Jestli jsem si kdy byť jenom trošku stěžovala na vstávání okolo půl sedmé, tak to vše beru zpět. To, co jsem zažívala zde, bylo stokrát horší.

Nejen že jsem nevěděla jaký je den, ale hlavně to byla poslední věc, co mě zajímala. Ráno budíček nesmyslně brzy, běhání křížem krážem a nakonec další cvičení, která nebyla pro mne ani za mák splnitelná.

Celé tělo mě bolelo od každodenní námahy, na kterou nebylo zvyklé. Mé nohy si odvikly na drsný trénink a po každém běhu mě bolely. Mé svalstvo křičelo o pomoc a mé podvědomí o dávku zmrzliny, které se mu už dlouho nedostalo.

Klouby na rukou jsem měla rozedřené, záda bolavá od nošení svých kolegů a těžkého závaží. Noční výcvik byl horor a odpoledne se udržet v sedle se zdálo jako nadpozemský úkol. Od poslední návštěvy jsem Cat neviděla a tak se nedozvěděla ani nic nového o tomto místě.

,, Dělej, Ell! Nebo budem muset zase klikovat!" Lucas se mě marně snažil vytáhnout z postele po noční hlídce, která pro mne trvala snad věčnost. Za to Lucas byl ve svém živlu, narozdíl ode mě. Já se večer zmlácená sotva dobelhala do kasáren a on měl odpoledne ještě síly na rozdávání.

Nespokojeně jsem zabrblala jeho směrem, protože Andruwovi tresty mi byly už někde. Schytala jsem jich za tu dobu tolik, že další navíc by mi nic neudělal. Nezajímalo mě ani jestli přijdu pozdě. Nezajímalo mě nic. Ovšem jedna věc ano, má postel.

Lucas se rozhodl použít jiný kalibr, než jen sladké řečičky o tom, že mám vstávat nebo že mi sebere peřinu. Já bych spala kdekoliv. Klidně i ve stoje, jen kdybych spala.

Tentokrát se ale chlapec překonal. Já krásně spinkala a blonďákovo přemlouvání jsem poslouchala jedním uchem tam a druhým ven. To jsem ale netušila, že mě takto podrazí.

Najednou na mě vychrstl půlku džbánu u umyvadla na mytí. A to jsem z té postele vylítla jako namydlený blesk. Celá má láska (postel) byla mokrá a ostatně já taky. Rudá halena, která sloužila všem možným účelům se mi lepila na kůži. Z vlasů mi odkapávala voda a z očí šlehaly blesky.

Ten blbec přede mnou měl jediný štěstí, že jsem nebyla bůh z řecké mytologie Zeus, který ,ovládal' hromy a blesky, jinak by se dávno uškvařil na zbytky lidského masa a kůže.

Voda, která skončila v mé posteli nebyla nejteplejší a mě zimou začaly drkotat zuby.

Cestou ke skříni, že se převleču do suchého, jsem jednou uklouzla na mokré podlaze okolo palandy, ale obstojně jsem to ustála.

Lucas pochopil a se slovy, že stejně budu klikovat odešel z pokoje na ranní nástup ještě za tmy.

Oblečení schlo na žebříku od palandy, peřina s polštářem na té Lukasovo. Jediné co nasvědčovalo ranní povodni byly mé stále mokré vlasy, které se kroutily do prstýnků, jako měl místní princ.

Smířená se svým osudem otroka královské gardy jsem se šnečím tempem plazila na nástup. Jedna minuta ještě nikomu neublížila.

Jak jsem si mohla myslet, byla jsem poslední, kdo chyběl. Ostatně jako vždy. Mé tělo nebylo schopné vydat tolik energie za den a z krátkého spánku ji načerpat zpět. Navíc jsem se cítila jako mrtvola. Kruhy pod očima nebyly zrovna znakem krásy, odřená chodidla od zápasení ve vodě a fialová zápěstí od ran se cvičným mečem, který byl naštěstí jen dřevěný nevypadala moc hezky.

Stoupla jsem si na konec řady a potom šla rovnou na zem. V noci pršelo a země byla celá od bláta. Ruce se mi třásly při každém pohybu dolů a zpět nahoru.

Ostatní šli běhat a já tak osaměla s Andrewem. Po nekonečném tichu se rozhodl ho prolomit. ,, To stačí. Tohle není pro tebe. I v sedle se sotva držíš a usínáš na každém rohu."

Vše co řekl byla jen krutá pravda. Kdyby se nedíval, usnula bych tady na blátě a ani bych to nepostřehla.

,, Běž se vyspat. Pošlu pro tebe Catherine a ta tě odvede k sobě. Stane se z tebe její dvorní dáma. Ať se ti to líbí nebo ne. Tohle nezvládáš ani trochu."

Udiveně jsem se zaměřila pohledem na tu horu masa, která se tyčila nade mnou. Jeho oči byly naprosto vážné. Samou radostí jsem povolila ruce a spadla obličejem do bláta. Bylo mi to jedno. Dokázala jsem myslet jen na jediné. A to na pohodlnou postel a žádné noční výcviky a brzké ranní vstávání. Jen já a postel.

Andrew mě poslal do kasáren, kde jsem se před zadním vchodem měla po dlouhé době setkat s Cat.

Nepřemýšlela jsem ani nad tím, co to bude pro mě znamenat stát po boku snoubenky korunního prince Andrewa.

Cat byla přesná jako hodinky. Na nádvoří bylo prázdno a tak nás neměl kdo vidět. Má průvodkyně místním světem kráčela rychle a přesně. Její kroky zněly liduprázdnou chodbou.

Nebyla jsem schopná se zorientovat. Všechny chodby byly stejné, ale sem tam mi některé už přišly povědomé, ale nic moc.

Cat zprudka zastavila a strčila mě neohleduplně do okenního výklenku na pravé straně chodby. Zaúpěla jsem, jelikož jsem zprudka narazila do studené zdi zády. Už tak mě bolela a toto?! Stačí jediné slovo, au!

Cat stála přede mnou a ona spolu s její sukní mě dokonale zastínily. Chodbou se rozezněly přibližující se kroky. Podpatky klapaly o kamenou podlahu a dotyčný, spíše dotyčná, chvátala.

Před námi se zastavila nějaká dívka. Tmavé vlasy měla vyčesané do vysokého drdolu, který byl složitě zapleten z menších copánků. Na sobě měla smaragdově zelený kabát a pod ním obyčejnou, zažloutlou, vlněnou halenu. Kalhoty neměla z černé kůže jako já, ale naopak z hnědé. Boty, jenž vydávaly onen klapavý zvuk, byly již schodné jako ty mé.

Dívka byla starší než můj bratr, ale nanejvíc jí mohlo být třicet let. Působila na mě povyšujícím dojmem a její přísnou tvář zdobila jizva. Nebyla čerstvá, spíše stará. Vypadala děsivě, na můj vkus.

,,Co tady děláte tak brzy, lady Catherine?" dívčin hlas byl ostrý jako břitva meče, který nosil Andrew u svého boku. Cat si rukama urovnala sukni od šatů a chystala se na odpověď.

,,Byla jsem do knihovny vrátit pár svazků a ještě musím vyřešit několik věcí ohledně svatby. Pokud tedy dovolíte, lady Sage, ráda bych se věnovala svým povinnostem." Znovu si uhladila sukni šatů a narovnala se ještě více v zádech. Ta opravdu musela k večeři jíst pravítka. Jinak jsem si to nedovedla vysvětlit.

,,Jistě. Neviděla jste mého bratra?" až teď jsem si všimla malého detailu na jakési lady Sage. U pasu měla malý nožík. S tou by si zřejmě člověk neměl zahrávat...

Ona ozbrojená dívka pátrala svýma očima po obličeji Cat. Jak jsem ale už zažila, u ní se z obličeje nic moc vyčíst nedalo - po většinu času.

,,Neviděla. Zřejmě bude s princem." Cat mluvila jako dáma, a to se já nikdy nenaučím.

,, Dobrá tedy. Lady Catherine," lady Sage se uklonila a odešla rychlými kroky na konec chodby, odkud jsme přišly my.

,,To bylo těsné. Honem, je to už jenom kousek."

Má průvodkyně přímo letěla. Téměř jsem za ní musela běžet. Pochopila jsem její zřejmé obavy. Zámek se začínal pomalu probouzet a služebnictvo se trousilo po chodbách sem a tam.

Potkaly jsme jen jednu kuchtičku a jak trvdila budoucí královna, měly jsme štěstí, protože tady bývalo i mnohem víc lidí.

Zabočily jsme za poslední roh a před námi byly velké masivní dveře, které jsem už poznávala. Byly stejné jako zevnitř. Naleštěné mahagonové dřevo ozdobené zlatými květy po stranách a nakonec zlatá klika.

Cat vzala za kliku a vešla do pokoje. Najednou jsem měla pocit, že by mé nohy nezvládly udělat jen pár kroků. Zhroutila jsem se do prvního křesílka, co bylo kus od dveří a zavřela oči.

,, Zůstaň sedět. Pokusím se tě vyléčit," podpatky klapaly a Cat v mžiku stála u mě. Nejen že uměla ovládat oheň, ale ke všemu uměla i léčit. Vážně jsem se ocitla na prapodivném místě.

Seděla jsem dál se zavřenýma očima a poslouchala Catin hlas, která si v mě cizím jazyce pro sebe něco mumlala.

Zápěstí mě začala pálit a modřiny, které při každém doteku bolely, zmizely. Otevřela jsem oči a pozorovala Cat. Byla soustředěná a z pod rukou jí vycházela lehká rudá záře.

Všechna má zranění se pomalu začala hojit a já se hned cítila mnohem lépe. Únava ale přetrvávala nadále.

,, Běž si lehnout. Zrovna potřebuji novou dvorní dámu, takže tvá komnata je připravená. Jenom se převlékni a snaž chovat jako já. S korzetem ti pomohu."

Na stole přede mnou přistály krásné šaty. Živůtek byl temně zelený a na něm byly zlatou a černou nití vyšity draci. Šaty odhalovaly decentně dekolt a rukávy byly čistě zelené. Sukně byla celá zelená, jen ji zdobil obrovský zlato - černý drak. Vypadaly úchvatně. Mohla jsem na nich oči nechat. Ale i přesto bych radši uvítala obyčejné kalhoty.

V koupelně započala má přeměna oblečení. Do svého spodního prádla, které mi Cat u sebe schovala. Náramek jsem si vyzvedla cestou za Cat do zadní části kasáren. Tentokrát se k tomu pro změnu nehodily mé psí známky.

Šaty měly malou kapsičku na boku a na schovaní známek to bohatě stačilo, takže splnila svůj účel.

Cat mi rozčesala vlasy a já málem zase usnula. Chtělo se mi tak moc spát. Nakonec Cat i z mého chumlu vlasů něco udělala a prohlásila, že její výtvor je hotov.

Má komnata nebyla prý moc daleko od Catiných, jelikož jsem měla být její hlavní dvorní dáma.

Má komnata byla méně zdobená, než ta Catina. Ovšem mnohem hezčí, aspoň za mě. Měla jsem ráda minimalistiku a můj prozatimní pokoj to splňoval. Měla jsem zde malý uvítací salonek - menší než u Cat, ale svým účelům posloužil, balkon, malou šatnu a koupelnu.

Já se ani neobtěžovala rozestlat postel, nebo snad soukat zpátky ven ze šatů. A s těmi šaty to byla ovšem chyba. Utažený korzet mě sice zeštíhloval, ale vůbec se v tom nedalo dýchat.

Můj běh k ustlané posteli v tmavě rudém povlečení k mým dýchacím podmínkám moc nepřispěl. Ale jen co jsem sebou plácla do peřin, můj dech se pomalu srovnával do normálu. Já usnula po dlouhé době zaslouženým spánkem a má poslední myšlenka patřila mé rodině, na kterou jsem si téměř vůbec během výcviku nevzpomněla.