil, když si všiml, jak na něj koukáme.
"Ahoj" řekli jsme s Loganem najednou a oba jsme se zasmáli.
"Jak se jmenuješ?" chtěla jsem vědět.
"Jsem Mercer, co vy?"
"Já jsem Logan, a tohle je moje nejlepší kamarádka Lisa." Při těch slovech se na mě podíval, jako by byl pyšný, že se kamarádí právě se mnou. Úsměv jsem opětovala.
"Hele, jestli chceš, můžem tě vzít do naší party, sice jsme trochu divný, ale-" nestihla jsem doříct, Mercer mi skočil do řeči.
"To je pohoda, já jsem totální outsider, takže... Myslím, že se k sobě budeme hodit." A usmál se. Tak, další člen do party. A další outsider. Pokud takhle budeme pokračovat, tak za tři sta let můžeme na Marsu založit outsiderskou kolonii. Fakt super.
Sedla jsem si na místo, a za mnou se ozvalo: "Hele, už se kámošíte s tím novým psychoušem? Je úplně jak vy, totální auťák. Když ho Met pozdravil, jen tak, ze srandy, tak se ani nepodíval. Že by se z něj stal Ledový král?"
Nevěděla jsem, kdo to řekl, ale neměla jsem sílu se otáčet. A ani jsem nechtěla. Za mnou totiž seděly ty největší krávy že třídy, takové, které měly mozek velikosti hrášku a jejich zábava se skládala z pomlouvání, lakování nehtů, a pomlouvání.
Já jsem měla na Mercera jiný názor. Přišel mi v pohodě, sice trochu stydlivý, ale bude super. Určitě bude aspoň tak super jako Logan.
A když ne, tak budeme muset založení kolonie trochu oddálit.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top