Oriona probudilo až několik ranních paprsků slunce, které na jeho srst pronikaly zpoza protějších kotců. Byl docela mile překvapený, že spal tak dlouho. To třeba Chip a Bree už byli vzhůru a civěli na něj. Oriona to docela obtěžovalo, ale nedal to najevo. Nesnášel, když se na něj někdo dívá, jak spí. Vzpomněl si, jak to občas dělal Sam, ještě v obchodním domě. Jakmile ho napomenul, přestal, ale stejně to jeho spaní moc nepomohlo.

Say spal (nebo to aspoň předstíral) ve svém kotci, otočený zády od Oriona, takže mu nebylo vidět do tváře. Ještě že tak. Ostatní psi také pravděpodobně spali, jen jeden vlkošedý pes stál ve své ubikaci a civěl ven do uličky. Oriona nezajímal.

,,Nemůžu uvěřit, že tu musíme trčet další den!" Štěkl Chip a přešel z jedné strany kotce na druhou.

,,Já nemůžu uvěřit tolika věcem." Odvětil Orion a podíval se na Saye. Stále nemohl uvěřit, že se z něj vyklubal takový zrádce. Při vzpomínce na Sayovu přetvářku tiše zavrčel.

Čas ubíhal velmi pomalu. V kotcích byla nuda, nedalo se tam nic dělat, jen civět na ostatní. Orion měl žízeň, ale voda v jeho misce už byla stará a tak ani neměl chuť. Od doby co se probudil už nějaká doba uběhla, ale nezměnilo se takřka nic. Ani žádná dvoutlapka se tu neobjevila.

,,Kdy dostaneme jídlo?" Ozvala se Bree, ale Orion na tohle neznal odpověď. Místo něj se ozval Say, který se mezitím stihl probudit. Orion si toho ani nevšiml.

,,Ty bys neměla dostat žádný jídlo hodně dlouho!" Štěkl jízlivě a Orion zavrčel.

,,Proč seš najednou tak hnusnej, hm? Ve městě jsi dělal chudáka a teď?" Ptal se Chip. Sice už podobné otázky padly už předchozího dne, ale ani on tomu nemohl uvěřit.

,,Kdybych chtěl, byl bych takovej i ve městě, ale potřeboval jsem se sem prostě co nejrychleji dostat. Přiznávám, že s tou zemí bez války jsem trošišku lhal, minimálně jsem to přibarvil, ale jen pro své vlastní obohacení." Odvětil Say a napil se z misky. Chip se naježil.

,,Ty zmetku! Až se odtud dnes večer dostanu, tak ti ukážu!" Zopakoval svá včerejší slova. Say si olízl tlamu a podíval se na tečkovaného psa.

,,Nechtěj mě rozesmát! Dvoutlapka by tě zvládla zpacifikovat jednou rukou!" Odvětil Say. Na to byl Chip už zase nepříčetný.

,,To se ještě uvidí! Jen počkej až nás přijde zase nakrmit, já tě milerád přesvědčím o opaku!" Křikl a pak ještě několikrát zaštěkal, aby tím dal svým slovům ten pravý význam. Say se začal smát.

,,Dost! Chipe, tenhle pes ti za to nestojí!" Vložil se do toho Orion, ale Chip se od psů odvrátil zády. Orion se začal bát, že to s tou svojí výhružkou myslel vážně. Doufal, že si to Chip do té doby rozmyslí, ale jak ho tak znal, věděl, že s ním zrovna teď nic neudělá. Měl teď aspoň radost, že Evžen už se nesnaží dostat ven z kotce. Sice ležel od psů úplně otočený zády a byl na pohled zlomený, ale neubližoval si.

Za malou chvíli, téměř jako na zavolanou, byly slyšet v uličce mezi kotci kroky. Několik psů začalo radostně štěkat, když se tam objevila dvoutlapka s kbelíkem. Orion si nebyl jist, ale pravděpodobně to byla ta samá dvoutlapka, jako včera. Nejdřív nakrmila dva psy na začátku, které Orion neznal. Dvoutlapka něco povídala, ale Orion jí nerozuměl. Následně přešla k Sayovi, dala mu jídlo do misky a přesunula se k Orionovi. Ten couvl od misky a díval se při tom na dvoutlapku. Když mu kotec zase zavřela, přešel k misce s jídlem a pustil se do krmení. Pak přešla k Evženovi, ale ani ten se dnes nesnažil z kotce utéct. Orion si všiml, že Chip už není otočený zády, ale stál u dveří kotce a vrtěl ocasem. Díval se směrem k Sayovi.

,,Teď se pozorně dívej!" Štěkl na něj a Say se s vycěněnýma zubama uchechtl. Řekl to zrovna, když dvoutlapka zavírala Evženův kotec. Orion ihned přestal jíst. Chip couvnul od dveří kotce a spořádaně si sedl. Dvoutlapka mezitím s kbelíkem přešla k jeho kotci.

,,Tak co, budeš dneska hodnej?" Řekla, načež Chip zavrtěl ocasem.

,,Chipe, nic nedělej!" Štěkl po něm Orion, ale to na Chipa vůbec neplatilo. Jakmile dvoutlapka otevřela dostatečně dveře od kotce, vrhl se na ní. Skočil jí po ruce a strhl jí do uličky mezi kotci. Bree a Evžen začali štěkat. Orion byl dost nemile překvapen. I Say vypadal, že to nečekal. Chip byl zakousnut do ruky dvoutlapky a trhal.

,,Ty pitomej vořechu, nech mě!" Křikla dvoutlapka a snažila se Chipa chytit druhou rukou za kůži, avšak Chip se po ní ohnal. Dvoutlapka zaskučela. Chip byl pevně zakousnut a nemínil se pustit. Na to vytáhla dvoutlapka druhou rukou cosi z kapsy.

,,Pusť!" Ale ani tomuto povelu Chip nerozuměl a nepouštěl se ruky. V druhé ruce měla dvoutlapka ten předmět, který Orion neznal. Vypadalo to možná jako malý klacek, ale možná taky ne. Orion to nedokázal zařadit. Z nějakého důvodu měl pocit, že v této situaci ta věc sehraje klíčovou roli. A měl pravdu. Nejdřív s tou věcí něco dvoutlapka dělala a pak jí namířila na Chipa. Orion se instinktivně rozštěkal. Pak se ozvala hlasitá rána a všichni ztichli. Psi se lekli tak, že se se staženýma ušima skrčili k zemi. Včetně Oriona. Jen Say a ostatní neznámí psi byli docela v klidu. Psi z obchoďáku byli sice zvyklí, že občas ve městě nějaký výstřel nebo výbuch byl, ale nikdy ještě nebyli tak blízko.

Chip se hned na to pustil ruky a pomalu spadl na zem poblíž Evženova a Orionova kotce. Orion natáhl krk a nastražil uši k Chipovi. Ten se nehýbal.

,,Doprdele!" Pronesla dvoutlapka, překročila Chipovo tělo a odešla. Za malou chvílí se pod Chipovou hlavou začala tvořit krvavá louže. Orion vyskočil na tlapky a s kňučením zacouval. Evžen také zakňučel.

,,Říkal jsem, že ho ta dvoutlapka zvládne jednou ruku! A měl jsem pravdu!" Štěkl Say skoro jako by se radoval. A možná radoval. Orion už se přenesl před počáteční zmatení a díky slovům od Saye byl plný vzteku. Pak se vrátila dvoutlapka s dalším kbelíkem. Přišla k Chipovo tělu, vzala ho za kůžu na krku a tu krvavou louži, co po něm zbyla, spláchla vodou z kbelíku. Voda se rozlila po celé uličce až do psích kotců. Krev zmizela. Jak Orionovi omyla voda tlapky, dostal díky tomu ještě větší žízeň.

,,A takhle skončí každej z vás!" Řekla dvoutlapka a odešla s Chipovým tělem pryč. Stále tu však nechala kbelík s jídlem, takže Orion předpokládal, že se ještě vrátí. Svůj příděl jídla ještě ani nesnědl. Teď už ho asi ani nesní. Evžen ve vedlejším kotci začal nervózně přeslapovat a kňučet. Orion se obával, že zase začne šílet. A nemýlil se. Po chvíli už se Evžen točil v kotci dokolečka.

,,Co se to stalo?" Zakňučela Bree se staženýma ušima a pohledem upřeným na místo, kde padl Chip. Orion neměl odpověď. Byl z toho stále zdrcen, že se nezmohl ani na slovo.

,,Evžene! Evžene přestaň!" Štěkala Bree, ale Evžen jí neposlouchal. Orion zavrčel a otočil se na Saye.

,,Je to tvoje chyba!" Křikl na něj a nepřestával vrčet. Say se rozhlédl kolem sebe. ,,Moje chyba? Ale noták! Já nezaútočil bezdůvodně na dvoutlapku!" Ohradil se.

,,To ty jsi nás sem dostal! To ty jsi ho vyprovokal!" Zavrčel Orion a Bree se k němu přidala. ,,My jsme ti věřili, zachránili jsme tě a ty ses nám takhle odvděčil!" Štěkla černobílá fenka.

,,Teď už s tím stejně nic neuděláte, protože ten váš kamarád je stejně už mrtvej." Pohodil tlapkou Say a šel si dojíst misku. Orion se nedokázal vyjádřit, byl tak strašně rozhořčen, že se šel radši napít té staré vody. Byla hnusná, ale aspoň trochu ho zbavila žízně a spláchla vztek.

Za malou chvíli se opět vrátila dvoutlapka, vzala kbelík s jídlem a nakrmila zbylé psy včetně Bree. Ačkoli Orion čekal, že se do jídla hned pustí, ona si jen lehla do vzdáleného rohu kotce a nečinně upírala pohled na misku. Tak to vypadalo, že jediný, kdo je najedený, je Evžen. Orion už na zbytek jídla neměl chuť a tak ho nechal ležet v misce a sám si lehl uprostřed kotce. Zavřel oči a přemítal o celém incidentu. Přemítal o posledních sekundách Chipova života. Včetně toho, že se za jeho smrt cítil odpovědný se cítil i hodně špatně. Chipovi často křivdil, ale v posledních dvou dnech mu akorát tak dokázal, že i přes věčné remcání dělal vše pro smečku. Bylo mu hrozně líto, že Chipova tvrdohlavost zvítězila nad zdravým rozumem. Orion věděl, že to celé myslel dobře, i když ho Say prakticky vyprovokoval. Orion si musel zakňučet po vousky. Málem by snad i usnul, kdyby ho neprobudil Evženův šepot.

,,Já už to tady nevydržím. Chudák Chip, chudák Chip, ale jaké vysvobození to pro něj muselo být. Doufám že se ta dvoutlapka vrátí, taky byl chtěl vysvobodit." Slyšel ho šeptat. Musel otevřít oči a podívat se co Evžen dělá. Ten seděl u dveří kotce a zíral na kus nebe, co bylo vidět. Ten pes je naprosto zlomenej.

,,Cos to říkal Evžene? Neboj se, večer se odtud už dostaneme. Musíš vydržet." Snažil se ho Orion utišil, ale nejlíp to s ním uměl Ginger.

,,Uvidíme kolik se nás dostane ven, uvidíme." Pohlédl Evžen na Oriona, ale vzápětí se zase vrátil k pozorování kousky oblohy. Orion byl bezradný, ale nechtěl aby to Bree věděla. I tak se neubránil tichému zakňučení. Doufal, že se dneska už dvoutlapka nevrátí. Orion si tedy zase znovu lehl a zavřel oči. Myslel, že třeba usne. Ale svědomí mu to nedovolilo. A tak bůhvíjak dlouho ležel nečinně na zemi.

Když Orion otevřel oči znovu, stmívalo se. Den najednou hrozně rychle utekl. Za tu dobu co byl ponořen do svých myšlenek možná i usnul, a proto se teď cítil tak zmateně. Orion vstal a oklepal se, pak šel dojíst zbytky co měl v misce. Docela mu při tom odpočinku vyhládlo. Když se rozhlédl kolem, viděl, že Evžen spí, stejně tak jako Say. Bree seděla v kotci a koukala z uličky. Jistě už vyhlížela jejich záchranu. Orion doufal, že Molotov přesně jak Ruffle slibovala. Další den už tu trávit nechtěl.

Na nějakou chvíli se netečně zadíval do uličky. Vyrušil ho náhly štěkot psů vpředu, včetně Saye. Že by? Pomyslil si a už už doufal, že se tam objeví známá tvář. A opravdu. Ze stínu uličky vyšel zrzavý dlouhosrstý pes. ,,Molotove!" Štěkla radostně Bree, načež se probudil i Evžen. Orion zavrtěl ocasem.

,,Orion!" Štěkl Molotov na pozdrav a šel k jeho kotci. ,,Bree, Evžene, .. rád vás zase vidím." Dodal a poohlédl se po svých psoudruzích. ,,Kde je Chip?" Odvrátil svůj pohled zase k Orionovi. Ten stáhl uši a uhnul mu pohledem. Nevěděl, jak to říct. A ani to říkat nemusel, Molotov to poznal a zakňučel.

,,Dostaneš nás ven, Molotove?" Kníkla Bree.

,,Proto jsem tady." Odvětil. ,,Jak se to otevírá?" Zeptal se, i když mu Ruffle říkala vše, co předchozího dne zjistila. Molotov se zvedl na zadní nohy a opřel se o dvířka Orionova kotce. Ten udělal totéž.

,,Bude stačit nějak pohnout s touhle páčkou." Sdělil mu a následně si sedl. Molotov do páčky strčil čumákem, ale nepomohlo to. Chvíli tam s tím lomcoval, nakonec se mu to však podařilo a kotec se otevřel. Orion hned vylezl ven. Slyšel, jak Say vedle v kotci zavrčel.

,,Honem, ať už jsme odtud pryč!" Štěkl Orion a šel otevřít kotec Bree. Molotov zatím otevíral ten Evženův. Ten se na Molotova hned po otevření vrhnul a děkovně mu olízal krk. Ten se jen pousmál.

,,Tak jo, můžem?" Obrátil se k Orionovi, který právě vysvobodil Bree. Orion už už mu to chtěl odsouhlasit, ale pak pohledme přejel přes Saye.

,,Né tak docela." Odvětil a poskočil k Sayovo kotci. Ten na něj začal vrčet. Orion se pousmál, zvedl se na zadní a otevřel i Sayův kotec. Ovčák pomalu přestával vrčet a začal před Orionem couvat do rohu kotce. Ten s vrčením vstoupil do kotce k němu. Bree se k němu přidala.

,,Tak co ty hrdino? Co uděláš teď?" Štěkl na něj Orion s vyceněnýma zubama. Say stál v rohu kotce s pozvednutou packou zírajíc na dva psy beze slova.

,,No, tak co Sayi? Co s nima uděláš?" Ozval se jeden z neznámých psů. Orion poprvé zřetelně slyšel co ten cizí pes říkal. Say se po tom psovi zmateně podíval a začal máchat ocasem ze strany na stranu. Orion čekal, jestli něco udělá.

,,Uh, ty ses pomočil?" Poznamenala Bree, když si pod Sayem všimla louže. Cizí psi se začali smát. Dokonce i Bree a Evžen. Say měl stažené uši a přihlouplý výraz.

,,Nestojíš za nic, Sayi." Řekl Orion a vytratil se z jeho kotce pryč. Pak si zavolal i Bree a společně s Molotovem za smíchu těch cizích psů odešli. Say tam zůstal sedět beze slov.

Molotov psy vedl potemnělým dvorem k bráně, kde stály dvě dvoutlapky. Snažili se proplížit podél zdi, tak, aby si jich ani jedna dvoutlapka nevšimla, ale když už to vypadalo, že se jedna z nich otočí a uvidí je, dal Molotov povel k rychlému útěku. Tehdy si jich obě dvoutlapky všimli, začali cosi pokřikovat, ale psi měli náskok a brzy se ztratili v temném lese. Podařilo se jim utéct.