Přes obličej mi stínilo několik černých mokrých pramenů vlasů, které jsem si umyla. Sakra, proč zrovna před princem musím být takový nemehlo? Doufala jsem, že u nováčků mi to půjde aspoň trochu lépe, jinak by ze mě ještě stihli udělat mastný flek na zemi, než bych začala vůbec něco dělat.

„Nevím, jestli nebyla chyba tě přiřadit ke gardě, ale teď už je pozdě. Jsi zapsaná a to se jen tak samo nesmaže," Andrew mi podal ruku, za kterou jsem se vděčně chytila a pomohl mi na nohy, stejně jako nedávno Catherine v šatně.

Ručník, nebo to co to mělo být, držel na svém místě. Aspoň že tak, když už jsem se tady ímr vére válela někde na zemi, tak aspoň, že toto bylo jako jediné v pořádku.

„Díky," chtěla jsem větu ukončit, ale pak mi došlo, že není asi nejvhodnější tykat princi a tak jsem rychle dodala; „Vaše Výsosti." Četla jsem hodně knížek, ve kterých byla království a vždycky se tam princům, králům, princeznám a obecně šlechtě ukláněli. Pokusila jsem se tedy vysmeknout pukrle, které by vypadalo aspoň trošku elegantně. Sice jsem musela vypadat dost vtipně, protože pro mě nebylo normální, aby na mě někdo koukal jenom v ručníku a předtím ve spodním prádle. Rudá jsem byla určitě až na palcích u nohou. Z havraních vlasů po ramena mi kapalo ještě trochu vody. Dvěma slovy - zmoklá slepice. Výstižnější slova bych nenašla. Ještě, že jsem měla na procházce s Robbiem kontaktní čočky. Nevěděla jsem, jak bych vypadala teď s brýlemi a co bych dělala s nimi u nováčků. A radši jsem to ani netestovat nechtěla.

„Běž se převléct. Pak si popovídáme," Catherine zněla ostře jako břitva, ale koutky jí lehce cukaly. Otočila jsem se a pomalým krokem jsem se vydala zpět do koupelny.

Problém číslo jedna nastal tehdy, když jsem si přes spodní prádlo oblékla rudou halenu. Ramínka od podprsenky mi vykukovala, a kdybych si je popostrčila trochu do strany, tak by mi spadla.

Ell, musíš myslet. Ve vojenských filmech bylo, že si ženy ovazovaly hrudníky obvazem a měly to místo podprsenky. Vykoukla jsem hlavou z koupelny a uviděla jsem Catherine, jak vyšívá a sedí rovně jako pravítko na okraji postele. To jí nebolí záda? Na to se zeptám později, teď potřebuju nějaký obvaz, nebo něco tomu podobného. Aspoň že už Andrew zase odešel.

„Nemáš tady někde prosím obvaz? Jo, a můžu ti říkat Cat? Catherine je sice hezký, ale hrozně dlouhý," vydolovala jsem ze sebe ještě úsměv a čekala na její reakci. Odložila vyšívání a přešla ke komodě naproti posteli. Prohrábla první šuplík a donesla mi věc podobnou obinadlu.

„Mezi námi proč ne. Nikdy mi nikdo neříkal jinak, než jen lady Catherine, Catherine a tak dále," její kamenná maska zmizela lusknutím prstů a nahradil ji zářivý úsměv. Kdybych někoho jako byla Cat, potkala u nás ve škole, tak by patřila mezi lidi, co nejsou nafrněný, ale víc o ní zatím říct nemůžu. Známe se jak dlouho? Tři, čtyři hodiny? Těžko říct, protože čas kolikrát hrozně žene a hodiny tady nikde nebyly, ale z okna bylo vidět, že už se smrákalo.

Doma jsem měla krásný výhled na západy slunce. Každý večer jsem sedávala na balkóně a pozorovala je. Byla to opravdová krása.

I s obinadlem jsem zalezla zpátky do koupelny a začala jsem si jím pečlivě obtahovat hrudník. Ve výsledku jsem mezi tímto a klasickým obvazem neviděla takový rozdíl, ale obinadlo je trošku pružnější než toto, ale stejně tomu budu říkat obvaz. Na neurčitou dobu pobytu tady mi bude dobrým kamarádem. Hned to pod rudou halenou vypadalo líp. Stejně by mě zajímalo, kde skončilo moje oblečení ještě z Kanady. Nezabývej se kravinama. Musíš vymyslet jak se odtud co nejrychlejc dostat.

Neříkalo se mi to lehce, ale podvědomí mělo pro jednou pravdu. Nesměla jsem si to tady a obecně lidi tady pouštět moc k tělu. Cat je fajn, ale někdy to s ní asi bude taky hodně složitý.

Nesměla jsem si ji moc oblíbit. Byla jsem tu přece jenom pořád na skok. Hned jak budu vědět jak se odtud dostat, padám zpátky domů za Jess, mamkou, Robbiem, ale hlavně člověkem, který mi hrozně chyběl a viděli jsme se naposledy před měsícem. Ach jo, Larry. Tak hrozně moc si mi chyběl.

Přestala jsem přemýšlet nad osobami, které miluju z celého srdce a věnovala jsem se radši své garderóbě.

Kalhoty mi padaly, ale boty byly přesně tak akorát. Pásek byl rovnou u toho a tak jsem s ním Cat otravovat nemusela. No, vypadala jsem celkem přesvědčivě. Vlasy jsem měla ostříhané kousek nad ramena, ale větší zkrácení nepřipadalo v úvahu. Psí známky jsem si dala pod halenu, ve které byly vidět jen řetízky. Zastrčila jsem je ještě trochu pod obvaz, aby necinkaly při pohybu, který budu muset vykonávat. Náramek jsem si ani před koupelí na rozdíl od známek nesundala, takže jsem ho pořád měla na zápěstí.

Vyšla jsem z koupelny na pokec s Cat. Doufala jsem, že mi konečně vysvětlí, kde to jsem a jak se odtud co nejrychleji zase dostanu pěkně domů do tepla Robbieho těla, když spával se mnou v posteli a hřál jako kamínka.

Cat jsem našla, jak sedí na balkónku a právě pozorovala západ slunce, které bylo těsně nad lesem na obzoru. Západ slunce tu byl jiný než doma. Všude bylo více červeně a bylo to krásné. Ty černé stromy se zlatým listím byly přímo kouzelné, jak se v nich odrážely poslední paprsky. Počkat, zlatý listí?! Promnula jsem si oči a zadívala se znovu na stromy pod námi na zahradě. Opravdu, byly přesně takové, jaké jsem viděla před chvilkou. Celý les se skládal z červeného, zlatého a oranžového či černého listí.

„Proč tak koukáš na ty stromy?" zasmála se, a teď se mi zdála teprve uvolněná. Když jsem se na ní podívala, v očích jí probleskovaly malé plamínky ohně. Cat měla už tak ohnivé oči.

„Ty stromy, jsou jiné," zadívala jsem se do dáli. Byla jsem duchem nepřítomná a místo toho jsem se utápěla ve svých zmatených myšlenkách ohledně tohohle prapodivného světa či místa.

„U tebe ve světě nemáte stromy?" podivila se a já se probrala a vrátila zpět do reality.

„Ehm, máme. Jenom nejsou černé a zlaté, nebo rudé a oranžové. U mě doma jsou se zeleným listím a hnědou kůrou. Jenom na podzim jsou listy zbarvené do zlatova, červena, oranžova a vínova," usmála jsem se na ni a dál jsem pozorovala ten malinkatý cíp slunce, co ještě vykukoval nad vrcholky stromů.

Podzim jsem měla nejradši. Sice se muselo do školy, ale já měla ráda ty barvy. Letošní podzim byl opravdu kouzelný. Milovala jsem už jenom tu celou atmosféru. Večery proseděné při svíčce u stolu s kakaem a četla jsem si. Robbie klidně pochrupoval u mě pod stolem na bílé umělé kožešince a já stála kolečkovou židlí na své plyšové cappučínové dece s nápisy.

„Půjdu dovnitř. Pak přijď za mnou a já se ti pokusím vysvětlit a odpovědět na co nejvíce otázek. Přijď ale co nejdřív, protože dneska máte noční výcvik. Zítra máš pak celé dopoledne volno, ale odpoledne strávíš ve stájích se svým přiděleným koněm."

Poslouchala jsem jenom tak na půl. Byla jsem stále hluboko v minulosti a vzpomínala, jak jsem se do tohoto světa dostala zřejmě nehodou. Jinak jsem si to ani vysvětlit neuměla.

Byla jsem s Robbiem na procházce. Všechno by bylo tak normální, kdybychom počkali na výměnu a já s Lucasem neutekla. Nestřelili by nás a nemuseli bychom trčet tady.

Únava mě přemáhala, ale zároveň ve mně vřel vztek, který se zatím držel ještě pod pokličkou a čekal, až budu mít dost a přeteče přes poličku a obsah pomyslného hrnce exploduje jako granát.

Začala mi být zima a tak jsem šla dovnitř za Cat si vyslechnout několik věcí o tom, kde jsem a co mě čekalo, protože jak naznačila, budu v noci mít nějakej trénink nebo co s nováčky. Už jsem se vážně moc těšila. Chtěla jsem si jen lehnout do postele a spát tvrdým nerušeným spánkem. Mé přání ale vyslyšeno nebylo.

Cat seděla u stolu na polstrované židli z karmínově rudé látky. Křeslo bylo pohodlné a teď bych v něm klidně i usnula. Opřela jsem se pořádně do opěradla a užívala si pocit mít zavřený oči.

„Ehm, ehm," Cat si odkašlala a snažila se tvářit vážně, ale namísto toho se dívala soucitně. Posadila jsem se ze svého polo sedu - polo lehu a snažila jsem se sedět stejně rovně jako Cat, která snad spolkla pravítko. Už po chvilce mě bolely záda a musela jsem se tak nahrbit. Cat se zhluboka nadechla a vydechla a pustila se do organizačních věcí. Třeba bych se dneska ještě mohla dozvědět něco, co by mi mohlo pomoci při mém sestavování plánu, jak se odsud dostat. Jak jsem ale pochopila z konverzace s Andrewem, také nevěděli, jak jsme se sem já a Lucas dostali.

„Tohle by ti měl vysvětlovat Andrew, Ell. Bohužel to nechal na mě," povzdechla si a poté pokračovala; „Začnu věcmi k dnešnímu výcviku. Dvakrát do týdne je tento noční výcvik. Než se zeptáš, co tam budete dělat - nevím. Nejsem zasvěcená do záležitostí s vojskem, natož s náborem a výcvikem nováčků do královské gardy," zavřela jsem zase pusu, protože jsem se chtěla přesně na tohle zeptat. Cat se napila z poháru, co stál před ní na stolku a nabídla mi taky. Chtěla jsem vědět cokoliv o místě, kde jsem. Chtěla jsem vědět, co mě čeká jako nováčka u místní armády. A tak jsem jen zavrtěla hlavou a čekala na pokračování jejího vysvětlování.

„Jako nováček budeš mít přidělený pokoj v kasárnách. Máš jediné štěstí, že jsi s Lucasem sama na pokoji. Všude bylo plno a prozatím tam budete sami. Jinak moje komnaty ti jsou vždy otevřeny. Můžeš kdykoliv přijít, ale doporučuju spíš večer. Budeš si muset dávat pozor, aby tě nikdo neviděl. Nepotřebujeme řešit, co dělá nováček u královské gardy se snoubenkou prince Andrewa u ní v komnatách. Musím plánovat svatbu a chci se postarat i o tebe a pomoct ti se dostat zpět domů, protože tam máš určitě mládence, co na tebe spolu s rodinou čeká," usmála se a nervózně se mi zadívala do očí. Čekala nějakou zpětnou vazbu ode mě, na to co řekla, tak jsem jen kývla, protože jsem stále přemýšlela nad jejími slovy. Pak pokračovala dál. Jestli si myslela, že mám nějakýho přítele, tak se spletla.

„Zítra dopoledne máš volno, kvůli dnešnímu tréninku. Pak se ale nezastavíš až do večera. Pořád nevím, jestli nebyl lepší nápad to přece jenom zkusit s tou dvorní dámou. Ale teď je to už jedno. Odpoledne dostaneš přiděleného koně a budete na nich závodit. Je to součástí výcviku. Doufám, že na koni umíš. Já ti toho moc nevysvětlím, jelikož jezdím pouze v dámském sedle i když, občas si vyjedu potají i v panském sedle," začervenala se, jako by mi právě sdělila královské tajemství.

„Mno, tak na koni jsem seděla maximálně na pouti," když jsem řekla slovo pouť, vyvalila na mě nechápavě oči a svraštila obočí. Jenom jsem nad tím mávla rukou a pokračovala dál ve vysvětlování, že já a kůň to nejde dohromady. „Bylo mi šest. Nevím ani, jak se takové zvíře ovládá a neumím na něm sedět. A to mám závodit? Vždyť já se tam ani neudržím!" byla jsem naštvaná. To co jsem Cat řekla, nebyl pravda ani při nejmenším.

Jako menší jsem jezdila na koni závodně. Skákala jsem a patřila jsem mezi jedny z nejlepších. Jenže pak se můj kůň - Phénix - lekl a splašil. Byla jsem ještě na kolbišti a já spadla. To by mi tak nevadilo, kdyby se Phénix nezranil. Nebyl to můj kůň a nejmladší také nebyl, ale byl se mnou úspěšný. Aniž by něco stáj, ve které jsem jezdila, řekla, prodala ho. Lépe řečeno utratila. Nemělo pro ně význam, aby léčili koně s jednou zlomenou nohou. Phénixe - mého Phénixe -nenechali dožít a místo toho ho dali nakrájet do salámu. Když jsem se to dozvěděla, odešla jsem z klubu. Jezdectví jsem pověsila na hřebík a přestala s jakýmkoliv kontaktem s koňmi. Vždycky mi připomněli Phénixe a naše vyhrané závody a společně strávený čas. Stuhy a fotky visely v mém pokoji nadále. Nedokázala jsem je uklidit do krabice spolu s jezdeckým oblečením a odnést na půdu.

Nechtělo se mi zítra jít ke koním a tak jsem jen poslouchala a přikyvovala na rady od Cat, jak se kůň řídí a jak ho mám správně osedlat a tak dále. Začala jsem ji zase plnohodnotně poslouchat, až když se přesunula k tématu, které mě zajímalo nejvíce. Kde to jsem.

„Jsi tedy ve Flamewinu, ohnivém království. Vládne tady Andruwův otec, Arthur Cronem II. Královna Susane, matka Andrewa, umřela krátce po jeho narození. Andrewa tedy vychovávala z velké části jeho babička a pak chůvy. Bude dobrým králem," zasněně se usmála a až po chvíli si uvědomila, že jsem v místnosti stále s ní. Pokračovala tedy dál ve vysvětlování a já ji nepřerušovala. Nechávala jsem si dotazy na konec jejího vyprávění.

„Že jsem Andrůwova snoubenka, už víš. Dále je potřeba vědět, že tady nejsi ve svém světě. Pravidla tady jsou zcela jiná a za spoustu věcí se zde trestá. Naše země je hodně pod disciplínou. Ačkoliv zde zlo už několik let a troufla bych si říct i jedno století není, jsme stále ve střehu. Vím, že to bude pro tebe hodně těžké, ale pokud se nechceš blíže seznámit s kobkami pod hradem, drž jazyk za zuby, Ell. Myslím to naprosto vážně. Nevím, jak bys vysvětlovala, že jsi dívka, a co děláš u královské gardy. Poznali by hned, že nejsi odsud. Král je sice dobrosrdečný ke svému lidu, ale trůn pro něho znamená více než Andrew. Žije jenom v tomto bohatství a bedlivě si ho hlídá. Andrew si to sice nerad přiznává, ale je to pravda. Za tou přetvářkou stojí krutý a nelítostný král. Jako každý z nás má své tajemství, ale od těch jeho se drž dál. S nikým tady zbytečně nemluv. Ideální by bylo, kdybys byla ten typ nováčka, co je zticha po většinu času a odpoví jen na otázku velitele, nebo když je to nutné," poučovala mě ještě chvíli o tom, jak se mám chovat. Já mezitím málem usnula. Nejradši bych už nikam nešla. Na žádný pitomý výcvik a zahrabala bych se do kupy peřin, co má tady Cat v posteli a ztratila se v hoře nadýchaných péřových polštářů.

„Jinak, jmenuješ se Larry Seen. Je ti sedmnáct a musíš mluvit hlubším hlasem. Sice jsi mladý kluk, ale i tak. Pak je tu ještě jedna věc. Hlavně nekřič," než jsem ztihla jakkoliv zareagovat, objevil se Cat, v ruce plamen ohně. Začala z něj tvořit obrazce a nakonec se z něj utvořil malý fénix. Obkroužil místnost a rozplynul se vysoko u stropu. Abych nekřičela a nevzbudila pozornost lidí na chodbě, zakryla jsem si pusu rukou. Dopotácela jsem se poklusem do koupelny a sjela po dveřích dolů. Cat bušila na dveře a já jenom věděla, že chci odtud co nejdřív pryč.

Nevím jak se to stalo, ale druhá kapitola a třetí se mi prohodily a nejdou mi přendat zpět na jejich původní místo. Tak to prosím omluvte❤️