Mercer
Šel jsem zavolat Lise.
Přemluvil jsem mamku. Řekla, že tedy, když mi za čtvrt roku bude osmnáct, budu si moct dělat, co chci.
A já se rozhodl, že budu bydlet tady, a dál studovat. A být s Lisou.
Mamka teď koukala na zprávy.
Vytočil jsem Lisino číslo.
Nikdo mi to nebral.
Těšil jsem se, až jí řeknu, že stačí počkat dva měsíce, a už zase budeme spolu. Navždy.
Představoval jsem si naši skvělou budoucnost, když v tom mě mamka zavolala.
"Mercere, pojď sem, okamžitě" zavolala z obýváku.
"Mami, počkej, ještě volám" odpověděl jsem podrážděně, ale přesto jsem šel.
Bylo divné, že jsem se jí nemohl dovolat, obvykle mi to hned zvedala.
Třeba mi to zvedne později.
Ale když jsem kouknul na obrazovku televize, ztuhnul jsem a zjistil, že Lisa mi to nezvedne už nikdy.