31. kapitola

Všechna svoje rozhodnutí beru vážně, ať už jsou, jakkoliv nicotná. Jenomže tohle je pořádně velké. Vlastně největší v mém životě.

Přál bych si abych mohl soudit jen jako vládce pekel, nebo jen jako otec. Jsem však obojí a nemůžu to oddělit. Teď záleží na tom, co jsem víc. Ještě nedávno bych odpověděl bez zaváhání, že samozřejmě vládce, protože mám zodpovědnost za tisíce poddaných a pořádek na celé zemi, dneska už si tím tak jistý nejsem.

Překvapil mě, pacholek jeden. Celý život jsem mu vtloukal do hlavy smysl pro povinnost a respekt k naší práci, ale zdálo se, že mě vůbec neposlouchá. Stačil však krátký pobyt mezi lidmi a změnil se. Luciana ho změnila. To všechno mělo být ovšem jinak.

Kam nemůže čert, nastrčí ženskou, myslel jsem si. Měl jsem si o ní nejdřív něco zjistit, než jsem jim propletl cesty. Ale nakonec to stejně zabralo. Poznal, že s některými lidmi to jinak nejde. Čím jsi k nim laskavější, tím víc koukají, jak by tě využili a odkopli.

Sobectví, hamižnost, lež a přetvářka, nic jiného neznají. Když se vrátil, přinesl za první měsíc tolik hříšníků, kolik jich neseženeme ani za rok. Musím se smát, když si vzpomenu, jak ho ta cháska líná přemlouvala, ať už toho nechá, že jim kazí pracovní morálku. Možná bych ten pobyt na zemi měl zavést povinně. A co když se mi tam každý zamiluje? Nesmysl, Luciana je jen jedna. Lépe si vybrat nemohl. Je laskavá, ale má dost špatných zkušeností, a v sobě dost zášti na to, aby chápala důležitost naší práce.

Cítil jsem její duši, vážně ho miluje. Možná, víc, než jsem ho, kdy miloval já. Nebo jeho matka. Má štěstí, že ji poznal. Ale to ona taky. Ať si hlupáci myslí, co chtějí, můj syn je princ. Nemůžu věřit, že se jí za celou dobu nedotkl. Dobře jsem ho vychoval. Hahaha, to asi nebude mojí výchovou, s jeho matkou jsme na to vlítli hodinu po seznámení a za devět měsíců se narodil. Nějak strašně rychle to uteklo. dvěstě let. Jak rychle uteče těch pět, nebo deset, které chce Luciana? Měl bych jim vyhovět, jenomže jak to vysvětlím poddaným? Nijak. Mám tisíc povinností a všechny je plním. Jednou se můžu rozhodnout podle svého, zvlášť, když jde o blaho syna. Bez podmínek to však nebude.

***

Markus a Luciana vešli ruku v ruce do Luciferovy pracovny. Měli oteklé oči a ve tváři nepřítomný výraz.

„Vidím, že nejsem sám, kdo celou noc nespal," přivítal je Lucifer. „Věřil jsem, že můj rozkaz pochopíš, ale je to moje vina, měl jsem se vyjádřit přesně. Doufám, že jste si užili, teď se nějakou dobu neuvidíte."

„Tohle je tvoje rozhodnutí? V tom případě si nemysli, že tu zůstanu," mračil se Markus.

„Možná, když mě necháš domluvit..." Lucifer položil na stůl starý svitek a obrátil se k Lucianě: „Říkala jsi, že jsi ochotná obětovat cokoliv, jestli to ještě platí, tak to podepiš."

„Vlastní krví?"

„Co je to za nesmysl? Tady je inkoust."

„Nic mu nepodepisuj, znám ty jeho smlouvy," řekl Markus, ale Luciana už měla podepsáno.

„Ani sis to nepřečetla?" divil se Lucifer.

„Kdybych to četla, znamenalo by to, že nejsem opravdu ochotná obětovat cokoliv."

„Dobře," Lucifer schoval svitek do zásuvky. „Ta smlouva, je zároveň i kouzlo, které čekalo na své dokončení dvě stě let. Co je tam napsáno si budeš moct přečíst, až po splnění všech úkolů."

„Jakých zase úkolů," rozčiloval se Markus, ale Lucifer nerušeně pokračoval.

„Vy lidé máte rádi ty svoje pohádky, takže budou tři. Potřebuji se přesvědčit, že je vaše láska opravdu pevná."

„Já vím, jak moc se milujeme, nepotřebuji žádné důkazy," oponoval Markus.

„Ale tvůj otec je potřebuje," namítla Luciana a vyndala z kapsy zlatý řetízek s podivným symbolem. „Nejdřív, jsem si myslela, že to vzadu jsou jen nějaké škrábance, ale věřím, že je to datum tvého narození."

„Kdes ho vzala?" zeptal se Lucifer a trochu zbledl.

„Co to má znamenat?"

„To znamená, že jsi napůl člověk," vysvětlila Luciana a Markus vyskočil z křesla.

„Celou dobu mi to tajíš a teď si dovoluješ dávat jí nějaké úkoly?"

„Sám víš, jak je tohle těžké vysvětlit," pohladila ho po tváři. „Udělám, co si přejete, vaše Jasnosti, pochopila jsem, že bez těch úkolů, by to kouzlo nefungovalo."

Lucifer přikývl, „Jsi si jistá, že chceš mého syna? On je přece jen trochu pomalejší," ušklíbl se Lucifer a pokračoval, aniž by bral na vědomí Markův vzteklý výraz. „Obdivuji tvoji chytrost, ty úkoly jsou součástí kouzla. Byly připravené pro jeho matku, ale ona nebyla tak odvážná jako ty. Líbilo se jí to dobrodružství s tajemným uhrančivým cizincem, ale všechno ostatní ji děsilo. Když ses narodil," obrátil se k Markovi, „byl jsi to nejkrásnější miminko. Tvojí matce se ulevilo, protože jsi vypadal jako člověk, jenomže za pár měsíců se začaly objevovat i ty znaky, které jsi zdědil po mě. Nedokázala se s tím vyrovnat, odvrhla tě a skoro zešílela. Jediné, co jsem mohl udělat abych ji zachránil, bylo vymazat jí paměť. Po nějaké době měla jinou rodinu a já jsem tě vychoval sám. Nemělo cenu plést ti hlavu s tím, co bylo. To kouzlo jsem připravoval pro sebe a pro ni. Snad budeš mít víc štěstí."

„Nezklamu vás, jen mi řekněte, co mám udělat," řekla Luciana, zatímco Markus nic nevnímal a snažil se nějak vypořádat s tím, co právě slyšel.

„Tohle je závazek na celý život, Luciano. Možná bys nejdřív měla říct mému synovi pravdu o tom, kdo jsi."

Markus se tázavě podíval na Lucianu, která mírně zbledla.

„Já přece vůbec nevím, jestli je to pravda."

„Je to pravda," potvrdil Lucifer.

Luciana se zhluboka nadechla, podívala se na Marka a řekla nahlas to, co nedokázala říct sama sobě ani v duchu. „Jsem poloviční víla."

Marku zkoprněl. S tímhle nepočítal, netušil to a vlastně ho ani nenapadlo, že by si to mohl zjistit.

„Uvědomuješ si," řekl po chvíli, „že kdybych tohle věděl, neměl bych tři roky zábrany?"

„Zjistila jsem to před několika dny," pokrčila Luciana rameny. „A potřebovala jsem vědět, jestli mě přijmeš i jako člověka."

„Takže zkouška?" Markovi šlehaly z očí blesky, ale Lucianu to tentokrát neděsilo. Spíš se jí po tom stýskalo.

„Hádat se můžete později. Teď bych raději přikročil k úkolům," přerušil je Lucifer. „Myslím, že první úkol už můžu považovat za splněný. Víc, než dostatečně jsi prokázala svoji odvahu, věrnost a vytrvalost tím, že jsi na něj nezapomněla a dokázala jsi přijít až sem. Teď budeš muset prokázat trpělivost, sebeovládání a čestnost. Vrátíš se do Lhoty a znovu nastoupíš u faráře do služby..."

„On mě pozná, nechá mě zavřít."

„Nepozná, změním ti dočasně podobu. A neboj se, žádný dráb se tě ani nedotkne. Podepsala jsi smlouvu a patříš teď Peklu, kdokoliv by ti chtěl ublížit pozná, že to nebyl dobrý nápad. Dokonce tě nebudou moct ani vyhodit, o to už se postarám. Dám ti truhličku, ve které je tisíc zlatých. Každý večer, než půjdeš spát je musíš přepočítat a každé číslo musíš vyslovit nahlas. Pokud se spleteš, začneš od začátku. Ani jedna zlatka nesmí chybět."

„Jak dlouho to mám dělat?"

„Tři měsíce."

„Proč vždycky tři?"

„Tak čtyři."

„Ne, tři jsou lepší."

„Když uvidím, že se snažíš, zkrátím to," nabídl Lucifer vstřícně.

„Ty tři měsíce budou nekonečné. Nikdy jsem neměla horší práci než u toho lakoty faráře."

„Já vím, ale ty úkoly nemají být snadné."

„Já to zvládnu, Jasnosti."

„Kdybych ti nevěřil, nikdy bych ti nedal šanci. Nechci, aby můj syn prožil stejné zklamání jako já. Bude to o to těžší, že se během těch tří měsíců nesmíte vidět. Musíš se soustředit na svůj cíl."

„Jaký je poslední úkol?"

„Ten ti řeknu, až po splnění tohoto."

„Kdy začnu?"

„Hned. Běž si sbalit své věci a Markus tě přenese na místo."

„Musíme si promluvit," řekl Markus, který zaslechl své jméno a probral se z přemýšlení.

„To musíme, ale nejdřív zanes Lucianu do Lhoty, pak budeme mít na mluvení celý den."