Mercer
Byly to už dva týdny, co jsme se navzájem znali. Byla to tak trochu útěcha, vědět, že na světě je ještě někdo, kdo je stejný. Ale Lisa mi nezapadala. Ona nebyla divná, byla jen originální. Ne jako ty namyšlené krávy, co seděly za ní. Jo, byla jiná, ale to bylo jen o důvod víc, aby ji měli kluci rádi. Abych ji měl rád víc.
Jo, měl jsem ji rád. Už poprvé jak jsem ji viděl, jak jsem se bál jít do třídy. Dala mi odvahu. Ale to, jak se na ni Logan podíval... Jako kdyby ji měl taky rád. No, určitě se mu nejmíň líbila, protože jak ji někdo nemůže mít rád?
Když se ke mně blížili, myslel jsem si, že spolu chodí. Jenže potom Logan řekl, že je to jeho nejlepší kamarádka. Ale ten pohled... Jo, byl jsem si skoro jistý, že k ní něco cítí. Určitě.
Divil bych se, kdyby to bylo jinak.

Lisa
Zase jsem seděla v lese.
Volal mi Mercer. Odmítla jsem hovor a ztlumila si zvuk na mobilu.
Teď jsem koukla na displej.
Tři nepřijaté hovory. Tři od Mercera.
Jedna zpráva. Od Mercera.
"Liso?" ozve se najednou Mercerův hlas. Proč jsem jen vyzradila svoje oblíbené místo?
"Liso, bál jsem se o tebe. Proč jsi nezvedala telefon?" Copak nechápe, že chci být chvíli sama?
"No, ale jsem v pohodě" řekla jsem chladně.
"Tak dobře. Půjdeme?" zeptal se zas. Je fakt natvrdlý. Tak jsme šli. A on šel blízko mě.