Jakmile na les dopadaly poslední paprsky unaveného slunce, bylo načase se poohlédnout po bezpečném místě na spánek. Od přestávky na jídlo už jistě ušli mnoho kilometrů. Prostředí se dokonce i měnilo, už nešli jen lesem, ale objevili se i na paloučku, poté dokonce i na poli, kde viděli v dálce i několik dvounožčích obydlí. Teď byla zase zpátky v lese. Pro psy byla cesta lesem nejpříjemnější, necítili se tak nechránění. Cesta se několikrát i dokonce rozdělovala, ale psi šli pořád rovně, za nosem. Orionovi se zdála cesta nekonečná. Psi už byli utahaní a znavení, jen Say měl kupodivu energie stále dost na rozdávání. Kde se to v něm jen bere?

,,Sayi, už se stmívá, je čas se prospat. Psi už jsou unavení." Zastavil se Orion a s ním i zbytek smečky. Měl pravdu, psi byli rádi, že jdou a na nějaké hrátky v lese, jako ráno, neměli ani pomyšlení.

,,Ale už tam skoro jsme! Zbývá jen kousek!" Opáčil Say.

,,To jsi říkal i před hodinou. Zítra je taky den, myslím, že ti nic neuteče." Orionovi pomalu s tím psem docházela trpělivost. Už aby se ho zbavil. I když se na jeho slova netvářil Say zrovna nadšeně, Orion na něj nebral ohledy. Vedl smečku z cesty do lesa, ale né tak daleko, aby na cestu nebylo vidět. Bylo tam hezké místo mezi borůvčím a několika menšími kameny. Když se psi uloží ke spánku nějak šikovně, nikdo je od cesty neuvidí.

,,Brzy ráno zase vyrazíme a po cestě se nějak najíme." Řekl Orion, když si psi na mýtince hledali své místo pro odpočinek. Nikdo neodmlouval, všichni byli za přestávku rádi. Někteří psi usnuli téměř okamžitě, jiní se ještě nějakou chvíli na svém místě vrtěli, včetně Oriona. Nějakou dobu ještě seděl a hlídal své svěřence, ale po chvíli to i on zalomil a usnul na příjemném, čerstvém lesním vzduchu.

 Následující ráno bylo chladné, ve vzduchu byl cítit déšť. Chystala se bouřka, nebo při nejmenším aspoň pořádná sprška. Nejvyšší čas vyrazit dál a rozhýbat se. Jeden z prvních byl vzhůru Ginger, který si už od rána čistil svůj hladký kožíšek. Say byl vzhůru snad možná jako první, pokud tedy vůbec spal. Když se probudil Orion, tak někteří, jako třeba Tara, Bree či Chip, ještě spali. Nechtěl je budit a tak se protáhl a taky si začal čistit kožich. Přišel k němu Ginger.

,,Bude slušně pršet, měli bychom jít." Řekl tiše a Orion přikývl. Měl pravdu, i když pod stromy byli psi vcelku chráněni. Sotva to Ginger dořekl, zaslechli psi na cestě za nimi vrčení bedýnek. Psi zalehli, aby byli méně vidět a stříhali ušima. Byly od cesty dostatečně daleko, aby na ně nebylo vidět, ale psi na cestu viděli. Za sebou tam projeli tři velké bedýnky, stejné, jako u nich na náměstí. Ani nezastavily a byly tatam. Orion se zvedl hned, jak si myslel, že je to bezpečné a ohlédl se na Saye.

,,To byly ty vaše bedýnky?" Zeptal se ho vyčítavě, aby se ujistil, že se nemýlí. Psi si začali mezi sebou něco šuškat.

,,Asi ano, moje dvoutlapky jsou všude." Odvětil. V tomhle měl vyjímečně pravdu, jeho dvoutlapky byli všude.

,,A není pro nás pokračování po cestě nebezpečné?" Vložil se do toho Sam. Měl na sobě stále ten postroj, ale už mu nevadil, zvykl si na něj.

,,Ne, po téhle cestě jezdí auta opravdu jen vzácně a když se budeme držet u kraje, tak se nám nic stát nemůže. Moje dvoutlapky psy milují." Ujistil psy, přičemž použil to záludné slovo auto, a zbavil je tak mnohých obav. Ti co spali už byli díky vrčení bedýnek vzhůru. Orion tedy mohl dát zase povel k pochodu.

,,Není se čeho bát, budeme se držet u kraje a když náhodou uvidíme bedýnku, utečeme do lesa. Bedýnky se do lesa chodit bojí a drží se jen cest." Snažil se psy ještě sklidnit Ginger. ,,To by ses divil,.." špitl Say s úšklebkem. Orionna něj zavrčel. Opět ho to přivedlo na otázku, co si ten pes asi prožil? Asi neměl nejmenší představu, co se svým páníčkem prováděl. Na jednu stranu ho bylo Orionovi líto, jeho život musel být prázdný. Ten pes nebyl pravděpodobně zvyklý přemýšlet sám za sebe a spoléhal se na své dvoutlapky. To je opravdu tak moc přesvědčený, že ho ty dvoutlapky vezmou zpátky domů? Orion ani nevěděl, jak to jeho doma vypadá. A vědět to ani nechtěl.

Odvedl psy zpátky na cestu a dal pozor, aby se všichni zařadili ke kraji. Opravdu nechtěl, aby někoho bedýnka poranila, uměly být pěkně zákeřné a nebezpečné. Psi během spánku zase načerpali energii a tak byli zas docela rozpustilí, jako předchozího dne. Povídali si mezi sebou a pošťuchovali se. To jen Say se při vedení tvářil strašně vážně.

,,Hele, co jste ty a tvůj páníček vlastně dělali?" Zeptal se ho Orion. Rád by ukojil svoji zvědavost. Say byl docela otázkou zaskočený.

,,Heh, čistku. Aspoň většinou." Uchechtl se a pak se zase věnoval cestě. Orion to docela zmátlo. Čistku? Co tím myslí?

,,Co to obnáší?" Nepřestával se tázat.

,,Čistka? Jedeme s mým páníčkem a několika dalšíma dvounožcema do nějakého města a zbavíme ho dvounožčích krys." Odvětil zamyšleně. Teď to Orion nechápal asi ještě víc. 

,,Dvounožcí krysy? To neznám, znám jen ty malé hnusné krysy k jídlu." vysvětlil.

,,Ale vsadím se, že krysy ti moc nechutnají, co?" Orion zavrtěl hlavou na souhlas. Krysy byly většinou fuj. Málokdy ulovili nějaký chutný kousek.

,,No, a tyhle dvounožčí krysy jsou skoro to samé. Jsou to paraziti, které je nutné vyhubit, věř mi." Informoval ho Say. Orion nad tím jen zvědavě kroutil hlavou. Nevěděl, co si o tom myslet. O těchto dvounožčích krysách nikdy neslyšel. Vlastně si vždycky myslel, že dvounožci jsou jen jeden druh a žádní dvounožčí paraziti neexistují. Možná se mýlil, Say přeci jen žil trochu jinde.

,,Aha, tak to jsem nevěděl." Dodal a pak už zmlknul. ,,Věř, poznat je nechceš." Štěkl ještě Say a to už ponechalo Oriona po nějakou dobu tichécho. Po nějaké chvilce mezi Saye a Oriona přiskočil udýchaný Evžen. Před malou chvílí se s Bree a Saren honili po lese. Orion si toho ani při konverzaci se Sayem nevšiml.

,,Už tam budeme?" Zeptal se a podíval se na oba černé psy. Say mu pohled opětoval.

,,Ano, ano. Už tam brzo budeme." Odpověděl Say a Orion přitom musel hodit oči vsloup. Say to říkal pořád, i včera a stále nic. I přesto se Orion snažil ubránit pochybám, že by jim ovčák lhal. Zatím byl o všem co řekl, tak moc přesvědčený a vyzařovalo z něj vysoké sebevědomí, že se tomu prostě věřilo jedním dechem. Nic jiného mu stejně nezbývalo, teď už bylo pozdě couvnout.

Psi ještě nějakou dobu kráčeli lesem, když začalo malinko poprchávat. Zatím to bylo jen pár kapek, ale to se brzy mohlo rozthrnout v pořádný slejvák. Orion by to neřešil, kdyby stromy pomalu nezačínaly řídnout a psi nemířili k nechráněnému prostranství. Vypadalo to, že to bude spíš nějaká hodně velká mýtina uprostřed lesa. Orionovi se zdálo, že tam v dálce vidí dvounožčí obydlí. Velké dvounožčí obydlí. A když Say začal vrtět ocasem, byl si Orion téměř jistý, že už jsou u toho jeho domova. Jak se psi pomalu přibližovali, slyšeli vrčení bedýnek a štěkot psů. Bylo tam vidět i několik dvoutlapek. Celý komplex připomínal farmu, ale víc na úrovni. Byl to jeden dlouhý velký dům a nebo jich bylo několik? Vtom Orion psi pozastavil.

,,Je bezpečné chodit takhle blízko?" Zeptal se Saye. ,,Nešlo by to obejít jinudy?"

,,Nene, bude nejrychlejší to obejít přímo okolo. Navíc jak říkám, moje dvoutlapky psy milují!" O tom Orion silně pochyboval. Ale musel na Saye dát, jelikož cestu do cíle znal jenom on. Musel mu prostě věřit. Když se jim podaří okolo komplexu projít nějak bez povšimnutí, nemuseli by pro ně dvoutlapky představovat hrozbu. Psi sešli z cesty, která vedla přímo k závorám komplexu, kde stály dvě dvoutlapky, a snažili se plížit skrz trsy trávy. Tráva však nebyla příliš vysoká na to, aby pořádně skryla všechny psy. I tak to vypadalo, že žádná dvoutlapka stojíc u závor si jich zatím nevšimla.

 Už už to vypadalo, že se z dohledu dvoutlapek dokážou proplížit bez povšimnutí, kdyby spoza Oriona nevyskočil Say a neběžel s hlasitým štěkotem přímo k dvoutlapkám u závor. Vrtěl při tom ocasem. Psi to tak vyvedlo z míry, že se úplně zapomněli krčit v trávě. ,,Co to dělá?" štěkla Bree a vyskočila zmateně směrem k závorám.

,,Co to je? Není to Gusův pes? A čí jsou támhleti psi? Přineste tyče a vodítka!" Křičela jedna z dvoutlapek a pak se rozeběhla k Bree, která se jen zmateně krčila na cestě. Orion skočil před ní a vycenil na dvoutlapku zuby, ta se zastavila. K Orionovi se přidalo ještě několik dalších psů a společně vrčeli na dvoutlapku.

,,Klid, neboj se, já ti neublížím." Konejšila dvoutlapka Oriona. Ten samozřejmě vrčet nepřestal, teď musel smečku ochránit. Někteří psi začali couvat, jak ke psům přibíhalo víc dvoutlapek. Jedna dvoutlapka podala té, co se chtěla zmocnit Bree, nějakou tyč s okem. Přiblížil ji k Orionovi a ten na ní zaútočil. Bohužel se při tom dostal do smyčky, která se mu utáhla kolem krku a on se nemohl tak vymanit ze spárů tyče. Ta ho přišpendlila k zemi a on sebou mohl jen cukat. Dvoutlapka se druhou rukou, kterou nedržela tyč, zmocnila Bree. Využila chvíli, kdy byl Orion bezmocný a Bree nemohl chránit. Chytila Bree za kůži na krku, ta se snažila bránit, ale nemohla se po dvoutlapce ohnat. Evžen jí chtěl skočit na pomoc, ale chytil se do spárů jiné dvoutlapky s tyčí.

,,Utečte!" Štěkl Orion přišpendlený k zemi. Psi ho poslechli, až na Chipa, který byl rozhodnutý smečku bránit. Vrčel na jednu z dvoutlapek, která ještě žádného psa nechytila, ale i té se povedlo Chipa chytit na smyčku. Mezitím co ostatní se tak nějak bránit přestali, Chip se vztekal i na smyčce, nehodlal se poddat. Dvoutlapky to očividně vůbec netrápilo a i přes Chipův odpor ho odváděl přes závory do komplexu. Totéž i Evžena, Oriona i Bree, i když tu dvoutlapka nesl za kůži v ruce jako králíka. Měla vyceněné zuby, ale větší odpor nekladla.

 Orion se nechal v klidu vést, byl rád, že se aspoň většina smečky dostala do bezpečí. Oni se odtud nějak dostanou, budou muset. Avšak když vedle sebe slyšel Evženovo kňučení, svíralo se mu hrdlo nejistotou. Když je dvoutlapky odvedli přes závory, objevili se na nějakém nádvoří. Aspoň to tak vypadalo. Orion neměl moc času si to prohlédnout, jelikož je dvoutlapky odvedly do jakési uličky, kde bylo ve dvou řadách několikero psích kotců. Některé byly i obsazené, asi ve třech kotcích leželi vlkošedí a černí psi, téměř totožní jako Say. Ten tu ale nebyl.

 Chipa odvedli do kotce po levé straně úplně na konec. Vedlě něj šla Bree, naproti Evžen a vedle něj Orion. Bree v kotci sousedila i s cizím, vlkošedým psem, který se moc přátelsky netvářil.

,,Ne! Já nechci!" Štěkal Evžen, když ho dvoutlapka strkala do kotce a následně zavírala. Vedle něj byl po levé straně prázdný kotec a po pravé Orion. Vedle Oriona byl také prázdný kotec. Kotce měli střechu, která psy chránila před deštěm. Byly tam dvě misky, jedna s vodou, druhá prázdná. Jakmile dvoutlapky psy strčili do kotců, odešli. Cizí psi se po smečce tajemně dívali. To však nebylo to, čeho se Orion bál. Bál se spíše o Evžena. Ten panikařil, nejdřív se v kotci točil dokolečka, ale pak se pustil do okusování mříží a hrabání na betonové podlaze kotce. Ani Chip tak nevyváděl, dokud tu byly dvoutlapky, tak na ně vrčel a štěkal, teď stál tiše těsně u mříží a koukal do uličky, kam dvoutlapky odešly. Bree si čistila kožíšek, za který jí dvoutlapka tak hrubě chytla.

,,Evžene! Klid! Nějak se odsud dostaneme!" Snažil se ho Oron uklidnit, ale zdálo se, že Evžen to ani neslyšel.

,,Ne! Já se odtud musím dostat teď hned! Nechci tady být!" Odvětil a pokračoval v hrabání tvrdé země.

,,Evžene, takhle si ublížíš!" Štěkla nešťastně Bree a podívala se na Oriona. Očekávala, že s tím něco udělá, ale on nevěděl, co si má v tuhle chvíli počít. Byl naprosto bezradný. Musel na něco rychle přijít.

,,Jste všichni v pořádku?" Zeptal se ještě, psi na souhlas kývli. Kromě Evžena, který Orionovu otázku nevnímal.

,,Jen počkej až přijde Say, pěkně si ho podám!" Zavrčel Chip. Orion si sedl a zamyslel se nad tím. Takže to byla past? Žádná zem bez války neexistuje? A nebo byl ten pes prostě jenom hloupej?Orionovou největší starostí teď byl zbytek smečky. Kde asi jsou? Ale zároveň věděl, že pod Gingerovým vedením se jim nic nestane, byl na něj velký spoleh, větší, než na samotného Oriona.