Nad komplexem se pomalu stmívalo. U kotců bylo poměrně ticho, jen Evžen na svém místě kňučel. Orion ležel s hlavou položenou na zemi a pohledem upřeným ven z kotce. Naproti v kotci ležela Bree a vedle Chip. Oba sledovali Oriona. Uběhlo sice už několik minut, ba i hodin, od té doby, co je sem zavřeli, ale žádný nápad, jak se dostat ven, ještě nepřišel. A nepřišel ještě ani Say. Nepřišla ani žádná dvoutlapka. Orion to nevzdal, to určitě ne. Jen byl psychicky unavený a Evženovo kňučení mu jistě moc nepřidávalo. Když zvedl hlavu a podíval se na něj, viděl jen beznadějného psa. Měl prostrčený zkrvavený čumák pod drátěnýma dvěřma kotce, tlapky měl také od krve. Udělal si to sám, tím věčným hrabáním mezi betonem a dráty. Nebylo to nic vážného, rány se mu brzy zacelí. Pokud tedy nebude v tom zběsilém hrabání pokračovat. Teď aspoň na chvíli přestal. Orion odvráil pohled zase zpět do uličky.

Když už byl Orion smířený s tím, že dnes už nikdo nepřijde, zaslechl povědomé cinkání. Cinkání obojku se známkou. Psi se pohotově zvedli na tlapky a pohledem zamířili k uličce. Bree a Chip měli lepší výhled, vidělo i trochu na dvůr, kterým předtím procházeli. Orion toho moc neviděl. Pak mezi kotce přišla dvoutlapka po boku se Sayem. Dvoutlapka měla v jedné ruce kbelík a druhou držela maličký klacík, z kterého šel kouř. Občas si ten klacík dala k tlamě. Evžen a Chip se roštěkali. Evžen při tom poskakoval, Chip štěkal spíš výhružně na Saye. Orion si to neodpustil a také na Saye zavrčel. Ten nic kolem nevnímal, měl oči jen pro dvoutlapku. Orion ho nechápal.

,,Tak pojď Sayi, jdeš zpátky do kotce." Řekla dvoutlapka, odložila kbelík a otevřela kotec vedle toho Orionova. Say tam dobrovolně vešel a s pohledem upřeným na dvoutlapku si sedl. Očividně byl spokojený a nic mu nescházelo. Dvoutlapka se pak sehnula pro jednu z misek, co měl Say v kotci, a něco do ní z kbelíku nabrala. Hezky to vonělo. Jakmile to dvoutlapka vrátila do kotce a dala Sayovi povel, pustil se do jídla. Orion nad tím musel zakroutit hlavou.

Dvoutlapka pak přistoupila i k Orionovi kotci. Podívala se na něj a pak cosi utrousila; ,,Jestli mě kousneš, tak jí koupíš." čemuž Orion samozřejmě nerozuměl. Když dvoutlapka otevřela dveře jeho kotce, couvnul. Nemělo cenu se teď snažit proklouznout, neměl to promyšlené. A útočit na tu dvoutlapku taky nemělo smysl. Ta stejně vzala z kotce jen misku a tu po naplnění zase vrátila zpátky. Vonělo to, Orion se na to chtěl vrhnout okamžitě, ale musel počkat, až dostanou jídlo všichni jeho svěřenci. Bál se, že budou vyvádět.

,,Hlavně prosím nedělejte vyrvál. Teď opravdu ne. Mám plán na útek, ale teď pro to není vhodná doba." Řekl Orion psům a zdá se, že to Chipa uklidnilo. Vrčel sice stále, ale aspoň přestal štěkat. Evžen to pravděpodobně nevnímal, protože jakmile dvoutlapka otevřela dveře jeho kotce, dral se ven. Neštěkal, ani zuby necenil, jen se vermomocí chtěl dostat ven. Dvoutlapka ho zatlačila zpátky a zmocnila se jeho misky. Tu naplnila a vrátila zase zpátky. Evžen se na ní vrhl hned, jak dvoutlapka kotec zavřela. Pak se přesunula k Chipovi. Ten vypadal, že i přes Orionovu prosbu na dvoutlapku zaútočí. Ta to poznala.

,,Já na to kašlu." Pronesla dvoutlapka, hrábla do kbelíku a hodila Chipovi jídlo přes mříze. ,,A nažer se jak chceš! Já se pokousat nenechám!" Orion poznal, že se dvoutlapka bála. Chip rezervovaně popošel k jídlu na zemi jeho kotce a po chvíli se do toho pustil.

Bree nedělala drahoty a nechala si jídlo nandat v klidu. Orionovi bylo jasné, že dvoutlapka se Bree nebojí, kvůli její velikosti. Ale také věděl, že i když je Bree malá, má velký potenciál a dokázala by dvoutlapku pěkně pokousat - kdyby chtěla. Ale ta se pravděpodobně těšila na jídlo, jelikož se na něj ihned vrhla. Vždycky se těšila na jídlo, jak by o tom kdo mohl pochybovat? Dvoutlapka pak nakrmila ještě zbylé psy, které Orion neznal a odešla. Když psi přežili setkání s dvoutlapkou bez úhony, Orion se mohl taky pustit do jídla. A chutnalo mu to. Nevěděl co to je, ale psí jídlo to nebylo. Bylo to jídlo pro dvoutlapky. To vůbec nevadilo, protože to bylo dobré.

Orion na chvíli dokonce i zapomněl, že má vedle sebe v kotci toho prašívého lháře Saye. Tak moc to bylo dobré. Ale jakmile dojedl a olízl si pysky, viděl vrčícího Chipa a Bree. Oba dojedli a nyní se vražedně dívali do kotce vedle Oriona. To ho vrátilo do reality. Pomalu se na Saye otočil. Pohle dna něj ho docela překvapil. Ležel ve svém kotci a čistil si kožich. Vážně?

,,Sice jsem ti moc nevěřil, ale že se z tebe vyklube takovej zmetek, tak to jsem opravdu nečekal." Štěkl Orion klidně. Say si ještě chvíli čistil tlapku a pak se na něj podíval.

,,V tom případě; překvapení Orione!" Uchechtl se Say. Orion zavrčel a přišel na dosah mříže, která dělila jeho a Sayův kotec.

,,Že co? Ty si tady ze mě děláš srandu? Tady? Opravdu? Venku děláš chudáčka a teď, když jsi bezpečně zavřenej v kotci si vyskakuješ? To nemyslíš vážně!" Štěkl Orion, načež se Say zvedl a zavrčel Orionovi do obličeje, div se jejich čumáky přes mříže vzájemně nedotýkaly.

,,Kdybych chtěl, tak tě sejmu už na tom náměstí! Vy jste mě zachránili a já vám to oplatil, taky jsem vás zachránil. Tady budete mít konečně to, co si tak strašně přejete! Tady budete mít jídlo, střechu nad hlavou, milujícího páníčka a nebudete si ani muset hlídat zadek, protože tady vám válka nehrozí. Teď už jste na správné straně!" Řekl Say Orionovi. Ten neměl slov.

,,Já ti ukážu, jak si tý tvý pomoci vážím!" Křikl Chip a zakousl se do mříží. Say se uchechtl. ,,Ty určitě,.."

,,Takže země bez války neexistuje?" To bylo asi to hlavní, co Oriona zajímalo.

,,Ale o tom jsem samozřejmě nelhal! Tady budete válčit s námi, na té správné straně! A když se tak stane, válka už pro vás nebude taková hrozba, no ne?" Argumentoval Say. Orion z toho byl trochu vedle.

,,Co? Ty radši drž tu svojí klapačku zavřenou, nebo ti jí zavřu sám, až se odtud dostanu!" Ozval se opět Chip. Orion se od Saye na chvíli otočil. Vřelo to v něm, byla to jen otázka času, než vybuchne.

,,Chip má pravdu. Ty blbosti co meleš se nedají poslouchat." Řekl po chvíli.

,,Copak Orione, pravda se ti špatně poslouchá, co?" Odvětil Say, stojící stále těsně u mříží. Na to se Orion otočil, prostrčil tlapku mříží a stáhl Saye za obojek k zemi. Ten byl docela překvapený. Známka zacinkala.

,,Až se odtud dostanu, tak to schytáš." Pohrozil mu a následně ho pustil. Nic jiného dělat nemohl. Say uskočil stranou, podrbal se na krku a následně oklepal. Hodil po Orionovi vražedný pohled, ale už nic neřekl. Ten se otočil na druhou stranu kotce k Evženovi. Ten sice ležel na zemi, ale celou hádku pozoroval s nastraženýma ušima.

Jak se setmělo, mezi kotci byla tma. Psi už klidně leželi ve svých ubikací, dokonce i Evžen to už zabalil a tiše podřimoval v rohu kotce. Bree ležela stočená do klubíčka natisklá na mříž, která rozdělovala prostor mezi jejím a Chipovým kotcem. Chip byl přes mříž namáčklý na ní, takže se tělem navzájem dotýkali. Možná jim byla zima. Nebo prostě jen v nouzi potřebovali přítele.

Orion by rád na své svěřence vybalil ten svůj promyšlený plán útěku, ale když tu byl Say, nechtělo se mu mluvit. Byl to zrádce a Orion mu samozřejmě nevěřil. I když věděl, že ty informace by mu byly stejně k ničemu, prostě to nechtěl riskovat. Doufal tedy, že další den tu budou aspoň na chvíli bez Saye. Byl docela unavený, však to náročný den, ale spát nechtěl. Co kdyby se něco stalo? Cokoliv? Sotva si to domyslel, v kotcích se roštěkali psi. Orion se ihne dzvedl, ostatní taky byli ve vteřině na tlapkách a už sondovali. Vypadalo to, že se uličkou něco blíží. Něco, na co museli ostat

ní psi štěkat. Když se ze tmy vynořila bílá chlupatá koule, Orion zavrtěl ocasem. Byla to Ruffle.

,,Ruffle!" Štěkl Orion. Chip, Bree a Evžen taky vrtěli ocasem a radostně kňučeli. Ruffle mířeně běžela k Orionovi kotci.

,,Ahoj Orione!" Pozdravila ho přes mříž kotce.

,,Jak jsi se sem dostala?" Horlivě se ptal Chip. Orion měl samozřejmě tutéž otázku a sto dalších.

,,Normálně přes tu závoru, dvoutlapka co tam hlídala si mě nevšimla." Pochlubila se bílá fenka. ,,My vás odtud dostaneme, jen musím zjistit, jak vás dostat z těhle klecí." Štěkla a prohlížela si Orionův kotec.

,,Já vím jak se dostat ven." Utrousil pohrdavě Say. Ruffle vypadala překvapeně, skoro jako by si ho předtím nevšimla. Naježila se a zavrčela.

,,Ty! Ty zrádče! To kvůli tobě.." chtěla samozřejmě říct, že kvůli němu Sam umřel, ale opravdu nechtěla být poslem špatných zpráv a tak si to prozatím nechala pro sebe.

,,Jste všichni v pořádku?" Skoro jako by jí Orion četl myšlenky. Ta se na chvíli odmlčela.

,,Ano, zbytek smečky je v pořádku." Zbytkem samozřejmě myslela ty psy, co zbyli, takže vlastně nelhala, ale úplnou pravdu taky neříkala.

,,Fajn, to je dobře." Oddechl si Orion a vstal na zadní. předníma tlapkama se opřel o dveře kotce. ,,Myslím, že tahle klec se otevírá touhle páčkou." Poukázal na jakousi kličku a zkusil mříží prostrčit tlapku a nějak s ní zacloumat. Samozřejmě to nemělo žádný efekt. Oriona to napadlo hned, jak je dvoutlapka nakrmil, ale tušil, že to nepůjde a tak to ani nezkoušel.

,,Samozřejmě, že se to otevírá tou páčkou, jen škoda, že to jde jen zvenčí a tam ty bohužel nedosáhneš." Vysmál se Say Ruffle a hodil po ní posměšný pohled. Orion zavrčel.

,,Sakra, já chci vidět, jak se budeš tvářit až se odtud dostaneme." To tě totiž roztrháme jako psa. Domyslel si Orion, ale doopravdy nic takového v plánu neměl. Zatím vlastně se Sayem žádný plán neměl, pravděpodobně se na něj prostě vykašle a nechá ho tady shnít. Say si nad Orionovou váhružkou odfrkl.

,,Zítra určitě během dne nás přijde dvoutlapka nakrmit, takže se budu dívat, jak tu klec otevírá." Dodal ještě Orion. Ruffle kývla.

,,Večer sem snad přijde Molotov a dostane vás ven, musíte to tady ještě den vydržet." Řekla Ruffle a byla pomalu na odchodu, kdykoli sem mohla přijít nějaký dvoutlapka.

,,Dávejte na sebe pozor!" Štěkl po ní Orion, Ruffle letmo zavrtěla ocasem a zmizela v uličce. Psi se ještě nějakou chvíli dívali do tmy v uličce, ale pak si zase lehli. Chip a Bree už neleželi vedle sebe. Bree tedy byla stále přitisklá k Chipově straně kotce, ale ten už ležel na druhé straně dál od ní. Zpráva od Ruffle mu asi zase zvedla sebevědomí a tak se přeci nepotřeboval sentimentálně kamarádíčkovat s kýmkoli ze smečky. Evžen zůstal sedět.

,,Takže se dostaneme ven! Hurá!" Zvolal nadšeně a nekontrolovatelně vrtěl ocasem.

,,Já bych se moc neradoval, vořechu." Neodpustil si poznámku Say. Orion už nad tím jen zakroutil hlavou. Je to idiot. Orion byl rád, že se tu objevila tak velká naděje na jejich záchranu. Takže se nakonec možná z téhle šlamastyky přecijen dostanou. Všechno se najednou zdálo tak jednoduché a pozitivní, že si Orion mohl v klidu lehnout a zavřít oči. Nakonec usnul při myšlenkách, jak skvělou smečku má. Smečku, která je loajální a udělá pro psy v nesnázích maximum.